ARMÁDA

Úvod -> Instituce -> Armáda: vojenský areál u letiště (prachárny)

Vojenský areál u letiště – prachárny

Hostivice, samoty čp. 158 a 167 – zaniklé domy

Z historie areálu

Pražské armádní skladiště střelného prachu se nacházelo v Prašné bráně mezi Starým a Novým Městem a od 18. století v letohrádku Hvězda. Zde však skladiště překáželo, jak dokládá žádost starostů obcí Liboce, Břevnova, Střešovic, Přední Kopaniny, Nebušic, Ruzyně, Hostivice, Zličína, Řep, Stodůlek, Motola, Vokovic a Veleslavína, převora břevnovského kláštera a libockého faráře podaná v roce 1865 zemskému výboru:

„Slavný zemský výbore království Českého! V cizině i v říši naší všemožně postaráno o to, aby se zakládaly prachárny na místech, kde všeobecné nebezpečí samo sebou je menší, kdyby i výbuch nějakým smutným případem přiveden byl. Zároveň k tomu hledíno, aby nikdy množství prachu na jednom místě se nenahromadilo a aby sklady vystaveny byly se slabými zděmi a s lehkou střechou, nemnožíce silným odporem mocnost výbuchu a nezvětšujíce takto nebezpečí. V král. oboře ve Hvězdě nalézáme toho všeho pravý opak. Na blízku král. hlavního města našeho, na blízku samého královského sídelního hradu, uprostřed velkých, lidnatých obcí nachází se prachárna takřka o sobě jediná, v nížto ohromná síla tisíců centů prachu náhromaděna jest, a to v stavení předůkladném a nad míru pevném. Neustále vězí tímto spůsobem život a majetek tisíců v nejstrašnějším nebezpečí. Neboť neštěstí, které při ohromném nahromadění prachu a při té síle odporu zakládající se v tak neobyčejně pevných zděch možným výbuchem státi se může, nedá se ani vypsati. Vláda sama nemůže na sebe převzíti velikou tu odpovědnost, aby život a majetek svých občanů uvedla v záhubu, a to tím méně, jelikož malými toliko prostředky, na kteréž ostatně při tak důležité věci ani úzkostlivě ohlížeti se nemá, lze jest odstraniti stále hrozící nebezpečenství. – Káže to nejen sama lidskost, aby energickým spůsobem přihlídlo se k tomu, by po dlouhém čase učiněn byl konec ukrutné nejistotě, v které vězí nejen královská Praha, nýbrž i zvláště nejbližší vůkolí Hvězdy. Nešťastné případy, kteréž se již na tak mnohých místech udály jako opět nedávno v Novém Městě u Vídně, měly by vládu napomenouti, aby nebezpečenství ve Hvězdě nerovně větší odstranila. Nedají se věru ani vyměřiti v tom ohledu všeliké takové případy. Živlové přírody, neprozřetelnost mužstva, zmatenost smyslů, aneb omrzelost života některého vojáka může přivoditi strašlivou událosť. Tak za nejnovější doby polekala se Praha a okolí její zprávou, že důstojník dělostřelecký dohlídku v prachárně ve Hvězdě mající, výstřelem z bambitky života se zbavil. Kdyby byla nešťastníku tomu myšlenka, učiniti svému životu konec, přišla v samé prachárně: tu by bylo propadlo hlavní město a celé okolí, neštěstí k nepopsání velikému. Nebezpečí, které neustále hrozivě nad námi stojí, zavdalo již častokráte k tomu příčinu, aby na vyšším místě celá důležitá tato záležitost ve vážnou vzata byla úvahu; avšak nedošla bohužel dosud žádného příznivého vyřízení, ačkoliv i sám vysoký c. k. erár by jednal ve prospěch svůj, kdyby od možné záhuby uchránil věc ceny vysoké a v takovém množství nahromaděnou. Takž my nížepsané starostové obcí okolo král. Hvězdy ležících jménem všech osadníků vznášíme nejuctivější žádost svou k slavnému zemskému výboru království Českého, by všemi možnými prostředky k tomu přičiniti se ráčil, aby prachárna z král. obory ve Hvězdě odstraněna a veliké v ní uložené zásoby prachu do menších pracháren na místech patřičných rozděleny byly.“

