Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: image003

 

HOSTIVICKÉ SPOLKY

 

Úvod -> Hostivické spolky -> Spolky -> Hostivít

 

 

Čtenářsko-podporující spolek Hostivít pro Hostivici a okolí

 

Spolek založen na ustavující schůzi 22. dubna 1889

Stanovy úředně schváleny 28. května 1889

Spolek sídlil v hostinci U českého lva (V. Bubník, A. Šroubek; 1889–1905, 1918–1921, 1936–1948?)

nebo v hostinci U kaštanu (B. Hamouz; 1909–1918, 1921–1936)

Spolek zanikl v roce 1948 spojením se Vzdělávacím a podporujícím spolkem „Havlíček“ pro Hostivici a okolí

 

 

Stanovy

 

Vedení spolku a počet členů v letech 1889 až 1918

Vedení spolku a počet členů v letech 1919 až 1948

 

Akce pro veřejnost v letech 1889 až 1918

Akce pro veřejnost v letech 1919 až 1948

 

Slavnostní shromáždění členů Čtenářsko-podporujícího spolku Hostivít před hostincem U českého lva nejspíše 7. června 1914

při oslavách 25. výročí trvání spolku

 

 

Historie spolku

 

Čtenářsko-podporující spolek Hostivít v Hostivici vznikl v roce 1889 a nijak se neodkazoval k předchozí Čtenářsko-ochotnické jednotě „Hostivít“, která fungovala v Hostivici v 70. letech 19. století. Založení spolku iniciovali rolník Antonín Tůma, mistr truhlářský Matěj Čermák, strojník Antonín Nachtmann, mistr tesařský František Kácl a mistr krejčovský Jan Pokorný, kteří se spojili s učitelem Františkem J. Pelzem. Později se přidali ještě kovář Antonín Ibl, dozorce Josef Kodejš a rolník František Kubr. Ustavující schůze se konala 22. dubna 1889 v hostinci pana Václava Bubníka, přihlásilo se 39 řádných členů a 8 přispívajících. Výbor tvořili předseda Antonín Ibl, místopředseda Antonín Tůma, jednatel Josef Kodejš, pokladník František Kubr a členové Jan Pokorný, František Kácl, Antonín Nachtmann, Antonín Jakoubek, Václav Macák, Karel Feller, Václav Nykles, všichni z Hostivice, Antonín Kubr a Jan Jílek z Litovic. Přehlížiteli účtů se stali Matěj Čermák a Josef Pelc, náhradníky výboru Josef Brož, Josef Nekola a Alois Dvořák, všichni z Hostivice.

Ve stanovách si spolek zakotvil, že měsíční příspěvek pro řádného člena činí 30 krejcarů, přispívající člen měl platit 3 zlaté ročně a zakládající člen 20 zlatých jednou provždy (zakládajícím členem tedy nebyl ten, kdo se účastnil ustavující schůze, ale ten, kdo jednorázově odvedl stanovený vysoký příspěvek). Zápisné bylo stanoveno ve výši 1 zlatého a o přijetí člena rozhodoval výbor. Členy, kteří nezaplatili příspěvek ani po třetí urgenci, prohlašoval výbor za vystouplé.

Činnost spolku do jisté míry nahrazovala v té době neexistující povinné zdravotní a sociální pojištění. Každý řádný člen měl po 6 měsících členství nárok na podporu v nemoci, která činila prvních deset týdnů po 3 zlatých týdně a dalších deset týdnů po 2 zlatých týdně. Při úmrtí spolek přispíval částkou 12 zlatých na pohřeb a pohřbu se účastnil slavnostní delegací. (Od roku 1900 se používala už jen korunová měna, 1 zlatý = 2 koruny.)

Ještě v roce svého vzniku založil Hostivít svoji knihovnu. Prvními knihami přispěli členové a další knihy a časopisy se kupovaly ze spolkových peněz. O knihovnu se staral volený knihovník a půjčovat si z ní mohli jen členové.

Hostivít získával peníze na svou činnost nejen z členských příspěvků, ale i pořádáním různých zábav, z nichž měla největší tradici listopadová cecilská zábava, divadelních představení a dalších akcí. Spolek se účastnil „korporativně“ řady slavností organizovaných jinými spolky v Hostivici, například 20. září 1891 svěcení stříkačky hostivického sboru dobrovolných hasičů, ale i širším okolí.

