SILNICE A AUTOBUSOVÁ DOPRAVA

Úvod -> Technická vybavenost -> Silnice a autobusy: Místní komunikace

MÍSTNÍ KOMUNIKACE

Historie jednotlivých místních komunikací – ulic je popsána v Hostivickém uličníku

Rychlý rozcestník

Budování místních komunikací – výstavba chodníků – rekonstrukce místních komunikací

Budování místních komunikací

Od poloviny 18. století vznikala ve všech vsích tvořících nynější Hostivici nová domkářská zástavba a vsi se tak začaly rozrůstat oproti své původní velikosti. Nové domky vznikaly nejčastěji na původně obecních pozemcích (návsi, společných pastvin apod.), kdy obec poskytla jen pozemek na stavbu, takže nebylo nutné řešit získání pozemku ulice.

Ve druhé polovině 19. století již zástavba vznikala častěji parcelací polí nebo jiných pozemků. V takovém případě musel kupující pořídit také pozemek budoucí ulice a ten poskytnout obci. Bylo tak zajištěno veřejné vlastnictví komunikací. Každý vykupoval pozemek v šířce poloviny budoucí ulice, což někdy činilo potíže, pokud nebyly rozparcelovány pozemky z obou stran budoucí ulice.

Nová obytná výstavba nevyžadovala budování inženýrských sítí, protože ty k domům ještě nebyly zavedeny. Obvykle tak proběhla stavba domů a teprve poté se obec zabývala úpravou ulice. Vozovky v ulicích se zpevněným podkladem a mlatovým (štětovým) povrchem se za první republiky označovaly také jako silnice, ale zůstávaly obecní. Obce se snažily, aby se z některých silnic staly okresní silnice, protože by se sice musely podílet na jejich stavbě, ale pak by nesl náklady na jejich další údržbu okres. Toto se povedlo v roce 1911 s okresní silnicí do Jenečka a v roce 1924 s okresní silnicí k hostivickému nádraží. Tyto silnice byly společně s částí zrušené okresní silnice z Hostivice do Kněževsi v roce 1959 převedeny MNV Hostivice jako místní komunikace.

Příkladem úpravy ulice jako obecní silnice je silnice v nové zástavbě u zbrojnice (Tyršova ulice), kterou postavila obec Hostivice v roce 1923. Obecní rada chtěla stavbu financovat kapitalizováním výnosu nápojové dávky (tedy poplatků za prodej alkoholických nápojů) na 5 až 10 let, aby se mohla postavit řádná silnice namísto pouhé opravy. Zastupitelstvo však s kapitalizací nesouhlasilo s odůvodněním, že výnos nápojové dávky musí sloužit všem občanům a uvedená silnice není potřebná pro všechny. Místo si obec vzala na stavbu půjčku 40 000 Kč od místního spořitelního a záložního spolku splatnou v šesti letech. Do výběrového řízení na zhotovitele přišly čtyři oferty (nabídky) a jako nejlevnější byl vybrán hostivický stavitel Antonín Hakl. Obecní rada se na žádost stavitele usnesla, že po dobu stavby je zakázána jízda po cestě. Dokončená stavba byla zkolaudována 19. října 1923 a stála 33 395 Kč 40 h (byla o 31 Kč 23 h levnější oproti nabídce). Zajímavé je, že již 13. května 1924 projednávala obecní rada opravu této silnice a zadala ji původnímu zhotoviteli, Antonínu Haklovi. Ke krajnici se měl dopravit 1 m³ štěrku, který by se rozetřel ve vyježděné díře, a v ostatní části silnice se měly štěrkem zahrabat vyježděné koleje.

Snímek Prostřední ulice kolem roku 1930 ukazuje běžný stav většiny ulic v té době.

Řada ulic ale zůstávala dlouhou dobu bez zpevněné vozovky. Jako příklad lze uvést ulici Partyzánů postavenou na počátku 20. století, kde travnatou vozovku doplňovaly chodníky až do 80. let. Protože MNV Hostivice předkládal společně návrhy na generální opravy ulic i na nové stavby a někdy je za novou stavbu označena i rekonstrukce již kdysi vybudované komunikace, jsou přehledy plánovaných akcí uvedeny v části věnované rekonstrukcím.

Také v 50. až 80. letech 20. století nejprve proběhla výstavba rodinných domů na rozparcelovaných pozemcích a teprve poté národní výbor připravoval úpravu vozovky a chodníků. Někdy se úprava povrchu významně protáhla, třeba Lipová ulice byla zastavěna v 80. letech 20. století, ale pořádné vozovky se dočkala až v roce 2002.

