HOSTIVICKÉ PODNIKY A ŽIVNOSTI

Úvod -> Podniky a živnosti -> Šroubárna Staněk a Ponec

Šroubárna Staněk a Ponec

Areál Čsl. armády čp. 126, 127 a 200

Vybudována v roce 1899

Výroba zastavena v roce 1925

V roce 1929 továrna změněna na armaturku

Majitelé

Ing. Antonín Staněk

1899–1915

Bratři Antonín Staněk a Jiří Staněk

1915–1925

František Ponec

Historie továrny

Šroubárnu Staněk a Ponec založil v roce 1899 Ing. Antonín Staněk na pozemku západně od Hostivice (nyní obklopeném zástavbou), který koupil od rolníka Matěje Čermáka. Absolvent vídeňské průmyslové školy strojnické zde zužitkoval své zkušenosti, k nimž patřila i praxe lodního inženýra na zámořských lodích. První budovy postavil hostivický stavitel Pavel Šafařík a v roce 1900 zde byla zahájena výroba šroubů a nýtů pro potřebu c. a k. železnice a pošty. Vybavení továrny (dílny) tvořilo několik lisů, kovačka, soustruh, frézka, nůžky a bruska. V roce 1901 zde pracovalo již 20 dělníků.

Aby Staněk umožnil další rozvoj svého podniku, přizval Františka Ponce, do té doby zaměstnance železářské firmy J. V. Rott v Praze, který se poté kapitálově podílel na hostivické výrobě. Své styky využíval Ponec zejména při odbytu a prodeji zboží. Ještě v době svého zaměstnání u firmy Českomoravská Kolben – Daněk, se Staněk seznámil s inženýrem Živnou, výrobním technikem, odborníkem na obrábění kovů, pozdějším profesorem Českého vysokého učení technického v Praze. Ten se stal na dlouhou dobu patronem hostivické výroby šroubů a nýtů. Radil Staňkovi v jeho podnikání, v další výrobě a zařizování továrny. Konstruoval a svými styky zajišťoval též výrobu speciálních, na svou dobu velice výkonných obráběcích strojů pro Staňkovu potřebu. Staněk přistavěl budovu stájí pro koně v severozápadním rohu pozemku a na západní straně skladové přístřešky, které podle potřeby byly adaptovány pro expedici, sklad hotových výrobků apod.

V roce 1908 již továrna zaměstnávala stovku dělníků. Od roku 1906 zde existoval spolek kovodělníků, který významně zasahoval do chodu továrny a byl navázán na sociálně demokratickou stranu. V továrně se v té době pracovalo 10 hodin denně, jak bylo všude obvyklé, a denní mzda se pohybovala od 1 do 3 korun. V úkole vydělávalo se o něco více, hlavně starší dělníci, ale svobodní a ženy měli jen polovinu úkolové sazby.

1914.

V květnu 1911 vypukla v továrně stávka, která trvala 12 týdnů. Dělníci měli podporu od odborové organizace, ale využili stavbu zemské zbrojnice v Hostivici a okresní silnice v Jenečku k přivýdělku. Stávka byla ukončena po částečném navýšení mezd.

Vážně nemocný Antonín Staněk nechal firmu na začátku první světové války prokurovat, jmenoval ředitele J. Šmída a vedoucího výroby Karla Tůmu a v únoru 1915 zemřel. Během války si továrna zachovala svůj výrobní program, ale byl zde zaveden vojenský dozor a pracovní směny byly prodlouženy na 12 hodin denně. Hodně zkušených dělníků přitom bylo povoláno do armády.

Výroba šroubů, nýtů a konzolí na telefonní sloupy byla zajímavá i po vzniku Československa. Dělníci zde nacházeli pravidelný a slušný zdroj obživy. Nástupci majitele, jeho synové Antonín a Jiří, ale neměli zdaleka takové zkušenosti s vedením podniku jako jejich otec. Továrna se dostala do finančních potíží a v roce 1925 byla zastavena výroba a byl vyhlášen úpadek.

V konkurzu továrnu koupila Pražská železářská společnost, která demontovala stroje a převezla je do jiného svého závodu v Libčicích nad Vltavou. Továrna pak zůstala opuštěná až do roku 1929, kdy ji koupil František Zicha a zřídil zde výrobu mosazných vodovodních armatur.

Vedení podniku

J. Šmíd – ředitel

Karel Tůma – vedoucí výroby (od roku 1915)

Odkaz

Publikace k historii továrny.

Přepis zveřejněn v řadě A Pramenů k hostivické historii.

Úvod -> Podniky a živnosti -> Šroubárna Staněk a Ponec