HOSTIVICKÉ PODNIKY A ŽIVNOSTI
Úvod -> Podniky
a živnosti -> Šroubárna Staněk a Ponec
Šroubárna Staněk a
Ponec Areál
Čsl. armády čp. 126, 127 a 200 Vybudována
v roce 1899 Výroba
zastavena v roce 1925 V roce
1929 továrna změněna na armaturku Majitelé 1899–1915 Bratři
Antonín Staněk a Jiří Staněk 1915–1925 František
Ponec Historie
továrny Šroubárnu
Staněk a Ponec založil v roce 1899 Ing. Antonín Staněk na pozemku západně od
Hostivice (nyní obklopeném zástavbou), který koupil od rolníka Matěje Čermáka. Absolvent vídeňské průmyslové
školy strojnické zde zužitkoval své zkušenosti, k nimž patřila i praxe
lodního inženýra na zámořských lodích. První budovy postavil hostivický
stavitel Pavel Šafařík a v roce 1900 zde
byla zahájena výroba šroubů a nýtů pro
potřebu c. a k. železnice a pošty. Vybavení továrny (dílny) tvořilo
několik lisů, kovačka, soustruh, frézka, nůžky a bruska. V roce 1901 zde
pracovalo již 20 dělníků. Aby Staněk umožnil další rozvoj svého podniku, přizval
Františka Ponce, do té doby zaměstnance železářské firmy J. V. Rott
v Praze, který se poté kapitálově podílel na hostivické výrobě. Své
styky využíval Ponec zejména při odbytu a prodeji zboží. Ještě v době
svého zaměstnání u firmy Českomoravská Kolben – Daněk, se Staněk seznámil s
inženýrem Živnou, výrobním technikem, odborníkem na obrábění kovů, pozdějším
profesorem Českého vysokého učení technického v Praze. Ten se stal na
dlouhou dobu patronem hostivické výroby šroubů a nýtů. Radil Staňkovi
v jeho podnikání, v další výrobě a zařizování továrny.
Konstruoval a svými styky zajišťoval též výrobu speciálních, na svou dobu
velice výkonných obráběcích strojů pro Staňkovu potřebu. Staněk přistavěl
budovu stájí pro koně v severozápadním rohu pozemku a na západní straně
skladové přístřešky, které podle potřeby byly adaptovány pro expedici, sklad
hotových výrobků apod. V roce 1908 již továrna zaměstnávala stovku
dělníků. Od roku 1906 zde existoval spolek kovodělníků, který významně
zasahoval do chodu továrny a byl navázán na sociálně demokratickou stranu.
V továrně se v té době pracovalo 10 hodin denně, jak bylo všude
obvyklé, a denní mzda se pohybovala od 1 do 3 korun. V úkole vydělávalo
se o něco více, hlavně starší dělníci, ale svobodní a ženy měli jen polovinu
úkolové sazby. 1914. V květnu 1911 vypukla v továrně stávka,
která trvala 12 týdnů. Dělníci měli podporu od odborové organizace, ale
využili stavbu zemské zbrojnice v Hostivici a okresní silnice
v Jenečku k přivýdělku. Stávka byla ukončena po částečném navýšení
mezd. Vážně nemocný Antonín Staněk nechal firmu na začátku
první světové války prokurovat, jmenoval ředitele J. Šmída a vedoucího
výroby Karla Tůmu a v únoru 1915 zemřel.
Během války si továrna zachovala svůj výrobní program, ale byl zde zaveden
vojenský dozor a pracovní směny byly prodlouženy na 12 hodin denně. Hodně
zkušených dělníků přitom bylo povoláno do armády. Výroba šroubů, nýtů a konzolí na telefonní sloupy byla
zajímavá i po vzniku Československa. Dělníci zde nacházeli pravidelný a
slušný zdroj obživy. Nástupci majitele, jeho synové Antonín a Jiří, ale
neměli zdaleka takové zkušenosti s vedením podniku jako jejich otec.
Továrna se dostala do finančních potíží a v roce 1925 byla zastavena
výroba a byl vyhlášen úpadek. V konkurzu továrnu koupila Pražská železářská
společnost, která demontovala stroje a převezla je do jiného svého závodu
v Libčicích nad Vltavou. Továrna pak zůstala opuštěná až do roku 1929,
kdy ji koupil František Zicha a
zřídil zde výrobu mosazných vodovodních armatur. Vedení
podniku J.
Šmíd – ředitel Karel Tůma – vedoucí výroby (od roku 1915) Odkaz Publikace k historii továrny. Přepis zveřejněn v řadě A Pramenů k hostivické historii. |
Úvod -> Podniky
a živnosti -> Šroubárna Staněk a Ponec