Lipová ulice 25. dubna 2001, ještě pouze se štěrkovým povrchem.

Po roce 1990 vznikala nová zástavba většinou v rámci developerských projektů. V takovém případě investor vybudoval v lokalitě inženýrské sítě i povrchy vozovek a chodníků a zeleň a poté vše předal příslušným správcům, tedy komunikace, chodníky, vodovod, kanalizaci a zeleň včetně pozemků městu. K předání byla nutná vůle města tento majetek přijmout a ochota investora ho předat. V některých případech trvala domluva na předání dlouho a nastal i případ, že k převodu nedošlo ani po podepsání smlouvy o smlouvě budoucí, protože komunikace a pozemky pod nimi se staly součástí konkurzní podstaty zkrachovalého investora.

Město Hostivice samo po roce 1990 nebudovalo žádnou rozvojovou lokalitu. Pokud vznikla výjimečně nová ulice individuální výstavbou, vozovky a chodníky v těchto ulicích byly budovány podle možností. Nejproblematičtější je v tomto ohledu ulice U Potoka, kde rodinné domy vznikly na původních malých pozemcích v podstatě bez další parcelace a pozemky v ulici zůstaly majetkově nedořešeny, často po generace nedoděděné. Také v ulici Nad Cihelnou majetkové poměry znemožňují vybudování řádné komunikace.

Výstavba chodníků

Výstavba chodníku na ulici před domem a oplocením (v dobové terminologii hradbou) patřila k povinnostem stavebníků jednotlivých domů. Za první republiky byla v některých předtištěných stavebních povoleních pro rodinné domy uvedena tato podmínka: „Podél stavby i hradby do ulice budiž zřízen řádný … chodník s kamenným krajníkem … m široký a s rigolem dlážděným v šíři 50 cm.“ Do míst označených tečkami byly dopisovány bližší podmínky, např. že chodník široký 2 metry má být vybudován z bílých cihel. Následné povolení k užívání stavby (kolaudace) bývalo často vydáno s tím, že musí být odstraněny drobnější nedodělky. Těmi bývalo nejčastěji, kromě chybějící nehořlavé podlahy na půdě či neomítnutí domu, právě nevybudování chodníku před domem. Splnění této podmínky kolaudace však nebylo důsledně kontrolováno, takže stav chodníků nebyl zcela vyhovující.

Snaha systematicky zlepšit stav chodníků vedla hostivickou obecní radu v roce 1939 ke zvláštní akci, kdy chtěla zařídit vybudování chodníků centrálně, avšak v souladu s dobovými zvyklostmi na náklad majitelů sousedních domů. Těm mělo být umožněno náklady na stavbu splácet obci postupně. Záměr popisuje dopis, který v srpnu 1939 dostali majitelé domů v nové zástavbě:

„Obecní rada navazujíc na akci „Týden čistoty a pořádku v obci“ zamýšlí provésti společně se všemi zúčastněnými majiteli domů stavbu dlážděných chodníků ze struskových cihel s betonovými obrubami.

Zřízení chodníků vyžádá si přibližně těchto nákladů:

1) 1 bm betonové obruby i s výkopem – cca K 16,–

2) 1 m² dlažby chodníku – cca K 17,–

3) 1 m³ výkopu a planie pro dlažbu – K 10,–

V letošním roce zamýšlí obecní rada provésti stavbu betonových obrub, v příštím roce pak vydláždění chodníků. Na přání majitelů domů bylo by však i vydláždění chodníků provedeno v letošním roce.

Obecní rada projevujíc zájem, aby tato akce byla pokud možno největšího rozsahu, rozhodla se uzavříti půjčku, z níž by byly náklady spojené se stavbou chodníků uhraženy.

Tím by bylo všem majitelům domů umožněno, aby náklad spojený se stavbou chodníků před jejich majetkem mohli zaplatiti v přiměřených měsíčních splátkách.

Podrobných informací dostane se Vám u obecního úřadu.

Žádám Vás proto podle usnesení obecní rady o vyjádření, zda hodláte v rámci této akce stavbu chodníku před Vaším majetkem provésti.

V kladném případě připojené prohlášení vlastnoručně podepište a do 8 dnů odevzdejte obecnímu úřadu.

Vzhledem k tomu, že jednou z podmínek povolení ke stavbě Vašeho domu byla podmínka zříditi před kolaudací po celé délce Vašeho majetku ve straně uliční dlážděný chodník, doufám, že nepřipustíte, aby obecní úřad byl nucen vymáhati zřízení chodníku exekučně, a k této akci se jistě připojíte.“

Prohlášení v příloze dopisu znělo takto (dole s poznámkou: „Nehodící se škrtněte!“):

„Prohlášení.

