SILNICE A AUTOBUSOVÁ DOPRAVA
Úvod -> Technická
vybavenost -> Silnice a autobusy: Provoz a údržba silnic
|
PROVOZ A ÚDRŽBA SILNIC A MÍSTNÍCH KOMUNIKACÍ Rychlý rozcestník Údržba silnic a cest před rokem 1950 Podniky správy a údržby silnic po roce 1950 Údržba místních komunikací po roce 1950 Dopravní značení, kontrola dodržování rychlosti Výběr okresního mýta Pronájem mýta – výběr mýta v Hostivici
– výběr mýta v Litovicích – potravní daň na čáře Pronájem
mýta Ve
druhé polovině 19. století se na hostivickém území nenacházela žádná státní
(erární, říšská) silnice, protože i karlovarská silnice
byla okresní silnicí. V této době převzaly
starost o okresní silnice samosprávné okresy, tedy
v případě Hostivice a Litovic okres Unhošť. Po schválení c. k.
místodržitelství v Praze mohly okresy ze svých silnic vybírat mýto,
které sloužilo k financování jejich údržby. Unhošťský okres vyhlašoval pravidelně inzeráty v tisku, že
pronajme mýto z okresních silnic. Mýto fyzicky vybíraly v mýtních
stanicích soukromé osoby, které byly povinny odvést okresu částku, s níž
vyhrály výběrové řízení (ofertu). Vybrané mýto pak bylo jejich příjmem, který
musel pokrýt jak platbu okresu, tak náklady spojené s výběrem, tedy
v zásadě uživit osobu výběrčího. Nájemce mýta také platil provoz budovy,
v níž mýtné vybíral. Podařilo se najít inzeráty z let 1867 až 1894
a oznámení z roku 1861. Počet a místa mýtních stanic se v průběhu doby poněkud
měnily, nejspíše podle toho, jak se rozšiřovala silniční síť. Po vzniku
kladenského samosprávného okresu v roce 1878 vypadly z inzerátů
mýtní stanice ležící v novém okrese. V některých letech bylo
dokonce v inzerátech oznámeno, za kolik byly jednotlivé mýtní stanice
pronajaty. Tak například v období 1876/1877 vynesl pronájem unhošťskému
okresu tyto částky z jednotlivých mýtních stanic: Přítočno 1 675 zl., Hostivice
1 540 zl., Vrapice (nyní
část Kladna) 675 zl., Rozdělov (nyní část Kladna) 492 zl., Úhonice 405 zl.,
Unhošť 385 zl., Bezděkov 246 zl., Chrustenice 200 zl. a Toskánka (součást
Braškova) 171 zl. 50 kr. Hostivická mýtní stanice byla podle těchto údajů
druhou nejvýnosnější po stanici ve Velkém Přítočně. Přehled nalezených oznámení o pronájmu
mýtních stanic v unhošťském okrese:
Národní listy 10. října 1869.
Národní listy 8. května 1875.
Národní listy 9. prosince 1894. Po
roce 1894 již nebyly ve starých novinách nalezeny obdobné inzeráty. Není však
zřejmé, zda byl výběr mýta zrušen, nebo jen probíhal jiným způsobem. Spíše se
zdá, že platí druhá možnost, protože za mýtnici byla označována
v Hostivici i stavba vzniklá později, jak je popsáno níže. František Škorpil uvedl v Popisu okresního hejtmanství
Kladenského z roku 1895, že okresní mýta vynášela
v okrese Unhošť 4 527 zlatých ročně. Výběr
mýta v Hostivici Jak
je patrné z přehledů, v Hostivici bylo okresní mýto vybíráno po
celou druhou polovinu 19. století a snad i později. Domek hostivické mýtnice čp. 86 byl postaven mezi roky 1840 a
1858 u karlovarské silnice (ulice Čsl. armády) v křižovatce s Potoční ulicí. Patřil rolníkovi Josefu Bartošovi ze sousedního statku čp. 25.
Ten nejspíše mýto nevybíral, ale domek pronajímal. Již v roce 1889 si
však domek označený jako stará mýtnice pronajal holič Antonín Šprunk a zřídil zde holičský závod.
Výběr mýta se tedy musel přesunout jinam. Domek byl zbořen před rokem 1946 a
snad již před rokem 1929. Nepodařilo se získat žádnou fotografii, která by ho
zachycovala. Jako mýtnice bývá označován také domek čp. 127 v rohu ulic
Čsl. armády a V Podskalí (již nestojí, číslo převzala novostavba
rodinného domku v zahradě vedle původního domku). Tento domek však byl
postaven až v roce 1899 při stavbě šroubárny Staněk a Ponec
jako obydlí zahradníka. Určitě nemohl sloužit k výběru mýta mezi roky
1889 a 1899, kdy ještě nestál. Aby byl mýtnicí později, je sice možné, ale
nelze to doložit jednoznačným dokumentem, jen místní tradicí.
Jako mýtnice měl sloužit zahradnický domek šroubárny Staněk a Ponec, který je na obrázku
továrny úplně vpředu. Výběr
mýta v Litovicích Jestliže
v Hostivici jsou poznatky o výběru okresního mýto neúplné, pak situace
v Litovicích je poněkud nepřehledná. Litovice se objevují
v přehledu pronajímaných mýtních stanic je v inzerátu na rok 1881 a
v následujících letech je místo nich uváděn Hájek. Na litovickém území stával domek čp. 51, který je
v podkladech nazýván starou mýtnicí, ale častěji se mu říkalo brabčárna.
