Zákony - Obecní samospráva - Hostivická historie

PRÁVNÍ ÚPRAVA OBECNÍ SAMOSPRÁVY

Úvod -> Obecní samospráva -> Právní úprava -> Obecní zřízení z roku 1864

Zákon č. 7 z. z. z roku 1864 – Zřízení obecní království Českého – Řád volení v obcích království Českého

Zřízení obecní království Českého

Kapitola první.

O místní obci vůbec.

§ 1.

Nynější obce místní zůstanou i nadále obcemi místními, pokud se v nich způsobem v zákoně tomto předepsaným nějaké změny neučiní.

Spojení obcí v jednu místní obec.

§ 2.

Dvě nebo více obcí téhož politického okresu mohou, když místodržitelství z příčin veřejných žádné námitky proti tomu nemá, po obecním usnešení dle § 85. učiněném, s přivolením okresního zastupitelstva, v jednu obec místní se spojiti, a přestanou býti obcí místní o sobě; potřebí však, aby se obce takové prvé umluvily o to, jak se zachovati chtějí v příčině držení a požívání své majetnosti a svých ústavů i fondů.

§ 2.

(znění dané zemským zákonem z 2. července 1897, č. 40 z. z.)

Dvě nebo více obcí téhož zastupitelského okresu mohou se spojiti v jednu místní obec, když nenamítá proti tomu ničeho místodržitelství z ohledů veřejných a když svolí k tomu zastupitelstvo okresní.

Nežli se obce takto spojí, jest zapotřebí, aby byla učiněna dokonalá úmluva o vlastnictví, držení, správě a užívání netoliko zvláštního jmění, které náleželo každé z nich před spojením, nýbrž i zvláštních jejich fondů a ústavů.

Náležejí-li obce, které se mají spojiti, rozličným zastupitelským okresům, mohou býti spojeny za stejných podmínek jenom zákonem zemským.

Usnesení, která učiní obecní výborové o spojení, buďte v obcích, jichž se týče, veřejně vyhlášena.

Kdy mohou obce býti rozloučeny.

§ 3.

Obce, které dle zákona, daného dne 17. března 1849, spojeny byly s jinými v obec jednu, mohou po vyslyšení zastupitelstva okresního zákonem zemským zase rozloučeny býti, a každá z nich může se státi obcí místní o sobě, když má takové prostředky, aby vyplnila závazky, které jí z působnosti přenesené (§ 29.) vzcházejí. (Článek VII. zákona, daného dne 5. března 1862.)

Nežli se však obec některá takto rozloučí, potřebí, aby se dokonale ustanovilo, jak se mají rozděliti jmění a statek společný, též společná břemena, a do které obce mají příslušníci obce náležeti. Pod týmiž výminkami může se obec místní také kromě případnosti dotčené zákonem zemským rozděliti na dvě neb na více obcí místních.

§ 3.

(znění dané zemským zákonem z 16. listopadu 1874, č. 87 z. z.)

Obec místní může rozloučena býti ve dvě neb více místních obcí, když každá z nich má takové prostředky, aby vyplnila závazky, které jí z působnosti samostatné i přenešené (§§ 28. a 29.) vzcházejí.

O tom, může-li se rozloučení státi, rozhoduje sněm; k usnešení sněmu, kterým se rozloučení povoluje, zapotřebí jest schválení císařského.

Není-li sněm shromážděn, může zemský výbor ve srozumění s místodržitelstvím vysloviti, může-li se rozloučení připustiti.

Zamítnouti mohou se žádosti za rozloučení vždy jen po usnešení sněmu zemského.

Pokaždé budiž před konečným rozhodnutím slyšeno okresní zastupitelstvo.

§ 3.

(znění dané zemským zákonem z 19. srpna 1893, č. 59 z. z.)

Obec místní může rozloučena býti ve dvě neb více místních obcí, když každá z nich má takové prostředky, aby vyplnila závazky, které jí z působnosti samostatné i přenesené (§§ 28. a 29.) vzcházejí.

