HOSTIVICKÉ SPOLKY
Úvod -> Hostivické
spolky -> Spolky -> Hostivít
|
Čtenářsko-podporující spolek Hostivít pro Hostivici a
okolí Spolek založen na ustavující schůzi
22. dubna 1889 Stanovy úředně schváleny 28. května
1889 Spolek sídlil v hostinci U Českého lva (V. Bubník, A. Šroubek;
1889–1905, 1918–1921, 1936–1948?) nebo v hostinci U Kaštanu (B. Hamouz; 1909–1918, 1921–1936) Spolek zanikl v roce 1948
spojením se Vzdělávacím a podporujícím
spolkem „Havlíček“ pro Hostivici a okolí
Vedení
spolku a počet členů v letech 1889 až 1918 Vedení
spolku a počet členů v letech 1919 až 1948 Akce
pro veřejnost v letech 1889 až 1918 Akce
pro veřejnost v letech 1919 až 1948
Slavnostní
shromáždění členů Čtenářsko-podporujícího spolku Hostivít před hostincem U Českého
lva nejspíše 7. června 1914 při oslavách 25. výročí trvání spolku. Historie spolku Čtenářsko-podporující spolek
Hostivít v Hostivici vznikl v roce 1889 a nijak se neodkazoval
k předchozí Čtenářsko-ochotnické jednotě
„Hostivít“, která fungovala v Hostivici v 70. letech 19.
století. Založení spolku iniciovali rolník Antonín Tůma, mistr truhlářský Matěj Čermák, strojník Antonín Nachtmann,
mistr tesařský František Kácl a mistr krejčovský Jan Pokorný, kteří se
spojili s učitelem Františkem J. Pelzem. Později se přidali ještě kovář Antonín
Ibl, dozorce Josef Kodejš a rolník František Kubr. Ustavující schůze se konala
22. dubna 1889 v hostinci pana Václava Bubníka, přihlásilo se
39 řádných členů a 8 přispívajících. Výbor tvořili předseda Antonín Ibl,
místopředseda Antonín Tůma, jednatel Josef Kodejš,
pokladník František Kubr a
členové Jan Pokorný, František Kácl, Antonín Nachtmann, Antonín Jakoubek,
Václav Macák, Karel Feller, Václav Nykles, všichni
z Hostivice, Antonín Kubr a Jan Jílek
z Litovic. Přehlížiteli účtů se stali Matěj Čermák a Josef Pelc, náhradníky výboru Josef Brož,
Josef Nekola a Alois Dvořák, všichni z Hostivice. Ve stanovách si spolek
zakotvil, že měsíční příspěvek pro řádného člena činí 30 krejcarů,
přispívající člen měl platit 3 zlaté ročně a zakládající člen 20 zlatých
jednou provždy (zakládajícím členem tedy nebyl ten, kdo se účastnil
ustavující schůze, ale ten, kdo jednorázově odvedl stanovený vysoký
příspěvek). Zápisné bylo stanoveno ve výši 1 zlatého a o přijetí člena
rozhodoval výbor. Členy, kteří nezaplatili příspěvek ani po třetí urgenci,
prohlašoval výbor za vystouplé. Činnost spolku do
jisté míry nahrazovala v té době neexistující povinné zdravotní a
sociální pojištění. Každý řádný člen měl po 6 měsících členství nárok na
podporu v nemoci, která činila prvních deset týdnů po 3 zlatých týdně a
dalších deset týdnů po 2 zlatých týdně. Při úmrtí spolek přispíval částkou 12
zlatých na pohřeb a pohřbu se účastnil slavnostní delegací. (Od roku 1900 se
používala už jen korunová měna, 1 zlatý = 2 koruny.) Ještě v roce
svého vzniku založil Hostivít svoji knihovnu. Prvními knihami přispěli
členové a další knihy a časopisy se kupovaly ze spolkových peněz. O knihovnu
se staral volený knihovník a půjčovat si z ní mohli jen členové. Hostivít získával
peníze na svou činnost nejen z členských příspěvků, ale i pořádáním
různých zábav, z nichž měla největší tradici listopadová cecilská
zábava, divadelních představení a dalších akcí. Spolek se účastnil
„korporativně“ řady slavností organizovaných jinými spolky v Hostivici,
například 20. září 1891 svěcení stříkačky hostivického sboru dobrovolných hasičů, ale i
širším okolí. Do začátku 20. století
ve spolku postupně ztratili vliv rolníci a další bohatší vrstvy obyvatel.
