ŠKOLNÍ BUDOVY
Úvod -> Hostivické
školství -> Školní budovy: Komenského čp. 141
|
Komenského čp. 141 Školní budova od roku 1906
Školy působící v budově
Obecná škola Hostivice – Národní škola Hostivice 1906–1953
Měšťanská škola Hostivice – Hlavní škola Hostivice –
Střední škola Hostivice 1920–1953
Živnostenská škola pokračovací Hostivice 1931–1942
Osmiletá střední škola Hostivice – Základní
devítiletá škola Hostivice – Základní škola Hostivice 1953–1993
1993–2011
Od
roku 2012 Základní
umělecká škola Libčice nad Vltavou, pobočka Hostivice Do
roku 2011 Historie budovy Na počátku 20. století přestala obecné škole postačovat školní budova čp. 59,
situací se proto musela zabývat místní školní rada.
O stavbě nové školní budovy se usnesla dne 17. září 1904 a na další
schůzi 23. září 1904 byla navržena tato místa: -
první
na pozemku rolníka Antonína Tůmy v
Hostivici vedle stodoly rolníka p. Josefa Chlupatého (nyní Burgerova železářství
čp. 11), tj. místo, kde dnes škola stojí, -
druhé
na poli patřícím zdejšímu c. k. velkostatku proti hospodářství rolníka Josefa
Kozáka (dnes areálu Technických služeb čp. 100), tj. na místě nynější
sokolovny, -
třetí
na poli c. k. velkostatku za „ovčínem“ (současným areálem PREX čp. 16), tj. na rohu nynějších ulic Čsl. armády a Cihlářské, na místě prodejny stavebnin NZT, -
a
čtvrté na farním poli za kovárnou p. Josefa Henycha, tj. přibližně
v místech, kde se dnes nachází stadion. Dne 25. října 1904 místní školní rada rozhodla, že školní budova bude mít pět
tříd, a požádala c. k. okresní školní radu na Kladně, aby vyslala komisi a
vybrala místo ke stavbě. Zároveň vyzvala přiškolené obce, aby vysílaly své
zástupce na jednání rady, takže schůzí se dále účastnili rolník Matěj Čermák a obchodník Josef Procházka, oba
z Hostivice, František Linek z Litovic, rolník
Josef Horešovský z Jenečka a Matěj Prchal a po jeho úmrtí Antonín Vlček,
rolníci ze Sobína. Komise konaná 9.
listopadu 1904 uznala všechna místa za způsobilá a rozhodnutí tedy nechala na
místní školní radě, která 17. listopadu 1904
vybrala třetí navržený pozemek. C. k. velkostatek odmítl tento pozemek
odprodat a argumentoval tím, že provoz školy by trpěl kouřem z cihelny a
z parního stroje ve dvoře, zápachem ze stájí a hlukem z blízké
kovárny. Náhradou nabídl pozemek o 100 až 150 metrů dále směrem
k Jenečku. Místní školní rada přečetla 19. ledna 1905 stanovisko
velkostatku a rozhodla se vybrat první navrhovaný pozemek. Jeho majitel Antonín Tůma byl jako člen rady přítomen
jednání a s prodejem pozemku souhlasil, takže byla hned schválena výměra
potřebného pozemku 3 600 m² a kupní cena 5 000 korun. Proti
tomuto rozhodnutí se odvolali zástupci obcí Litovic a Jenečka František Linek a Josef Horešovský, že
odůvodnění velkostatku je nedostatečné. Svou roli zřejmě hrálo to, že vybrané
místo je dál od Litovic i Jenečka a děti by tak musely do školy déle
docházet. Okresní školní rada protest zamítla, takže bylo potvrzeno místo,
kde škola skutečně stojí. Na schůzi 1. února
1905 místní školní rada zvolila komisi
k jednání o zakoupení pozemku pro školu, kterou tvořili litovický
starosta Ladislav Novotný
ze Břvů, hostivický starosta František Kubr,
sobínský starosta Václav Turecký a zdejší c. k. hospodářský správce
Antonín Kratochvíle. Tato komise měla zároveň obstarat půjčku ze Zemské banky
království Českého, která by se splácela příštích 50 let. Školní rada se dále
usnesla, aby byl vyzván pan Ferdinand Slabý, mistr zednický ze Smíchova,
k vypracování náčrtku čtyř- nebo pětitřídní školní budovy do příští
schůze rady.