O tom, může-li se rozloučení státi neb ne, rozhoduje výbor zemský, dohodnuv se o tom s místodržitelstvím.

Kdyby nebyla docílena shoda mezi výborem zemským a místodržitelstvím, předloží se věc sněmu k usnesení. K usnesení sněmu, kterým se rozloučení povoluje, zapotřebí jest schválení císařského.

Pokaždé budiž před konečným rozhodnutím slyšeno okresní zastupitelstvo.

Nežli se však obec některá takto rozloučí, jest potřebí, by se dokonale ustanovilo, jak se mají rozděliti jmění a statek společný, též společná břemena, a do které obce mají příslušníci obce náležeti.

§ 3.

(znění dané zemským zákonem z 19. srpna 1893, č. 59 z. z.)

O tom, může-li se rozloučení státi neb ne, rozhoduje výbor zemský, dohodnuv se o tom s místodržitelstvím.

Pokaždé budiž před konečným rozhodnutím slyšeno okresní zastupitelstvo.

Nežli se však obec některá takto rozloučí, jest potřebí, by se dokonale ustanovilo, jak se mají rozděliti jmění a statek společný, též společná břemena a do které obce mají příslušníci obce náležeti.

Kdy mohou se státi změny v obecních hranicích.

§ 4.

Měla-li by se v mezech některé obce místní státi změna taková, že by tím obec nepřestala býti obcí o sobě, potřebí k tomu povolení zastupitelstva okresního a kromě toho pronešení ze strany místodržitelství, že proti tomu z příčin veřejných nic není na závadu.

§ 4.

(znění dané zemským zákonem z 19. srpna 1893, č. 59 z. z.)

Kdyby se v hranicích některé obce místní měly státi změny takové, že by tím obec nepřestala býti obcí o sobě, jest k tomu zapotřebí povolení zastupitelstva okresního a kromě toho prohlášení se strany místodržitelství, že proti tomu z příčin veřejných nic není na závadu.

Nejsou-li všechny súčastněné obce srozuměny s těmito změnami hranic, rozhoduje o tom výbor zemský, dohodnuv se s místodržitelstvím.

Kdyby nebyla docílena shoda mezi výborem zemským a místodržitelstvím, předloží se věc sněmu k usnesení.

K usnesení sněmu, kterým se povoluje změna hranic, potřebí jest schválení císařského.

Pokaždé budiž před konečným rozhodnutím slyšeno příslušné okresní zastupitelstvo.

Které nemovitosti jsou vyloučeny ze svazku obce místní.

§ 5.

Každá nemovitost má býti ve svazku některé obce místní. Vyjmuty jsou z toho jediné residence, zámky a jiná stavení. v kterých bydlí nebo na čas se zdržuje císař a nejvyšší dvůr a taktéž zahrady a sady k těmto stavením náležející. (Čl. I. zákona daného dne 5. března 1862.)

Kapitola druhá.

O osobách v obci.

§ 6.

V obci rozeznávají se občané a osoby přespolní.

Občané jsou:

1. příslušníci obce, to jest ti, kteří mají v obci právo domovské;

2. společníci obce, totiž ti, kteří nemajíce v obci práva domovského,

a) jsou v obci v držení domu neb pozemku;

b) nebo kteří v obci platí ze živnosti samostatně provozované nebo z příjmů daň přímou a řádně v ní bydlí.

Také korporace, horní nákladnictva a spolky zřízené na akcie, čítají se k společníkům obce, když mají v obci nemovitý statek anebo platí v ní daň z výdělku neb z příjmů.

Všichni jiní v obci, kteří nejsou občané, slovou přespolní.

O právech domovských.

§ 7.

Práva domovská ustanovena jsou zákonem, daným dne 3. prosince 1863, čís. 105 zákonníka říšského.

O právu měšťanském.

§ 8.

