DIVADLO V HOSTIVICI A V LITOVICÍCH

Úvod -> Divadlo -> V letech 1945 až 1954 -> 1947: Za peníze všechno

Za peníze všechno
(Dr.)

Komedie o čtyřech jednáních

Branislav Dj. Nušič

Základní údaje

Hostivice, sokolovna

24. května 1947 a 4. června 1947

Pořadatel

Tělocvičná jednota Sokol Hostivice-Litovice – dramatický odbor

Režie Václav Pšenička

Výprava Jiří Pergl

Role a herci

Života Cvijovič – Karel Hásek

Mara, jeho žena – Božena Kučerová

Milorád, jejich syn – Karel Nedbal

Slávka, jejich dcera – Libuše Kinkorová

Strýc Blagoje, bratr Marin – Vlastimil Kubišta

Paní Spasejovičová, členka správy útulny č. 9 – Přibylová

Paní Protičová, členka správy útulny č. 9 – Frková

Paní Draga – Jiřina Křivánková

Velemír Pavlovič – Josef Kučera

Dr. Reiser – F. Fiala

Nikolič, úředník Cvijovičova podniku – Václav Vančura

Sojka – Krajcrová

Její muž – Václav Hyml

Klára – Košíčková

Marica, panská u Cvijovičů – Tichá

Pozvánka

Ohlas v tisku

Časopis Vzlet 3/1947

MILÉ SHLEDÁNÍ.

Věru, že se maně člověku vtíralo o onom času, když vzpomněl dob dávných, dob, kdy ještě v Hostivici ochotníci nepomřeli. Ochotníci jsou nutný doprovod každé dobré vsi a tak muselo jistě každého dobrého Hostivičáka mrzet, že se tohoto nadšeného živlu jeho rodišti ještě dlouho po osvobození nedostává. Ale dnes je jiná! V sobotu 24. května 1947 chytlo sokolské ochotnické sdružení opět dech a nelze než si přáti, aby s ním vydrželo, co světem bude svět. Snad jako táhlo nyní rozživí i ostatní ušlechtilá snažení, co jich jenom je ves schopna, a všechno vespolek pak dá, že utíkavý občan se s hostivickým katastrem sbratří i o nedělích a dnech svátečních. Blízkost velikých míst skýtá široko daleko do okolí perné nebezpečí, že milý půl-venkovan mimo nezbytnost potíhne do města, které mu dalo dostatek z rozvinutého věnce kulturních a zábavních podniků. Taková ohrožená vesnice si pak just musí postavit hlavu, aby v ní nebylo jako bývá na suchopáru, bez záchvěvu srdečnosti a čilé družnosti, aby baráky v ní nestály lidem jen pro přespání, ale aby aspoň měla trochu kouzla vísek na pomezí sedmerých hor. Sloužit myšlence je službožství, které by si mělo zavázat lidí habaděj, ovšem myšlence zdravé, krásné a všem lidem prospěšné. Ochotničení, ovšem ne ono operetářsky přitažlivé a sprosté, posloužilo věci národa v minulosti pěknou mírkou a i dnes není bez úkolu, když ke státu socialisujícímu máme vytvořit souběžný typ člověka socialistického. Dobří se nerodíme, jen něco jest na nás pěkného při příchodu na svět a všechno by mělo být dobré při odchodu, k tomu se máme vychovávat. Takto přichází ke cti kultura, s ní i divadlo, které přispívá lidem nejen k pobavení, ale také k poučení. Figury na jevišti, ty nám nemají ukrátit dlouhou chvíli, bez nich bychom se neměli obejít ani ve dnech, kdy se nás nuda ani zdaleka netkne. Vždyť dramatikova zostřená schopnost viděti a přicházeti na kloub labyrintů mezi lidmi, zvýrazní v jevištních postavách úseky našeho života s vadami i přednostmi, vytvoří osobnosti pevnější a celé v jejich vlastnostech, ne rozbředlé, jak je život podává. Tak se stává divadlo ukázkovým exemplářem, na němž si má divák, člověk ne tak jasně vidoucí povšimnout, jak svět chodí, že tohle vše je v člověku, a vyzpytovat sám sebe, zdali cosi z tohoto nepěkného v povaze lidí, co uviděl na jevišti, není v něm samém. Naše divadla nebyla odňata soukromému podnikání jen proto, aby se zamezilo ziskům jednotlivců z práce širokého souboru, ale aby si také leckdo nestrkal tolárky do kapes tím, že vyhověl lacinému vkusu obecnému a snižoval tak, třebas bezděčně, mravní průměr národa. Tedy život musíme slyšet tlouci z prostoru scény jako ze stránek knihy, nemyslit si, vždyť je to jen planá povídačka, která se skončí, jen co dohrají, jen co dočtu. – Teď ale zpět z těchto řádek, jež se mi zašouraly do významu divadelního projevu a jež budou k dobru snad hercům stejně jako obecenstvu i ochotnických přestavení, zpět k sobotě v hostivické Sokolovně.

