ŠKOLNÍ BUDOVY
Úvod -> Hostivické
školství -> Školní budovy: Komenského čp. 141
|
Komenského čp. 141 Školní
budova od roku 1906
Školy
působící v budově
Obecná škola Hostivice –
Národní škola Hostivice 1906–1953
Měšťanská škola Hostivice –
Hlavní škola Hostivice – Střední škola Hostivice 1920–1953
Živnostenská škola pokračovací Hostivice 1931–1942
Osmiletá střední škola Hostivice – Základní
devítiletá škola Hostivice – Základní škola Hostivice 1953–1993
1993–2011
Od roku 2012 Základní umělecká škola Libčice nad
Vltavou, pobočka Hostivice Do roku 2011 Historie
budovy Na
počátku 20. století přestala obecné škole
postačovat školní budova čp. 59, situací se proto musela zabývat místní školní rada. O stavbě nové školní budovy se
usnesla dne 17. září 1904 a na další schůzi 23. září 1904 byla navržena tato
místa: -
první na pozemku rolníka Antonína Tůmy v Hostivici vedle stodoly
rolníka p. Josefa Chlupatého
(nyní Burgerova železářství čp. 11), tj. místo, kde dnes škola stojí, -
druhé na poli patřícím zdejšímu c. k.
velkostatku proti hospodářství rolníka Josefa Kozáka (dnes areálu Technických
služeb čp. 100), tj. na místě nynější sokolovny, -
třetí na poli c. k. velkostatku za
„ovčínem“ (současným areálem PREX čp. 16), tj. na rohu nynějších ulic Čsl.
armády a Cihlářské, na místě prodejny stavebnin NZT, -
a čtvrté na farním poli za kovárnou p.
Josefa Henycha, tj. přibližně v místech, kde se dnes nachází stadion. Dne 25. října 1904 místní školní rada
rozhodla, že školní budova bude mít pět tříd, a požádala c. k. okresní školní
radu na Kladně, aby vyslala komisi a vybrala místo ke stavbě. Zároveň vyzvala
přiškolené obce, aby vysílaly své zástupce na jednání rady, takže schůzí se
dále účastnili rolník Matěj Čermák a
obchodník Josef Procházka, oba z Hostivice, František Linek z Litovic, rolník
Josef Horešovský z Jenečka a Matěj Prchal a po jeho úmrtí Antonín Vlček,
rolníci ze Sobína. Komise konaná 9. listopadu 1904 uznala všechna místa za způsobilá
a rozhodnutí tedy nechala na místní školní radě,
která 17. listopadu 1904 vybrala třetí navržený pozemek. C. k.
velkostatek odmítl tento pozemek odprodat a argumentoval tím, že provoz školy
by trpěl kouřem z cihelny a z parního stroje ve dvoře, zápachem ze
stájí a hlukem z blízké kovárny. Náhradou nabídl pozemek o 100 až 150
metrů dále směrem k Jenečku. Místní školní rada přečetla 19. ledna
1905 stanovisko velkostatku a rozhodla se vybrat první navrhovaný pozemek.
Jeho majitel Antonín Tůma byl
jako člen rady přítomen jednání a s prodejem pozemku souhlasil, takže
byla hned schválena výměra potřebného pozemku 3 600 m² a kupní cena
5 000 korun. Proti tomuto rozhodnutí se odvolali zástupci obcí Litovic a
Jenečka František Linek a
Josef Horešovský, že odůvodnění velkostatku je nedostatečné. Svou roli zřejmě
hrálo to, že vybrané místo je dál od Litovic i Jenečka a děti by tak musely
do školy déle docházet. Okresní školní rada protest zamítla, takže bylo
potvrzeno místo, kde škola skutečně stojí. Na schůzi 1. února 1905 místní školní rada
zvolila komisi k jednání o zakoupení pozemku pro školu, kterou tvořili
litovický starosta Ladislav Novotný
ze Břvů, hostivický starosta František Kubr,
sobínský starosta Václav Turecký a zdejší c. k. hospodářský správce
Antonín Kratochvíle. Tato komise měla zároveň obstarat půjčku ze Zemské banky
království Českého, která by se splácela příštích 50 let. Školní rada se dále
usnesla, aby byl vyzván pan Ferdinand Slabý, mistr zednický ze Smíchova,
k vypracování náčrtku čtyř- nebo pětitřídní školní budovy do příští
schůze rady.