Stával u litovického nádraží, v křižovatce hájecko-sobínské okresní silnice (nyní Hájecká ulice), silnice do Chýně a silnice
k nádraží (nyní ulice U Nádraží).
V roce 1905 potvrdil litovický obecní úřad na dotaz okresního
hejtmanství, že litovickým číslem popisným 51 je označen domek u litovického
nádraží, bývalá mýtovna okresní silnice. Domek patřil c. k. velkostatku a byl
obydlen. Když unhošťský berní úřad doměřil c. k. velkostatku daně z této
stavby zpětně od roku 1901, c. k. vrchní správa v Jenči napsala
okresnímu hejtmanství, že bývalou mýtovnu již delší řadu let obýval některý
dělník velkostatku, ale jen periodicky, a teprve na jaře 1906 byl domek
upraven tak, aby ho bylo možné obývat trvale. Do katastrální mapy byl zanesen
až v roce 1911, takže o datu jeho stavby nic nevíme. Rozhodně však
nevznikl před postavením hájecko-sobínské okresní
silnice, tedy před rokem 1878. Zbořen byl někdy po roce 1946 a na
jeho místě je dnes opět pole. I když by se z přehledu míst, kde se vybíralo mýto, zdálo,
že mýtní stanice byla po roce provozu v Litovicích přenesena do Hájku,
je na základě poznatků o litovickém domku čp. 51 pravděpodobnější, že byla
mýtní stanice jen přejmenována a nadále se nacházela na litovickém
území. To by ale platilo, pokud by byl výběr mýta v mýtní stanici Hájku
ukončen ještě v 19. století.
Bývalá litovická mýtnice, tzv. brabčárna
v roce 1946, před demolicí. Vpravo za ní je vidět strážní domek č. 18
v obvodu litovického nádraží. Potravní
daň na čáře Pro
obchodníky nebyla platba mýta na státních a okresních silnicích jediným
poplatkem, který museli odvádět při dopravě zboží. Obchodníků
s potravinami cestujících (nejen) z Hostivice do Prahy se týkala
zvláštní daň z dovozu zboží, převážně potravin do Prahy, zvaná též
akcíz, vybíraná na hranici zpoplatněného území, na tzv. potravní čáře. Na
cestě do Prahy z hostivického směru probíhal výběr na potravní čáře,
kterým byla pověřena finanční stráž, v Ruzyni a v Řepích. Potravní daň
na čáře byla zrušena až v roce 1942. Údržba silnic a cest před rokem 1950 Okresní silnice spravoval okresní správce silnic
(cestmistr), kterým byl za první republiky Josef Náprstek z Unhoště,
jinak zednický mistr s vlastní živností. Účastnil se jednání týkajících
se silnic a někdy i sám navrhoval stavby nových silnic, např. spojovací silnice z Litovic do Jenečka.
Zajímavostí je, že Náprstek nejspíše ztratil hostivický regulační plán, který
mu starosta Tomáš Chlupatý
půjčil k přípravě plánu na stavbu silnice z Jenečka do Hostivice.
Obecní zastupitelstvo se k této záležitosti v letech 1919 a 1920
opakovaně vracelo a snažilo se získat náhradu škody od bývalého starosty,
protože kdyby plán nepůjčil, k jeho ztrátě nemuselo dojít. Fyzicky běžnou údržbu okresních silnic zajišťovali cestáři. Za
první republiky jimi byli v Hostivici Antonín Kodet a Antonín Karlík (později se přestěhoval do
Litovic), v Litovicích Václav Matoušek (později se přestěhoval do
Hostivice) a Antonín Houška a na Břvích Petr Volf. Základní větší udržovací prací bylo válcování silnic
s mlatovým povrchem, což byly původně všechny. O válcování se zajímala i
obec, tak například 25. června 1924 žádal radní Nebeský, aby se u okresní
správní komise zjistilo, kdy se bude válcovat silnice do Kněževsi a jestli by se tak mohlo
stát přede žněmi. Přede žněmi se válcování nestihlo, 11. září 1924 informoval
starosta obecní radu, že válcování silnice by mělo začít za týden. K dalším častým závadám patřilo bahno vytažené na silnici
z okolních pozemků. Opravy ulic a obecních cest řešila
obecní zastupitelstva podle potřeby. Pokud si někdo stěžoval na nevyhovující
stav, byla na místo vyslána komise a bylo dohodnuto, kolik štěrku
z obecních lomů je třeba, kdo ho dopraví na místo a kdo provede vlastní
opravu a kolik za to dostane. Chodníky a pěšiny se upravovaly „popelováním“, tedy vysypáváním
popelem, který obce získávaly z nádraží, případně ze šroubárny Staněk a Ponec. Někdy popel získaly
zdarma, jindy za něj musely zaplatit. Podle četnosti případů, kdy se zastupitelstva zabývala nutnými
opravami cest, lze soudit, že jejich stav byl dlouhodobě špatný a situace se
řešila jen podle možností. Ostatně v Potoční ulici nebyl ještě ve 20. letech 20.
