Okresní silnice - Technická vybavenost

V polovině 19. století bylo zrušeno poddanství a po předchozích poměrně překotných změnách v uspořádání státu se v 60. letech 19. století se ustálila struktura okresů jako mezičlánku samosprávy a státní správy mezi obcemi a zemí. Několik soudních okresů tvořilo politický okres a území soudního okresu bylo rovněž považováno za území samosprávného okresu. Hostivice i Litovice patřily do soudního okresu Unhošť. Samosprávným okresům bylo svěřeno budování a udržování okresních silnic, zatímco stát si ponechal péči o státní (říšské, erární) silnice.

Na mapě druhého vojenského mapování z let 1850/1851 nacházíme na hostivickém území jedinou silnici, a to karlovarskou. Tato silnice se stala také okresní silnicí a na státní silnici byla změněna až ve 20. letech 20. století. Další silnice byly teprve budovány, obvykle v trase starších cest. František Škorpil v Popisu okresního hejtmanství Kladenského z roku 1895 uvádí, že v roce 1860 bylo v kladenském hejtmanství (tj. v okresech Unhošť a Kladno) v roce 1860 celkem 74,4 km a v roce 1894 již 186,9 km okresních silnic. Na financování stavby se podílel okres i všechny dotčené obce, a to bez ohledu na to, zda stavba vznikla z podnětu okresu, nebo ji zadaly obce. Buď tedy stavbu platil okres a obce přispívaly, nebo to mohlo být i naopak. Péči o dokončenou silnici pak převzal okres. S povolením mohlo být na okresních silnicích vybíráno mýto.

Problém s datováním stavby jednotlivých silnic spočívá v tom, že na vojenské mapy se nelze zcela spolehnout. Například na původní mapě třetího vojenského mapování z roku 1878 je nakreslena mezi Hostivicí a Kněževsí silnice jen od Kněževsi po hranici smíchovského okresu a na hostivickém území je vyznačena pouze cesta lemovaná oboustrannou alejí. Přitom již v roce 1873 zde vznikly vojenské prachárny, takže by se zde dala očekávat spíše silnice než cesta. Ještě podivuhodnější je zákres spojení mezi Chýní a Chrášťany. Od Chrášťan na hranice smíchovského okresu opět vedla silnice, ale do Chýně podle mapy měla pokračovat jen cesta, ne-li pouze pěšina. Unhošťský okres stavěl sice svůj úsek silnice z Chýně do Chrášťan až v roce 1884, ale i tak se nepoměr mezi oběma úseky jeví jako příliš velký. Naopak jako silnice je zakreslen úsek od nynějšího litovicko-jenečského hřbitova k litovickému nádraží a nynější ulice Za Tvrzí, i když podle pramenů se tyto silnice stavěly až v roce 1899.

Asi první nová okresní silnice na hostivickém území vedla od Hájku přes Břve do Sobína a byla postavena v letech 1878 až 1883 (v původní mapě třetího vojenského mapování rovněž zakreslena již jako silnice, snad byla dokončena dříve) a plynule na ni navázaly odbočky (ramena) do Litovic a do Chýně. V roce 1883 byla rovněž postavena silnice mezi Hostivicí a Litovicemi.

V roce 1911 byla přestavěna na okresní silnici cesta na náves v Jenečku s pokračováním do hostivické části Jenečka. Na uvažované prodloužení až do Hostivice nedošlo. Asi v roce 1924 byla vybudována okresní silnice od karlovarské silnice k hostivickému nádraží. Jednalo se ještě o stavbě okresní silnice z Hostivice do Břví (v místech cesty – Břevské ulice), ale ta nebyla realizována. Až v roce 1926 se stala okresní silnicí spojovací cesta z Litovic do Jenečka.

Silnice před litovickým nádražím byla původně v majetku dráhy a součástí sítě okresních silnic se stala až v roce 1952, kdy byly zrušeny příjezdní silnice k nádražím spravované dráhami a stala se z nich tzv. přednádraží spravovaná národními výbory.

Již zmíněnou stavbou spojovací silnice z Litovic do Jenečka byla síť okresních silnic v Hostivici a okolí dokončena. Všechny silnice měly v té době mlatový povrch.

V roce 1949 byly okresní silnice zestátněny (okresy byly veřejnoprávní korporací jako nyní obce a kraje, nikoliv státem). V roce 1950 byly bez náhrady zestátněny i ovocné aleje podél silnic, pokud stromy rostly do 50 cm od hrany násypového svahu. Silniční správa stromy ošetřovala a pronajímala ke sklizni ovoce, později péči předala JZD a státním statkům. Všechny státní silnice byly rozděleny do tří tříd podle důležitosti. Ze všech okresních silnic na území Hostivice se staly silnice III. třídy (silnice do Sobína byla silnicí II. třídy a na silnici III. třídy byla změněna později). Správu a údržbu těchto silnic zajišťovaly okresní národní výbory a jimi zřízené organizace. Až v 50. až 60. letech dostaly tyto silnice asfaltový povrch.