Projekt školy z roku 1905 od
Ferdinanda Slabého ze Smíchova. Již
6. února 1905 zadala místní školní rada
Ferdinandu Slabému vypracování podrobného plánu a rozpočtu na pětitřídní
školní budovu. Zda v té době již měla vyžádaný náčrtek, kronika neuvádí.
Rozpočet i plán obdržela rada 22. května 1905, takže 30. května
1905 upravila technické podmínky pro stavitele a zároveň se usnesla, že
stavba školy se zadá výběrovým řízením a konkurz bude oznámen inzeráty
v novinách. Za technického znalce stavby zvolila místní školní rada pana Václava Drnka, c. k. stavitele
v Hostivici, a do stavebního dozorstva byli
zvoleni František Ptáček,
hostinský ze Břvů, Václav Turecký, starosta ze Sobína, rolníci Josef Kozák a Matěj Čermák a starosta František Kubr, všichni tři z Hostivice. Z devíti nabídek stavitelů na stavbu nové školy přijala místní školní rada na schůzi 15. června 1905 nabídku
Ferdinanda Slabého, mistra zednického ze Smíchova, který slevil
z rozpočteného nákladu 17,2 %. Stavba školy byla tomuto staviteli
zadána s podmínkou, že bude zaměstnávat místní dělníky. Rozpočet na stavbu školy činil 70 558 korun 85 haléřů a byl
rozdělen mezi jednotlivé obce takto: obec Hostivice zaplatí 50,40 % čili
35 561 K 66 h, spojené obce Litovice, Břve a Jeneček 36,52 % čili
25 768 K 09 h a obec Sobín 13,08 % čili 9 229 K 10
h.
Škola Komenského čp. 141 krátce po
dokončení. Protože
se zedníci a dělníci nedohodli se stavitelem o výši mzdy, vypukla koncem
srpna 1905 stávka a celý měsíc se na stavbě nepracovalo. Na schůzi 30. září
1905 školní rada vyhověla žádosti stavitele, aby
místo domácích stávkujících dělníků mohl zaměstnat cizí řemeslníky, takže
stavba pak rychle pokračovala a do zimy byla budova pod střechou. Místní školní rada se na svých schůzích
zabývala také vybavením budovy. Dne 14. listopadu 1905 se usnesla na
tom, že veškerá kamna do tříd i do bytu řídícího učitele postaví sama a sama
zajistí i železná zábradlí, vrata a dvířka u zahrady a železnou pumpu. Dne
28. ledna 1906 pak zadala hostivickému truhláři Bohumilu Machovi výrobu nových lavic a
otáčecích tabulí do dvou tříd. Dne 22. února 1906 se usnesla místní školní rada
na tom, aby její předseda podal žádost k zemskému výboru o udělení subvence
na stavbu školy. Stavba školy byla dokončena 20. srpna 1906, kolaudace provedená
komisi vyslanou okresní školní radou proběhla 12. září a 16. září byla budova
vysvěcena. Svěcení školy bylo velkou společenskou událostí, které se podle
podpisů ve školní kronice zúčastnili vikariantní
sekretář a farář ze Stodůlek Augustin Krčmář, okresní starosta J. Náprstek,
c. k. okresní školní inspektor Rudolf Soukup, c. k. hospodářský
správce Antonín Kratochvíle, c. k. správce Horešovský, c. k.
profesor Josef Kubr, za obec Hostivice Josef Procházka, za spojené obce
Litovice-Břve-Jeneček František Linek,
hostivický farář Josef Sirůček, Antonín Tůma, zástupci hostivického sboru dobrovolných hasičů i spolku Hostivít, místní učitelé, zástupci
okolních obcí a škol a další hosté. V této době začínal školní rok vždy 15. září. Protože
k tomuto dni nebyla budova ještě vybavena nábytkem, povolila c. k.
