HOSTIVICKÉ ŠKOLSTVÍ

Úvod -> Hostivické školství -> Počátky školství v Hostivici

Počátky školství v Hostivici

Farní škola v Hostivici

Škola vznikla v Hostivici již před třicetiletou válkou, během ní však byla zničena stejně jako fara a mnoho dalších budov. Vyučování bylo obnoveno nejspíše ještě před koncem 17. století. Na počátku 18. století již byly dávky kantorovi, tedy učiteli, zapsány v purkrechtních knihách jako stálá součást poddanských povinností jednotlivých sedláků. Do školy měly chodit děti ze všech vsí patřících do hostivické farnosti, tedy z Hostivice, Sobína, Litovic, Břví, Jenečka a Jenče.

V roce 1715 do Hostivice přišel z Úhonic učitel Bernard Bok, nejstarší učitel, jehož jméno se podařilo dohledat. Jím začala učitelská dynastie, která na více než století ovládla školství v Hostivici i v okolí. Zatímco on i manželka byli osobně svobodní (mohli svobodně nabývat deskový majetek), oba jejich synové, Martin Bok v Tachlovicích i Antonín Bok v Hostivici již byli zapsáni jako poddaní tachlovického panství. V Hostivici snad byla tato změna způsobena tím, že v roce 1734 postavila Anna Marie Františka velkovévodkyně toskánská školní budovu čp. 7. V učitelské tradici pokračovali i dva synové Antonína Boka, Jakub Josef Bok ve Svárově a Theobald Bok v Hostivici. Z Theobaldových osmi dětí nejméně sedm zemřelo v raném dětství, takže jeho smrtí v lednu 1795 přímé působení rodu Boků skončilo, pokračovalo v rodu Veselých.

Theobald Bok ještě na sklonku svého života zažil postavení nové školní budovy čp. 59. V lednu 1792 vrchnost prodala starou školní budovu čp. 7, ale nový majitel Jan Neumann v ní musel nechat bydlet učitele až do postavení nové budovy. V říjnu 1792 ještě bydlel Bok ve staré škole a v dubnu 1794 již v nové škole.

Další hostivický učitel František Veselý je znám hlavně díky tomu, že v literatuře o hostivickém školství byla publikována jeho učitelská přísaha z 25. ledna 1796. Přiženil se do rodiny svárovských Boků, učil ve Svárově, v Hořelici a nakonec v Hostivici. Jeho působení v hostivické škole však netrvalo dlouho, již v květnu 1796 zemřel.

V roce 1796 nastoupil na místo hostivického učitele Josef Bouška z Nučic, který nepocházel z učitelské rodiny, ale oženil se s dcerou libockého učitele. Setrval zde do roku 1802 a mnohem významnější stopu zanechal v Lidicích, kde učil bezmála 40 let, až do své smrti v roce 1840.

Od roku 1803 byl hostivickým učitelem Josef Horáček. Za zmínku stojí, že zatímco on byl poddaným tachlovického panství, jeho manželka Františka byla jako dcera berounského měšťana svobodná. Hostivice se v té době natolik rozrostla, že v roce 1824 byla ve škole zřízena druhá třída. Učitelským pomocníkem byl jmenován Josef Veselý, syn dřívějšího učitele Františka Veselého a poslední pokračovatel rodu Boků. V roce 1830 byl propuštěn pro nadměrné požívání alkoholu.