Silnice III. třídy byly jednotně očíslovány, a to tak, že první tři číslice naznačují vazbu na silnici I. nebo II. třídy (u kratších čísel jsou vpředu podle potřeby číslice 0) a čtvrtá, případně pátá číslice znamená pořadové číslo. Silnice očíslované 005X nebo 005XX tak mají vazbu k plzeňské silnici (dříve I/5), silnice s čísly 006X a 006XX se odkazují na karlovarskou silnici (I/6). Na rozdíl od silnic I. a II. třídy se čísla silnic III. třídy obvykle neuvádějí v terénu.

V roce 1959 byla síť III. třídy na hostivickém území zredukována. Tři silnice III. třídy byly pro svůj malý dopravní význam převedeny na místní komunikace a předány do správy MNV. Byla to silnice do Jenečka, silnice k hostivickému nádraží a část silnice z Hostivice do Kněževsi k hranicím ruzyňského letiště. Poslední silnice zanikla z důvodu rozšiřování ruzyňského letiště. MNV Hostivice sice požadovalo, aby silnice byly před předáním uvedeny do řádného stavu, ale to ONV Praha-západ odmítl. Přesto předávání probíhalo delší dobu a silnice k nádraží byla ještě v roce 1961 silnicí III. třídy ve správě Okresní správy státních silnic Praha-západ, která připravovala její celkovou rekonstrukci, a jezdily po ní autobusy náhradní dopravy při dlouhodobé železniční výluce na trati Hostivice – Středokluky.

Od 1. října 2001 přešly všechny silnice II. a III. třídy na základě zákona z vlastnictví státu do vlastnictví krajů. Jejich označení a číslování zůstalo zachováno, změnila se jen organizace jejich správy a údržby.

Hostivicko-litovická silnice

Nyní část silnice č. III/0064, Litovická ulice

60. léta 20. století.

Dne 23. ledna 1883 se usneslo litovické zastupitelstvo postavit novou silnici z Litovic do Hostivice, kde do té doby byla pouze vozová cesta. Prakticky ve stejné době unhošťské okresní zastupitelstvo zadávalo stavbu odboček z hájecko-sobínské silnice do Litovic a do Chýně, takže vznikl ucelený úsek silnic.

Silnice měla mít délku 1 117 metrů a rozpočet činil 1 075 zlatých 93 krejcarů bez nákladů na dovoz potřebného materiálu, který byli povinni dovést rolníci podle rozsahu polností. Na základě dražby konané 3. června 1883 byla stavba zadána stavebnímu podnikateli Antonínu Burgrovi z Litovic a stavební dozor zajišťoval hostivický c. k. stavitel Antonín Dlabač. Stavba byla dokončena 24. července 1883 a současně Litovice požádaly unhošťský okresní výbor o její komisionelní prozkoumání a převzetí silnice do okresní správy. Místní šetření (komise) proběhlo 5. srpna a 8. listopadu 1883 okres silnici převzal. Rozpočet na stavbu byl překročen o 65 zlatých 77 krejcarů, takže stavba stála celkem 1 141 zlatých 70 krejcarů. Dochovalo se však vyúčtování stavby obsahující výdaje na nádeníky a na dopravu materiálu, které uvádí jiné částky.

Na financování stavby si Litovice vypůjčily 700 zl. na směnku v okresní záložně v Unhošti, kterou v následujícím roce splatily prodejem státních úpisů tzv. kontribučenského fondu obce Litovic v ceně 964 zl. 45 kr.

Při stavbě silnice byl také upraven potok protékající obcí, který do té doby patřil pouze c. k. velkostatku a byl příčinou mnoha sporů mezi obcí a tachlovickým panstvím. U silnice byl potok rozšířen o část obecního pozemku a byl zde upraven splav pro brod. Tento brod byl zasypán v 50. letech 20. století a z místa se stal park Manželů Langových.

Brod u Litovického rybníka a opěrná zeď vznikly při stavbě silnice v roce 1883. Snímek z roku 1954.

K první větší opravě silnice došlo v roce 1898. Litovice měly přispět částkou 87 zlatých nebo obstarat všechny potřebné povozy.

V roce 1914 byl upraven silniční příkop ve starých Litovicích a byly zde vykáceny lípy, které vadily provozu.

Za první republiky se Hostivice i Litovice rozvíjely a okolí silnice bylo z větší části zastavěno, takže se z ní stala spíše ulice. Snad okolnost, že každá strana silnice patřila jiné obci, vedla k tomu, že domy na jižní, hostivické straně jsou oproti litovickým na severní straně usazeny mnohem níže, což vždy komplikovalo rozumné řešení celého uličního prostoru.

V roce 1933 byla silnice zválcována. Kronikář si posteskl, že se tak stalo po 50 letech od jejího postavení teprve poprvé a obec Litovice musela na tuto úpravu přispět částkou 1 000 Kč.