Projekt
školy z roku 1905 od Ferdinanda Slabého ze Smíchova. Již 6. února 1905 zadala místní školní rada Ferdinandu Slabému vypracování podrobného
plánu a rozpočtu na pětitřídní školní budovu. Zda v té době již měla
vyžádaný náčrtek, kronika neuvádí. Rozpočet i plán obdržela rada
22. května 1905, takže 30. května 1905 upravila technické podmínky
pro stavitele a zároveň se usnesla, že stavba školy se zadá výběrovým řízením
a konkurz bude oznámen inzeráty v novinách. Za technického znalce
stavby zvolila místní školní rada pana Václava Drnka, c. k. stavitele
v Hostivici, a do stavebního dozorstva byli
zvoleni František Ptáček,
hostinský ze Břvů, Václav Turecký, starosta ze Sobína, rolníci Josef Kozák a Matěj Čermák a starosta František Kubr, všichni tři z Hostivice. Z devíti nabídek
stavitelů na stavbu nové školy přijala místní školní rada
na schůzi 15. června 1905 nabídku Ferdinanda Slabého, mistra zednického ze
Smíchova, který slevil z rozpočteného nákladu 17,2 %. Stavba školy
byla tomuto staviteli zadána s podmínkou, že bude zaměstnávat místní dělníky. Rozpočet na stavbu
školy činil 70 558 korun 85 haléřů a byl rozdělen mezi jednotlivé obce
takto: obec Hostivice zaplatí 50,40 % čili 35 561 K 66 h, spojené
obce Litovice, Břve a Jeneček 36,52 % čili 25 768 K 09 h a obec
Sobín 13,08 % čili 9 229 K 10 h.
Škola
Komenského čp. 141 krátce po dokončení. Protože se zedníci a dělníci
nedohodli se stavitelem o výši mzdy, vypukla koncem srpna 1905 stávka a celý
měsíc se na stavbě nepracovalo. Na schůzi 30. září 1905 školní rada vyhověla žádosti stavitele, aby místo domácích
stávkujících dělníků mohl zaměstnat cizí řemeslníky, takže stavba pak rychle
pokračovala a do zimy byla budova pod střechou. Místní školní rada se na svých schůzích zabývala také
vybavením budovy. Dne 14. listopadu 1905 se usnesla na tom, že veškerá
kamna do tříd i do bytu řídícího učitele postaví sama a sama zajistí i
železná zábradlí, vrata a dvířka u zahrady a železnou pumpu. Dne 28. ledna
1906 pak zadala hostivickému truhláři Bohumilu Machovi výrobu nových lavic a
otáčecích tabulí do dvou tříd. Dne 22. února 1906 se
usnesla místní školní rada na tom, aby její předseda
podal žádost k zemskému výboru o udělení subvence na stavbu školy. Stavba školy byla
dokončena 20. srpna 1906, kolaudace provedená komisi vyslanou okresní školní
radou proběhla 12. září a 16. září byla budova vysvěcena. Svěcení školy bylo
velkou společenskou událostí, které se podle podpisů ve školní kronice
zúčastnili vikariantní sekretář a farář ze Stodůlek
Augustin Krčmář, okresní starosta J. Náprstek, c. k. okresní školní
inspektor Rudolf Soukup, c. k. hospodářský správce Antonín Kratochvíle,
c. k. správce Horešovský, c. k. profesor Josef Kubr, za obec
Hostivice Josef Procházka, za spojené obce Litovice-Břve-Jeneček František Linek, hostivický farář Josef Sirůček, Antonín Tůma, zástupci hostivického sboru dobrovolných hasičů i spolku Hostivít, místní učitelé, zástupci
okolních obcí a škol a další hosté. V této době
začínal školní rok vždy 15. září. Protože k tomuto dni nebyla budova
ještě vybavena nábytkem, povolila c. k. zemská školní rada odložení
začátku vyučování. Školní rok 1906/07 byl zahájen 24. září 1906 jako obvykle
„slavnými službami božími a vzýváním Ducha sv., jichž se veškerá školní
mládež se svými učiteli zúčastnila,“ jak ve školní kronice zaznamenal řídící
učitel Jan Suchoradský. Do školy tehdy
docházelo 417 žáků. Ve školní kronice je
zaznamenán podrobný popis školy po jejím dokončení (s původním pravopisem): Nová školní budova
nachází se na jižní straně obce, při cestě k Sobínu vedoucí. Jest
jednopatrová a provedena v lehkém slohu české renaissance.
