SERIÁL
NAHLÉDNUTÍ DO KNIHY PŘÍBĚHŮ
Úvod -> Texty pro Hostivický měsíčník
-> Seriál Nahlédnutí do Knihy příběhů ->
2. nahlédnutí
Předchozí část – Následující
část
|
DRUHÉ NAHLÉDNUTÍ (Hostivický měsíčník 10/2008) Dnes do Knihy příběhů pro školu Hostivickou
nahlédneme podruhé, abychom se dozvěděli, jak vznikala samostatná škola
v Jenči. Někdy kolem roku
1825 si udělaly jednotlivé obce pořádek v dodávkách dřeva na topení do
hostivické školy. Podle zápisu měla dodávat Hostivice ročně 6 for dřeva,
Velký Jenč rovněž 6 for, Litovice 5 for, Břve 1 fůru, Malý Jenč (Jeneček) 3
fory a Sobín 5 for. V Jenči už v té době fungovala tolerovaná, nikdy
však úředně neuznaná škola, pro kterou obec rovněž zajišťovala dřevo. Protože
dodávka dřeva do obou škol byla nad možnosti obce, rozhodli jenečští konšelé,
že děti budou od začátku školního roku 1826/1827 docházet do hostivické
školy. Rodiče ale zareagovali po svém, docházka i placení sobotalesu neboli
školného se výrazně zhoršilo. Hostivický farář Haas proto sepsal svou
pohrůžku o trestech pro hříšníky, kterou jsme si přečetli již při prvním
nahlédnutí do Knihy příběhů. Již 5. listopadu
1826 přišli zástupci Jenče k faráři se žádostí, aby hostivický učitelský
pomocník opět docházel do Jenče. Byli ochotni uhradit všechny dluhy vůči
hostivické farní škole a odevzdávat školné. Farář požádal o rozhodnutí svého
kolegu M. Šimáka, děkana a faráře na Zbraslavi, kterého jako školního dozorce
oslovil titulem: Veledůstojnému knížearcibiskupskému
školnímu dohlížecímu úřadu Pražského venkovského okresu! Šimák se rozhodl
vyčkat rozhodnutí rakovnického krajského úřadu ve Slaném. Pohádka o
kohoutkovi a slepičce však teprve začíná: krajský úřad se obrátil na vrchní
úřad tachlovického panství v Jenči a vyžádal si zprávu, jak bude
zajištěna přístavba nepostačující hostivické školy. Začátkem března
1827 přiznal vrchní správce Peche v dopise faráři, že se jednání o
vysílání učitelského pomocníka do Jenče ještě protáhnou, a požádal ho, aby
povolil vyučování v Jenči do doby, než bude rozhodnuto. Pavel Haas
obratem odpověděl, že se u něj dosud nezastavil jenečský rychtář, který mu
měl sdělit výsledek porady jenečských občanů, takže dosud nemohl nic zařídit,
i když si nic nepřeje víc, než ukončení této záležitosti. Dále se události
pohnuly až v říjnu 1827, když vrchní správce Peche napsal hostivickému
faráři, jaký výnos k povolení vyučování v Jenči by měl vydat
pražský vikářský úřad. Místo povolení však přišel v lednu 1828
z rakovnického krajského úřadu dopis, že stále není dostatečně zajištěno
vydržování školního pomocníka a placení školného. Již 28. ledna 1828 proto na
hostivické faře proběhlo vyjednávání o smír, kterého se zúčastnili vrchní správce
Peche, hostivický farář Pavel Haas, učitel Josef Horáček a z Jenče
rychtář Florian Presler, konšel Josef Kácl a sousedé Josef Novák a Václav
Stříbrný. Jenečští zapsali do německy psaného protokolu toto české
prohlášení: „My uznáváme, že by to panu
učiteli za těžko bylo, kdyžby měl na vyživení mládence školního všechny
potřeby a outraty ze všeho nésti, my tedy se společně zavazujeme, poněvadž na
vydržování školního pomocníka pravidelně ročně 70 zlatých konvenční měny
vysázené jsou polovičku téhož vejnosu na sebe vzíti a také 35 zlatých
konvenční měny ročně buď z obecních příjmů neb dle repartice na obec
vypadajícím vejnosem náležitě zapraviti, a sice od začátku školního roku
1. listopadu 1827.“ Učitel i farář návrh ročního příspěvku přijali,
vyjednávání skončilo úspěchem.