U křižovatky se silnicí do Jenečka v 50. letech 20. století. Vlevo je vidět ukazatel do Jenečka, pod ním jsou ve stínu ukazatele do dalších směrů.

U křižovatky s ulicí V Lukách při svazarmovském prvomájovém budíčku 1. května 1967.

U starého hostivického hřbitova v 50. letech 20. století. Foto Miloš Šrámek.

Větší stavební úpravy v úseku od karlovarské silnice k ulici Sportovců proběhla v roce 1971, kdy byla od 24. září do 30. listopadu povolena k tomuto účelu uzavírka.

V 70. a 80. letech 20. století byla do vozovky položena kanalizace, čímž byl zničen starší asfaltový povrch. Po ukončení výkopových prací zůstávala silnice delší dobu bez finálního povrchu a byla uzavřena mimo místní dopravní obsluhu. Nový povrch byl vybudován na přelomu 80. a 90. let.

Hostivicko-litovická silnice na náměstí 1. máje v roce 1980, po výstavbě kanalizace a bez finálního povrchu.

V roce 2008 byl na přechod u mateřské školy umístěn světelný semafor, který zároveň měří rychlost a má zastavovat vozidla jedoucí příliš rychle.

Od roku 2019 je připravována celková rekonstrukce silnice podle představ města, ale na konci roku 2023 se práce nacházely stále ve fázi projektování.

křižovatky s ulicí Sportovců 24. listopadu 2001.

Spojovací silnice z Litovic do Jenečka

Nyní silnice č. III/0065, ulice Sportovců

60. léta 20. století.

Stavba spojovací silnice z Litovic do Jenečka v roce 1926 je velmi dobře popsána v litovické kronice:

„Další velkou prací, jež obec letos podniká, jest stavba spojovací silnice z Litovic do Jenečka kolem Haklovy cihelny. Původní projekt stav. R. Šťastného v r. 1925 okresní správní komise zamítla. Teprve druhý plán stav. Jos. Náprstka z Unhoště schválen a 24. července 1925 provedeno komisionelní šetření. Od 14.–30. října 1925 vypsán konkurz na stavbu; ze šesti oferujících vybrána nabídka zednic. mistra Ant. Hakla z Hostivic za 83 949 Kč. Se stavbou má být započato z jara letošním

rokem a silnice má být hotova k 1. červnu 1926.

Na úhradu nákladu vypůjčí si obec 60 000 Kč u Zemské banky v Praze a 42 000 Kč u Okresní hospodářské záložny v Unhošti.

Dle projektu bude silnice postavena v místech staré vozové cesty, která jedině spojovala Litovice s Jenečkem a tvořila několik metrů hluboký úvoz. Na rozšíření této cesty bylo nyní nutno vykoupiti část pozemků M. Malé, Mat. Fialy, Ant. Hakla, Jos. Horešovského, Jar. Burgra a Jar. Čermáka z Hostivic à 6 Kč 1 čtverečný sáh. Rolník Jar. Burgr z Litovic žádá však za potřebný pozemek větší výměru pozemku obecního, a jelikož stavba již pokračuje a přesto nedošlo k dohodě, stavba se zdržela a o pozemek vznikl zbytečný spor, který však později urovnán.

Silnice dokončena a kolaudována v druhé polovici roku a odevzdána pod správu okresu.“

Plán správce okresních silnic Josefa Náprstka z prosince 1925 ukazuje pozemky potřebné na stavbu spojovací silnice z Litovic do Jenečka.

Za první republiky i po druhé světové válce se rozvíjela nová zástavba Litovic i Jenečka, ale významná část okolí silnice zůstávala nezastavěna nebo zde byly umístěny výrobní areály – Haklova cihelna a lindbetonka. K proměně silnice na ulici vedoucí zastavěným územím došlo až na přelomu 20. a 21. století. V této době však již narostla doprava a nová zástavba není orientována k silnici, ale spíše do vedlejších ulic, takže má jiný charakter než třeba navazující hostivicko-litovická silnice (Litovická ulice), kde jsou domy orientovány klasicky do hlavní ulice.

V 60. letech 20. století silnice dostala asfaltový povrch, který je podle potřeby obnovován. Poslední celková oprava povrchu proběhla v srpnu až září 2011.

Silnice při 1. máji 1954. Plot vlevo patřil litovické mateřské škole.

Silnice v roce 1994. Foto Jindřich Lukášek.

Silnice od jihu 24. listopadu 2001.

Oprava povrchu 28. září 2011.

Hostivicko-sobínská silnice

Nyní silnice č. III/0054, ulice Komenského

Silnice ze Sobína do Hostivice v 60. letech 20. století. Začátek obce byl označen až před křižovatkou s ulicemi 28. října a Fibichovou.