století rozlišen prostor ulice od koryta Jenečského potoka, což byl jeden
z důvodů, proč se Hostivice v té době nemohla stát městysem. Podniky správy a údržby silnic po roce 1950 Okresní
správy silnic Po
roce 1945, když vznikly národní výbory, převzal správu silnic na hostivickém
území Okresní národní výbor Praha venkov sever, jehož technické oddělení bylo
správcem státních silnic. Správa silnic v té době nekopírovala hranice
okresů, Hostivice i Litovice patřily až do 31. ledna 1949 do správního okresu
Kladno. To se změnilo po vzniku nových okresů, kdy se Hostivice i Litovice od
1. února 1949 staly součástí okresu Praha-západ. Údržbu silnic zajišťovali
pracovníci ONV, řídila ji však Krajská silniční služba při KNV Praha. V písemnostech MNV Hostivice se dochoval zajímavý opis
dopisu z 11. srpna 1950 adresovaného ONV a Rudému právu: „Ocenění
práce silničních zaměstnanců. Místní národní
výbor v Hostivici spolu s veškerým občanstvem oceňují výkonnou a
organisovanou práci zaměstnanců technické služby silničního okresu Praha-západ,
kteří pracovali při úpravě vozovek ve zdejší obci. Práci skončili s úspěchem
o několik dnů dříve, než bylo plánováno, takže nenastala žádná porucha ve
svozu obilí. Čest jejich práci. Předseda MNV: Novák“ Odlišný pohled přináší dopis MNV Hostivice ze 13. září 1954 nazvaný
Údržba silnice – připomínky MNV a adresovaný Krajské silniční službě, n.
p., (ve skutečnosti již existoval národní podnik Československé státní
silnice, jehož závod 0101 také dopis převzal): „Na žádost stálé komise pro výstavbu MNV v Hostivici
zasíláme Vám tyto připomínky: 1. Silniční správa nečistí státní silnici v průtahu
obce, a proto se zanáší chytáky povrchové kanalisace, která je zřízena podél státní
silnice. To se týká jak silnice karlovarské, tak silnice směrem ku Kněževsi,
kde chytáky nebyly čištěny již řadu let. Žádáme, aby cestáři byla i tato
povinnost připomenuta, aby tyto vpustě po každém dešti čistil. Mříže se
zaplaví smetím, které je na silnici, a voda pak teče po silnici a mimo
rigoly. 2. Žádáme, aby silniční správa dala vydláždit
zbytek vozovky mezi rigolem a dlažbou podél státní silnice, v průtahu obce,
kde voda vymílá zeminu a zanáší povrchovou kanalisaci. 3. Při úpravě silnic u mostu v Hostivici nebylo
provedeno nutné vyústění bočných cest pro svod srážkové vody, a proto je
třeba, abyste provedli předláždění, zejména před vraty p. Nerada. Zřízené
vpustě nestačí vodu pojmouti. Voda tam teče až z kněževeské silnice, kde
nečistíte vpustě, jak shora již uvedeno. 4. Žádáme, aby v katastru našich obcí byla
prováděna řádná údržba silnic, aby sem byli přiděleni cestáři, kteří by se
celoročně o svůj úsek silnice starali. Cestáře zde nevidíme, jak je rok
dlouhý, a všechny příkopy jsou zanešeny a nedávno válcovaná silnice u litov.
dvora má opět výmoly a není zde štěrk na opravu ani cestář, který by to
udržoval. 5. Žádáme, abyste zhotovili zábradlí u rozcestí
silnice státní a silnice na nádraží v Hostivici I, vedle provozovny
komunálního podniku, které jest tam z důvodů bezpečnostních potřeba
(patník Vám tam již padl do příkopu). Věříme, že na tyto naše připomínky vezmete patřičný
zřetel a jsme s pozdravem Čest práci!“ Dopis byl poslán na vědomí také poslanci KNV J. Tondlovi, kde
bylo připojeno i další vysvětlení. Z něho jen úryvek: „V
zimě v době náledí se silnice pohazují popelem, k tomu účelu se
použije mnoho vagonů, popel se rozjezdí a pak voda popel spláchne. Je také
povinností silniční správy, aby se postarala o vyčištění silnice od tohoto
popela v době, kdy sejde sníh, zejména v průtahu obcí, protože pak
deště popel splaví do kanalisace a ucpávají se nám chytáky a roury. Zejména
hlavní stoka, tzv. jenečský potok je silně znečištěn.“ V roce 1958 se uvolnilo na silniční údržbě ONV Praha-západ
pracovní místo cestáře pro cestářský úsek Chrášťany – Chýně – Litovice. Protože
ONV Praha-západ požádal MNV Hostivice o pomoc se získáním vhodného
pracovníka, známe i platové podmínky pro tuto pozici. Nabízen byl
průměrný měsíční plat 940 Kčs s možností prémií až 17 %. V roce 1960 byla zřízena Okresní správa státních silnic Praha-západ
se sídlem ve Zbraslavi. Jejím vedoucím se stal František Trávníček, předtím vedoucí
odboru místního hospodářství, dopravy a obchody rady ONV Praha-západ (a
předtím odboru dopravy a průmyslu rady ONV). Jako cestmistr se účastnil jednání
v Hostivici Jaroslav Rus. Kdy zanikly pozice cestářů zodpovědných za údržbu určitých úseků
silnic, není známo. Před rokem 1971 byla Okresní správa státních silnic Praha-západ
přejmenována na Okresní správu silnic Praha-západ. Organizace dále fungovala
i po změně politických poměrů po roce 1989. Vývoj
zajišťování správy silnic pohledem razítek:
Krajská
správa silnic Od 1.