Průčelím svým směřuje ku straně východní a na obou
jeho koncích vystupují poněkud rissality,
ozdobenými štíty zakončené. Na opačné straně přidružuje se k oběma rissalitům krajním ještě výstupek pro schodiště a
záchody, taktéž štítem zakončený. Proti blesku chráněna jest budova celkem
devíti hroty, z nichž 4 jsou tyče a ostatních 5 svodičů chrání štíty. Dlážděný a do
polokruhu rozšířený chodník vede k hlavnímu vchodu, nad nímž jest socha
učitele národů Jana Amosa Komenského. Vestibul jest
ladně upraven a pěknou štukatérskou prací vyzdoben, osvětlován jest
půlkruhovým oknem nade dveřmi se nalézajícím, podlaha vyložena jest dlaždicemi
chamotovými. Po osmi žulových schodech vystupuje se
ku zaskleným dveřím pendlovým, opatřeným novým
systémem sklapovacích per. Za těmito dveřmi
jest chodba se vchody vlevo do dvou školních světnic, vpravo do bytu řídícího
učitele, jeho kanceláře a dvojích záchodů. Osvětlena je dvěma okny se strany
západní, cementovými dlaždicemi vydlážděná, klenba stropu jest zde zrcadlová,
stropy všech ostatních místností v přízemí jsou traversové. Proti vchodu
sestupuje se po osmi pískovcových schodech ku
východu na dvůr neb do sklepa, kamž vede ještě 10
schodů z tvrdého pískovce žehrovického. Z přízemku do I.
patra vchází se po 29 širokých žulových schodech mírně stoupajících. Vedle
schodů těchto dole vpravo jest připevněn na stěně zvonec, jímž se na počátku a
po skončeném vyučování znamení dává. Schodiště to jest dvojdílné s
odpočívadlem uprostřed, po volné jeho straně jest železné zábradlí s
opěradlem, bezpečnostními knoflíky opatřeným. Světlo přichází sem čtyřmi
velikými okny, strop zde jest velmi vysoký a lehce vymalován. Hned za schodištěm
jest chodba, stejně vydlážděna jako v přízemku, se stropem v zrcadlové
klenbě provedeným, čtyřmi velkými okny osvětlená. Odtud jsou vchody do tří
učeben, sborovny, dvojích záchodů; železné bezpečnostní dvéře
vedou odtud na půdu, kamž vystupuje se po 23
pískovcových schodech. Úhrnem umístěno jest
v budově této 5 síní učebných; pamatováno bylo při
stavbě samé na možné rozšíření, jehož snadno bylo by lze dosíci zbouráním
příčky mezi kabinetem a sborovnou. Dvéře všech tříd jsou dvoukřídlové a
otevírají se ven do chodby. Třídy jsou 3,85 m vysoké, okna v nich téměř vždy
po levé straně v rozměrech 2,40 x 1,20 m dovnitř k otvírání a záclonami
opatřená proti slunci. O větrání je
postaráno náležitě. V každé učebné síni jsou 2
větráky ve zdech, s otvory nad střechu budovy vyvedenými, v protějších oknech
jsou vždy dva sklapovací větráky; krom toho možno větrati zvláštním zařízením
v kamnech. Prkenné podlahy učeben, kabinetu, sborovny i kanceláře
impregnovány jsou lněným olejem proti prachu a za účelem dosažení větší
trvanlivosti. Kamna jsou vesměs
železná, plášťová, systému Heim-Meidingerova a mají
dostatečnou výhřevnost, která u každé jednotlivé místnosti dle její polohy
brána byla. Zvláštními průduchy možno do kamen neustále přiváděti čerstvý
vzduch z venku, takže teplo jimi vydávané jest nejen příjemné, ale i
zdravé. Záchody jsou pro
každé pohlaví zvlášť oddělené, pro hochy jsou jak v přízemí, tak
v I. patře zřízeny pissoiry, soustavou
kalíšků opatřené, aby zápach z nich vycházeti nemohl. Veškeré místnosti jsou
světlé a podlaha v nich opatřena cementovými dlaždicemi; roury v nich
jsou z kameniny a vyvedeny jsou až nad hřeben střechy, dole pak ústí do dvou