Spojení z Hostivice do Sobína dlouho nemělo charakter silnice. Jednání o stavbě silnice byla zahájena již v roce 1886. V roce 1909 hostivické obecní zastupitelstvo souhlasilo, aby stavbu postavil okres a Hostivice se podílela svým příspěvkem na úhradě nákladů. V roce 1912 se Hostivice a Litovice dohodly, aby silnice pokračovala z Hostivice rovně po okraji Bažantnice, kde by se napojila na hájecko-sobínskou silnici, ale ze stavby opět sešlo. V roce 1919 bylo na žádost obce Sobín dohodnuto, že silnice povede přímo do Sobína ke kapličce. Celkový náklad byl odhadnut na 170 000 korun, z čehož by měla Hostivice uhradit 36 000 korun.

V únoru 1920 se ukázalo, že projekt bude dražší o 1 650 korun oproti předpokladu. Do výběrového řízení na zpracování projektu se přihlásili dva uchazeči a oba požadovali toto zvýšení ceny. Jeden za zastupitelů toto odmítl, když se silnice stavět nebude, ale většina schválila zvýšený náklad.

Stavba proběhla v roce 1923, zajišťoval ji okres a finančně se na ní podílely obce Hostivice, Litovice a Sobín. Stát poskytl subvenci ve výši 50 % nákladů a získána byla i zemská subvence, která měla činit 10 až 20 % nákladů. Hostivice si na svůj podíl na stavbě musela vzít půjčku.

Protože bylo nutné stavbu silnice koordinovat se stavbou regulace potoka, byla v roce 1923 stavba ukončena před mostem přes Jenečský potok. Na Husově náměstí došlo k zásadním změnám až v další etapě v roce 1925. Zatímco předtím tekl Jenečský potok blíže k faře, než vedla cesta, nyní byl přeložen až za silnici. Byly zde postaveny dva nové mosty – jeden přes Jenečský potok, druhý přes Litovický potok.

Ve směru od karlovarské silnice do Sobína se za mostem přes Jenečský potok nacházel po pravé straně statek čp. 9, pak škola čp. 141 a Dlabačova vila čp. 140, tím zástavba končila. Okolí silnice bylo od první republiky postupně zastavováno, a to „na přeskáčku“. Zásadní však bylo, že po celou dobu byla dodržována plánovaná velkorysá šířka ulice, kterou narušila jen přístavba tzv. školičky.

V roce 1947, když MNV Hostivice žádal zřízení bezprašného povrchu v úseku od karlovarské silnice ke školní budově, správa státních silnic odpověděla, že úprava není v plánu, není na ni možné získat materiál a pracovní síly a že bude o úpravě uvažováno podle možností v roce 1948. MNV pak navrhl, aby na vydláždění tohoto úseku byla použita dlažba z rušené silnice do Kněževsi.

Na začátku 70. let byla v ulici položena kanalizace, a to v pásu zeleně mezi vozovkou a ploty na východní straně ulice.

Rozkopaná ulice při stavbě kanalizace v 70. letech 20. století.

Silnice z Hostivice do Sobína v roce 1970, úsek již na sobínském území.

Asfaltový povrch dostala silnice asi v 60. letech 20. století. Obnoven byl litým asfaltem pokládaným na jaře 1987 za sněžení, protože po silnici 15. května 1987 projížděl Závod míru.

Po roce 1990 byl na silnici mezi budovami školy a tzv. školičky umístěny dva montované zpomalovací prahy. V roce 1998 byl nahrazen most přes Jenečský potok novým. Protože je však potok v okolí mostu zakryt, nebývá místo vnímáno jako most.

Povrch vozovky byl znovu obnoven v říjnu 2011 a po dokončení prací byl v prosinci 2011 doplněn zvýšený práh mezi školou a Klokánkem, v místech dřívějších montovaných prahů. Další výměna povrchu proběhla v roce 2023.

Zbořený starý most přes Jenečský potok na Husově náměstí u křižovatky s karlovarskou silnicí 8. září 1998.

Oprava povrchu silnice v říjnu 2011.

Stavba zpomalovacího prahu v prosinci 2011.

Hájecko-sobínská silnice

Nyní část silnice č. III/0056, Hájecká ulice

Silnice od Břví do Hájku a silnice ze Břví do Sobína (vlevo je vidět plot bažantnice) v roce 1970.

Stavbu silnice z Hájku kolem litovického nádraží přes Břve a Sobín na hranice smíchovského okresu u Zličína zadal unhošťský okresní výbor ve veřejné dražbě konané 14. března 1878. Rozpočtovaný náklad činil 29 455 zlatých 36 krejcarů. Zhotovitelem se stal stavební podnikatel Antonín Burgr z Litovic, jinak rolník a v předchozích letech litovický starosta. Podle pozdější litovické kroniky byla stavba dokončena v roce 1883, ale pravděpodobně se tak stalo již dříve.

Národní listy 3., 6. a 7. března 1878.

Na Břvích vede silnice po hrázi Břevského rybníka, který prošel ve 30. letech 20. století kompletní rekonstrukcí. Při té příležitosti byl postaven nový most nad přepadem z Břevského rybníka do Kaly.