Národní listy, které přinesly zprávu o žádosti ve svém vydání z 26. září 1865, ještě dodaly: „Přímá vzdálenost od „Hvězdy“ až ku středu Prahy neobnáší více tří čtvrtí hodiny. Obec pražská má tudíž zrovna tolik příčin naléhati na odstranění prachárny ve Hvězdě jako obce právě uvedené. Jsme žádostivi, jak brzy to učiní.“

Citovaná žádost asi nebyla rozhodující, ale významný byl zájem zpřístupnit oboru Hvězda veřejnosti, což bez vystěhování střelného prachu z letohrádku nešlo.

Dne 11. prosince 1871 se konala místní komise ke stavbě pracháren na výšině u Ruzyně, která však od stavby na tomto místě upustila a rozhodla se pro stavbu na pozemcích císařského velkostatku v Hostivici, poblíž silnice z Hostivice do Kněževsi. Vykoupeny byly pozemky o výměře pěti jiter za cenu 90 krejcarů za čtvereční sáh. Podle zprávy otištěné v Národních listech 22. prosince 1871 měla být stavba pracháren i s vedlejšími budovami dokončena do července příštího roku. Stavba se však protáhla. Ještě v dubnu 1872 si stavitel Antonín Jauris z Prahy podal inzerát, že přijme zedníky na stavbu pracháren. V červenci 1872 bylo oznámeno, že stavba nových pracháren bude dokončena na zimu, a jakmile stavba vyschne, začne se tam převážet prach z Hvězdy. Převážení střelného prachu, ledku a síry z Hvězdy do Hostivice začalo v srpnu 1873. Vojáci, kteří materiál převáželi, byli ubytováni v Liboci, v Ruzyni a v Hostivici.

Prachárny vybudované v polích u okresní silnice z Hostivice do Kněževsi měly výhodnou polohu v dosahu železnice. Nejprve je tvořila jediná budova pro mužstvo čp. 158 a dva sklady, postupně byly přistavovány další budovy. V roce 1912, když byla v Jiráskově ulici postavena zemská zbrojnice, byla u pracháren přistavěna kasárna čp. 167, laboratoř a další objekty. Také přibyly další dělostřelecké sklady.

Okresní silnice z Hostivice do Kněževsi vedla v zásadě přes vojenský areál. Kasárna byla umístěna přímo u silnice a vlastní skladiště u příčných polních cest. To vedlo k různým problémům při pohybu civilních obyvatel, ale i při obhospodařování polí. V roce 1907 proto zaslalo c. k. sborové velitelství č. 8 v Praze hostivickému obecnímu úřadu poučení, jak se v okolí pracháren správně pohybovat. Přesto docházelo k různým neštěstím, například po první světové válce, 29. listopadu 1919 zde byl postřelen hostivický rolník a bývalý starosta Tomáš Chlupatý.

Za první světové války se v areálu pracháren začaly vyrábět dělostřelecké granáty. Výroba zde pokračovala i po vzniku Československa, kdy se zaměřila na ruční granáty typu Janeček, a později byla přesunuta do nové Vojenské muniční továrny č. 1 v Poličce.

Podle potřeby byla v areálu likvidována již nepotřebná munice. Tyto události byly předem oznamovány hostivickému obecnímu úřadu i tiskem, protože byly nepřehlédnutelné (a hlavně nepřeslechnutelné).

Chyby v provozu pracháren měly dopad na běžný život v Hostivici. Hostivičtí četníci nikoliv výjimečně řešili, co s nalezeným zapomenutým vojenským střelivem, nebo naopak pátrali po ztraceném vojenském materiálu. Areálu se také nevyhnuly různé trestné činy, například rozsáhlé krádeže mědi v březnu 1920 či krádež vojenských prken v červnu 1920.

Dne 5. března 1926 z pracháren vyjel povoz s 31 bedničkami ručních granátů, z nichž devět bylo určeno pro jednotku na Pohořelci a 22 do kasáren v Karlíně. Povoz oproti zvyklostem projížděl v Praze Truhlářskou ulicí, kde došlo k výbuchu. Neštěstí vzbudilo velkou pozornost a bylo také předmětem interpelací v parlamentu.