října 2001 přešly všechny silnice II. a III. třídy na základě zákona
z vlastnictví státu do vlastnictví krajů. Správu
nejprve zajišťovaly okresní správy silnic a k 31. prosinci 2010 vznikla
příspěvková organizace Krajská správa a údržba silnic Středočeského kraje.
Protože tvar okresu Praha-západ neumožňuje efektivní správu silnic jedním
pracovištěm, spravuje silnice II. a III. třídy pracoviště nazvané Oblast
Kladno. S převodem silnic II. a III. třídy do vlastnictví kraje
došlo k rozdělení vlastnictví silnic mezi stát a kraje. Stát se nadále
stará o silnice I. třídy, a to prostřednictvím Ředitelství silnic a dálnic
ČR. ŘSD nejprve objednávalo údržbu (např. zimní úklid) u okresních správ
silnic a poté začala vypisovat vlastní výběrová řízení, takže se rozdělila
údržba silnic podle jejich třídy mezi dva různé dodavatele. Údržba místních komunikací po roce 1950 V letech
1950 až 1990 se o místní komunikace staral Místní národní výbor Hostivice,
resp. od roku 1978 Městský národní výbor Hostivice. Národní výbory byly
součástí státu a rovněž obecní a městský majetek byl považován za majetek
státní. Konkrétní práce při údržbě místních komunikací zajišťovaly podniky komunálních služeb,
které v průběhu doby měnily svůj název. V některých obdobích měl
podnik i pracoviště zajišťující asfaltérské práce, které zjišťovalo opravy a
případně i rekonstrukce místních komunikací. Obtíže se zajištěním údržby místních komunikací dobře ilustruje návrh
plánu na údržbu místních komunikací a mostů na rok 1955, který zaslal MNV
Hostivice v červnu 1954 ONV Praha-západ. Na tuto činnost bylo
rozpočtováno 16 500 Kčs v roce 1952 a 11 000 Kčs v roce 1953,
vynaloženo bylo 18 026 Kčs v roce 1952 a 13 826 Kčs v roce
1953. Na rok 1954 byla přidělena kvóta 9 000 Kčs, kterou však MNV
hodnotil jako nedostatečnou, a pro rok 1955 požadoval 20 000 Kčs.
Upozornil, že v letech 1952 a 1953 byl rozpočet přísně vázán, jinak by
si údržba vyžádala většího nákladu. Na rok 1955 byla plánována obnova
zábradlí, nátěry zábradlí, úprava přechodů pro chodce, úprava pěšin a údržba
parku a náměstí. Chystala se také obnova řady uličních tabulí a některých dopravních
značek (zákazů jízdy apod.). Po roce 1990 se místní komunikace staly majetkem města. Správu
městského majetku včetně místních komunikací i výkon pravomocí
silničního správního úřadu převzal kolem roku 2000 správní odbor městského
úřadu, od roku 2020 přejmenovaný na majetkový odbor. (Rekonstrukce jako
investiční akce však zajišťoval investiční odbor.) Správní odbor rovněž
zadává opravy výtluků a další práce na místních komunikacích. Průběžnou údržbu a úklid zajišťuje městem zřízená příspěvková
organizace Technické služby Hostivice.
Kolem roku 2000 byl zahájen pravidelný strojní úklid vozovek v ulicích,
a to jednou ročně čisticím vozem objednaným od Městského podniku služeb
Kladno, který během jednoho dne projel a vyčistil všechny ulice, jejichž
technický stav to umožňoval. Asi od roku 2003 byla četnost úklidu zvýšena na
tři ročně. Od roku 2010 Technické služby Hostivice
zajišťují strojní úklid vozovek i chodníků vlastními silami
s využitím pořízené techniky. Úklid sněhu Úklid
sněhu z vozovek Úklid
sněhu ze silnic představoval vždy náročný úkol, který bylo třeba splnit
rychle. Na práci nemohli stačit cestáři, proto bývali povoláváni i další
občané. Zajistit úklid sněhu měly na starosti obce na trase silnice. Jak fungovalo uklízení sněhu ze silnic a bylo financováno „za
Rakouska“, dobře ukazuje inzerát unhošťského okresního výboru otištěný 22.
června 1872 v Národních listech jako reakce na článek litovického
starosty Josefa Novotného ze Břví, který
kritizoval úklid sněhu na karlovarské silnici
Františkem Novotným
z Litovic, mimochodem svým vzdáleným příbuzným a později také litovickým
starostou: „Panu
Josefu Novotnému, starostovi obce litovické. V
čísle 161 „Pokroku“ žádáte okr. výbor, aby peněžitou částku vyplacenou r.
