Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: image003

 

DIVADLO V HOSTIVICI A V LITOVICÍCH

 

Úvod -> Divadlo -> V letech 1955 až 1964 -> 1957: Zapadlí vlastenci

 

 

Zapadlí vlaStenci

 

Základní údaje

 

Sokolovna

15. prosince 1957

Sokol Hostivice

Režie Václav Pšenička

 

Hlavní role

Žaláková – Libuše Perglová

Pepička – Marie Saparová

Albínka – Hana Vodolánová

Marynková – Jana Šimková

Myslivec – Jaroslav Justa

Farář – Jiří Kocourek

Učitel – Václav Vančura

Rychtář – Václav Holopírek

 

Fotodokumentace a kresby z kroniky

 

 

 

 

 

 

Další údaje

 

Ze vzpomínek Václava Vančury:

Tehdy Václav Pšenička, osvědčený režisér a divadelník, vybral hru „Zapadlí vlastenci“. Šlo o zdramatizovaný román K. V. Raise a dostal jsem hlavní roli – vlasteneckého učitele. I když mi byl charakter té role naprosto jasný, snažil jsem se ještě leccos si doplnit, zvláště pak najít příslušnou pasáž, ze které byl vytvořen můj velmi dlouhý monolog. Pročetl jsem si proto podrobně Raisův román, ale nenašel jsem v ní ani jedinou větu, která by byla totožná s textem mého monologu. Autor zřejmě ten monolog zkonstruoval sám, podle toho, jak si představoval poctivého, vlaste­neckého učitele z malé horské vesničky.

Ten monolog byl uvítání žáků malé třídy při začátku školního roku. Pro velmi špatně počasí, kdy už v horách napadlo hodně sněhu, sešlo se těch žáků poměrně málo. Učitel se snažil vnutit svým žákům sebevědomí, aby se nebáli pánů, aby měli dostatek odvahy vybo­jo­vat si svoje práva, aby se snažili být poctivými a dobrými lidmi. Jako už v dřívějších hrách, naučil jsem se celému textu a zvláště toho monologu naprosto přesně a perfektně. I v tomto případě jsem po dobu hry monologu požadoval od nápovědy jen sledovat text pro nejnutnější případ, jinak že jeho pomoc nepotřebuju.

Po uvítacích slovech jsem udělal krátkou pauzu, tím bylo vyvoláno jisté napětí a ticho jako v hrobě. To mi dodávalo chuti a síly co nejprocítěněji a s příslušným zdůrazňováním potvrdit důležitost myšlenky, ba i jednotlivá slova autorova textu. Na celé stránce knihy byl ten můj monolog, a když jsem jej skončil, sklidil mohutný potlesk na otevřené scéně. Takové ohodnocení jsem zažil poprvé v životě a ani jinak se nepamatuju vůbec, že by naše publikum takto reagovalo. A bylo zajímavé, že si lidé z toho monologu vzali právě to, co se jim nejvíce hodilo. V příštích dnech jsem od některých mohl slyšet: „Tys to ale těm komunistům dal“. Jiní se zase vyjadřovali o tom, že jsem se pěkně vypořádal s kapitalisty apod. Ale bez ohledu na ta různá pojetí, byl jsem se svou hrou spokojen.


V prvním či v druhém jednání jsem měl hrát na housle známou českou píseň „Čechy krásné, Čechy mé“. A také jsem ji hrál. I když nejsem žádný dobrý houslista, nacvičil jsem si ji a chtěl ji lépe zahrát, než to nakonec vyšlo. Ale nezlobil jsem se proto na sebe. Vždyť ten učitel z horské vesničky nemusel být žádný virtuos nebo konservatorista.

 

Prameny

Kronika dramatického souboru Osvětové besedy v Hostivici 1955–1961

Vzpomínky Jiřího Kocourka

Vzpomínky Václava Vančury

 

 

Úvod -> Divadlo -> V letech 1955 až 1964 -> 1957: Zapadlí vlastenci

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: image003