Sokol Hostivice - Hostivické spolky

Ustavující valná hromada se konala v neděli 18. září 1892 v hostinci Antonína Kapalína, později zvaném U Chmelového keře. Domnívám se, že úvodní odstavec zápisu z valné hromady zaslouží ocitovat v plném rozsahu: „První valná hromada nové Jednoty naší má velký význam pro celé okolí naše, neboť se ustavil ve chvílích těch spolek pro zdejší okolí velmi důležitý a nanejvýše potřebný. Ustavením Sokola položen jest základ nového života, nového vzpružení mysli v kraji našem, kde národní náš život a činnost ještě tak málo jsou vyvinuty. Bohužel, že valná hromada byla jen slabě navštívena, ačkoliv se zařizující výbor všemožně o to staral, by bylo účastenství co možná největší. Přítomno bylo celkem 22 hostí a z těch se 20 přihlásilo za členy Jednoty. Nicméně však doufáme, že Sokol náš, až opravdu bude poznán šlechetný účel jeho, který si vytkl, totiž – povznesení tělesných a mravních sil v lidu českém, vbrzku nalezne hojných přátel a podporovatelův, jichž má zapotřebí, aby cíle svého dosáhl. – A proto Na zdar všemu počínání našemu!“

Prvním starostou Sokola se stal Jan Turecký z Jenče, místostarostou Josef Kalous ze Sobína a náčelníkem Alois Smolík z Bílé Hory. Do výboru byli dále zvoleni Josef Chalupa, Adolf David, Josef Henych, Antonín Šprunk, Ladislav Novotný (břevský rolník a pozdější litovický starosta), Antonín Landa, Václav Tomek a Antonín Šimáček. Valnou hromadu zakončila znělka, kterou pro tento účel složil hostivický učitel František J. Pelz, za což mu výbor poděkoval dopisem, jak bylo tehdy zvykem.

Sokol cvičil v hostinci K. Nerada a v roce 1903 vydal pohlednici, na které je hostinec označen jako sokolovna.

Sokolskou místností se stal sál v Kapalínově hostinci. Již po roce se výbor Sokola s Kapalínem z neznámých důvodů nepohodl a začal hledat sál, do kterého by mohl přestěhovat sokolovnu. Byly dokonce svolány v této věci dvě mimořádné valné hromady, ale ze stěhování nakonec sešlo, protože hostinec koupil Karel Nerad, který byl Sokolu velmi nakloněn. Sokol tedy zůstal v původním sále až do doby, než si postavil po roce 1920 vlastní sokolovnu v Jiráskově ulici.

Hostivičtí Sokolové snad v roce 1917.

Hlavní náplní Sokola bylo vždy cvičení. Mezi první pořízené vybavení patřilo 15 párů činek, hrazda a žíněnky, o rok později se koupil kůň a vybavení postupně přibývalo. Cvičilo se pod vedením cvičitelů v určené cvičební dny. Již v březnu 1893 výbor schválil i cvičení žáků. Později jednota pořádala i veřejná cvičení. Už od svého založení budoval Sokol svoji spolkovou knihovnu. Ke knihám a časopisům získávaným darem od členů se postupně dokupovaly další, zejména se sokolskou tématikou. K činnosti patřilo rovněž pořádání různých divadelních představení, zábav, přednášek a dalších akcí. Členové průběžně přispívali do pokladniček na Ústřední matici školskou, která podporovala české menšinové školy v pohraničí.

V roce 1922 Sokol postavil a otevřel vlastní sokolovnu, v níž se pak odehrávalo nejen cvičení a sokolské akce, ale i řada společenských akcí celoobecního významu. Sál byl rovněž využíván jako biograf, což přinášelo jednotě vítaný příjem. Sokol patřil k iniciátorům většiny oslav a slavností k různým výročím, z nichž se dosti pravidelně opakovaly zejména oslavy státního svátku 28. října, slavnosti Mistra Jana Husa a oslavy narozenin prezidenta T. G. Masaryka.

Hostivický Sokol stál i u zrodu dalších jednot v okolí. V roce 1910 inicioval vznik Sokola v Jenči. Sokol v Chýni vznikl nejprve jako odbočka hostivické jednoty (založena byla při vycházce hostivické jednoty do Chýně 29. února 1920) a až později se osamostatnil. V roce 1939 po vzniku protektorátu Čechy a Morava hostivický Sokol zaštítil vznikem litovické odbočky tělocvičnou činnost spolků, které měly podle představ okupantů zaniknout. Odbočka se pak v roce 1940 osamostatnila jako Tělocvičná jednota Sokol Litovice.

V dubnu 1941 okupační orgány zakázaly další činnost Sokola v celém protektorátu. Hostivická jednota se obnovila hned po osvobození v roce 1945 a podchytila i litovické členy, jejichž jednota již znovu nevznikla. V roce 1946 přijala nový název Tělocvičná jednota Sokol Hostivice-Litovice.

Za „vlády jedné strany“ se v hostivickém Sokole soustředila veškerá zdejší tělocvičná a sportovní činnost. Součástí Sokola se stal například Sportovní klub Hostivice, který se ještě předtím sloučil se Sportovním klubem Litovice, či Šachový klub Hostivice-Litovice (ten byl nejdříve součástí závodního klubu AZKG). Fotbalový oddíl a šachový oddíl (a později v 80. letech i tenisový oddíl) si však vždy zachovaly v rámci velké organizace určitou autonomii.

V 50. letech se z politických důvodů opakovaně změnil název jednoty – nejprve na Závodní sokolskou jednotu Armaturka Hostivice (1951–1952), pak na Dobrovolnou sportovní organizaci Spartak Hostivice (1.2.1953–1955, jinde též TJ Spartak Hostivice) a nakonec na Tělovýchovnou jednotu Sokol Hostivice (od 1957). Tento název používala organizace i po roce 1989, až do změny stanov podle nového občanského zákoníku.

V závislosti na vnějších okolnostech se různě měnilo i právní postavení jednoty. Zatímco od svého vzniku byla součástí České obce sokolské (a v ní patřila k Podbělohorské župě), v 50. letech se stala krátce součástí Revolučního odborového hnutí a poté Československého svazu tělesné výchovy.

Výběr z fotografií