Do začátku 20. století ve spolku postupně ztratili vliv rolníci a další bohatší vrstvy obyvatel. V roce 1902 měl spolek 253 řádných členů, z toho 180 dělníků, 69 řemeslníků a jen 4 rolníky. Na činnosti výboru, voleného každoročně, se již rolníci nepodíleli. Například v roce 1901 byli zvoleni předseda Antonín Nachtmann, místopředseda Josef Čermák, jednatel František Novotný, pokladník Antonín Škvor a členové Josef Veselý, Václav Koucký a Václav Bouška z Hostivice, Josef Hyml, Josef Malík a František Pokorný ze Břvů, Jiří Volf z Chýně, Václav Trýb z Jenečka a Josef Kosina z Jenče. Dále spolek pravidelně volil náhradníky výboru, revizory účtů, praporečníky a spolkového posla. Funkcionáři vykonávali svou práci bez odměny, placen byl pouze spolkový posel. Návrhy na zavedení odměn zaznívaly opakovaně, ale nikdy nebyly schváleny a odmítali je především funkcionáři z obavy, aby nebyli nařčeni z obohacování.

Ve spolku aktivně působila řada sociálních demokratů a dlouholetý funkcionář Hostivíta Václav Bouška se stal za sociální demokracii v roce 1919 hostivickým starostou. Politika se však do činnosti spolku významněji nepromítala. Ve 30. letech najdeme v Hostivítu jako členy představitele lidové strany, ale i významné komunisty. V roce 1908 Hostivít půjčil nově zřizovanému konzumnímu spolku 500 korun a v roce 1909 se příspěvkem 10 K stal členem Dělnické tělocvičné jednoty.

Ve sledovaném období došlo k několika otřesům, například v lednu 1903 neobhájili svou funkci předseda Nachtmann a jednatel Novotný, kteří byli po ročních tahanicích včetně dovolání k okresnímu hejtmanství a smírčího soudu vyloučeni. V srpnu 1911 byla dokonce svolána mimořádná valná hromada po zjištění, že odvolanému pokladníkovi Jelínkovi chybělo v pokladně 784 K 18 h. Po odsouzení u okresního soudu byl ze spolku vyloučen. Přesto však Hostivít fungoval po celou dobu stabilně a plnil svou funkci, tedy především poskytoval podporu v nemoci a ve stáří.

V roce 1902 činilo zápisné 2 koruny a členský příspěvek 60 haléřů měsíčně. Podpora pro dočasně nemocné při nezaviněné nemoci činila 2 až 7 korun týdně po dobu až 20 týdnů a nově byla zavedena podpora ve stáří při neschopnosti práce a podpora vdovám a sirotkům. O podporu v nemoci musel každý člen včas požádat a o jejím přidělení rozhodoval výbor. Přehlížitelé nemocných volení na každé schůzi losem kontrolovali, zda nemocní opravdu leží doma a nepracují. Pokud přehlížitelé zjistili něco jiného nebo výbor dostal jiné upozornění, podporu ukončil. Touto činností se výbor zabýval celkem pravidelně a někdy vedlo rozhodnutí o ukončení podpory k delším sporům mezi členem a výborem. Pokud někdo potřeboval ošetření od jiného lékaře než od hostouňského, se kterým měl spolek smlouvu, musel si od výboru vyzvednout poukázku, kterou pak spolek lékaři proplatil.

V zápise z valné hromady 30. června 1907, tedy 18 let po založení spolku, je zapsáno: „Návrh p. Eimana Osvalda poukazuje na úpadek rok od roku našeho jmění, a to z důvodu, že starší p. členové stávají se neschopní práce a stávají se invalidy. … Pan Václav Bouška činí návrh, by se příspěvek zvýšil měsíčně o 10 h od 1. července t. r., návrh po delší debatě se přijímá většinou.“ Ještě v srpnu hlásil pokladník na výborové schůzi, že mu schází hotovost na výplatu podpor a je třeba vyzvednout úroky ze spořitelní knížky, ale zvýšení příspěvků finanční situaci spolku stabilizovalo a jakousi krizi průběžného financování důchodů, jak bychom řekli dnešní terminologií, se podařilo překonat. Výbor Hostivíta si pak ale hlídal přijímání nových členů, například v září 1907 odmítl přijmout pana F. B. z Litovic, protože při přezkoumání uznal, že žadatel je sešlý věkem. V červenci 1909 se valná hromada usnesla, že členové mohou být přijímáni jen do věku 35 let.