V městech a městysech jsou měšťané ti, kdož posaváde od obce právo měšťanské obdrželi a budoucně budou jimi ti příslušníci obce, kteří právo měšťanské od obce týmž způsobem obdrží. Za propůjčení práva měšťanského může obec bráti plat, kterýž se alespoň na rok ustanoví napřed.

O čestných měšťanech a občanech.

§ 9.

Každá obec má toho vůli, jmenovati zasloužilé muže, jsou-li rakouští občané státní, čestnými měšťany neb čestnými občany.

Aby jmenování bylo platné, potřebí, aby k němu svolily dvě třetiny veškerých členů výboru; jmenování může se díti jedině tajným hlasováním.

Práva a povinnosti údův obce čili občanův.

§ 10.

Údové obce čili občané mají dle toho, jak v tomto zákoně ustanoveno, účastenství v právích a užitcích i v povinnostech a břemenech obecních.

Příslušníci obce mají kromě toho v případě nuznosti své právo, žádati za opatření v chudobě dle toho, co ustanovují příslušné zákony.

Měšťanům zůstavuje se právo k fundacím a ústavům jim k dobrému zvláště zřízeným.

Čestní měšťané a občané mají v této vlastnosti práva společníků obcí, nemají však jejich povinností.

O zdržování se v obci.

§ 11.

Obec nemůže žádnému společníku obce ani žádnému přespolnímu, který vysvědčí, že má někde právo domovské, aneb alespoň prokáže, že učinil, čeho potřebí, aby takového vysvědčení došel, odepříti povolení, v okrlšku obce se zdržovati, pokud nespadá v obtíž dobročinnosti obecné a pokud mimo to přespolní s lidmi svými domácími vede bezúhonný život. (Čl. III. zákona, daného dne 5. března 1862.)

Měl-li by se kdo v příčině této za stížena, žádati může na politickém úřadě za pomoc.

Práva soukromá zachovávající se v moci své.

§ 12.

V soukromých právech a povinnostech vůbec a zvláště v právě vlastnickém a právech požívání buď jednotlivých osad, buď celých tříd občanů, buď některých údův obce tímto ničeho se nemění.

Kapitola třetí.

O zastupitelstvu obecním.

§ 13.

Zastupitelstvem obce v záležitostech obecních jest výbor a představenstvo. (Čl. VIII. zákona, daného dne 5. března 1862.)

Kolik má býti údů výborových.

§ 14.

Výbor obecní skládá se v obcích, které mají méně nežli 100 údů, majících právo voličské, z 9 neb 8 údů podle toho, zřídí-li se tři sbory voličské nebo dva; v obcích, které mají

100–200	údů, majících právo voličské, skládá se	z 12 údů
201–400		z 18 údů
401–600		z 24 údů
601–1000		z 30 údů

více než 1000 údů, majících právo voličské, skládá se z 36 údů.

K zastoupení údů výborových, kteří pro nějakou překážku nemohou přijíti nebo jejichž místa nejsou obsazena, zřízeni buďtež náhradníci, jichž nemá býti více, nežli polovice údů výborových.

Nedá-li se počet náhradníků počtem sborů voličských děliti, zvýšen buď na počet nejbližší počtem sborů voličských dělitelný.

Není-li osada, která má výbor místní (§ 108.), ve výboru obecním nikým zastoupena, může představený místní choditi do porad výborových, ač mu přísluší jen hlas poradní.

O představenstvu obce.

§ 15.

Představenstvo obce skládá se ze starosty čili z představeného a alespoň dvou starších čili obecních radních.

Kde toho práce a okolnosti vyhledávají, může výbor počet starších obecních přiměřeně rozmnožiti. Nemůže však býti starších obecních více, nežli třetina údů výborových.

Údové představenstva jsou též údové výboru a jsou obsaženi v počtu údů výborových.

O údech výboru a jejich náhradnících.

§ 16.

Údové výboru a náhradníci volí se od těch, kteří mají právo v obci voliti.

Širší ustanovení, kdo má právo voliti a kdo může volen býti, též jak se má při volení předsejíti, obsažena jsou v řádu volebním.

Kdo má hlas virilní.