zemská školní rada odložení začátku vyučování. Školní rok 1906/07 byl zahájen
24. září 1906 jako obvykle „slavnými službami božími a vzýváním Ducha sv.,
jichž se veškerá školní mládež se svými učiteli zúčastnila,“ jak ve školní
kronice zaznamenal řídící učitel Jan Suchoradský. Do školy tehdy
docházelo 417 žáků. Ve školní kronice je zaznamenán podrobný popis školy po jejím
dokončení (s původním pravopisem): Nová školní budova nachází se na jižní straně obce, při cestě k
Sobínu vedoucí. Jest jednopatrová a provedena v lehkém slohu české renaissance. Průčelím svým směřuje ku straně východní a
na obou jeho koncích vystupují poněkud rissality,
ozdobenými štíty zakončené. Na opačné straně přidružuje se k oběma rissalitům krajním ještě výstupek pro schodiště a
záchody, taktéž štítem zakončený. Proti blesku chráněna jest budova celkem
devíti hroty, z nichž 4 jsou tyče a ostatních 5 svodičů chrání štíty. Dlážděný a do polokruhu rozšířený chodník vede k hlavnímu vchodu,
nad nímž jest socha učitele národů Jana Amosa
Komenského. Vestibul jest ladně upraven a pěknou štukatérskou prací vyzdoben,
osvětlován jest půlkruhovým oknem nade dveřmi se nalézajícím, podlaha
vyložena jest dlaždicemi chamotovými. Po osmi
žulových schodech vystupuje se ku zaskleným dveřím pendlovým, opatřeným novým
systémem sklapovacích per. Za těmito dveřmi jest chodba se vchody vlevo do dvou školních
světnic, vpravo do bytu řídícího učitele, jeho kanceláře a dvojích záchodů.
Osvětlena je dvěma okny se strany západní, cementovými dlaždicemi vydlážděná,
klenba stropu jest zde zrcadlová, stropy všech ostatních místností v přízemí
jsou traversové. Proti vchodu sestupuje se po osmi pískovcových schodech ku
východu na dvůr neb do sklepa, kamž vede ještě 10
schodů z tvrdého pískovce žehrovického. Z přízemku do I. patra vchází se po 29 širokých žulových schodech
mírně stoupajících. Vedle schodů těchto dole vpravo jest připevněn na stěně
zvonec, jímž se na počátku a po skončeném vyučování znamení dává. Schodiště
to jest dvojdílné s odpočívadlem uprostřed, po volné jeho straně jest železné
zábradlí s opěradlem, bezpečnostními knoflíky opatřeným. Světlo přichází sem
čtyřmi velikými okny, strop zde jest velmi vysoký a lehce vymalován. Hned za schodištěm jest chodba, stejně vydlážděna jako v
přízemku, se stropem v zrcadlové klenbě provedeným, čtyřmi velkými okny
osvětlená. Odtud jsou vchody do tří učeben, sborovny, dvojích záchodů;
železné bezpečnostní dvéře vedou odtud na půdu, kamž vystupuje se po 23 pískovcových schodech. Úhrnem umístěno jest v budově této 5 síní učebných;
pamatováno bylo při stavbě samé na možné rozšíření, jehož snadno bylo by lze
dosíci zbouráním příčky mezi kabinetem a sborovnou. Dvéře
všech tříd jsou dvoukřídlové a otevírají se ven do chodby. Třídy jsou 3,85 m
vysoké, okna v nich téměř vždy po levé straně v rozměrech 2,40 × 1,20 m
dovnitř k otvírání a záclonami opatřená proti slunci. O větrání je postaráno náležitě. V každé učebné
síni jsou 2 větráky ve zdech, s otvory nad střechu budovy vyvedenými, v
protějších oknech jsou vždy dva sklapovací větráky; krom toho možno větrati
zvláštním zařízením v kamnech. Prkenné podlahy učeben, kabinetu,
sborovny i kanceláře impregnovány jsou lněným olejem proti prachu a za účelem
dosažení větší trvanlivosti. Kamna jsou vesměs železná, plášťová, systému Heim-Meidingerova
a mají dostatečnou výhřevnost, která u každé jednotlivé místnosti dle její
polohy brána byla. Zvláštními průduchy možno do kamen neustále přiváděti
čerstvý vzduch z venku, takže teplo jimi vydávané jest nejen příjemné,
ale i zdravé. Záchody jsou pro každé pohlaví zvlášť oddělené, pro hochy jsou
jak v přízemí, tak v I. patře zřízeny pissoiry,
soustavou kalíšků opatřené, aby zápach z nich vycházeti nemohl. Veškeré
místnosti jsou světlé a podlaha v nich opatřena cementovými dlaždicemi; roury
v nich jsou z kameniny a vyvedeny jsou až nad hřeben střechy, dole pak
ústí do dvou velikých žump na dvoře školním. Žumpy ty zbudovány jsou z
tvrdých cihel, cementovou maltou omýtnuty,
překlenuty a pokryty vrstvou země; otvory pak do nich k odstraňování výměsků
určené, opatřeny jsou železnými příklopy hermeticky uzavřenými. Byt řídícího učitele jest v severní části přízemku školní budovy
a opatřen jest zvláštním vchodem, takže jest od ostatních místností školních
isolován a skládá se z předsíně, kuchyně, dvou pokojů, spíže a klosetu.