velikých žump na dvoře školním. Žumpy ty zbudovány jsou z tvrdých cihel, cementovou
maltou omýtnuty, překlenuty a pokryty vrstvou země;
otvory pak do nich k odstraňování výměsků určené, opatřeny jsou železnými
příklopy hermeticky uzavřenými. Byt řídícího učitele
jest v severní části přízemku školní budovy a opatřen jest zvláštním vchodem,
takže jest od ostatních místností školních isolován a skládá se z předsíně,
kuchyně, dvou pokojů, spíže a klosetu. Předsíň osvětlena jest dvěma okny,
kuchyně jedním a každý pokoj dvěma. Ve spíži jsou 2 malá úzká okna. V kuchyni
a v obou pokojích jsou v oknech šestidílné okenice, v kanceláři pak 2
čtyřdílné. Podlahy v bytu říd. učitele
jsou vesměs prkenné, ve spíži a v předsíni vydlážděny jsou
cementovými dlaždicemi. Ve zvláštním vchodu
do bytu řídícího učitele vedoucím jest 11 pískovcových schodů lomových. Kvůli
užšímu spojení s ostatní školní budovou zřízeny jsou z předsíně taktéž dvéře do hlavní chodby v přízemku. Půda vydlážděna jest
hliněnými dlaždicemi a opatřena 6 velkými a 4 malými okny. Střecha školní
budovy jest kryta taškami a opatřena kolem zinkovými žlaby plechovými a
příslušnými rourami k odvádění vody dešťové. Pro kominíka zřízeny jsou ve
střeše dva otvory opatřené sklapovacími železnými dvířky, kudy jest pohodlný
přístup ke komínům. Téměř pod celým
bytem řídícího učitele a pod hlavní chodbou jest klenutý sklep, cihlami
vydlážděný, hladce omýtnutý a 8 okny se železnými
rámy osvětlovaný; ve sklepě tom jsou dvířka pro vybírání sazí ze všech
komínů. Kolem školní budovy
jest pozemek sloužící jako dvorek, cvičiště tělocvičná a zahrada školní a obehnán
jest ze tří stran zdí cihlovou, v níž na straně severní jest vjezd opatřený
železnými vraty a postranními dvířky. Na straně východní
jest zahrada ohraničena kovaným železným zábradlím ve slohu renaissančním na kamenné podezdívce. Školní zahrada sama má
výměry 18 a 22 m² a jest v ní školka ovocná,
oddělení zelinářské, květinářské a botanické a jest tamtéž studna se
železným čerpadlem, která k zalévání hojnost vody poskytuje.
Školní
budova Komenského čp. 141 na pohlednici vydané J. Blažkem z Prahy a
odeslané v roce 1914. Od 1. října 1920 byla
v Hostivici zřízena měšťanská škola,
která sídlila rovněž ve školní budově Komenského čp. 141. Vznik této
školy způsobil opět problém s nedostatkem učeben. Místní školní rada proto nechala v létě 1921 postavit
domek pro řídícího učitele v rohu školní zahrady (Školská čp. 199) a z jeho bytu
v nové škole zřídila dvě učebny. Další učebna vznikla spojením kabinetu
a sborovny, které byly přes protest učitelů přesunuty na půdu. Měšťanská škola pak měla pronajaté celé první
patro se čtyřmi učebnami a obecná škola
užívala ostatní prostory v nové škole a celou starou školu čp. 59.
I tak bylo v některých letech zavedeno střídavé vyučování. Elektrické osvětlení
bylo ve škole zavedeno v roce 1924. Počet žáků se stal
kritickým opět ve školním roce 1929/30. V nevyhovující místnosti
v přízemí staré školy, kde bylo původně povoleno vyučování jen na
jeden rok, se střídaly čtvrté a páté třídy a pro jednu třídu se používal sál
v hostinci Miroslava Nerada,
k výuce nevhodný. Opět vyvstala potřeba situaci řešit zásadnějším
způsobem, kterým se stala přístavba nové školy v roce 1931. I v roce 1931 rozhodovala o
přístavbě především místní školní rada.