Uviděli jsme komedii jihoslovanského autora Nušiče „Za peníze všechno“ (vlastní název „Dr“), hru pro smích i poučení. Neviděli jste, lidičky, v tom vydutém zrcadle nesmyslnost, omezenost člověka, který myslil, že za haldu peněz koupí svět i s příslušenstvím a s duchovními hodnotami? Pitomec a nemrava podplácel penězi poctivost chlapského svědomí, počestnost žen, a když přemohl povahově narušené lidi, kteří směnili statky nesměnné, usmyslil si také, zamanul si na vzdělání, ne na vzdělání, ale na výhody z něj plynoucí, na pověst člověka s titulem. Nepoštěstilo se mu, chytrost do hlavy nenaleje leč řádná práce a peníze nepeníze, hlupec tupcem zůstane. Ano, je na světě spousta věcí, ke kterým se můžeš plížit s prkenicí napěchovanou tisícovkami, a přece nepochodíš. Peníze, peníze, toť božstvo nepohnuté! Byla to hra dělaná na poměry měšťácké, ale i dnes se pořádně chytá za šosy platidla, aby pomohlo ke šťastné náplni života. Snad lidé z toho poznali, že stojí leccos nad penězi a o to že bude lépe usilovati než o nabubřelý majetek, lesklou ekipáž. Snad si budou více vážit chudoby hmotné (ovšem dbajíce, aby zatím někdo za jejich nahými zády si neplnil šatníky) a o to, co se nahmoždili za hmotným bohatstvím, o to se budou předhánět co do hodnot mravních. Snad přijdou si na své ve větě? Jaké bohatství – nic nemíti a přece všeho pánem býti! A jestliže si přece jen ze hry, přímo k tomu vybízející, neuvědomili, bylo to vinou naprosto pochybené hry představitele hlavní úlohy, s níž hra stojí nebo padá. Tedy jakkoliv chválím sobotní představení, už jenom proto, že ukázalo ochotníky sešikovány k dílu, přece musím znamenat zásadní omyl, který přineslo: Karle Hásku, zahráls naprosto špatně a to Ti, podle mého, neodpáře ani fortelný smích, jímž jsi byl zahrnut. Vůbec z ničeho na Tobě nedalo se soudit, že představuješ omezence, jenž co živ si trudil mozek jen, jak by zhmotnil své jmění. Na to byl chytrák podšitý, jinak omezenec na druhou. A tys ho hrál živě, s vervou, hlučně, byls pohotový s řečí až běda na toho starocha, kterému se rozoumek obracel pomalounku, netečně, a jen tehdy se rozešel, když ho posedla ješitná myšlenka. Té pak nenechal a držel se jí jako klíště. Byl jí potrhlý a ty jsi ani na sto honů neobcházel cosi takového. Kdepak on, pupkatý vašnosta, by se vyhoupl na stůl, takového prostocviku nevykonal ani v mládí. Tys neměl za nehet zdání, jakou postavu hraješ. Byl jsem zvědav, jak jednou dopadneš, až budeš musit začít pracovat na svém živelném tatrmanství, kterého herci je nutně zapotřebí, a ne na něm končit. Toto byla úloha, kdy hraní přestalo být pouhým řáděním a stalo se vážnou prací, třebas mělo budit smích. Tedy v tomto výkonu se představení pořádně rozešlo se záměrem komedie, která měla zesměšnit člověka ustrnulého hodnotou peněz, a ne budit smích, divák se měl vysmát té lidské obludě a ne smát se pro radost z poskakující bránice. Zvláště pak se nemělo použít k laciné veselosti toho, že se tak často s chutí zdůrazňoval poklesek, že student místo zkoušek dělal děti. Smích v těch chvílích zapraskal vždy náležitě, ale myslím, že tím se může kulturní úkol divadla, jak se o něm řečník v milém proslovu před představením zmínil, změnit v protikulturní. Takto se divadlo sesprosťačovat nemá. Jiný herecký kaz byla hra páně Kučerova. Jeho mladý filosof pobavil mne jako číšník, který odkouká způsoby svých hostí a opičí se po nich, a to ještě bývá jejich výkon mnohem věrojatnější. Proč tolik toporné strojenosti, pohybů nažehlence a sladce vyráběného hlasu? To pan Hyml nic nemluvil a získal si nás jinak. Byl jakoby dělaný na přišlápnuté buřinkáře, kteří bůhvíkde žijí a bůhví čím se živí a najednou, z čista jasna, máš je tu – na povrchu země. Snad nám příště nepokazí dojem, až bude mít promluvit. Ta jeho gesta, pohyby hlavou, mimika mi udělaly tak, že se nerozpakuji dát mu mezi všemi eminenc. S ním si nezadaly „dvě dámy z útulny číslo 9“, jenom trochu častěji měly opustit naučenou šablonu společného švadronění, neboť všeho moc se přejí. Výkon ostatních, i s několika přeřeknutími, byl běžný. A nesmím zapomenout na scénu, kterou sesmolit k něčemu pořádnému na ochotnických jevištích není práce snadná. Byla pěkná. Tedy souhrnem: jakkoliv potřebovaly věci, které jsem vytkl, předem vyloučit, zůstává sobotní čin sokolského ochotnického kroužku v Hostivici kladným přínosem, tím důležitějším, že navázal na předválečnou tradici, přerušenou běsovskými léty, a že se opět ujal potřebný činitel, který by formoval člověka a který má tedy nemalou společenskou funkci.

J. S. (Jiří Sýkora)

Prameny

Sbírka autora

Rejstřík divadel

Vzlet 3/1947

Úvod -> Divadlo -> V letech 1945 až 1954 -> 1947: Za peníze všechno