Předsíň osvětlena jest dvěma okny, kuchyně jedním a každý pokoj dvěma. Ve
spíži jsou 2 malá úzká okna. V kuchyni a v obou pokojích jsou v oknech
šestidílné okenice, v kanceláři pak 2 čtyřdílné. Podlahy v bytu říd. učitele jsou vesměs prkenné, ve spíži
a v předsíni vydlážděny jsou cementovými dlaždicemi. Ve zvláštním vchodu do bytu řídícího učitele vedoucím jest 11
pískovcových schodů lomových. Kvůli užšímu spojení s ostatní školní
budovou zřízeny jsou z předsíně taktéž dvéře do
hlavní chodby v přízemku. Půda vydlážděna jest hliněnými dlaždicemi a opatřena 6 velkými a
4 malými okny. Střecha školní budovy jest kryta taškami a opatřena kolem
zinkovými žlaby plechovými a příslušnými rourami k odvádění vody dešťové. Pro
kominíka zřízeny jsou ve střeše dva otvory opatřené sklapovacími železnými
dvířky, kudy jest pohodlný přístup ke komínům. Téměř pod celým bytem řídícího učitele a pod hlavní chodbou jest
klenutý sklep, cihlami vydlážděný, hladce omýtnutý
a 8 okny se železnými rámy osvětlovaný; ve sklepě tom jsou dvířka pro
vybírání sazí ze všech komínů. Kolem školní budovy jest pozemek sloužící jako dvorek, cvičiště
tělocvičná a zahrada školní a obehnán jest ze tří stran zdí cihlovou, v níž
na straně severní jest vjezd opatřený železnými vraty a postranními dvířky. Na straně východní jest zahrada ohraničena kovaným železným
zábradlím ve slohu renaissančním na kamenné
podezdívce. Školní zahrada sama má výměry 18 a 22 m² a jest v
ní školka ovocná, oddělení zelinářské, květinářské a botanické a jest
tamtéž studna se železným čerpadlem, která k zalévání hojnost vody
poskytuje.
Školní budova Komenského čp. 141 na
pohlednici vydané J. Blažkem z Prahy a odeslané v roce 1914. Od
1. října 1920 byla v Hostivici zřízena měšťanská škola, která sídlila rovněž ve
školní budově Komenského čp. 141. Vznik této školy způsobil opět problém
s nedostatkem učeben. Místní školní rada
proto nechala v létě 1921 postavit domek pro řídícího učitele
v rohu školní zahrady (Školská čp. 199)
a z jeho bytu v nové škole zřídila dvě učebny. Další učebna vznikla
spojením kabinetu a sborovny, které byly přes protest učitelů přesunuty na
půdu. Měšťanská škola pak měla pronajaté celé
první patro se čtyřmi učebnami a obecná škola
užívala ostatní prostory v nové škole a celou starou školu čp. 59.
I tak bylo v některých letech zavedeno střídavé vyučování. Elektrické osvětlení bylo ve škole zavedeno v roce 1924. Počet žáků se stal kritickým opět ve školním roce 1929/30.