Silnice ze Břví do Sobína (vlevo je vidět plot bažantnice) ve 30. letech 20. století.

Hájecko-sobínská silnice na hrázi Břevského rybníka 24. listopadu 2001.

Most přes přepad z Břevského rybníka 16. srpna 2006.

Silnice zůstává od svého vzniku v nezměněné trase. V roce 1955 provedly Československé státní silnice, n. p., mechanisovaný závod 0127 Praha-Hloubětín generální opravu. V některých místech na Břvích při této příležitosti byla silnice zvýšena až o 50 cm, což znemožnilo vjezd do navazujících ulic a přístup k některým domům. Úprava nájezdů trvala déle než dva roky, protože zhotovitel neměl tuto práci zadánu a odmítl ji provést a ostatní si tento úkol přehazovali mezi sebou.

Asfaltový povrch je obnovován podle potřeby.

Odbočky z hájecko-sobínské silnice do Litovic a do Chýně

Nyní část silnice č. III/00513

Silnice od Břví do Litovic vede po hrázi bývalého a později znovu obnoveného Strahovského rybníka. Snímek z roku 1970.

Po dokončení hájecko-sobínské silnice se unhošťský okres rozhodl pokračovat dvěma navazujícími silnicemi. Obě vedly od uvedené silnice v trase starších cest – na sever kolem litovických sádek do Litovic a na jih po hrázi zaniklého rybníka do Chýně. Veřejná dražba, kterou se vybíral zhotovitel, byla vypsána na 26. února 1883 a stavba proběhla ještě v tom roce. Prováděl ji stavební podnikatel Antonín Burgr z Litovic, stejně jako stavbu hájecko-sobínské silnice i hostivicko-litovické silnice.

Národní listy 20. února 1883.

Silnice dostaly asfaltový povrch asi v 60. letech 20. století. Povrch byl od té doby již několikrát obnovován, v úseku od Břví do Litovic naposledy v roce 2010.

Tři silnice u Litovic

Nyní část silnice č. III/0064, Litovická ulice,

část silnice č. III/00513, ulice Za Tvrzí

a část silnice č. III/00518, ulice Západní

Před drůbežárnou proti litovické tvrzi se v roce 1954 setkávaly silnice z Litovic k litovickému nádraží (doleva nahoru) a za tvrzí (doprava nahoru) s odbočkou od hájeckou-sobínské silnice (vlevo dolů a vpravo dolů, mimo záběr).

V roce 1899 byly postaveny další tři silnice u Litovic, a to podle dobového označení od stájí c. k. velkostatku v Litovicích (tj. od dvora kolem litovické tvrze) k Pražsko-duchcovské dráze (prodloužení Litovické ulice), od velkostatku k čerpadlu močůvky (nyní ulice Za Tvrzí) a od nádraží v Litovicích kolem čerpadla k tzv. zelenému kříži na karlovarskou silnici (nyní Západní ulice). Práce byly zadány staviteli Josefu Holoubkovi z Hostouně za 13 784 korun 55 haléřů. Obec Litovice si půjčila 4 000 korun u Zemské banky v Praze a jednu třetinu nákladů, tj. 4 594 korun 55 haléřů uhradil okres.

Oproti plánům musel být rozšířen vjezd na novou silnici z karlovarské silnice u nynějšího litovicko-jenečského hřbitova. Stavitel za tyto vícepráce požadoval 2 544 korun 64 haléřů a obec nabízela jen 1 100 korun. Vzniklý soudní spor byl nakonec ukončen smírem, když stavitel přijal obcí nabízený obnos.

Silnice dostaly asi v 60. letech 20. století asfaltový povrch, který je podle potřeby obnovován, a jinak se příliš nemění. Změna se týkala jen navazující silnice kolem litovického nádraží, kde původně vedla od křižovatky silnic od Litovic a od litovického hřbitova trasa ke strážnímu domku těsně podél trati a silnice byla napřímena mezi roky 1963 a 1966.

Podél části z těchto silnic vznikla v letech 2003 až 2004 tzv. vilová čtvrť postavená společností Central Group. Prakticky všechny domy se však k silnici otáčejí bokem nebo zády a jsou orientovány do ulic uvnitř čtvrti. Silnice tak nezískaly charakter městské ulice.

Silnice od litovického nádraží byla v křižovatce s karlovarskou silnicí před litovicko-jenečským hřbitovem v roce 2004 přeložena dále od vchodu do hřbitova. Z původní silnice se stalo parkoviště pro návštěvníky hřbitova. Do silnice byla napojena nová autobusová smyčka se zastávkami Hostivice, ve vilkách.

Silnice od litovického nádraží do Litovic (Litovická ulice) 4. srpna 2007. Ze zeleně vyčnívá střecha litovické tvrze. Na sloupku s dopravním značením jsou umístěny také značky cyklotrasy 201 s logem Algidy.