Jejím předsedou byl v té době František Šváb z Hostivice
a učitele zastupovali Helena Tittelbachová,
Alois Saifrt a František Bočinský. S velmi dobrým
návrhem, jak školu přestavět, přišel ředitel Augustin Urban. Šikovně využil prostoru na
západní straně budovy a doplnil zde další dvě učebny v každém patře,
takže půdorys tvaru „T“ se změnil na tvar „E“. Další prostor byl získán
zvýšením budovy o druhé patro. Přístavbou vzniklo osm nových učeben, dva
kabinety (velký v prvním patře a malý vedle bytu školníka),
sborovna, ředitelna, kuchyně a byt pro školníka. Místní školní rada návrh přijala, získala souhlas všech
přiškolených obcí s přístavbou a zadala vypracování projektu Antonínu Haklovi, zednickému mistrovi z Hostivice. Okresní školní výbor schválil předložené plány
17. února 1931. Jisté zdržení způsobilo výběrové řízení, kterým se však
dosáhlo snížení ceny z předběžně vypočtené částky 635 000 Kč
na 476 900 Kč. Stavba byla zadána Rudolfu Šťastnému, podnikateli
staveb z Jenče, s podmínkou, že bude hotova za tři měsíce. Práce
začaly 13. července 1931.
Plány
přístavby z roku 1931 od jenečského stavitele Rudolfa Šťastného. K dohledu na stavbu byl ustanoven
stavební výbor, jehož předsedou byl Ing. Ladislav Dlabač ze Sobína a členy
pánové Šváb, Chalupa, Novák a ředitel Urban s hlasem poradním. Po dobu ředitelovy
nemoci jej ve stavebním výboru zastupoval učitel František Bočinský. Stavební dozor
vykonával zednický mistr František Šlapánek
z Litovic. Rudolf Šťastný stavbu
dokončil 15. října a ostatní řemeslníci pak rychlým tempem dodělávali vnitřní
práce. Do prvních a druhých tříd byly objednány moderní, sklápěcí
dvousedadlové lavice od firmy Thonet Mundus a do některých učeben nová kamna od firmy Fenom. Místní truhláři dodali scházející tabule a
zařídili kreslírnu. Probíhající přestavba
ovlivnila začátek nového školního roku. Obecná
škola vyučovala polodenně ve staré budově, měšťanská škola zahájila vyučování až
16. září, o dva týdny později. Jednotlivé třídy se stěhovaly postupně podle
toho, jak byly dokončovány učebny, a do vánočních prázdnin se již učilo jen
v nové škole. Hostivické obecní
zastupitelstvo se usneslo již v březnu 1930, aby se měšťanská škola,
pokud se v budoucnu postaví, jmenovala po prezidentu Tomáši G.
Masarykovi. Přestavěná škola tedy s Masarykovým souhlasem, který došel
14. prosince 1931, nesla pojmenování Masarykova
obecná a měšťanská škola. Tento název byl proveden velkým písmem
v hlavním průčelí školy nad okny druhého patra. Úřední kolaudace
proběhla úspěšně 10. listopadu 1931 a v lednu při schůzi rodičovského
sdružení byla škola oficiálně otevřena.
Masarykova
obecná a měšťanská škola po přístavbě v roce 1931. Celkový náklad na stavbu a částečné
zařízení dosáhl 557 783 Kč 59 h. Starou
školní budovu čp. 59 koupila hostivická
obec za 120 000 Kč a zřídila zde obecní úřad, 25 000 Kč
činila zemská subvence a o zbývající náklady se podělily obce podle daňového
klíče takto: Hostivice 228 250 Kč, Litovice 141 100 Kč a Sobín
45 650 Kč. Litovice si tyto peníze půjčily u Okresní záložny
v Unhošti na úrok 6,25 % a úmor 0,75 %, o tom, kde získala
peníze Hostivice, pamětní kniha mlčí. Přestože školy měly
v té době jednotnou správu, provoz obecné školy
zajišťovala místní školní rada a měšťanské školy újezdní školní rada. Budova patřila obecné škole, takže místní školní rada pronajala smlouvou přijatou 3. října 1931
měšťanské škole pět učeben, kuchyni,
ředitelnu a sborovnu společnou s obecnou školou za
26 000 Kč ročního nájmu, ale jen na dobu, dokud místnosti nebude
potřebovat obecná škola. Prvním školníkem,
který bydlel v nově vybudovaném bytě, byl legionář Václav Bílek. Před koncem druhé
světové války byli v části školy ubytováni němečtí vojáci. To školu
zachránilo, když 25. dubna 1945 pád německého letadla zničil část střechy
školní budovy a vojákům se podařilo včas uhasit začínající požár. Vyučování
v uklizené škole bylo obnoveno již 17. května 1945.