V nevyhovující místnosti v přízemí staré školy, kde
bylo původně povoleno vyučování jen na jeden rok, se střídaly čtvrté a páté
třídy a pro jednu třídu se používal sál v hostinci Miroslava Nerada, k výuce
nevhodný. Opět vyvstala potřeba situaci řešit zásadnějším způsobem, kterým se
stala přístavba nové školy v roce 1931. I
v roce 1931 rozhodovala o přístavbě především místní školní rada. Jejím předsedou byl v té době
František Šváb z Hostivice a učitele zastupovali Helena Tittelbachová, Alois Saifrt a František Bočinský. S velmi dobrým návrhem, jak školu přestavět, přišel ředitel Augustin Urban. Šikovně využil prostoru na
západní straně budovy a doplnil zde další dvě učebny v každém patře,
takže půdorys tvaru „T“ se změnil na tvar „E“. Další prostor byl získán
zvýšením budovy o druhé patro. Přístavbou vzniklo osm nových učeben, dva
kabinety (velký v prvním patře a malý vedle bytu školníka),
sborovna, ředitelna, kuchyně a byt pro školníka. Místní školní rada návrh přijala,
získala souhlas všech přiškolených obcí s přístavbou a zadala vypracování
projektu Antonínu Haklovi, zednickému mistrovi
z Hostivice. Okresní školní výbor schválil předložené plány 17. února
1931. Jisté zdržení způsobilo výběrové řízení, kterým se však dosáhlo snížení
ceny z předběžně vypočtené částky 635 000 Kč na 476 900 Kč.
Stavba byla zadána Rudolfu Šťastnému, podnikateli staveb z Jenče,
s podmínkou, že bude hotova za tři měsíce. Práce začaly 13. července
1931.
Plány přístavby z roku 1931 od
jenečského stavitele Rudolfa Šťastného. K
dohledu na stavbu byl ustanoven stavební výbor, jehož předsedou byl Ing. Ladislav Dlabač ze Sobína a členy
pánové Šváb, Chalupa, Novák a ředitel Urban s hlasem poradním. Po dobu ředitelovy
nemoci jej ve stavebním výboru zastupoval učitel František Bočinský. Stavební dozor
vykonával zednický mistr František Šlapánek z Litovic. Rudolf Šťastný stavbu dokončil 15. října a ostatní řemeslníci pak
rychlým tempem dodělávali vnitřní práce. Do prvních a druhých tříd byly
objednány moderní, sklápěcí dvousedadlové lavice od firmy Thonet
Mundus a do některých učeben nová kamna od firmy Fenom. Místní truhláři dodali scházející tabule a
zařídili kreslírnu. Probíhající přestavba ovlivnila začátek nového školního roku. Obecná škola vyučovala polodenně ve staré budově, měšťanská
škola zahájila vyučování až 16. září, o dva týdny později. Jednotlivé
třídy se stěhovaly postupně podle toho, jak byly dokončovány učebny, a do
vánočních prázdnin se již učilo jen v nové škole. Hostivické obecní zastupitelstvo se usneslo již v březnu
1930, aby se měšťanská škola, pokud se v budoucnu postaví, jmenovala po
prezidentu Tomáši G. Masarykovi. Přestavěná škola tedy s Masarykovým
souhlasem, který došel 14. prosince 1931, nesla pojmenování Masarykova obecná a měšťanská škola.
Tento název byl proveden velkým písmem v hlavním průčelí školy nad okny
druhého patra. Úřední kolaudace proběhla úspěšně 10. listopadu 1931 a
v lednu při schůzi rodičovského sdružení byla škola oficiálně otevřena.
Masarykova obecná a měšťanská škola po
přístavbě v roce 1931. Celkový
náklad na stavbu a částečné zařízení dosáhl 557 783 Kč 59 h. Starou
školní budovu čp. 59 koupila hostivická obec za
120 000 Kč a zřídila zde obecní úřad, 25 000 Kč činila
zemská subvence a o zbývající náklady se podělily obce podle daňového klíče
takto: Hostivice 228 250 Kč, Litovice 141 100 Kč a Sobín
45 650 Kč. Litovice si tyto peníze půjčily u Okresní záložny
v Unhošti na úrok 6,25 % a úmor 0,75 %, o tom, kde získala
peníze Hostivice, pamětní kniha mlčí. Přestože školy měly v té době jednotnou správu, provoz obecné školy zajišťovala místní školní rada a měšťanské školy újezdní školní rada. Budova patřila obecné škole, takže místní školní rada pronajala smlouvou přijatou 3. října 1931
měšťanské škole pět učeben, kuchyni,
ředitelnu a sborovnu společnou s obecnou školou za
26 000 Kč ročního nájmu, ale jen na dobu, dokud místnosti nebude
potřebovat obecná škola. Prvním školníkem, který bydlel v nově vybudovaném bytě, byl
legionář Václav Bílek. Před koncem druhé světové války byli v části školy ubytováni
němečtí vojáci. To školu zachránilo, když 25. dubna 1945 pád německého
letadla zničil část střechy školní budovy a vojákům se podařilo včas uhasit
začínající požár. Vyučování v uklizené škole bylo obnoveno již 17.
května 1945.