Silnice od Litovic k litovickému nádraží (Litovická ulice) 22. srpna 2010, po obnově povrchu.

Silnice za tvrzí (ulice Za Tvrzí) 7. října 2002.

Silnice za tvrzí (ulice Za Tvrzí) v křižovatce s Chrtínskou ulicí v roce 2009. Foto Jindřich Lukášek.

Křižovatka silnice (ulic Západní a Za Tvrzí) 31. prosince 2001.

Přeložená silnice u litovicko-jenečského hřbitova (Západní ulice) 23. září 2006. Vlevo vjezd do autobusové smyčky ve vilkách, vpravo vjezd na parkoviště před hřbitovem.

Silnice od litovicko-jenečského hřbitova (Západní ulice) 4. srpna 2007.

Chýňsko-chrášťanská silnice

Nyní silnice č. 00513, ulice U Chýně

Křižovatka u Chýně (vzadu statek v Chýni, nyní Pivovarský dvůr, vpravo nyní betonárka) v roce 1967.
Chýňsko-chrášťanská silnice vedla z této křižovatky doleva.

Stavba okresní silnice z Chýně do Chrášťan (tedy od silnice z Litovic do Chýně) byla dokončena v roce 1884. Okres rozpočítal náklady tak, že Litovice měly přispět částkou 563 zlatých 16 krejcarů. Proti tomuto nařízení byl 13. března 1886 podán protest s odůvodněním, že silnice nehraničí s litovickými pozemky (to nebyla pravda, silnice se dotkla litovického katastru v oblasti nynější lokality Hostivice-jih) a není se zdejší komunikační čarou spojena. Protest však byl zamítnut a příspěvek byl později, až v roce 1895 uhrazen okresní přirážkou k daním.

Zápisy v pozemkových knihách se uváděly do souladu s provedenou stavbou až v roce 1906. Litovičtí si obstarali opis protokolu o komisi před zahájením stavby a na jeho základě odpověděli unhošťskému okresnímu výboru, že podle uvedeného protokolu nejsou povinni zavádět knihovní pořádek o pozemcích zabraných na silnici. V roce 1909 pak litovické zastupitelstvo odmítlo podepsat smlouvu o zavedení knihovního pořádku ohledně této silnice, zaslanou unhošťským advokátem JUDr. Bohumilem Zelenkou. Důvodem měl být rozpor mezi průvodním dopisem a vlastní smlouvou, pak však byly nalezeny jiné důvody a spor se dále vlekl.

Stejně jako u ostatních okresních silnic i tato dostala asfaltový povrch v 60. letech 20. století. Podle potřeby byl povrch obnovován.

Největších změn silnice doznala v souvislosti s výstavbou sídliště Hostivice-jih na místě bývalé drůbežárny. Byly zde vybudovány odbočovací pruhy. Asi v roce 2021 byl již mimo hostivické území sanován svah, po kterém silnice stoupá k Chrášťanům.

Před bývalou drůbežárnou u dvojdomu čp. 1130 a 1131 dne 3. března 2011.

Křižovatka s Žitnou ulicí a autobusová zastávka Chýně, Žitná v květnu 2021.

Zaniklá hostivicko-kněževeská silnice

Nyní ulice Jiráskova a K Višňovce

Kdy vznikla silnice mezi Hostivicí a Kněževsí, není zcela jasné. Na původní mapě třetího vojenského mapování z roku 1878 je silnice zakreslena jen od Kněževsi po hranici smíchovského okresu a na hostivickém území je vyznačena pouze cesta lemovaná oboustrannou alejí. Přitom již v roce 1873 zde vznikly vojenské prachárny, takže by se zde dala očekávat spíše silnice než cesta.

Snímek průvodu v křižovatce karlovarské silnice a hostivicko-kněževeské silnice asi kolem roku 1920 ukazuje ještě mlatový povrch obou silnic.

Se zvyšujícím se napětím mezi Československem a Německem se zvýšila i činnost armády, což bylo spojeno s větším využíváním silnice z nádraží do pracháren. V roce 1938 proto byla silnice vydlážděna, což kronikář Alois Saifrt popsal v pamětní knize obce Hostivice takto: „Silnice vedoucí od zbrojnice k prachárnám byla ve velmi desolátním stavu. Okresní úřad nelituje nákladu, dal tuto vydlážditi čedičovými kostkami počínaje od státní silnice až kus za prachárny, čímž odpomoženo bylo naléhavé potřebě v podzimních vlhkých dnech. Náklad byl jeden a čtvrt milionu korun.“

Pohřební průvod asi v roce 1949.

Dlážděná silnice před sokolovnou v lednu 1968.

Dlážděná silnice s památnou lípou v roce 1994. Foto Jindřich Lukášek.

Silnice u železničního přejezdu a křižovatky s Nádražní ulicí v roce 1969.

Slepý úsek za železničním přejezdem 1. května 2017.

