Železniční stanice Hostivice - Technická vybavenost

ŽELEZNICE

Úvod -> Technická vybavenost -> Železnice: Železniční stanice Hostivice

ŽELEZNIČNÍ STANICE HOSTIVICE

Hostivice, Železničářů čp. 93

Od roku 1872

Staniční razítko z roku 1912.

Staniční razítko z roku 1959.

Fotogalerie z dění na hostivickém nádraží ve 30. letech 20. století

Zaměstnanci dráhy ve vybraných obdobích

1912 – 1921 – kolem 1930 – 80. léta

Z historie stanice

Železniční stanici Hostivice vybudovala v roce 1872 společnost Buštěhradské dráhy v souvislosti se stavbou odbočky z Hostivice na Smíchov, která navazovala na hlavní trať z Prahy-Buben přes Kladno do Chomutova přestavěnou na parní provoz v roce 1863. Protože zde vznikl železniční uzel, byla zde postavena typová výpravní budova nejvyšší, čtvrté kategorie. Původně měla stanice tři koleje a kolejiště bylo postupně rozšiřováno. Do areálu nádraží patřila dále výtopna čp. 94, samostatně stojící záchodky a strážní domky čp. 92 u jenečského zhlaví a čp. 95 u pražského zhlaví. V roce 1891 byla u Litovického potoka postavena drážní vodárna čp. 119. Nacházela se zde také skladiště.

Zpráva o stavbě trati z Hostivice na Smíchov otištěná 4. dubna 1872 v Hospodáři obsahuje též zmínku o dokončení hostivického nádraží.

Železničáři před staniční budovou na počátku 20. století.

Hostivické nádraží od západu, od rybníka Ve Skále, ve 30. letech 20. století.
Vlevo nad tratí strážní domek čp. 92.

Jiráskova ulice s výtopnou čp. 94 a vojenskými budovami vpravo přes tzv. Trubičky, místo, kam bývala volně zaústěna kanalizace odvodňující nádraží a pozemky severně od něj. Snímek ze 40. let 20. století.

Železniční přejezd na východním, pražském zhlaví hostivického nádraží. Za tratí je strážní domek čp. 95.

Drážní vodárna čp. 119 v roce 1936.

V letech 1911–1912 byla v Hostivici postavena zemská zbrojnice, což vyvolalo potřebu postavit na nádraží další dvě koleje s čelní a boční nakládací rampou. V letech 1912 až 1913 pak byla stanice vybavena novým zabezpečovacím zařízením systému Siemens a Halske, které se používalo ještě po druhé světové válce.

Po převzetí Buštěhradské dráhy Československými státními drahami v roce 1923 provedlo ministerstvo železnic v únoru 1924 první normování potřeby personálu. Mělo zde sloužit 33 zaměstnanců, což v zásadě odpovídalo dosavadnímu stavu. Pozice byly určeny takto: „1 přednosta, 4 staniční úředníci, z nichž jeden jako vystřídač výpravčích též pro Jeneč, Řepy a Jinonice, 3 staniční dozorci pro službu telegrafní, 1 staniční dozorce pro službu komerční, 6 hradlářů, 3 výměnáři, 3 skladištní zřízenci, 1 noční hlídač, 5 staničních pomocníků pro službu staniční, 2 staniční pomocníci jako záloha, 4 staniční pomocníci určení pro potřeby služby vozební.“

Ve stejné době byl zesílen železniční svršek tratě z Hostivice na Smíchov, takže v Hostivici nebylo nutné vyměňovat lokomotivy a těžké stroje i vlaky mohly jet z Kladna až na Smíchov. Stav zaměstnanců tak mohl být snížen na 27. Byla také zmenšena nocležna pro vlakové mužstvo a ze dvou místností vznikl nový byt. Navíc bylo od roku 1926 povoleno zvýšení rychlosti na smíchovské trati z 25 km/h na 40 km/h. Bylo však nutné přemístit předzvěst od Řep (nyní Prahy-Zličína).

Přestože Hostivice byla elektrifikována v roce 1924, hostivické nádraží bylo ještě v roce 1926 osvětlováno petrolejovými lampami. Poté, co v Praze v Truhlářské ulici došlo v roce 1926 k výbuchu granátů dopravovaných z hostivických pracháren, bylo rozhodnuto, že petrolejové osvětlení hostivického nádraží, kde docházelo k překládce vojenského materiálu, je nadále nepřípustné. Elektrické osvětlení ve výpravní budově i na celém nádraží bylo zavedeno v roce 1927. Vodárna byla elektrifikována až v květnu 1929.

Od 1. února 1927 byl snížen počet telegrafistů na dva, kteří sloužili jen denní směny od 5 do 22 hodin.