1871 p. Fr. Novotnému z Litovic za vyhazování sněhu na silnici karlovarské
nazpět vymohl, jelikož jak prý se okr. výbor lehce přesvědčit může, práce ta
v žádném poměru k nákladu není, jakož i upozorňujete, aby se na takové
výlohy příště pilně pozor dával. Co
vysvětlující odpověď sloužiž Vám toto: To
snad Vám co obecnímu starostovi musí býti známo, že prohazovati sníh na
okresních silnicích jsou povinny obce, když jejich okršlek není přes míli
cesty vzdálený, a že okr. zast. za takovéto prohazování dává odměny denně 45
kr. c. m. na jednu osobu. Tedy
jen starostové obecní obstarávají prohazování sněhu a také výplatu odměny. Tak
se stalo loňského roku i ve Vaší obci, neboť tam, jak výkaz výloh z odklízení
sněhu na karlovarské silnici Vámi co starostou obecním potvrzený dokazuje,
vyplaceno do Vaší obce 10 zl. 35 kr. dne 23. prosince 1871. Podivná
to tedy neshoda, když vyzýváte v nadzmíněném čísle „Pokroku“ za vymožení
peněžité částky, jelikož práce v žádném poměru k nákladu nebyla – a přece
Jste výkaz o tomto nákladu potvrdil, že jest pravý a že může býti v něm udaný
obnos vyplacen. Dokazujete
tím, že Jste jen toliko vy sám nesprávnou výlohu okresní pokladny zavinil,
předloživ nespravedlivý účet, který přec okr. výb. ani skoumati vyslýcháním
snad jednotlivých dělníků nenapadlo. Za
oznámení trestního tohoto pádu a za nynější spravedlivé obhajování jmění
okresního zasluhujete pochvalu; zároveň ale oznamujeme Vám, že s Vámi
zavedeno vyšetřování a že jen od Vás vrácení oné výlohy vymáhati budeme. Jest
ovšem politování hodná událost, když konečně ani na starostu obecního
spoléhati se nelze, pak ovšem bude okr. výbor nucen Vašeho upozornění příště
používati a na takové výlohy pilně pozor dávati. Okresní výbor unhošťský, dne 17. června 1872.“ Praxe,
že na odstraňování sněhu na silnicích se podílejí určení občané, přetrvávala
opravdu dlouho. Podrobně je zajištění zimní údržby popsáno v pokynech Krajské
silniční služby pro jednotlivé MNV z 1. listopadu 1950: „Pražská oblast krajské silniční správy Praha II.,
Podskalská 19, tel. 472-06, žádá o spolupráci při udržení sjízdnosti silnic v zimním
období 1950–1951. Chod průmyslových závodů, doprava dělnictva do továren a
zásobování obyvatelstva nesmí být rušeno dopravními poruchami. Vzhledem
k nedostatku pracovních sil prosím, aby pro případ náhlého náledí a nebo
sněhové kalamity bylo podle ustanovení § 67 a 70 zákona č. 131 Sb. ze dne 13.
května 1936 ve Vaší obci stanoveno 10–30 osob, které budou povinny v naléhavém
případě nastoupiti buď k pohazování vozovky, nebo k odstraňování závějí
na státních silnicích I., II. a III. třídy. Tyto občany nutno předem o
zařazení do pohotovostní čety vyrozuměti (počet osob závisí na velikosti obce). Na
vyznání cestáře, cestmistra nebo inženýra KSS bude tato četa zařazena na
ohrožené silniční úseky v obvodu obce. Osoby podléhající nemocenskému a
starobnímu pojištění přihlásíte při zahájení prací u národní pojišťovny a při
ukončení prací je odhlásíte. Potom vyhotovte mzdové výkazy za skutečně
odpracované hodiny, nechte je potvrdit cestářem a urychleně je zašlete
Pražské oblasti KSS, Praha II., Podskalská 19 k proplacení. Zároveň
prosím o určení dvou párů koní do sněhového pluhu nebo na pohoz náledí, které
na požádání cestářů musí vyjet i v noci nebo ve dnech pracovního klidu.
Účet za odpracované hodiny potahem uhradí pražská oblast KSS. Jména
těch, kterým bylo MNV uloženo, aby se svými potahy konali shora uvedené
práce, oznamte ihned, spolu se jmenným seznamem osob určených do pohotovostní
čety, pražské oblasti KSS, Praha II., Podskalská 19.“ Pro
zimu 1950/1951 bylo do pohotovostní čety určeno celkem 30 osob z Hostivice
a z Litovic (z Jenečka, Břví a Palouků nikdo uklízet nemusel). Potahy
měli zajistit rolník František Šafařík z Hostivice čp. 20, JZD a státní statek (ten dva koně – jednoho
dvůr Hostivice, druhého dvůr Litovice). Nejnovější dochovaný obdobný seznam sestavený MNV Hostivice pochází
z 23. listopadu 1959. Obsahuje jména a adresy 14 osob určených
k odstraňování sněhu na státních silnicích v zimě 1959/1960 a 11 osob,
které měly v případě potřeby a na žádost traťového okrsku ČSD Hostivice
odklízet sníh na železnici. Při náledí se silnice posypávaly popelem, který byl připraven na
vhodných místech u těchto silnic. V únoru 1953 přikázala plenární schůze
MNV Hostivice technickému referátu MNV, aby zařídil skládání popela potřebného
k sypání silnic tak, aby to nehyzdilo vzhled náměstí. Šlo zejména o hromadu
u mostu karlovarské silnice přes Jenečský potok. Zřejmě od 50. let 20. století začal být úklid sněhu zajišťován zaměstnanci
správy silnic strojně, pomocí pluhů za traktory nebo na speciálních
nákladních automobilech. V roce 1952 žádala Krajská správa silnic MNV
Hostivice o sdělení podniku, který by zaručil příležitostné podání teplých
nápojů řidičům motorových pluhů ráno mezi 5. a 7. hodinou. Úklid
místních komunikací závisel na aktivitě v nich bydlících obyvatel. Významným
opatřením ke snížení problémů se sněhem navátým na silnice bylo a je
umísťování zásněžek na pole podél ohrožených silnic. Takto bývaly zásněžky
osazovány například u silnice z Hostivice do
Sobína či silnice z Litovic do
Chýně. Nejdéle se tato praxe udržela u silnice z Jenečka k litovickému nádraží.