Poblíž silnice vyrostlo ve 30. letech 20. století ruzyňské letiště, a jak se rozvíjelo, rozšiřovalo se až do prostoru silnice. Nejprve se silnice před rokem 1953 vyhnula prodlužované vzletové a přistávací dráze obloukem na jinak přímé trase. Práce probíhaly již v roce 1952, kdy si MNV Hostivice na podnět cestáře Antonína Matouška stěžoval, že silnice není sjízdná, protože na ni stavební firma Besta, n. p., složila materiál a navíc přes ni zřejmě někde v Jiráskově ulici před železničním přejezdem položila koleje úzkokolejné dráhy. Krajská silniční služba odpověděla, že silnice je trvale uzavřena pro naléhavé úpravy na letišti a není udržována. Doporučila MNV, aby se domluvil se stavební správou letiště ohledně odstranění překážek pro umožnění svozu úrody. Shodou okolností záhy nato vyzvalo Ministerstvo národní obrany MNV Hostivice, aby do tří týdnů silnici upravil jako příjezd návštěvníků leteckého dne na ruzyňském letišti a zajistilo odstranění nájezdů úzkokolejné dráhy, případně informoval, na koho se v této věci obrátit.

Silnice byla kolem roku 1957 úplně přerušena a v roce 1959 vyřazena ze sítě silnic III. třídy. Úsek od karlovarské silnice po plot letiště byl předán do správy MNV Hostivice jako místní komunikace. Ještě předtím byla v roce 1958 rozebrána část dlažby na rovném úseku bez stoupání a dlažební kostky byly použity na vydláždění silnice v Jenči k nádraží.

Bývalá silnice u kůlen a plotu ruzyňského letiště 16. ledna 2000.

Bývalá okresní silnice do Jenečka

Nyní ulice Družstevní a Novotného

Silnice u nádrže v Jenečku v roce 1950.

V Jenečku byla postavena v roce 1883 nová silnice od rybníka přes náves až na karlovarskou silnici v délce 400 metrů. Tehdy ještě vedla v trase nynější Lidické ulice a přímo tak navazovala na cestu do Litovic. Stavba stála 1 000 zlatých (byla tedy mnohem dražší na metr délky než hostivicko-litovická silnice stavěná ve stejnou dobu). Obec na úhradu nákladů stavby prodala cenné státní úpisy osady Jenečka ze dne 1. února 1873 a 1. ledna 1875 za 300 zlatých, okres přispěl 50 zlatými a ostatní náklady uhradili rolníci z Jenečka.

V únoru 1901 navrhl c. k. vrchní správce Josef Horešovský, aby silnice v Jenečku byla udržena ve sjízdném stavu. Dostal odpověď, že na její udržení je již pamatováno v rozpočtu.

Silnice přes náves v Jenečku, která již byla ve špatném stavu, byla opravena v roce 1911. Z návsi však nově vedla na karlovarskou silnici přes pole Josefa Evana a Josefa Žebery. Byla sice o 40 metrů kratší než původní silnice, ale obec musela vykoupit potřebný pozemek o výměře 56 čtverečných sáhů, a to za cenu 20 haléřů za sáh. Přestavěnou silnici převzal do správy okres, o čemž se jednalo již od roku 1903.

U rybníka byl vyzděn taras a byl postaven nový mostek přes Jenečský potok, jehož betonovou mostovku dodal Dr. Ing. K. Skorkovský (s jeho stavbou Hostivice nesouhlasila, protože s tím nepočítal původní rozpočet; most byl vyměněn přesně po sto letech, v roce 2011). Silnice pak byla v délce 250 metrů prodloužena až do hostivického Jenečka. Rozpočet na hostivickou část činil 2 171 korun 53 haléřů a obec také musela vykoupit potřebné pozemky a dát nájemci náhradu za vysázené brambory.

Silnice v Družstevní ulici na jaře 1960.

Bývalá silnice v ulici Novotného 12. října 1969.

Silnice měla být prodloužena z Jenečka do Hostivice, s čímž hostivické zastupitelstvo souhlasilo v únoru 1918. Stavba mostu na této silnici (v Cihlářské ulici) měla být zadána tak, aby most byl postaven ještě v roce 1918. V dubnu 1919 zastupitelstvo projednalo přípis kladenského okresního hejtmanství k této silnici a usneslo se vyzvat okres, aby stavbu zahájil co nejdříve, jinak ji zadá obec sama. Pak však Hostivice váhala, zda se nechce stát součástí smíchovského okresu, a kladenský okres stavbu odložil, dokud nebude jasno, kam bude Hostivice patřit. Celá uvažovaná silnice nebyla nikdy postavena, místo toho vznikla v roce 1924 okresní silnice k hostivickému nádraží, která vedla rovněž nynější Cihlářskou ulicí.

Protože měla silnice do Jenečka malý dopravní význam, byla v roce 1959 vyřazena ze sítě silnic III. třídy a stala se z ní místní komunikace. Před předáním provedla Silniční údržba ONV bezprašnou úpravu této silnice.