Škola se zničenou střechou v dubnu
1945, po pádu německého letadla. Kapacitě
školy pomohlo otevření dvou nových objektů – dvou tříd v bývalé
dílně pana Findejse ve Školské ulici od
roku 1952 (později se zde vyučovala pracovní výchova) a typového pavilonu školy se
dvěma třídami Komenského čp. 454 v roce 1961. V roce 1962 hodnotila obecní kronikářka Pavlína Paroulková stav školní budovy
jako vcelku nevyhovující a přes otevření nové budovy v předchozím roce
se muselo opět vyučovat střídavě. V roce 1964 byl zřízen vodovod, ale
docházelo k častým poruchám ústředního topení. I když v roce 1968
byly vyměněny podlahy v 1. patře, nutná generální rekonstrukce budovy se
neustále odkládala. Došlo k ní až v roce 1971, kdy byly vyměněny
elektrorozvody, zavedena voda do učeben, obnoveny záchodky, opravena dlažba
na chodbách a schodišti, vyměněna některá okna, opravena fasáda a celá škola
vymalována. Teprve při této opravě zanikl nápis Masarykova obecná a měšťanská
škola na fasádě. Ke stravování žáků se však stále používaly prostory ve sklepě
školy. Až v pátek 23. března 1973 byla vykácením bříz v prostoru
stavby a bouráním školního plotu zahájena přístavba školní jídelny a šaten.
Jak bylo tehdy běžné, stavělo se v akci Z, tedy brigádnickou
svépomocí občanů. Není proto divu, že v roce 1975 si kronikář a zároveň
ředitel školy Miloš Šrámek
postěžoval, že stavba vázne. Provoz ve školní jídelně byl zahájen 19. října
1976, i když práce ještě nebyly zcela hotové. Během podzimu se aspoň částečně
zprovoznily šatny pro žáky nižšího stupně a celá stavba byla dokončena
v roce 1977.
Školní třída v budově Komenského
čp. 141 v roce 1977.
Školní kuchyně a jídelna v roce
1980. V roce
1993 byla dokončena přestavba „školičky“ čp. 454 na první stupeň
základní školy, čímž se poněkud uvolnilo v budově čp. 141. Tato hlavní
budova prošla v roce 1997 dílčí rekonstrukcí, z částí některých
učeben byly zřízeny kabinety a vyklizení půdy umožnilo opravu střechy. Po dokončení první etapy výstavby nového školního areálu U
Zámecké zdi čp. 1704 se druhý stupeň o jarních prázdninách 2003
přestěhoval do tohoto areálu a do „staré školy“ čp. 141 byl v létě 2003
přesunut ze „školičky“ první stupeň. Základní škola tak měla dva samostatné
areály vzdálené od sebe asi 10 minut pěšky, jídelna byla zatím jen ve staré
budově. V roce 2011 byly dokončeny i zbývající pavilony areálu
U Zámecké zdi a celá základní škola se do něj přestěhovala.
Školní budova Komenského čp. 141
s přístavbou jídelny v roce 2003.
Třída v budově Komenského čp. 141
při zahájení školního roku 1. září 2010. Budovu
Komenského čp. 141 získal Středočeský kraj a provedl v letech 2011 až
2012 její celkovou rekonstrukci pro potřeby nově zřízeného gymnázia. Vzhledem k tomu, že gymnázium teprve
začínalo, nebyly všechny třídy definitivně vybaveny nábytkem a neproběhla ani
původně připravovaná rekonstrukce půdy na podkrovní učebny. Třídy byly
dovybaveny postupně. Místo jídelny vznikl společenský sál, studenti gymnázia
chodí na obědy do areálu základní školy U Zámecké zdi.
Zrekonstruovaná budova gymnázia
v červnu 2013. |
Úvod -> Hostivické
školství -> Školní budovy: Komenského čp. 141