Budovy v areálu pracháren (nahoře čp. 158, dole čp. 167) na pohlednici, kterou vydala E. Jílovská v roce 1913.
Kasárna čp. 167 u pracháren se od budov čp. 165 a 166 v Jiráskově ulici lišila jednoduchým oknem v prvním patře po stranách.

Se stoupajícím politickým napětím koncem 30. let stoupalo využití pracháren a zvýšila se doprava, zejména při mobilizacích v květnu a v září 1938. V té době přesvědčila hostivická radnice okresní úřad, aby vydláždil okresní silnici k prachárnám (nyní Jiráskova ulice a ulice K Višňovce). V některých úsecích se tato dlažba z čedičových kostek dochovala až do současnosti. Přesto se již od poloviny 30. let počítalo s postupnou likvidací pracháren, protože v jejich blízkosti vzniklo letiště Ruzyně.

V roce 1939, po obsazení Československa, areál převzala německá armáda. Byl přidělen Leteckému velitelství v Ruzyni (Fleigerkommandantur Rusin), které ho užívalo nadále jako skladiště munice. Prachárny tak byly odděleny od zbrojnice v Jiráskově ulici. Část areálu byla přidělena pražskému policejnímu ředitelství, jehož pyrotechnická skupina zde v trhací jámě likvidovala nalezenou munici a zabavené zbraně přivezené z Prahy. Toto skladiště střežili dva Češi, zaměstnanci Ministerstva školství a národní osvěty, později zaměstnaní policejním ředitelstvím. Čeští pyrotechnici museli zajistit účast Němců při každé likvidaci munice. Ve druhé části areálu skladoval trhaviny a pomůcky k ničení munice Wehrmachtsbewollmächtiger beim Reichsprotektor im Böhmen und Mähren. V roce 1942 bylo skladiště zmodernizováno.

Na jaře 1940 rozhodlo Letecké velitelství v Ruzyni o zřízení střelnice pro pěchotní zbraně pro své výcvikové potřeby. Střelnice měla být zapuštěna pod úroveň terénu a z vytěženého materiálu byly vytvořeny boční ochranné valy. Při výkopech bylo objeveno několik stovek kilogramů zakopaných prudce jedovatých bojových látek včetně yperitu a sternitu. Zakopal je zde Vojenský technický ústav v roce 1933 a dalších 150 kilogramů těchto látek zde bylo vylito v březnu 1939. Čtyři němečtí vojáci, kteří materiál objevili, se otrávili. Poté proběhla částečná asanace a definitivně snad byly látky zlikvidovány v letech 1946 až 1950.

Po válce byla obnovena v Hostivici zbrojnice, tentokrát pod označením zbrojnice 11. V areálu pracháren probíhala likvidace válečné munice a také výcvik vojenských pyrotechniků. Dne 13. září 1945 došlo při výcviku k výbuchu, při němž zahynulo 14 pyrotechniků. Jde o největší neštěstí v historii české pyrotechnické služby.

Po roce 1947 byly prachárny zrušeny a zbořeny, protože překážely rozvoji ruzyňského letiště. Naplnil se tak záměr vzniklý již ve 30. letech.

Vojenské útvary v areálu

Prachárny byly od roku 1912 s výjimkou období druhé světové války součástí zemské zbrojnice v Jiráskově ulici.

Pěší pluk č. 5, 2. rota

1921 – ostraha objektu

Letecké velitelství v Ruzyni (Fleigerkommandantur Rusin)

1939–1945

Prameny

HORÁK, Zdeněk (2019): Počátky policejní pyrotechniky na našem území. Praha: Pyrotechnická služba Policie ČR. Bez ISBN.

KUŽNÍK, Jan – HORÁK, Zdeněk (2019): Na poli u Prahy byl bojový plyn yperit a další jedy. Dlouho se to nevědělo. iDNES.cz, 26. září 2019.

Úvod -> Instituce -> Armáda: vojenský areál u letiště (prachárny)