§ 17.

Každý občan, který má právo voličské a platí alespoň šestou část veškeré přímé daně v obci předepsané, má právo, pokud platí řečenou část daně a pokud mu nevadí žádná z příčin vylučovacích, jmenovaných v § 12. řádu volebního, býti údem výboru obecního, nebyv ani zvolen.

Tito údové nekladou se v počet údů výborových ustanovený v § 14.

Osoby vojenské, skutečnou službu konající, a osoby ženské, které tohoto práva užíti chtějí, jsou povinny dáti se zastupovati plnomocníky, jiné osoby, které mají právo do výboru choditi, mohou se dáti plnomocníkem zastupovati.

Nemůže-li kdo volen býti jedině za tou příčinou, že nemůže volně nakládati s jměním svým, nepozbývá tím práva, choditi do výboru; má však právo to vykonávati svým řádným zástupcem nebo jeho plnomocníkem.

Zastupování takové ve výboru může převzíti jen ten, kdo jest občan rakouský a soběprávný, a jemuž nevadí žádná z příčin jmenovaných v §§ 3., 11. a 12. řádu volebního, pro kterouž by nemohl voliti a volen býti, aneb pro kterouž by byl z práva voličského a volitelnosti vyloučen. On také může zastupovati jen jednoho úda výboru.

Jestli plnomocník takový již sám o sobě údem zastupitelstva obecního, počítán buď při hlasování jeho hlas dvojnásobně. Údové představenstva obecního nemohou však plnomocenství takového na se vzíti.

§ 18.

Byl-li by občan některý, jenž dle předešlého paragrafu má právo, choditi do výboru obecního, také do výboru zvolen, nechť se prohlásí, zdali chce zvolení toho přijmouti aneb užiti práva zákonem mu propůjčeného. Dvou hlasů ve výboru z té příčiny míti nemůže.

O volení obecního představenstva.

§ 19.

Výboru obecnímu přísluší voliti ze sebe starostu a obecní starší.

Řád volební zavírá v sobě širší ustanovení v příčině toho.

Kdo jest povinen úřad zvolením naň vložený přijmouti.

§ 20.

Každý občan, volitelný a řádně zvolený, když byl zvolen za úda výboru nebo za náhradníka, anebo za úda představenstva obecního, povinen jest, úřad tento na sebe vzíti.

Toliko osoby níže jmenované nejsou povinny úřadu toho přijímati:

1. duchovní kteréhokoliv vyznání a učitelé veřejní;

2. úředníci a služebníci dvorští, státní a zemští, též úředníci a služebníci fondů veřejných, pokud skutečnou službu konají;

3. osoby vojenské, které nejsou ve službě skutečné;

4. osoby, ježto mají výše 60 let;

5. ti, kdož některé místo v představenstvu obecním již po celou dobu volební spravovali, nejsou povinni, přijímati takového místa pro volební dobu nejprvé příští;

6. nejsou povinni úřadu takového přijímati ti, kdož mají vadu nějakou na těle, která by jim překážela, povinnosti úřední konati, aneb kteří bývají nějakým trvalým a těžkým neduhem stiženi;

7. ti, kteří pro své řádné zaměstnání bývají často aneb po dlouhý čas v roce v obci nepřítomni;

8. ti, kdož mají dle § 17. právo choditi do výboru obecního, nebyvše v něj zvoleni.

Kdo by, nemaje takové příčiny k omluvě a byv k tomu po druhé vyzván, úřadu, k němuž zvolen byl, nepřijal, aneb úřadu přijatého dále spravovati nechtěl, pozbude pro tuto dobu volební a pro dobu volení nejprvé příští práva voličského. obecní zastupitelstvo může mu též uložiti pokutu peněžitou až do 100 zl.

Na jaký čas se volí zastupitelstvo obecní.

§ 21.

Údové výboru a náhradníci, též údové představenstva volí se na tři léta, a zůstanou i po tomto čase v úřadě dotud, pokud se nezřídí nové zastupitelstvo obecní.