V roce 1902 měl spolek 253 řádných členů, z toho 180 dělníků, 69
řemeslníků a jen 4 rolníky. Na činnosti výboru, voleného každoročně, se již
rolníci nepodíleli. Například v roce 1901 byli zvoleni předseda Antonín
Nachtmann, místopředseda Josef Čermák,
jednatel František Novotný, pokladník Antonín Škvor a členové Josef Veselý,
Václav Koucký a Václav Bouška
z Hostivice, Josef Hyml, Josef Malík a
František Pokorný ze Břvů, Jiří Volf z Chýně, Václav Trýb z Jenečka
a Josef Kosina z Jenče. Dále spolek pravidelně volil náhradníky výboru,
revizory účtů, praporečníky a spolkového posla. Funkcionáři vykonávali svou
práci bez odměny, placen byl pouze spolkový posel. Návrhy na zavedení odměn
zaznívaly opakovaně, ale nikdy nebyly schváleny a odmítali je především
funkcionáři z obavy, aby nebyli nařčeni z obohacování. Ve spolku aktivně
působila řada sociálních demokratů a dlouholetý funkcionář Hostivíta Václav Bouška se stal za sociální demokracii
v roce 1919 hostivickým starostou. Politika se však do činnosti spolku
významněji nepromítala. Ve 30. letech najdeme v Hostivítu jako
členy představitele lidové strany, ale i významné komunisty. V roce 1908
Hostivít půjčil nově zřizovanému konzumnímu spolku 500 korun a v roce
1909 se příspěvkem 10 K stal členem Dělnické tělocvičné jednoty. Ve sledovaném období
došlo k několika otřesům, například v lednu 1903 neobhájili svou
funkci předseda Nachtmann a jednatel Novotný, kteří byli po ročních
tahanicích včetně dovolání k okresnímu hejtmanství a smírčího soudu
vyloučeni. V srpnu 1911 byla dokonce svolána mimořádná valná hromada po
zjištění, že odvolanému pokladníkovi Jelínkovi chybělo
v pokladně 784 K 18 h. Po odsouzení u okresního soudu byl ze spolku vyloučen. Přesto však Hostivít fungoval po
celou dobu stabilně a plnil svou funkci, tedy především poskytoval podporu
v nemoci a ve stáří. V roce 1902
činilo zápisné 2 koruny a členský příspěvek 60 haléřů měsíčně. Podpora pro
dočasně nemocné při nezaviněné nemoci činila 2 až 7 korun týdně po dobu až 20
týdnů a nově byla zavedena podpora ve stáří při neschopnosti práce a podpora
vdovám a sirotkům. O podporu v nemoci musel každý člen včas požádat a o
jejím přidělení rozhodoval výbor. Přehlížitelé nemocných volení na každé schůzi
losem kontrolovali, zda nemocní opravdu leží doma a nepracují. Pokud
přehlížitelé zjistili něco jiného nebo výbor dostal jiné upozornění, podporu
ukončil. Touto činností se výbor zabýval celkem pravidelně a někdy vedlo
rozhodnutí o ukončení podpory k delším sporům mezi členem a výborem.
