HOSTIVICKÉ OSOBNOSTI
Úvod -> Hostivické
osobnosti -> Jan Zadák
|
Jan Zadák * 25. 12. 1887 – † 16. 9. 1954 Majitel hostivické továrny na asfaltové lepenky
v letech 1940 až 1948,
Jan Emanuel Zadák
se narodil 25. prosince 1887 ve Zruči nad Sázavou čp. 86 krejčímu Janu
Zadákovi a jeho manželce Albíně rozené Kolářové. Po měšťanské škole ve
Vlašimi navštěvoval dvouletou obchodní školu v Kolíně a poté šest let
pracoval pro kolínského obchodníka s textilem Šalomouna Brucka. Od roku 1910 žil dva roky v Liberci, kde
pracoval jako obchodní zástupce soukenické firmy, a poté poprvé přišel do
Prahy. Po první světové válce cestoval, a především začal podnikat. Od
obchodu s textilem se dostal k obchodu se střívky pro uzenářské výrobky.
Dne 14. října 1924 se v Praze na Staroměstské radnici oženil
s Boženou Wildmannovou z Prahy-Holešovic.
V Holešovicích žili do 1934, kdy se přestěhovali do vily čp. 1792 v osadě
Baba v Praze-Dejvicích, postavené podle projektu architekta Františka
Zelenky (v roce 1990 při vyhlašování památkové zóny vila patřila Ing. Josefu Wildmannovi, což mohl být bratr Boženy Zadákové nebo jeho
stejnojmenný syn). Od tchána převzal
zavedený obchod se stavebními hmotami. Zpočátku se zabýval pouze prodejem
stavebních hmot, zejména lepenky, asfaltových a izolačních výrobků,
později se začal zabývat prováděním asfaltérských prací a postupně se na ně
zaměřil. Aby snížil závislost na výrobních firmách, stal se podílníkem
továrny na asfaltové lepenky Charvát a Zadák ve Lhotě pod Libčany
u Hradce Králové. V roce 1941 podíl v této továrně prodal,
protože v pronajatém prostoru v Praze-Vysočanech měl již od roku
1936 výrobnu, kde kromě lepenky a izolačních hmot vyráběl podlahové krytiny
značky „Standard“ a heraklitové desky. V roce 1929 se
spojil s Ing. Františkem Douckem a založili
firmu pro výrobu cementového zboží, teraca a xylolitu. Sídlila
v Praze-Kobylisích, jmenovala se Terraxyl a
v roce 1942 byla na nátlak Němců přejmenována na Terrazzolit.
Její výrobky zdobily nejvýznačnější paláce, kostely, biografy, tělocvičny a
jiné státní, městské a soukromé budovy a továrny v celé republice a papíroazbestové dlaždice byly exportovány i do zahraničí. V roce 1940
dostal Zadák nečekanou výpověď z pronajatých výrobních prostor
v Praze-Vysočanech a musel se vystěhovat. Od svého známého Josefa Kropáčka získal výhodně jeho nevyužívanou továrnu – hřebíkárnu v Hostivici, kde znovu rozjel
výrobu asfaltových výrobků ve složitých podmínkách druhé světové války a
německé okupace. Byla mu zakázána výroba části sortimentu, někdy mu byl
zabaven materiál a 7. května 1945 byla továrna vybombardována a vypálena. Po
válce však výrobu v hostivické továrně obnovil a dále rozvíjel. Po roce
1948 připadl areál Stavebnímu podniku hl. m.
Prahy a později národnímu podniku Stavební izolace, které zde pokračovaly
v zavedené výrobě. V areálu bylo v nájmu také Družstvo
cementářů, které vzniklo ze Zadákovy sesterské firmy Terrazzolit.
Po roce 1989 byl areál vrácen jeho vnukovi Ing. Antonínu Zadákovi.
Jan Zadák při vánoční nadílce hostivickým dětem
v roce 1941. Zadák již od mládí
sportoval. Cvičil v Sokole, lyžoval, bruslil, vesloval, hrál tenis,
odbíjenou, hokej a především fotbal. Těsně před první světovou válkou hrál
jako brankář za klub A. C. Sparta Praha, později působil jako
mezinárodní fotbalový rozhodčí. Hned po příchodu do Hostivice v roce
1940 se zapojil do činnosti Sportovního klubu Hostivice
a v roce 1941 byl zvolen jeho předsedou. V roce 1942 klub zahájil
stavbu hřiště u Bažantnice, přičemž náklady na stavbu nesl právě Zadák.
Hřiště se používalo od jara 1943 a klub ho tehdy hodnotil jako jedno
z nejlepších v kladenském okrese. V dubnu 1945 SK Hostivice zorganizoval soutěž o
podbělohorský Zadákův pohár, ale přerušily ji události spojené s koncem
války. V roce 1945 byl znovu zvolen předsedou SK Hostivice a v této funkci působil
ještě v roce 1947. Po změně politických poměrů v roce 1948 a
znárodnění podniku se již do dění v Hostivici nezapojoval. Již za druhé
světové války připravoval Zadák výstavbu rodinných domků pro své zaměstnance,
kvůli obecnému zákazu staveb a zřejmě i nepřízni obecního úřadu však výstavba
začala až po roce 1945, a to v nynější Jabloňové ulici. Vzhledem ke změně poměrů
však domy nebyly dokončeny a stavitelé nynějších domů museli před zahájením
své stavby odstranit zbytky předchozí výstavby. Další životní osudy
Jana Zadáka po roce 1948 nejsou známy. Zemřel 16. září
1954. Továrna
provozovaná v Hostivici
Továrna na asfaltové a
izolační výrobky a stavební hmoty 1940–1948
Zadákova továrna v Hostivici
v roce 1947. Působení
ve spolcích
Předseda
(1941–1947)
Jan Zadák při otevření fotbalového
hřiště u Bažantnice v roce 1943. Rodina Rodiče Otec:
Jan Zadák (* Křivsoudov čp. 62), krejčí ve Zruči nad Sázavou čp. 86,
později obchodník, Matka:
Albína rozená Kolářová (* Čestín-Kněž), Manželka Svatba:
14. října 1924 Praha, Staroměstská radnice Božena
Wildmannová (* 22. 9. 1900
Praha VII čp. 597 – †), dcera
Aloise Wildmanna (* 28. 4. 1875 Liteň čp. 4 – †), a
Barbory (Betty) rozené Lalákové (* 15. 1. 1877 Praha II čp. 1161 – †), oddaných
15. ledna 1900 v Praze v kostele svatého Ducha Děti Jan
Zadák (* 16. 9. 1926 Praha-Holešovice – † 1936) Vnuk:
Ing. Antonín Zadák, restituent areálu v Hostivici Bydliště Praha
III, Lužická 82 (1924) Praha
VII, Strossmayerovo nám. Praha
XIX, Na Babě čp. 1792 (1934–1948) Dokument
Pamětní publikace k 60. narozeninám Jana
Zadáka z roku 1947. Přepis je zveřejněn v řadě C Pramenů
k hostivické historii. Prameny SOA Praha, Sbírka matrik, Zruč nad
Sázavou 23, fol. 36 (narození) AHMP, Sbírka matrik, MAG O26, fol. 215 (svatba) https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Zad%C3%A1k (úmrtí; za upozornění děkuji Pavlu Turečkovi) |
Úvod -> Hostivické
osobnosti -> Jan Zadák