Prohlašuji tímto výslovně, že souhlasím:

1) aby po celé délce mého majetku ve straně uliční byl na můj náklad zřízen dlážděný chodník ze struskových cihel s betonovými obrubami.

2) aby po celé délce mého majetku ve straně uliční byly v letošním roce na můj náklad zřízeny chodníkové betonové obruby a

a) zavazuji se, že vydláždění chodníku struskovými cihlami provedu sám na svůj náklad nejpozději do konce roku 1940.

b) souhlasím, aby vydláždění celého chodníku struskovými cihlami bylo na můj náklad provedeno v roce 1940.

Zároveň se výslovně zavazuji náklady spojené se zřízením chodníku vzniklé uhraditi ve – dvanácti – dvaceti čtyřech – po sobě jdoucích měsíčních splátkách.

Zároveň prohlašuji výslovně, že toto prohlášení jest závazné pro mne i pro mé právní nástupce a že v případě převodu nebo jiného zcizení majetku přejdou závazky tímto prohlášením převzaté na nového vlastníka.

Na důkaz toho můj vlastnoruční podpis.

V Hostivici dne … srpna 1939.

…, majitel domu čp. … v Hostivici.“

Celá akce proběhla se zpožděním až v roce 1940. Chodníky vyměřil geometr Karel Müller, v červenci a srpnu 1940 se konala komisionální řízení v jednotlivých ulicích v Nouzově a za školou a v červenci 1940 byla práce zadána staviteli Rudolfu Šťastnému. Účet za ulice v Nouzově dostal obecní úřad v prosinci 1940 a celkový náklad činil 44 732,95 K. Na majitele domů byla rozpočtena částka 14 182,50 K a zbývající část uhradila obec. V oblasti za školou se akce zřejmě protáhla do roku 1941, ale doklady se nedochovaly.

Typický chodník dlážděný cihlami – v ulici Komenského před školou 1. září 1939.

V Litovicích vznikaly chodníky obdobným způsobem, ale bez speciální akce obecního úřadu. Také zde byly stavěny chodníky z bílých cihel, které na více místech přežily i rok 2000.

V 50. letech 20. století byla výstavba chodníků zařazována do plánů akce „5M“ (předchůdce známější akce „Z“). Chodníky ve vedlejších ulicích pak vznikaly svépomocí občanů, s četnými byrokratickými překážkami. Například v Dělnické ulici si občané nemohli vydláždit chodníky před svými domy, dokud ONV nestanoví jejich výšku, a ONV několik let nereagoval na výzvy MNV. Také později chodníky vznikaly nebo byly opravovány především dobrovolnou prací občanů v akcích „Z“.

K dláždění chodníků se začaly používat velkoformátové betonové dlaždice 50 × 50 cm a mnohé chodníky také byly vyasfaltovány. Zámková dlažba a jiné betonové dlažební prvky se používají od 90. let 20. století.

Povinnost vlastníků sousedních nemovitostí zřizovat chodníky a udržovat je již byla zrušena. Chodníky v rozvojových lokalitách jsou budovány spolu s vozovkami a inženýrskými sítěmi na náklad investora lokality, který je následně obvykle předává městu spolu s pozemky veřejných prostranství. Opravy chodníků jsou součástí celkových rekonstrukcí jednotlivých ulic.

Rekonstrukce místních komunikací

Kolem roku 1950 spravoval MNV Hostivice asi 12 km vozovek v ulicích. Výkazy délek jednotlivých kategorií komunikací se meziročně dost liší a těžko rozhodnout, které údaje jsou správnější. Každopádně vozovky v ulicích byly buď štětované (tedy upravené jako silnice, mlatové), nebo nezpevněné, přičemž těch druhých bylo výrazně více. I štětované vozovky bylo postupně třeba rekonstruovat a opatřit bezprašným povrchem, nejčastěji asfaltovým.

V období před rokem 1989 byly místní a městské národní výbory považovány za státní orgány a jejich rozpočet byl součástí státního rozpočtu. MNV proto nemohly samy rozhodovat o investicích, ale musely své investiční akce zařadit do státních investičních úkolů. MNV předkládal během let návrhů celou řadu, zařazeny byly jen některé. Ani zařazení do plánu však ještě neznamenalo, že akce proběhne.

Do investičního plánu na rok 1955 předložil MNV Hostivice tyto návrhy:

- stavbu štětované vozovky v ulici J. Fučíka (nyní Česká ulice) v délce 547 bm, část ulice v délce 100 bm dlážděna kostkou,

- zřízení lávky přes Jenečský potok na Husově náměstí podél stávajícího mostu na silnici Hostivice – Sobín,

- opravu mostku přes potok z Kaly do Litovického rybníka na cestě z Hostivice do Břví,

- stavbu chodníku podél karlovarské silnice u jeslí.