Ti, kteří vystoupí, mohou znovu zvoleni býti, nevadí-li jim překážka jiná zákonem daná.

O volbách doplňovacích.

§ 22.

Uprázdní-li se v těch třech letech místo starosty nebo některého staršího obecního, má výbor nejdéle ve čtrnácti dnech na zbývající ještě čas novou volbu předsevzíti.

Jest-li prázdné místo úda výboru, má starosta povolati do výboru onoho náhradníka, který ve sboru voličském, v němž scházející úd byl zvolen, obdržel nejvíce hlasů.

Jsou-li hlasové počtem sobě rovni, rozhoduje los.

Scházelo-li by ale tolik údů výborových, že by se počet údů od jistého sboru voličského zvolených, ani povoláním náhradníků doplniti nemohl, má týž sbor voličský podle posledního seznamu voličského neprodleně zavésti volbu doplňovací na zbývající ještě část doby volební.

§ 23.

Co v § 22. v příčině povolání náhradníka ustanoveno, má také platnost, když by některý úd výboru pro nějakou překážku toliko na čas nemohl úřadu svého konati.

Co mají slíbiti starosta a starší obecní.

§ 24.

Starosta a starší obecní jsou povinni, když se uvazují v úřad svůj, slíbiti u přítomnosti výboru obecního v ruce správce úřadu okresního nebo některého úřadníka od tohoto úřadu vyslaného, na místě přísahy, že chtějí Jeho c. k. Apoštolskému Veličenstvu věrni a Jeho poslušni býti, zákony zachovávati a své povinnosti svědomitě plniti.

O odměnách.

§ 25.

Údové výboru a náhradníci jsou povinni, vykonávati svůj úřad zdarma.

Zda-li starosta po čas jeho úřadování z obecních důchodů má dostati nějakou náhradu a jakou, ustanoví obecní zastupitelstvo.

Vždy však náleží jemu a každému zastupiteli obecnímu náhrada za výlohy, kteréž jsou s vykonáváním prací jejich spojeny.

Kdy údové zastupitelstva pozbývají úřadů.

§ 26.

Úd představenstva, úd výboru nebo náhradník pozbude úřadu svého, když při něm vzejde nebo na jevo přijde případnost nějaká, pro kterou by nebyl mohl původně zvolen býti, anebo pro kterou by nebyl mohl dle § 17. do výboru vstoupiti.

Přijde-li úd představenstva, úd výboru nebo náhradník ve vyšetřování pro nějaký čin trestuhodný, jmenovaný v §§ 3., 4., pod b), a 12. řádu volebního, anebo prohlásí-li se na jeho jmění konkurs aneb zavede-li se na něj narovnání, nemůže úřadu svého vykonávati dotud, pokud trvá řízení trestní neb konkursní aneb narovnávání.

Kapitola čtvrtá.

O působnosti obce místní.

Část první.

Kolikerá jest působnost obce místní.

§ 27.

Působnost obce jest dvojí:

a) samostatná, a

b) přenesená. (Čl. IV. zákona, daného dne 5. března 1862.)

Která jest samostatná působnost obce.

§ 28.

Působnost samostatná, t. j. působnost, ve které obec, šetříc zákonů říšských a zemských, sama se může na všem volně ustanovovati a dle toho nařizovati a opatření činiti, obsahuje v sobě vůbec vše to, co se předkem a nejprvé prospěchu obce dotýče a v mezích jejích vlastními silami opatřeno a provedeno býti může.

Za touto působností přísluší obci zvláště:

1. Spravovati dle vůle jmění své a záležitosti své ke svazku obecnímu se vztahující.

Měla-li by ta neb ona z několika osad, spojených v jednu obec místní, své zvláštní jmění, přísluší každé z nich, spravovati je a nakládati s ním samostatně.

2. Přísluší obci přihlížeti k bezpečnosti osoby a jmění.

3. Péči míti o zachování obecních silnic, cest, míst a mostů, též o bezpečné a snadné ježdění po silnicích a vodách, jakož jí přísluší konati policii polní.