Bývalá okresní silnice k hostivickému nádraží

Nyní ulice Cihlářská, Palackého a K Nádraží

Okresní silnice k hostivickému nádraží na dvou fotopohlednicích ze 40. let 20. století.
Z věže obilních sil hostivického mlýna byla zachycena na horním snímku Cihlářská ulice a na dolním ulice Palackého.

Již při stavbě okresní silnice do Jenečka v roce 1911 se uvažovalo o jejím prodloužení do Hostivice a jejím druhém vyústění na karlovarskou silnici nynější Cihlářskou ulicí. Jednání stále probíhala, ale již na schůzi hostivického obecního zastupitelstva 29. května 1914 a projednával návrh na silnici, která měla vést také od karlovarské silnice Cihlářskou ulicí, ale pak směřovala nynějšími ulicemi Palackého, K Nádraží (jen částí) a Žižkovou na hostivicko-kněževeskou silnici:

„Návrh na zřízení spojovací silnice od domu p. Vlčka přes vršek s vyústěním u kravína na říšskou silnici.

Pan starosta objasňuje tento projekt následovně: Všeobecně známa jest téměř naprostá nesjízdnost novou ulicí od domu čp. 90 k domu paní Nitkové, dále přes vršek k domu p. Škvora ku kravínu a kol něho. Přimlouvá se, by projekt tento obecní zastupitelstvo vzalo za svůj, uváděje značné jeho výhody spočívají v tom, že náklad na zřízení této silnice by vyžadoval sice okrouhle as 8 000 K, leč obec by pak svého času obdržela od okresního výboru polovici stavebního nákladu, poněvač by okres tuto silnici do své režie přijmouti byl povinen, o čemž ovšem předem by musilo předcházeti dorozumívací jednání. Další výhoda nákladu, tímto projektem však se tomu předejde. Konečně poukazuje na schátralost a nebezpečnost mostku proti domu p. Nekoly, který by musil sice tak jako tak řádně upraven býti, v tomto případě však než jednou, ostatní by pak bylo věcí okresu. Dále poukazuje, že veškerý náklad stavební by musila nésti obec ze svého, poněvač okres má více silnic v projektu již po více roků a nemohl by nyní ničím přispívati.

Pan Kubr v této záležitosti navrhuje zavedení jednání s okresním výborem a zda by okres pak také po převzetí do vlastní správy nahradila 50 % stavebního nákladu.

Návrh se jednohlasně schvaluje.“

Myšlenka okresní silnice v této trase byla oživena po první světové válce. Hostivická obecní rada projednala 8. dubna 1924 dokončení projektu silnice od karlovarské silnice kolem kravína až k mostu přes Jenečský potok (nyní Cihlářská ulice). Pokračování k nádraží (nyní ulice Palackého a část ulice K Nádraží) se muselo vyprojektovat a okres měl přislíbit, že by ho subvencoval jako spojovací silnici s nádražím. Stavba silnice ulicí u p. Procházky k domu p. Matějky (nyní Žižkova ulice) nebyla uznána, ale kdyby ji obec postavila pouze vlastním nákladem, byl by okres ochoten silnici převzít do vlastní správy. Rada schválila, aby vypracování projektu a rozpočtu zadal okres na náklad obce. Starosta měl zjistit u okresní správy politické na Kladně, zda by stát poskytl příspěvek na zaměstnání nezaměstnaných při této stavbě. Radní Jaroslav Čermák, jinak představitel Spořitelního a záložního spolku v Hostivici, na místě slíbil, že by spolek zapůjčil potřebný kapitál. V nynější Cihlářské ulici zadala stavbu podle usnesení obecní rady z 22. dubna 1924 okresní správní komise nejnižšímu oferentovi Antonínu Haklovi za cenu 56 401 Kč 55 h. Obec si na stavbu vypůjčila 60 000 Kč splatných ve čtyřech letech s úroky 5,5 %. Stavba dalšího úseku k nádraží zřejmě hned následovala.

Protože silnice měla malý dopravní význam, měla být v roce 1959 vyřazena ze sítě silnic III. třídy a stát se z ní místní komunikace. V roce 1961 jednal MNV Hostivice s ONV Praha-západ a Okresní správou státních silnic Praha-západ o rekonstrukci této silnice, po níž jezdila i náhradní autobusová doprava při dlouhodobé železniční výluce na trati Hostivice – Středokluky. Stav byl popsán takto: „Silnice je vyježděna až na štět, má silně hluboké výtluky, ve kterých v době dešťů stojí voda a řídké bláto, které pak jedoucí vozidla stříkají na chodník a na chodce. Bláto je na silnici jezdícími vozy nakupeno na kraj silnice do značné výše.“

Současná síť silnic III. třídy

Silnice č. 0054 – 0056 – 0064 – 0065 – 00513 – 00518