Ve výpravní budově byla v říjnu 1934 zrušena čekárna 2. třídy a od prosince téhož roku zde nájemce Josef Zeman otevřel restauraci. Hostinský využíval zároveň naturální byt.

V letech 1936 až 1938 bylo přestavěno pražské zhlaví stanice a přitom vznikla nová věž I. výhybkářského okrsku (hradlo St. 1).

Nové hradlo u pražského zhlaví koncem 30. let 20. století.

Pražské zhlaví stanice s hradlem ze 30. let 20. století při opravě přejezdu 28. srpna 2003.

Dne 21. prosince 1937 projížděl přes hostivické nádraží zvláštní vlak s ostatky prezidenta T. G. Masaryka. Vlak jel z Prahy z Wilsonova nádraží (nyní hlavní nádraží) přes Smíchov do Hostivice a dále do Lán (nyní stanice Stochov). Dále tudy projížděl zvláštní vlak se smutečními hosty vypravený z Prahy-Dejvic. Stanice byla pietně vyzdobena a k rozloučení se sem dostavilo asi 6 000 osob včetně dvou čet vojska z místní zbrojnice. Na bezpečnost dopravy při této příležitosti dohlíželi kromě běžného personálu také pracovníci vyslaní ministerstvem železnic a ředitelstvím státních drah.

Za rok 1948 byla ve staniční pamětní knize uvedena tato statistika výkonu stanice Hostivice:

„Za rok 1948 prodáno celkem 185 507 jízdenek všech druhů.

Zavazadel a spěšnin podáno celkem 2 223, došlo 2 135.

Rychlo a nákl. zboží podáno 3 721, došlo 4 153 zásilek.

Naloženo celkem 437 vozů ve váze 900,4 tuny.

Vyloženo celkem 2 266 vozů ve váze 884,3 tuny.

Transitních vozů přepraveno celkem 34 660.

Pokladniční obrat v roce 1948 činil Kčs 15 323 935.“

V roce 1978 byl v hostivické stanici zaveden posun z místních čet. Službu posunovačů zde vykonávala řada mladých mužů jako náhradní vojenskou službu trvající 19 měsíců. Někteří poté zůstali na dráze, jiní se vrátili k původnímu povolání.

Na přelomu 70. a 80. let neměli zaměstnanci k dispozici záchod a sprchy, protože nebylo možné sehnat firmu, která by vybudovala nové sociální zázemí stanice. Toto trvalo přes čtyři roky. Poté se objevil problém s nedostatkem vody ve studni, takže po několika letech příprav byl na nádraží přiveden vodovod z vojenských studní. V roce 1985 bylo ve výpravní budově vybudováno ústřední vytápění. Kotel na uhlí byl umístěn ve sklepě.

Provoz na hostivickém nádraží koncem 80. let 20. století.

Současný stav budov v areálu stanice

Bývalý strážní domek čp. 92 je v soukromém majetku.

Výpravní budova čp. 93 byla naposledy opravena v roce 2010, když byla zateplena fasáda, obnovena střecha a vyměněno zastřešení peronu. Uvnitř budovy vznikly splachovací záchody pro cestující, takže byla zbořena samostatně stojící budova suchých záchodů.

Výtopna čp. 94 a drážní vodárna čp. 119 byly udržovány do 90. let 20. století tak, aby mohly být použity pro doplnění vody do parních lokomotiv při jízdách nostalgických vlaků. Poté začaly obě budovy chátrat. Vodárnu obsadili bezdomovci a v roce 2009 vyhořela. Před plánovanou demolicí ji zachránila dohoda města Hostivice a firmy RISL, s. r. o., která ji po získání do vlastnictví v letech 2014 až 2016 příkladně opravila.

Výtopna, strážní domek čp. 95 a hradlo St. 1 u pražského zhlaví mají být zbořeny při modernizaci trati. V letech 2019 až 2021 byly vedeny snahy o záchranu výtopny a strážního domku s tím, že výtopna by mohla sloužit železničnímu spolku k uchování historických vozidel a ve strážním domku by mohla být klubovna. Po úvodním vstřícném jednání projektant dospěl k závěru, že při zachování některé z budov nebude možné trať zmodernizovat v zadaných parametrech (na místě výtopny mají být nákladní koleje), takže snaha nebyla úspěšná. Hradlo St. 1 bylo opraveno v roce 2012 a dosud je využíváno k řízení drážního provozu. Výtopnu využívali bezdomovci, kteří v ní několikrát založili požár, dosud však stojí. Strážní domek čp. 95 je prázdný a zabezpečený proti vniknutí, avšak poškozenou střechou do něj zatéká.

Při modernizaci bude zbořeno rovněž dřevěné hradlo St. 2 u kladenského zhlaví stanice, které dosud rovněž slouží drážnímu provozu.

Přednostové stanice