4. Přísluší jí vykonávati policii k věcem potravním se vztahující a přihlížeti k prodeji na trhu, zvláště pak dohlížeti k míře a váze.

5. Vykonávati policii ve příčině zdraví.

6. Konati policii čeledi a dělníků se týkající a držeti ruku nad řádem čeledním.

7. Konati policii mravnosti.

8. Pečovati o chudé a obecní ústavy dobročinné.

9. Konati policii v příčině staveb a v příčině ohně, držeti ruku nad řádem stavěcím a udělovati policejní povolení ku stavbám.

10. Míti účastenství, jak zákonem se ustanoví, ve správě škol středních, jež obec vydržuje, též škol obecních, a péči míti o zřizování, v dobrém způsobu chování a nadání škol obecních, hledíc k patronátům školním posud v platnosti zachovaným.

11. Přísluší obci činiti narovnání mezi stranami spor vedoucími skrze důvěrníky z obce volené.

12. Odbývati dobrovolné licitace věcí movitých.

Která jest přenesená působnost obcí.

§ 29.

Přenesená působnost obcí, t. j. povinnost obcí, přičiňovati se spolu k účelům správy veřejné, vyměřuje se zákony obecnými a v mezích zákonů obecných zákony zemskými. (Čl. VI. zákona daného dne 5. března 1862.)

Část druhá.

O působnosti výboru obecního.

§ 30.

Výbor obecní jest v záležitostech obecních orgánem usnešení činícím a přihlížejícím. (Čl. XII. zákona, daného dne 5. března 1862.)

Moci vykonávací obecní výbor nemá.

Které záležitosti přikázány jsou k výboru.

§ 31.

Co se týče hospodaření obecního, má výbor v poradu bráti a usnešení činiti o těchto věcech:

1. když se má nějaké opatření učiniti v případě obecního kmenového jmění a statku;

2. když se má ustanoviti, jak se jmění a statku takového má užívati;

3. má v poradu bráti rozpočet příjmů a vydání, i to, jak by schodek čili deficit se uhradil;

4. má vyřizovati počty výroční;

5. vůbec má v poradu bráti všechny záležitosti, ježto náležejí k k obyčejné správě jmění.

Konečně mu přísluší,

6. aby přihlížel buď sám nebo prostředkem komisí, jak se nakládá s obecním jměním.

Komu přísluší ustanovovati úředníky a služebníky.

§ 32.

Výbor má představenstvu obecnímu přidati jistý počet osob s potřebou se srovnávající, které by konaly práce, jež představenstvu dle samostatné i dle přenesené působnosti konati náleží.

Vidělo-li by se ve výboru zapotřebí, aby se k tomu konci zřídili zvláštní úředníci a služebníci, přísluší mu ustanoviti, kolik jich má býti a jaké příjmy mají míti, jakým způsobem se mají jmenovati i pod přísahu bráti a jakých platů na odpočinutí a jakého jiného zaopatření mají požívati.

Totéž vztahuje se k ústavům obecním.

§ 33.

Co ustanoveno v §§ 31. a 32., vztahuje se také k ústavům obecním, není-li fundacemi nebo smlouvami nic jiného nařízeno.

Co jest mimo to zůstaveno výboru k usnešení.

§ 34.

K působnosti výboru mimo to náleží:

1. voliti představeného;

2. propůjčovati práva domovského i práva měšťanského, jakož i jmenovati čestné měšťany a čestné občany;

3. užívati práva patronátního nebo presentačního, obci příslušejícího, aneb práva, propůjčovati fundací;

4. ustanovovati zástupce obce ve právních záležitostech;

5. učiniti usnešení o změnách v mezích obecních;

konečně má výbor

6. z údů obecních každý rok zvoliti důvěrníky, kteříž by se přičinili o narovnání mezi stranami spor vedoucími.

Pokud výbor může ustanoviti tresty.

§ 35.