Škola
se zničenou střechou v dubnu 1945, po pádu německého letadla. Kapacitě školy pomohlo otevření
dvou nových objektů – dvou tříd v bývalé dílně pana Findejse ve Školské ulici od roku 1952
(později se zde vyučovala pracovní výchova) a typového pavilonu školy se
dvěma třídami Komenského čp. 454 v roce 1961. V roce 1962
hodnotila obecní kronikářka Pavlína Paroulková
stav školní budovy jako vcelku nevyhovující a přes otevření nové budovy
v předchozím roce se muselo opět vyučovat střídavě. V roce 1964 byl
zřízen vodovod, ale docházelo k častým poruchám ústředního topení. I
když v roce 1968 byly vyměněny podlahy v 1. patře, nutná generální
rekonstrukce budovy se neustále odkládala. Došlo k ní až v roce
1971, kdy byly vyměněny elektrorozvody, zavedena voda do učeben, obnoveny
záchodky, opravena dlažba na chodbách a schodišti, vyměněna některá okna,
opravena fasáda a celá škola vymalována. Teprve při této opravě zanikl nápis
Masarykova obecná a měšťanská škola na fasádě. Ke stravování žáků se
však stále používaly prostory ve sklepě školy. Až v pátek 23. března
1973 byla vykácením bříz v prostoru stavby a bouráním školního plotu
zahájena přístavba školní jídelny a šaten. Jak bylo tehdy běžné, stavělo se
v akci Z, tedy brigádnickou svépomocí občanů. Není proto divu, že
v roce 1975 si kronikář a zároveň ředitel školy Miloš Šrámek postěžoval, že stavba vázne.
Provoz ve školní jídelně byl zahájen 19. října 1976, i když práce ještě
nebyly zcela hotové. Během podzimu se aspoň částečně zprovoznily šatny pro
žáky nižšího stupně a celá stavba byla dokončena v roce 1977.
Školní
třída v budově Komenského čp. 141 v roce 1977.
Školní
kuchyně a jídelna v roce 1980. V roce 1993 byla dokončena
přestavba „školičky“ čp. 454 na první stupeň základní školy, čímž se
poněkud uvolnilo v budově čp. 141. Tato hlavní budova prošla v roce
1997 dílčí rekonstrukcí, z částí některých učeben byly zřízeny kabinety
a vyklizení půdy umožnilo opravu střechy. Po dokončení první
etapy výstavby nového školního areálu U Zámecké zdi čp. 1704
se druhý stupeň o jarních prázdninách 2003 přestěhoval do tohoto areálu a do
„staré školy“ čp. 141 byl v létě 2003 přesunut ze „školičky“ první
stupeň. Základní škola tak měla dva samostatné areály vzdálené od sebe asi 10
minut pěšky, jídelna byla zatím jen ve staré budově. V roce 2011 byly
dokončeny i zbývající pavilony areálu U Zámecké zdi a celá základní
škola se do něj přestěhovala.
Školní
budova Komenského čp. 141 s přístavbou jídelny v roce 2003.
Třída
v budově Komenského čp. 141 při zahájení školního roku 1. září 2010. Budovu Komenského čp. 141 získal
Středočeský kraj a provedl v letech 2011 až 2012 její celkovou
rekonstrukci pro potřeby nově zřízeného gymnázia.
Vzhledem k tomu, že gymnázium teprve začínalo, nebyly všechny třídy
definitivně vybaveny nábytkem a neproběhla ani původně připravovaná
rekonstrukce půdy na podkrovní učebny. Třídy byly dovybaveny postupně. Místo
jídelny vznikl společenský sál, studenti gymnázia chodí na obědy do areálu
základní školy U Zámecké zdi.
Zrekonstruovaná
budova gymnázia v červnu 2013. |
Úvod -> Hostivické
školství -> Školní budovy: Komenského čp. 141