Česká ulice se dostala do plánu na rok 1955, ale v červnu 1955 byla vyškrtnuta. MNV Hostivice proto předložil návrh na její zařazení do dalšího roku s předpokládaným nákladem 330 000 Kčs. Zároveň navrhl generální opravu Průběžné ulice (nyní ulice B. Němcové) s nákladem 59 400 Kčs. Na tu, jak je vidno z přehledu níže, tehdy nedošlo.

Havlíčkova ulice v roce 1958, po rekonstrukci vozovky.

V roce 1963 byly předloženy tyto návrhy na generální opravy a investiční výstavbu místních komunikací a mostů v letech 1964 až 1970 (řazeno dle původního číslování akcí, neobsahuje stavby plánované v akci „Z“):

- silniční spojka z Hostivice do Břví (lesní úsek Břevské ulice), délka 1 400 m, šířka 6 m, včetně mostu, dosud bez jakékoliv úpravy, plánována bezprašná asfaltová úprava, náklad 890 000 Kčs,

- ulice Rudé armády (nyní ulice Prostřední; jen mezi ulicemi Čsl. armády a 17. listopadu) – ulice 9. listopadu (má být 7. listopadu, nyní ulice 17. listopadu; jen k Litovické ulici), délka 470 m, šířka 6 m, dosud bez jakékoliv úpravy, plánována bezprašná asfaltová úprava, náklad 282 000 Kčs,

- spojka na státní karlovarskou silnici – ulice Tyršova a Okružní (jen část), délka 200 m, šířka 6 m, dosud bez jakékoliv úpravy (to nebyla pravda, v Tyršově ulici byla v roce 1923 postavena silnice), plánována bezprašná asfaltová úprava, náklad v případě opravy 60 000 Kčs, v případě nové akce 240 000 Kčs,

- ulice K Nádraží (jen část), délka 140 m, šířka 4 m, dosud prozatímní škvárový povrch, plánován bezprašný asfaltový povrch a chodník, generální oprava, náklad 40 000 Kčs,

- ulice 5. května, délka 250 m, šířka 7 m, dosud bez jakékoliv úpravy, plánován bezprašný asfaltový povrch, náklad 180 000 Kčs,

- ulice k JZD ze státní karlovarské silnice (snad Družstevní ulice, která ale dostala asfaltový povrch ještě jako okresní silnice v roce 1959), délka 100 + 100 m, šířka 6 m a 10 m, dosud válcovaná, plánováno dláždění kostkou, generální oprava, náklad 160 000 Kčs,

- ulice Boženy Němcové, délka 160 m, šířka 6 m, dosud bez jakékoliv úpravy, plánován bezprašný asfaltový povrch, náklad 100 000 Kčs,

- ulice Janderova, délka 260 m, šířka 6 m, dosud bez jakékoliv úpravy, plánován bezprašný asfaltový povrch, náklad 160 000 Kčs,

- ulice V Čekale, délka 600 m, šířka 6 m, dosud bez jakékoliv úpravy, plánován bezprašný asfaltový povrch, náklad 360 000 Kčs,

- ulice Dělnická, délka 250 m, šířka 6 m, dosud bez jakékoliv úpravy, část válcovaná, plánován bezprašný asfaltový povrch, náklad v případě opravy 15 000 Kčs, v případě nové akce 150 000 Kčs,

- ulice Žižkova, délka 270 m, šířka 6 m, dosud válcovaná silnice, štěrkovaná, plánován bezprašný asfaltový povrch, generální oprava, náklad 50 000 Kčs,

- ulice Československé armády, délka 500 m, šířka 6 m, dosud bez jakékoliv úpravy, plánován bezprašný asfaltový povrch, náklad 300 000 Kčs (toto je velmi podivný záměr, protože ulicí vede karlovarská silnice a nikdy nešlo o místní komunikaci),

- ulice Klementa Gottwalda a Vítězného února (neurčeno), délka 370 m, šířka 6 m, dosud bez jakékoliv úpravy, plánován bezprašný asfaltový povrch, náklad 120 000 Kčs,

- část ulice Broulovy, délka 150 m, šířka 6 m, dosud bez jakékoliv úpravy, plánován bezprašný asfaltový povrch, náklad 90 000 Kčs,

- ulice Partyzánů, Nerudova a Drdova, délka 170 m, šířka 6 m, dosud bez úpravy, plánován bezprašný asfaltový povrch, náklad 110 000 Kčs,