V tomto úseku často uvízly v závějích i vlaky na souběžné
železniční trati.
V únoru 1969 byly na poli u silnice z Hostivice do Sobína, kde nyní
stojí sídliště Na Pískách, umístěny zásněžky. Úklid
sněhu z chodníků Úklid
sněhu z chodníků patřil tradičně již „od Rakouska“ k povinnostem
vlastníků přilehlých nemovitostí. Nebyly nalezeny doklady, že by zimní úklid
sněhu představoval výrazněji řešené téma. Dochoval se přípis MNV Hostivice občanům v ulicích K Nádraží
a Na Vršku z února 1947, kterým upozorňuje, že bude trestat pokutou
vylévání špíny, splašků a výkalů na cestu, čímž ji znečišťují a činí v zimě
neschůdnou. Zároveň zde bylo uvedeno doslovně toto varování: „Zároveň
důtklivě upozorňujeme, že majitelé domů jsou povinni sami před svým domem v době
náledí sypati řádně chodníky. V případě úrazu vystavují se nebezpečí
soudního stíhání poškozeného.“ Všichni majitelé domů museli podepsat, že
s tímto přípisem byli seznámeni. V roce 2009 byla novelou zákona o pozemních komunikacích
zrušena odpovědnost vlastníků přilehlých nemovitostí za škody vzniklé na
chodnících v důsledku jejich nedostatečné údržby a odpovědnost přešla na
vlastníky chodníků. Povinnost zajišťovat zimní úklid chodníků v majetku
města Hostivice tak byla přidána Technickým službám Hostivice.
Rozsah úklidu a lhůty stanoví plán zimní údržby komunikací. Od počátku
bylo např. zavedeno, že se v zimě až na výjimky neuklízejí chodníky
v obytných zónách, protože v těchto místech může chodec
v souladu s předpisy využít vozovku. Dopravní značení, kontrola dodržování rychlosti Dopravní
značení se značně rozšířilo během 20. století. Zatímco za první republiky
bylo dopravních značek jen málo, nyní se nachází řada dopravních značek
leckdy i v „nejzapadlejší“ ulici. V této části není podáván úplný
přehled vývoje dopravního značení, ale spíše upozorňujeme na některé
zajímavosti. V 90. letech 20. století schvaloval umístění dopravních
značek silniční správní úřad na základě vyjádření dopravního inspektorátu
Policie ČR, a to formou stanovení. Po vydání nového správního řádu
z roku 2004 se forma stanovení dopravního značení změnila tak, že ji
silniční správní úřad vydává formou opatření obecné povahy. To se týká nejen
trvalého, ale i dočasného značení. Rychlý rozcestník Označení obce – směrovky na křižovatkách
– omezení
rychlosti a kontrola jejího dodržování Označení
obce Nejstarší
tabule označující začátek obce jsou známy z fotografií z doby druhé
světové války. Je takto zachyceno označení dvojjazyčné Litovic i Hostivice. Po válce se používaly stejné tabule, jen byly
psány pouze česky a v roce 1949 se změnil okres z Kladna na
Prahu-západ.
Dvojjazyčné označení Litovic za druhé světové
války.
V 50. letech 20. století bylo označení začátku
obce umístěno na silnici č. III/00513
mnohem dále od zástavby než v současnosti. Dopravní
značka začátku obce z 60. let je vidět například na snímku silnice ze Sobína do Hostivice.
V 80.
letech 20. století se již používaly dopravní značky v provedení, které
platí i v současnosti, tedy název obce černým písmem na bílé tabuli.
V roce 2009. Foto Jindřich Lukášek.
2. srpna 2007.
15. března 2012. Směrovky
na křižovatkách Dopravní
značky s ukazatelem směru se používaly za druhé světové války i
v poválečném období v provedení s černým písmem na žlutém
podkladu. Leckdy bývaly umístěny všechny ukazatele na jednom společném
sloupku, takže z některých směrů byly umístěny až za křižovatkou a ne na
straně ve směru jízdy. Později byly zavedeny ukazatele s bílým písmem na
modrém pozadí, jak je známe i v současnosti. Od roku 1989 se používají
ještě bílé ukazatele s černým textem pro místní cíle a zelené ukazatele
s bílým písmem pro dálniční ukazatele.
Za druhé světové války byly směrové tabule
dvojjazyčné. Směrovka z karlovarské na hostivicko-kněževeskou silnici překvapivě
uváděla jako cíl Horoměřice. Obdobně vypadala například směrovka do Dušník na karlovarské silnici u litovického
hřbitova.
Povodeň v roce 1946 sice zatopila karlovarskou silnici, ale směrovky do Zličína, Prahy a
Karlových Varů jsou dobře vidět.
Směrovka z karlovarské na hostivicko-litovickou silnici v roce
1954 uváděla jako cíl Chrášťany.
Na snímku z pohřbu hostivického faráře Boby
v dubnu 1989 je dobře vidět velká směrová tabule na karlovarské silnici.
Jedna ze směrovek na území Hostivice svádí
k vtipu – skutečnost v roce 1994 a vtipná úprava z internetu.
