Vojenský areál v Jiráskově ulici

ARMÁDA

Úvod -> Instituce -> Armáda: vojenský areál v Jiráskově ulici

Vojenský areál v Jiráskově ulici, tzv. sanitpark

Hostivice, Jiráskova čp. 165 a 166

Z historie areálu

V roce 1912 byl vybudován v Hostivici v nynější Jiráskově ulici areál zemské zbrojnice, k němuž patřily i prachárny u okresní silnice z Hostivice do Kněževsi zřízené již v roce 1873. Ve farní kronice jsou počátky areálu popsány takto:

„Třeba jest učiniti v této pamětní knize zmínku o zřízení c. a k. dělostřeleckého zbrojního skladiště v Hostivici. Od mnohých let byly v polích na severní straně Hostivické při cestě od Kněževse prachárny a skladiště i jiných výbušných látek. Roku 1910 ustanovilo vojenské velitelství, že zbrojní skladiště, které bylo dříve v Praze, má se přestěhovati do Hostivice. Koupeny pozemky od c. a k. velkostatku a vystavěny budovy pro budoucí vojenské skladiště, úřadovny a byty pro vojenské úředníky. Stavby prováděl architekt a podnikatel staveb Paroulek z Prahy, pod dohledem c. a k. vojenského vrchního stavebního účetního pana Jana Hinterleitnera. Prachárny a skladiště výbušných látek byly rozšířeny a přistavěna i kasárna pro vojenskou stráž a laboratoře pro plnění nábojů a granatů. Na nádraží Hostivickém byly přistavěny nové dvoje koleje s rampou zcela zvláštní pro skládání a vykládání prachu a nábojů, při čemž musela i přestavěna býti okresní silnice z Hostivice do Kněževse. Stavby ty dály se roku 1911 a 1912 byly ukončeny, načež vojenský úřad zdejší zahájil svou činosť. Prvním představeným či správcem c. a k. dělostřelecké zbrojnice ustanoven byl pan Theodor Schweida, druhým úředníkem jmenován pan c. a k. vrchní official Josef Buchta, pak přišel pan c. a k. vrchní official Josef Ryba, c. a k. official František Weiss a pan c. a k. akcesista Hauptvogl, jenž brzy na to povýšen na c. a k. officiala. Z těchto pánů této doby, co tyto paměti píšu, jest tu jen pan Theodor Schweida, který mezi tím byl povýšen na vrchního správce a nyní nedávno na plukovníka, ostatní během doby přeloženi na jiné působiště. Všichni pánové byli ženatí, každý má podle své hodnosti přiměřený byt v nových budovách a pěknou zahrádku. Kromě úředníků v hodnosti důstojnické jest zde ustanoveno více podúředníků v hodnosti poddůstojnické, zaměstnaných v kanceláři a v laboratoři a pak přidělené mužstvo v počtu as 40 až 50 můžů, kromě stráže vojenské, kterou konají pěší pluky, v Praze posádkou ležící, kteří sem bývají komandováni. Při ukončení stavby posvětil církevně všecky nové budovy, skladiště, byty a kanceláře veledůstojný pan c. a k. vojenský kurat, nyní c. a k. polní superior Dr. Rudolf Zháněl.“

Areál v Jiráskově ulici na pohlednicích vydaných krátce po stavbě budov.

Ke stejnému účelu areál sloužil i za první Československé republiky. Profesionální vojáci – důstojníci i rotmistři – se zapojovali do místního dění, účastnili se různých slavností apod. Spolek rotmistrů úzce spolupracoval se Sokolem. Někteří vojáci si zde postavili rodinné domy nebo se zde oženili.

Po okupaci Československa obsadili Němci zbrojnici 17. března 1939 odpoledne, prachárny o den později. Německé stráže hlídající areál byly ozbrojeny puškami a granáty. Krátce poté, v noci z 18. na 19. března 1939 někdo u zbrojnice vystřelil, prý na německou hlídku. Nastal poplach a Němci stříleli do okolí do všech stran. Poté vzali jako rukojmí starostu Josefa Příhodu a štábního kapitána Jana Kožušníka. Veřejná vyhláška oznamovala, že v případě opakování útoku budou rukojmí zastřeleni a dalších 20 osob bude postaveno před vojenský soud jako viníci. Pak se situace naštěstí uklidnila. Vojenští gážisté opustili zbrojnici k 1. říjnu 1939, poté odjela i německá posádka a areál střežili civilní hlídači. Poté se rozdělily osudy zbrojnice a pracháren. V roce 1940 se německá armáda do areálu zbrojnice vrátila a setrvala zde až do 9. května 1945. Areálu se začalo říkat „sanitpark“, protože se zde skladoval zdravotnický materiál.

Po válce byl areál krátce vrácen původnímu účelu pod označením zbrojnice 11, ale v létě 1946 sem byl redislokován z Josefova vojenský zdravotnický sklad 3. V návaznosti na různé reorganizace se poměrně často měnil název útvaru, až se před rokem 1969 ustálil na označení Výzkumné a zkušební středisko 160. Stále však měl útvar a areál vztah k vojenskému zdravotnictví. V 50. letech s MNV Hostivice komunikovala za vojáky Posádková správa 13, což byl zřejmě útvar zajišťující správu areálu.

Přistavěna byla zděná budova směrem k nádraží a v areálu vznikla řada dřevěných a plechových skladů.

Areál v roce 1994. Foto Jindřich Lukášek pro Stavební úřad Hostivice.
Nad vjezdem ještě zůstal nápis „SLOUŽÍME LIDU“, ale rudá pěticípá hvězda již byla odstraněna.

Po rozdělení Československa byl útvar označen jako 6. zdravotnická základna Armády ČR a v roce 1997 se z něj stala Pobočka Ústřední zdravotnické základny a výzkumné a vývojové středisko vojenského zdravotnictví. Po roce 2000 armáda přestala areál využívat a později jej nabídla jako nepotřebný majetek jiným státním organizacím. Převod na jinou složku státu měl přednost před převodem do obecního majetku, obec se tak nemohla stát vlastníkem. O areál projevily zájem Národní galerie a Ministerstvo spravedlnosti a úspěšnější bylo ministerstvo, které areál získalo pro potřeby Městského soudu v Praze. Soud zde zřídil centrální spisovnu a depozitář zabaveného majetku a později na něj Ministerstvo spravedlnosti převedlo i právo hospodařit se státním majetkem.

Vojenské útvary v areálu

Zemská zbrojnice