Prohlášení jenečských při
vyjednávání o smír v lednu 1828 Záhy se ukázalo,
že úspěch byl jen zdánlivý. Krajský úřad totiž 12. dubna 1828 zjistil, že
dohodnutá výše příspěvku neodpovídá výši dotace, jak byla stanovena spisem
vysoké dvorní kanceláře ze 16. května 1826. Vrchní úřad dostal za úkol
zajistit zbývající platby. Aby věc nebyla tak
jednoduchá, otázal se okresní školní dozorce Körner někdy v té době
učitele Josefa Horáčka, jaké dávky pobírá. V říjnu 1829 k dodanému
seznamu dávek sdělil krajský úřad, že podle přiznání z roku 1790 má
učitel dostávat 40 bochníků chleba ročně, nárokuje jich však o 12 víc. Vrchní
úřad tedy měl zjistit, zda je učitel schopen doložit právní nárok na ony
přebývající bochníky. Kolik bochníků učitel nakonec obhájil, se bohužel
v Knize příběhů nedočteme. Čas stále plynul,
ale rozhodnutí se již přiblížilo. Vrchní úřad v listopadu 1830 sdělil,
že je vyřešeno patronátní právo nad bytem se zaopatřením pro učitele
v Jenči. Krajský úřad ve Slaném si proto vyžádal od vrchního úřadu
návrh, jak má být Jeneč vyňata z obvodu hostivické školy a zproštěna
placení dávek do Hostivice. Během dalšího roku
vyjednávání opět pokročila a v prosinci 1831 přislíbil krajský úřad
zajistit vydání rozhodnutí o odškolení Jenče, kde se bude prozatím vyučovat
v pronajatých prostorách, pokud vrchní úřad předloží ve třech
vyhotoveních zřizovací listinu školy a některé další dokumenty. Úřední kolotoč
uzavřel dopis úředníka Hansginga z Rakovnického c. k. krajského úřadu ve
Slaném Tachlovickému vrchnímu úřadu v Jenči z 24. května 1833,
kterým krajský úřad oznámil, že zemským (guberniálním) výnosem z 29.
dubna 1833 bylo povoleno odškolení Jenče. Jenči však zůstala povinnost
doplatit hostivickému učiteli případnou dlužnou naturální odměnu stanovenou
dekretem studijní dvorské komise z 15. září 1815. Všechna jednání o
osamostatnění školy v Jenči tedy trvala pouhých sedm let…
Opis listiny, kterou bylo
schváleno zřízení školy v Jenči Naposledy je Jeneč
zmíněn v Knize příběhů pro školu Hostivickou k 21. dubnu 1844, kdy
bylo zaznamenáno nové rozdělení dodávek dřeva pro hostivickou školu mezi
jednotlivé obce. Údaje v sázích jsem pro lepší názornost přepočetl na
výše uvedené fůry (1 sáh = 2 fůry). Na Jeneč zbyla dodávka 1 fůry místo
dřívějších 6, Hostivice dodávala 7,5 for, Sobín 6,5 for, Litovice 6 for, Malý
Jenč (Jeneček) 3,5 fůry a Břve 1,5 fůry, celkem 26 for. Pro úplnost ještě
opíšu z jiných pramenů, že první škola byla v Jenči postavena
v roce 1838. S komentovaným
úplným přepisem Knihy příběhů pro školu Hostivickou se můžete seznámit na
internetových stránkách zde. Jiří Kučera www.hostivickahistorie.cz |
Předchozí část – Následující
část
Úvod -> Texty pro Hostivický měsíčník
-> Seriál Nahlédnutí do Knihy příběhů ->
2. nahlédnutí