9. září 2011. Omezení
rychlosti a kontrola jejího dodržování Rychlá
jízda v obci představovala problém prakticky od počátků automobilismu.
Nacházíme řadu dokladů o tom, jak se obecní orgány tímto jevem zabývaly. V Litovicích navrhoval zákaz rychlé jízdy ve všech osadách
pod pokutou 4 koruny pan V. Fiala již na schůzi obecního zastupitelstva
konané 27. května 1903. Bylo usneseno nechat zřídit šest výstražných tabulek,
které měl obstarat starosta. Na schůzi hostivického obecního zastupitelstva 16. června 1920
požádal I. náměstek starosty Antonín Závora,
aby byly „zřízeny dvě tabulky na rychlý zákaz jízdy automobily a aby tyto byly
hned pokutovány.“ Obecní rada upřesnila 23. června 1920, že na tabulkách
má být výhrůžka pokutou od 10 do 200 korun. Výroba byla zadána a potom zprávy
o opatření končí. Na schůzi hostivického obecního zastupitelstva 7. září 1923 žádal
zastupitel František Pechlát
„za učinění nějakých opatření proti rychlé jízdě automobilů přes obec.“
Dostalo se mu odpovědi, že opatření se již provádí podle usnesení obecní
rady. Ta na schůzi 18. srpna 1923 návrh finanční komise schválila zřízení
dvou tabulí se zákazem rychlé jízdy s hrozbou pokuty od 10 do 200 korun
(stejně jako před třemi lety). Jedna tabule měla být umístěna na karlovarské silnici u kapličky na Fořtě (tedy u nynější Okružní ulice) a druhá za domkem pana Henycha
(tedy ve směru od Jenče před křižovatkou s Litovickou ulicí). Radní dále vymysleli, že
rychlost bude měřit vždy několik občanů stopkami. Na schůzi 6. října 1923
dostala obecní rada informaci, že autoklub již vyrozuměl řidiče o zákazu
rychlé jízdy auty v Hostivici, ale tabulky dosud nebyly vyvěšeny. Na
další schůzi zastupitelstva 19. října 1923 se podivoval zastupitel Kliment,
proč tabule pro zákaz rychlé jízdy auty ještě nejsou vyvěšeny. Dozvěděl se,
že byla podána žádost k ředitelství pošt a telegrafů, aby mohly být
použity telegrafní tyče, ale došla odmítavá odpověď. Na návrh Františka Švába se pak zastupitelstvo usneslo
zakoupiti čtyři sloupy od pana Pešky a tabulky
na ně zavěsit. Až 24. dubna 1924 obecní rada zjistila, že jsou sloupy dodány,
a usnesla se, aby je na určená místa postavil a připevnil tabulky pan Kodet
za pomoci elektrárenského dělníka. Ředitel šroubárny Karel Tůma nabídl, že by za součinnosti
několika občanů zjišťoval rychlost pomocí hodin a každou rychlou jízdu
oznámil k potrestání. Obecní rada nabídku přijala s tím, že když
bude chtít měřit, budou mu určeni pomocníci. Ani to však ještě nebyl konec
tématu. Sloupy nebyly postaveny ještě ani 18. června 1924, protože dosud
nebyla v továrně vyrobena ramena pro tabulky. Obecní rada o tabulkách
jednala znovu 11. září 1924, kdy starosta slíbil, že výrobu ramen zadá panu
Matějkovi, a rada schválila na návrh ředitele šroubárny Tůmy zakoupení hodin pro měření rychlosti. Kniha zápisů z obecní rady končí zápisem
z 12. února 1925 a do té doby nebylo v zápisech zmíněno, že by byly
tabulky vyvěšeny a skutečně začalo měření rychlosti. Další kniha zápisů se
nedochovala, takže nevíme, jak celá víceletá akce dopadla. V roce 1958 povolil odbor dopravy a průmyslu rady ONV
Praha-západ v dohodě s oddělením Veřejné bezpečnosti Praha-západ
omezení rychlosti před Břve na 30 km/h a toto omezení odůvodnil „velkou
účastí návštěvníků na koupališti.“ Zároveň však ONV sdělil, že státní
silnice v průtahu obce má současně charakter místní komunikace, proto má
obec povinnost jejího čištění a zametání a také je MNV Hostivice povinen
osadit na svůj náklad příslušné dopravní značky. Když se MNV této povinnosti
bránil, ONV odkázal na Oběžník rady ONV z listopadu 1957, „který
patrně unikl Vaší pozornosti“, kde byl citován dopis Správy dopravy rady
KNV, a povinnost uklízení dovodil také z povinnosti dané vyhláškou
c. 145/1956 Ú. l., že uživatelé silnic nesmějí je znečišťovat nebo
opotřebovávat nad obvyklou míru. MNV zjišťoval své povinnosti i jinde a
nakonec značení objednal. Ve druhé polovině 20. století byla kontrola dodržování předepsané
rychlosti jednoznačně úkolem Veřejné bezpečnosti. Podrobnou zprávu o dopravně
bezpečnostní akci Veřejné bezpečnosti, která ilustruje používané postupy,
přinesla Lidová demokracie 13. dubna 1989: Karlovarská třikrát pod kontrolou. Dopravně
bezpečnostní akce v okrese Praha-západ. Včera ráno, přesně v 7:00 hodin začala na okrese Praha-západ
dopravně bezpečnostní akce, kterou zorganizoval dopravní inspektorát okresní
správy SNB a jehož pracovníci umožnili novinářům zhlédnout práci kontrolních
orgánů na třech stanovištích, které byly na silnici I/6, „karlovarské“. Neuběhlo
ani třicet minut od zahájení a v Hostivicích, kde byl první kontrolní
bod, staví červeným terčíkem rotný Petr Horák modrou nákladní avii patřící
Dolu Kl. Gottwald v Kladně. Řidič předkládá jízdní příkaz, občanský i
řidičský průkaz, ale podpraporčík Tomáš Kunc se ho nejprve dotazuje, zda je
ochoten se podrobit zkoušce na alkohol. Řidič souhlasí a fouká do „balonku“,
jehož trubička nepříjemně mění barvu. „Ano, večer jsem vypil sedm nebo osm
dvanáctek,“ přiznává řidič, který si nyní delší dobu nesedne za volant. O
několik kilometrů dál, u Jenečku, je nechráněný železniční přejezd.