Pokud někdo potřeboval ošetření od jiného lékaře než od hostouňského, se
kterým měl spolek smlouvu, musel si od výboru vyzvednout poukázku, kterou pak
spolek lékaři proplatil. V zápise
z valné hromady 30. června 1907, tedy 18 let po založení spolku, je
zapsáno: „Návrh p. Eimana Osvalda poukazuje na
úpadek rok od roku našeho jmění, a to z důvodu, že starší p. členové
stávají se neschopní práce a stávají se invalidy. … Pan Václav Bouška činí návrh, by se příspěvek
zvýšil měsíčně o 10 h od 1. července t. r., návrh po delší debatě se
přijímá většinou.“ Ještě v srpnu hlásil pokladník na výborové schůzi, že
mu schází hotovost na výplatu podpor a je třeba vyzvednout úroky ze
spořitelní knížky, ale zvýšení příspěvků finanční situaci spolku
stabilizovalo a jakousi krizi průběžného financování důchodů, jak bychom
řekli dnešní terminologií, se podařilo překonat. Výbor Hostivíta si pak ale
hlídal přijímání nových členů, například v září 1907 odmítl přijmout
pana F. B. z Litovic, protože při přezkoumání
uznal, že žadatel je sešlý věkem. V červenci 1909 se valná hromada
usnesla, že členové mohou být přijímáni jen do věku 35 let. Spolek se staral také
o podporu vdov a sirotků po svých členech. Někdy kolem roku 1905 zavedl
pravidelné vyplácení podpor sirotkům před Vánocemi. Protože členové
nenavštěvovali dostatečně zábavy organizované právě ve prospěch sirotků a
vdov, rozhodla valná hromada v červenci 1911 o zvýšení měsíčního
příspěvku o 5 haléřů k tomuto účelu. Podrobně byla ošetřena
podpora při úmrtí. V takovém případě platil spolek
40 K pohřebné tomu, kdo pohřeb zařizoval, 28 K za hudbu a 5 K
za věnec. Přesná pravidla přijala valná hromada v roce 1903. Pohřbu
zemřelého člena na hostivickém, řepském, ruzyňském hostouňském, úhonickém nebo tachlovickém hřbitově se účastnilo vždy 24
členů s hudbou a praporem. Zemřelá vdova po členovi měla nárok na účast
12 členů bez hudby a bez praporu na svém pohřbu. Pro výběr členů, kteří se
měli účastnit pohřbů, byla stanovena jasná pravidla. Pokud někdo vybraný nemohl,
musel za sebe zajistit náhradu jiným členem, jinak platil pokutu 1 K ve
prospěch sirotků a po třetí neúčasti mohl být vyloučen. Valná hromada
v červenci 1906 stanovila, že kdo nestojí o účast spolku na pohřbu, sám
se nemusí účastnit, a účast spolkové delegace rozšířila i na pohřby na
hřbitovech v Krtni, Hořelicích a Kněževsi.
V lednu 1907 se pak valná hromada usnesla, že sebevrah má nárok na
stejné zajištění pohřbu jako každý jiný člen. Hostivít „přežil“ až
do roku 1948, kdy valná hromada konaná 18. ledna 1948 rozhodla o sloučení se Vzdělávacím a podpůrným spolkem Havlíček. Do té doby
plnil svůj účel, i když během 1. republiky a hlavně za 2. světové války
mu postupně se zvyšující se úrovní státního sociálního zabezpečení snižoval
počet a zvyšoval věk členů. Prapor spolku Spolek Hostivít vysvětil svůj prapor 16. července 1893 za
účasti 48 dalších spolků. Výbor se rozhodl umístit na jednu stranu praporu
zemský znak (českého lva), což místodržitelství nejprve odmítlo, ale po
intervenci dr. Podlipného byl souhlas získán. Spolky tradičně jmenovaly matku
a kmotry praporu z řad významných žen v obci. Matkou praporu
Hostivíta se stala Magdalena Chlupatá, manželka Josefa Chlupatého, který byl do roku 1892
hostivickým starostou. Kmotrami byly jmenovány Anna Bartošová a Anna
Rokosová. Pořízení praporu s celým příslušenstvím stálo 260 zlatých a
spolek na něj sbíral již od svého založení. Při likvidaci spolku
Havlíček, s nímž byl Hostivít sloučen, se prapor dostal v roce 1951
do Muzea hl. m. Prahy, kde je uložen dodnes. V roce 1977 byl zapůjčen na
výstavu k 700. výročí Hostivice konanou v Dělnickém domě. Nyní se
nachází v klimatizovaném prostředí muzejního depozitáře
v Praze-Motole a má inventární číslo H 044 004.
Lícová strana
spolkového praporu s českým zemským znakem; prapor má rozměr 145 × 165
cm.
Rubová strana spolkového
praporu nese obraz svatého Jakuba (patrona hostivického kostela;
v inventáři chybně sv. Hostivít?) a letopočet 1898, který je chybný a
možná pochází z pozdější opravy praporu.
Stuhy od matky
prapory Magdaleny Chlupaté. Všechny snímky
praporu © Muzeum hlavního města Prahy. Snímky jsou
zveřejněny na základě smlouvy č. RP/284/2014. Pamětní kniha
Pamětní kniha
čtenářsko-podporujícího spolku Hostivít pro Hostivici a okolí 1889–1948
Odkazovaný
přepis je zveřejněn v řadě I Pramenů
k hostivické historii Prameny Pamětní kniha
spolku Hostivít 1889–1947 Zápisy ze schůzí
výboru a valných hromad spolku Hostivít 1902–1916 |
Úvod -> Hostivické
spolky -> Spolky -> Hostivít