O AUTOROVI

Úvod -> O autorovi

V Hostivici žiji od narození, někteří z mých předků zde a v blízkém okolí hospodařili na statcích již v 17. století. Narodil jsem se tak šikovně, že na gymnázium jsem nastoupil jako občan Československé socialistické republiky a maturoval již jako občan samostatné České republiky.

Už od dětství mě lákalo číst si o tom, jak Hostivice vypadala dříve. Dlouho jsem se spokojil jen s publikací Hostivice – 700 let života a práce a s články v Hostivických měsíčnících, až později jsem se pustil do velmi zajímavých, ale tehdy obtížně srozumitelných Pamětí farní osady Hostivické od Josefa Ptáčka. Počátkem 90. let jsem se těšil v Hostivickém měsíčníku hlavně na seriál Hostivické grunty od Miloše Šrámka.

Mojí nejstarší dochovanou prací o hostivické historii je historie hostivického zámku v datech, kterou jsem zpracoval někdy koncem 80. let:

Prvním znalcem hostivické historie, na kterého jsem se obracel, byl bývalý ředitel hostivické školy Alois Saifrt, kterého s mým dědečkem spojoval zájem o Sokol. Dozvěděl jsem se od něj řadu zajímavostí z historie a zapůjčil mi některé fotografie a především stará čísla Hostivického zpravodaje a Wirthův Soupis památek okresu Kladenského. Skener jsem tehdy ještě neměl k dispozici, ale ke kopírování jsem využil žhavou novinku – laserový xerox.

V roce 1994 jsem připravil historickou hru pro děti, ve které jsem spojil skutečné události s fantazií. Proti tomuto přístupu se poměrně ostře ohradil v Hostivickém měsíčníku tehdejší kronikář Ing. Jiří Pergl. Přes toto počáteční nedorozumění jsem si postupně získal Perglovu důvěru a mohl jsem se seznámit s obrovským množstvím dokumentů o hostivické historii, které shromáždil on sám a také jeho otec Ludvík Pergl, dřívější litovický kronikář. Několik let jsem si vystačil s tímto materiálem a vyhýbal jsem se návštěvám oficiálních archivů.

Zpočátku mě zajímal především stavební vývoj města a zejména údaje o lidech a společenském dění se mi jevily jako méně zajímavé. Můj zájem o hostivickou historii se ale postupně rozšiřoval. Při bádání mi hodně pomohl rozvoj techniky, bez počítače se skenerem a bez digitálního fotoaparátu bych se neobešel. Jaký je to rozdíl od doby ještě před rokem 2000, kdy se kronikář Jiří Pergl musel spokojit s obyčejnými kopiemi zapůjčených snímků, které sice ukázaly některá místa, ale nebyly použitelné k publikování…

Až v roce 2007 mě potřeba získat některé další údaje přivedla do Státního okresního archivu Praha-západ a o něco později i do Státního okresního archivu Kladno. Od té doby jsem již navštívil řadu dalších archivů. Práci usnadňuje postupná digitalizace některých archiválií. Zjištěné poznatky ale často vedou spíše k dalším otázkám a tématům, takže seznam toho, co by bylo zajímavé prostudovat a zpracovat, se nijak nezkracuje.

Bádání mi usnadňuje to, že moji zálibu sdílejí i ostatní z rodiny. Spoustu dalších informací nebo zapůjčených fotografií jsem získal od řady hostivických patriotů. Jejich jména uvádím na příslušných částech stránek.

Tímto webem Hostivické historie naplňuji svoji zálibu v místní historii. Založil jsem ho v roce 2008, kdy jsem měl již řadu materiálů a byla škoda je uložit jen doma v jediném výtisku. Takto publikované materiály lze aktualizovat, pokud později zjistím nějaké nové skutečnosti, což se stává celkem často. Postupně bych chtěl zpracovat knihy o historii jednotlivých částí Hostivice. Prvním krokem bylo vydání knihy Litovice v roce 2016. Někdy však záběr knihy překročí hostivické hranice, jako je tomu u knihy Jeneč 1115–2015 z roku 2015 nebo u knihy Hostivice a okolí od Tuchoměřic po Ořech na starých pohlednicích vydané v roce 2021.

Profesionálně se zabývám technologiemi čištění odpadních vod ve Výzkumném ústavu vodohospodářském T. G. Masaryka, veřejné výzkumné instituci. V roce 2002 jsem byl zvolen do Zastupitelstva města Hostivice za Sdružení nezávislých kandidátů Hostivice 2006 a 20 let jsem se pohyboval v místní politice na různých pozicích, 10 let jsem byl místostarostou. Zajímá mě také ochrana přírody, od jejího založení v roce 1997 jsem předsedou hostivické základní organizace ČSOP, která zřizuje oddíl mladých ochránců přírody Kajky, a působím i v ústředních orgánech Českého svazu ochránců přírody, v letech 2012 až 2021 jsem byl také předsedou Sdružení mladých ochránců přírody ČSOP.

Představu o svých kořenech jsem měl z rodokmenu, který pro sebe a pro babičku musel za druhé světové války sestavit můj dědeček, který pracoval na ministerstvu dopravy. Od té doby se mé znalosti o předcích zásadně rozšířily. S využitím matrik a jejich kombinací se soupisy poddaných se lze dostat až před začátek 17. století. V jedné větvi jsem se dostal až 15 generací zpátky a v několika dalších jsem 14 generací zpět. A protože s každou další generací se počet předků zdvojnásobí, předci v rodokmenu by zaplnili spíše malé město než velkou vesnici. Nemám ovšem zpracovány všechny větve předků do stejné podrobnosti, a navíc některé předky mám v rodokmenu vícekrát. Svůj rodokmen stále doplňuji, ale tady je verze aktuální na konci května 2023 (obrázek JPG).

Jiří Kučera

Úvod -> O autorovi