Včera zde hodně řidičů překračovalo povolenou rychlost skoro o polovinu.
Takže 48 jich zaplatilo citelnou pokutu, jednomu, který seděl za volantem
„šestsettřináctky“ a jel o 40 km/hod rychleji, než je povoleno, byl odebrán
řidičský průkaz. Marné byly výmluvy, že jeho šéf, sedící na zadním sedadle,
pospíchá do Prahy… Třetí
stanoviště, také kontrolující rychlost, bylo poblíž Hostivic, v místech
zvaných „V Paloukách“. Zde též někteří automobilisté nedodrželi
předepsanou „devadesátku“, za což potom museli platit. Když
kapitán dr. Milan Procházka, náčelník DI OS SNB Praha-západ v 11 hodin
akci po jejím skončení hodnotil, uvedl, že asi ze dvou stovek kontrolovaných
vozidel bylo zadrženo 34 osvědčení o technickém průkazu, neboť starší technik
kpt. Fr. Drda shledal závady, hlavně na pneumatikách a světlech, zaznamenal
únik oleje z motoru a další technické nedostatky. Dvanáct řidičských
průkazů jejich držitelé odevzdali na místě, neboť byly potrhané, umazané či
jinak znehodnocené. Jeden byl odebrán pro požití alkoholu. Mnohdy museli
řidiči sáhnout i do peněženek. Dopustili se sedmdesáti přestupků, když
nesprávně předjížděli, odbočovali nebo jinak porušili pravidla silničního
provozu. Šest řidičů či spolujezdců cestovalo s nezapnutými
bezpečnostními pásy. „Kontrolní
akce jsou v našem okrese časté,“ řekl zástupce náčelníka OS SNB kpt. dr.
B. Vocilka. „Již jen proto, že jsme okres, který má v ČSR největší počet
rekreačních objektů, a tak je o víkendech na našich vozovkách rušno. Navíc
zde vedou frekventované silniční tahy jako je právě karlovarská, strakonická
a chomutovská silnice a dálnice D5 mířící do Plzně. Práce příslušníků
dopravního inspektorátu není namířena proti řidičům, naopak pomáhá chránit
životy a bezpečnost všech účastníků silničního provozu, tedy i chodců, dětí a
cyklistů.“ „Technický
stav motorových vozidel není celkově dobrý,“ přidává se kpt. dr. M. Procházka,
„a proto závady ohrožující bezpečnost silničního provozu nelze přehlížet.
Kontrole se tentokráte podrobili asi z jedné třetiny řidiči amatéři,
majitelé soukromých motorových vozidel, ze dvou třetin profesionálové
s vozy socialistického sektoru. Výsledek? Soukromí majitelé se snaží svá
vozidla udržovat v dobrém technickém stavu, zatímco socialistický sektor
ve snaze i skutečnosti za nimi daleko pokulhává.“ Rychlostí projíždějících aut se zabývalo také vedení města po
roce 1990. V té době platil v obcích základní rychlostní limit 60
km/h. Již z 80. let byla omezena rychlost na karlovarské silnici
na 40 km/h a v roce 1993 bylo toto omezení rozšířeno také do ulice Komenského. Město také pořídilo radar,
který používala Městská policie Hostivice.
Ta v roce 1994 měřila rychlost častěji, a to za asistence Policie ČR. V roce 1995 byla zavedena
zóna s omezením rychlosti na 40 km/h v celém městě. Tato zóna byla
zrušena v roce 2010, kdy již byla v provozu dálnice D6 a především
řadu let platil snížený rychlostní limit v obcích 50 km/h.
Začátek obce a začátek zóny 40 na karlovarské silnici ve směru od Prahy před mostem smíchovské
trati 18. dubna 2002. K omezení
rychlosti měly sloužit dva semafory regulující provoz podle rychlosti
přijíždějících vozidel. Byly postaveny v roce 2006 na Husově náměstí na silnici do Sobína a na Litovické ulici před mateřskou školou. První semafor byl
velmi problematický a zanedlouho byl zrušen. Později byly na některá místa,
zejména na začátku obce, umístěny radary ukazující řidičům jejich rychlost. Obnovená Městská policie Hostivice
po roce 2008 rychlost neměřila, tato činnost byla ponechána dopravní policii.
Později byl radar pořízen, ale podle nových předpisů mohou strážníci měřit
rychlost pouze v úsecích předem schválených Policií ČR. |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Úvod -> Technická
vybavenost -> Silnice a autobusy: Provoz a údržba silnic