Spolek se staral také o podporu vdov a sirotků po svých členech. Někdy kolem roku 1905 zavedl pravidelné vyplácení podpor sirotkům před Vánocemi. Protože členové nenavštěvovali dostatečně zábavy organizované právě ve prospěch sirotků a vdov, rozhodla valná hromada v červenci 1911 o zvýšení měsíčního příspěvku o 5 haléřů k tomuto účelu.

Podrobně byla ošetřena podpora při úmrtí. V takovém případě platil spolek 40 K pohřebné tomu, kdo pohřeb zařizoval, 28 K za hudbu a 5 K za věnec. Přesná pravidla přijala valná hromada v roce 1903. Pohřbu zemřelého člena na hostivickém, řepském, ruzyňském hostouňském, úhonickém nebo tachlovickém hřbitově se účastnilo vždy 24 členů s hudbou a praporem. Zemřelá vdova po členovi měla nárok na účast 12 členů bez hudby a bez praporu na svém pohřbu. Pro výběr členů, kteří se měli účastnit pohřbů, byla stanovena jasná pravidla. Pokud někdo vybraný nemohl, musel za sebe zajistit náhradu jiným členem, jinak platil pokutu 1 K ve prospěch sirotků a po třetí neúčasti mohl být vyloučen. Valná hromada v červenci 1906 stanovila, že kdo nestojí o účast spolku na pohřbu, sám se nemusí účastnit, a účast spolkové delegace rozšířila i na pohřby na hřbitovech v Krtni, Hořelicích a Kněževsi. V lednu 1907 se pak valná hromada usnesla, že sebevrah má nárok na stejné zajištění pohřbu jako každý jiný člen.

Hostivít „přežil“ až do roku 1948, kdy se spojil se Vzdělávacím a podpůrným spolkem Havlíček. Do té doby plnil svůj účel, i když během 1. republiky a hlavně za 2. světové války mu postupně se zvyšující se úrovní státního sociálního zabezpečení snižoval počet a zvyšoval věk členů.

 

Prapor spolku

 

Spolek Hostivít vysvětil svůj prapor 16. července 1893 za účasti 48 dalších spolků. Výbor se rozhodl umístit na jednu stranu praporu zemský znak (českého lva), což místodržitelství nejprve odmítlo, ale po intervenci dr. Podlipného byl souhlas získán. Spolky tradičně jmenovaly matku a kmotry praporu z řad významných žen v obci. Matkou praporu Hostivíta se stala Magdalena Chlupatá, manželka Josefa Chlupatého, který byl do roku 1892 hostivickým starostou. Kmotrami byly jmenovány Anna Bartošová a Anna Rokosová. Pořízení praporu s celým příslušenstvím stálo 260 zlatých a spolek na něj sbíral již od svého založení.

Při likvidaci spolku Havlíček, s nímž byl Hostivít sloučen, se prapor dostal v roce 1951 do Muzea hl. m. Prahy, kde je uložen dodnes. V roce 1977 byl zapůjčen na výstavu k 700. výročí Hostivice konanou v Dělnickém domě. Nyní se nachází v klimatizovaném prostředí muzejního depozitáře v Praze-Motole a má inventární číslo H 044 004.

 

Lícová strana spolkového praporu s českým zemským znakem; prapor má rozměr 145 × 165 cm

 

Rubová strana spolkového praporu nese obraz svatého Jakuba (patrona hostivického kostela; v inventáři chybně sv. Hostivít?) a letopočet 1898, který je chybný a možná pochází z pozdější opravy praporu

 

Stuhy od matky prapory Magdaleny Chlupaté

Všechny snímky praporu © Muzeum hlavního města Prahy

Snímky jsou zveřejněny na základě smlouvy č. RP/284/2014

 

Pamětní kniha

 

 

Pamětní kniha čtenářsko-podporujícího spolku Hostivít pro Hostivici a okolí 1889–1948

Popis: Popis: Popis: Popis: Ikona PDF červenec 2013, 131 stran A4, 9 641 kB

Odkazovaný přepis je zveřejněn v řadě I Pramenů k hostivické historii

 

Prameny

Pamětní kniha spolku Hostivít 1889–1947

Zápisy ze schůzí výboru a valných hromad spolku Hostivít 1902–1916

Spolkový katastr

Sbírka autora

 

 

Úvod -> Hostivické spolky -> Spolky -> Hostivít

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: image003