Vývoj hostivického školství v tomto období však byl o něco složitější: Již od roku 1803 si Jeneč vydržovala svoji školu, byť úředně nepovolenou. Od roku 1806 dokonce jenečští platili z obecních prostředků učiteli „přídavek na vyživení“. Příjmy na chod školy totiž dostával učitel, který z těchto zdrojů vyplácel další učitele, nazývané učitelskými pomocníky. Platby na chod školy se postupně staly největšími výdaji z jenečského obecního rozpočtu, a to vše za situace, kdy škola stále úředně neexistovala. O osamostatnění jenečské školy se jednalo od roku 1827. Události se daly do pohybu poté, co hostivický farář Pavel Haas o rok dříve zjistil, že Jeneč neodvádí dostatek dřeva na topení v hostivické škole (jenečští zajišťovali dřevo pro svou školu). Dne 28. ledna 1828 se na hostivické faře sešel hostivický učitel Josef Horáček, jenečský rychtář Florián Presler a konšelé Josef Kácl, Josef Novák a Václav Stříbrný k vyjednávání o příspěvku na učitelského pomocníka v Jenči. Zástupci Jenče přednesli tento návrh: „My uznáváme, že by to panu učiteli za těžko bylo, kdyžby měl na vyživení mládence školního všechny potřeby a outraty ze všeho nésti, my tedy se společně zavazujeme, poněvadž na vydržování školního pomocníka pravidelně ročně 70 zlatých konvenční měny vysázené jsou, polovičku téhož vejnosu na sebe vzíti a také 35 zlatých konvenční měny ročně buď z obecních příjmů neb dle repartice na obec vypadajícím vejnosem náležitě zapraviti, a sice od začátku školního roku 1. listopadu 1827.“ Na tento návrh učitel přistoupil a potvrdil ho i farář Haas. Rakovnický krajský úřad ve Slaném si vyžádal ještě několik doplnění podkladů a 15. prosince 1831 vyzval tachlovický vrchní úřad v Jenči, aby vypracoval listinu o zřízení školy v Jenči. Příslušný výnos o zřízení pobočky vydalo české gubernium 29. dubna 1833 a rakovnický krajský úřad oznámil tuto skutečnost vrchnímu úřadu v Jenči dopisem z 24. května 1833. V Knize příběhů pro školu hostivickou, do které farář přepsal úřední listiny týkající se odškolení Jenče od Hostivice, se poslední zápis o Jenči týká dohody rychtářů z 21. dubna 1844, podle níž se povinnost jenečských dodávat dřevo do hostivické školy snížila ze tří sáhů na půl sáhu ročně a rozdíl si rozdělily mezi sebe zbylé vsi. První školní budova v Jenči (čp. 82, nynější obecní úřad) byla postavena v roce 1838, do té doby se v Jenči učilo v pronajatých prostorách.

Učitelským pomocníkem v Jenči byl zřejmě od roku 1831 Jan Rada, zatímco v Hostivici učil František Sládek. V roce 1832 si místa vyměnili. Sládek byl jenečským učitelem ještě několik let po osamostatnění jenečské školy.

V roce 1834 si Josef Horáček vyměnil místo s hořelickým učitelem Václavem Frantzem. Učitelskými pomocníky, tj. učiteli ve druhé třídě, byli za Frantze Jan Rada, Jan Malý, Václav Hron a Jan Tůma. Po Frantzově smrti v lednu 1845 byl Jan Tůma jmenován provizorem, dočasným správcem školy, a v prosinci 1845 byl definitivně pověřen řízením školy. Snad mu v získání pozice pomohlo i to, že se oženil s Frantzovou dcerou Josefou. Důležitější však asi bylo, že ho podpořili dopisem zástupci všech přiškolených vsí. Učitelským pomocníkem, od roku 1848 zvaným podučitel, se stal jeho bratr Matěj Tůma. Aby byl přehled zástupců této učitelské dynastie úplný, je třeba zmínit ještě syna Jana Tůmy Viktora Tůmu, který v Hostivici učil v letech 1874 až 1882.

Již ve 20. letech 19. století přestávala školní budova čp. 59 postačovat potřebám. Vznikl plán její přestavby na dvoupatrovou budovu, ale odškolení Jenče na chvíli pomohlo. Přestavbou v roce 1838 byla školní budova jen částečně rozšířena.

Matěj Tůma přešel v únoru 1857 na jenečskou školu. Hostivickými podučiteli pak byli postupně Václav Morávek, František Mašín a František Šimek.

V roce 1870 byly vydány nové školní zákony, tzv. Hasnerovy, a z dosavadní farní školy se stala obecná škola. Krátce nato byla rozšířena o třetí třídu a postupně se dále zvětšovala.

Školní budovy

Husovo náměstí čp. 59

Od roku 1792

Husovo náměstí čp. 7

1734–1792

Učitelé v jednotřídní škole

1715–1733: Bernard Bok

1733–1772: Antonín Bok

1772–1795: Theobald Bok

1795–1796: František Veselý

1796–1802: Josef Bouška

Od roku 1803: Josef Horáček

Řídící učitelé ve vícetřídní škole

Do roku 1834: Josef Horáček

1834–1845: Václav Frantz

Od roku 1845: Jan Tůma

Úvod -> Hostivické školství -> Počátky školství v Hostivici