- ulice Za Mlýnem, délka 320 m, šířka 3 m, dosud bez úpravy, plánována dlažba, náklad 130 000 Kčs,

- ulice Potoční, délka 360 m, šířka 3 m, dosud bez úpravy, plánován bezprašný asfaltový povrch, náklad 110 000 Kčs,

- ulice Pelzova, délka 150 m, šířka 4 m, dosud nezpevněná, plánován bezprašný asfaltový povrch, generální oprava, náklad 30 000 Kčs,

- ulice U Školičky, délka 180 m, šířka 6 m, dosud neupravená, plánován bezprašný asfaltový povrch, náklad 110 000 Kčs,

- ulice Zdeňka Nejedlého (neurčeno), délka 140 m, šířka 6 m, dosud neupravená, plánován bezprašný asfaltový povrch, náklad 84 000 Kčs,

- ulice Vítězného února (neurčeno, název použit již výše), délka 300 m, šířka 6 m, dosud neupravená, plánován bezprašný asfaltový povrch, náklad 180 000 Kčs,

- ulice ČSM (nyní ulice Mládežnická), délka 240 m, šířka 6 m, dosud neupravená, plánován bezprašný asfaltový povrch, náklad 150 000 Kčs,

- ulice 9. května, délka 320 m, šířka 5 m, dosud neupravená, plánován bezprašný asfaltový povrch, náklad 160 000 Kčs,

- ulice S. K. Neumana (neurčeno), délka 180 m, šířka 6 m, dosud neupravená, plánován bezprašný asfaltový povrch, náklad 110 000 Kčs,

- demolice domu čp. 17 (hostince U Českého lva) k odstranění komunikační závady, náklad 350 000 Kčs,

- demolice domu čp. 104 (modlitebny československé církve) k odstranění komunikační závady, náklad 20 000 Kčs.

V roce 1966 provedly Železnorudné doly a hrudkovny, n. p., závod Mořina, generální opravu ulic 7. listopadu, 5. května a Dělnické za smluvní cenu 346 171,27 Kčs. V roce 1969 pak Rudné a nerudné doly, n. p., Ejpovice, závod Mořina, rekonstruovaly ulice Sokolskou, Žižkovu, Tyršovu a Pražskou za cenu 585 183,08 Kčs. Zajímavostí je, že MNV musel bance předložit hospodářskou smlouvu a banka odmítla proplatit fakturu, pokud neodpovídala smlouvě a nebyla jí předložena schválená změna smlouvy. Smluvní strany také musely smlouvu změnit, pokud banka nesouhlasila s některým ustanovením. Tak muselo být ze smlouvy na práce v roce 1969 vypuštěno ustanovení o stravném pro zaměstnance dodavatele. V roce 1970 stejný dodavatel provedl rekonstrukci ulice J. Fučíka (České) za 182 100 Kčs, Družstevní ulice za 213 000 Kčs, přístupové cesty k hasičské zbrojnici za 44 669 Kčs a části Husova náměstí za 110 467 Kčs.

Koncem 60. a začátkem 70. let byl schopen provádět opravy komunikací také Union, podnik místního hospodářství, Hostivice, což poněkud zjednodušilo zadávání prací. V roce 1969 rekonstruoval komunikace na Husově náměstí před tehdejším MNV čp. 59. Původně plánovaná cena 161 400 Kčs byla navýšena o významné vícepráce.

V roce 1986 opravovaly některé místní komunikace Pražské silniční a vodohospodářské stavby, n. p. Rozsah činil 1 500 m² a cena byla kalkulována na 400 000 Kčs.

Od 70. let 20. století probíhala výstavba vodovodu a kanalizace, od 90. let pak i výstavba plynovodu. Řada ulic byla z tohoto důvodu rozkopána a poté bylo třeba znovu vybudovat vozovky a chodníky. V řadě ulic se oprava řešila jen v místech výkopu a k celkové opravě došlo až mnohem později.

Do 90. let se město soustředilo na dokončení chybějících inženýrských sítí. V roce 2002 pak město přijalo úvěr určený na rekonstrukce ulic a proběhla jednorázová rozsáhlá rekonstrukce řady do té doby zanedbaných ulic.

V dalších letech probíhaly a probíhají rekonstrukce ulic postupně podle finančních možností města.

Jiráskova ulice, bývalá okresní silnice do Kněževsi, při celkové rekonstrukci na snímku z 28. března 2001.

Prostřední ulice po rekonstrukci, 26. října 2018.

Úvod -> Technická vybavenost -> Silnice a autobusy: Místní komunikace