O AUTOROVI
Úvod -> O
autorovi
V Hostivici
žiji od narození, někteří z mých předků zde a v blízkém okolí
hospodařili na statcích již v 17. století. Narodil jsem se tak šikovně,
že na gymnázium jsem nastoupil jako občan Československé socialistické
republiky a maturoval již jako občan samostatné České republiky. Už
od dětství mě lákalo číst si o tom, jak Hostivice vypadala dříve. Dlouho jsem
se spokojil jen s publikací Hostivice – 700 let života a
práce a s články v Hostivických měsíčnících,
až později jsem se pustil do velmi zajímavých, ale tehdy obtížně
srozumitelných Pamětí farní osady Hostivické od Josefa Ptáčka. Počátkem 90. let jsem se těšil
v Hostivickém měsíčníku hlavně na seriál
Hostivické grunty od Miloše Šrámka. Mojí
nejstarší dochovanou prací o hostivické historii je historie hostivického
zámku v datech, kterou jsem zpracoval někdy koncem 80. let: Prvním
znalcem hostivické historie, na kterého jsem se obracel, byl bývalý ředitel hostivické školy Alois Saifrt,
kterého s mým dědečkem spojoval
zájem o Sokol. Dozvěděl jsem se od něj řadu
zajímavostí z historie a zapůjčil mi některé fotografie a především
stará čísla Hostivického zpravodaje a Wirthův Soupis památek okresu Kladenského. Skener jsem tehdy ještě
neměl k dispozici, ale ke kopírování jsem využil žhavou novinku –
laserový xerox. V roce
1994 jsem připravil historickou hru pro děti, ve které jsem spojil skutečné
události s fantazií. Proti tomuto přístupu se poměrně ostře ohradil
v Hostivickém měsíčníku tehdejší kronikář Ing. Jiří Pergl. Přes toto počáteční
nedorozumění jsem si postupně získal Perglovu důvěru a mohl jsem se seznámit
s obrovským množstvím dokumentů o hostivické historii, které
shromáždil on sám a také jeho otec Ludvík Pergl,
dřívější litovický kronikář. Několik let jsem si vystačil s tímto
materiálem a vyhýbal jsem se návštěvám oficiálních archivů. Zpočátku
mě zajímal především stavební vývoj města a zejména údaje o lidech a
společenském dění se mi jevily jako méně zajímavé. Můj zájem o hostivickou
historii se ale postupně rozšiřoval. Při bádání mi hodně pomohl rozvoj
techniky, bez počítače se skenerem a bez digitálního fotoaparátu bych se
neobešel. Jaký je to rozdíl od doby ještě před rokem 2000, kdy se kronikář Jiří Pergl musel spokojit s obyčejnými
kopiemi zapůjčených snímků, které sice ukázaly některá místa, ale nebyly
použitelné k publikování… Až
v roce 2007 mě potřeba získat některé další údaje přivedla do Státního
okresního archivu Praha-západ a o něco později i do Státního okresního
archivu Kladno. Od té doby jsem již navštívil řadu dalších archivů. Práci
usnadňuje postupná digitalizace některých archiválií. Zjištěné poznatky ale
často vedou spíše k dalším otázkám a tématům, takže seznam toho, co by
bylo zajímavé prostudovat a zpracovat, se nijak nezkracuje. Bádání
mi usnadňuje to, že moji zálibu sdílejí i ostatní z rodiny. Spoustu
dalších informací nebo zapůjčených fotografií jsem získal od řady
hostivických patriotů. Jejich jména uvádím na příslušných částech stránek. Tímto
webem Hostivické historie naplňuji svoji zálibu v místní historii.
Založil jsem ho v roce 2008, kdy jsem měl již řadu materiálů a byla
škoda je uložit jen doma v jediném výtisku. Takto publikované materiály
lze aktualizovat, pokud později zjistím nějaké nové skutečnosti, což se stává
celkem často. Postupně bych chtěl zpracovat knihy o historii jednotlivých
částí Hostivice. Prvním krokem bylo vydání knihy Litovice
v roce 2016. Někdy však záběr knihy překročí hostivické hranice, jako je
tomu u knihy Jeneč 1115–2015 z roku 2015 nebo u knihy
Hostivice a okolí od Tuchoměřic po Ořech na starých pohlednicích
vydané v roce 2021. Profesionálně
se zabývám technologiemi čištění odpadních vod ve Výzkumném
ústavu vodohospodářském T. G. Masaryka, veřejné výzkumné instituci.
V roce 2002 jsem byl zvolen do Zastupitelstva města Hostivice za Sdružení nezávislých kandidátů Hostivice 2006
a 20 let jsem se pohyboval v místní politice na různých pozicích, 10 let
jsem byl místostarostou. Zajímá mě také ochrana přírody, od jejího založení
v roce 1997 jsem předsedou hostivické
základní organizace ČSOP, která zřizuje oddíl mladých ochránců přírody Kajky,
a působím i v ústředních orgánech Českého
svazu ochránců přírody, v letech 2012 až 2021 jsem byl
také předsedou Sdružení mladých ochránců
přírody ČSOP. Představu
o svých kořenech jsem měl z rodokmenu, který pro sebe a pro babičku
musel za druhé světové války sestavit můj dědeček, který pracoval na ministerstvu
dopravy. Od té doby se mé znalosti o předcích zásadně rozšířily. S využitím
matrik a jejich kombinací se soupisy poddaných se lze dostat až před začátek
17. století. V jedné větvi jsem se dostal až 15 generací zpátky a v několika
dalších jsem 14 generací zpět. A protože s každou další generací se počet
předků zdvojnásobí, předci v rodokmenu by zaplnili spíše malé město než
velkou vesnici. Nemám ovšem zpracovány všechny větve předků do stejné
podrobnosti, a navíc některé předky mám v rodokmenu vícekrát. Svůj rodokmen
stále doplňuji, ale tady je verze
aktuální na konci května 2023 (obrázek JPG). Jiří
Kučera |
Úvod -> O
autorovi