Pokud vykonávání policie místní není zákonem vznešeno na orgány císařské, může výbor v mezích zákonů vydávati nařízení policie místní se týkající, ježto mají platnost v obci, a může na nešetření takových nařízení ustanoviti pokutu až do 10 zl. anebo, nebyl-li by vinník s to, aby ji zaplatil, vězení až na 48 hodin.

Výbor má povolovati peníze k potřebám policejním.

§ 36.

Výbor jest povinen povoliti k ústavům a zřízením, jichž k vykonávání místní policie potřebí, peněz náležitých a práv jest ze všelikého opominutí, které by se mu v té příčině za vinu klásti mohlo.

Z kterých škod práva jest obec.

§ 37.

Vykonává-li obec policii místní, má nahraditi veškerou škodu, která by komu vzešla z opominutí povinností, jež ukládá obci zákonní policie místní (§ 36.). Zvláště pak povinna jest dáti náhradu, když někomu v okrlšku obce učiněna byla škoda veřejným násilím při srocení spáchaným a nebyl postižen pachatel, a když na obec vina padá, že opominula učiniti, čím by se bylo zamezilo násilí.

Zdali obec povinna jest dáti náhradu, rozhodne úřad politický po vyslyšení zastupitelstva okresního. Nestane-li sjednocení o to, mnoho-li náhrady má se dáti, budiž jí průchod zjednán pořadem práva.

Pokud má výbor pečovati o zaopatřování chudých.

§ 38.

Nestačí-li k zaopatřování chudých důchody ústavů dobročinných a ústavů pro chudé, ani fondy k tomu zřízené, má výbor dle zákonův o tom daných zjednati, čeho se nedostává, a může ustanoviti, nač se to má obrátiti.

Která dobrá zdání má výbor vydávati.

§ 39.

Výbor povinen jest vydávati od sebe dobrá zdání, jichž požádá politický úřad okresní, aneb šlo-li by o záležitosti k samostatné působnosti obce náležející, jichž požádá zastupitelstvo okresní.

O kterých stížnostech rozhoduje výbor.

§ 40.

Výboru přísluší rozhodovati ve příčině stížnosti na opatření, učiněná představenstvem obecním v záležitostech samostatné působnosti obce.

Pod kterými výminkami rozhodovati má politický úřad okresní, ustanovuje se v § 103.

Ku kterým věcem má výbor přihlížeti.

§ 41.

Výboru náleží přihlížeti ke pracím představenstva obecního a ke pracím správy ústavův obecních. On může zříditi zvláštní kommisse, jak k tomuto přihlížení tak i k onomu, když obec něco podnikne,i také k tomu konci, aby dávaly dobrá zdání a činily návrhy v záležitostech obecních.

K takovým kommissím může také vzíti důvěrníky odjinud než ze svého středu.

Výbor jest povinen dáti do roka několikráte kasy vyšetřovati.

Kdy se má výbor svolati.

§ 42.

Výbor se má svolati dle toho, jak potřeba toho vyhledává, nejméně však jednou za čtvrt roku.

K takovému shromáždění svolá jej starosta, aneb kdyby starosta toho učiniti nemohl, jeho náměstek.

Shromáždění, které by nebylo takto svoláno, jakož i shromáždění, k němuž by nebyli pozváni všichni členové výboru, není po zákonu a usnešení jím učiněná jsou neplatná.

Výbor má se svolati, případnosti pilné vyjímajíc, alespoň 3 dni před shromážděním a mají se mu zároveň oznámiti věci, o kterých se bude rokovati.

Starosta jest povinen výbor svolati, když toho žádá alespoň třetina údů nebo politický úřad okresní nebo, šlo-li by o věc nějakou, ježto se týká samostatné působnosti obce, když toho žádá zastupitelstvo nebo výbor okresní.

§ 42.

(znění dané zemským zákonem ze dne 25. března 1879, č. 28 z. z.)

Výbor se má svolati dle toho, jak toho bude vyžadovati potřeba, nejméně však jednou za čtvrt roku.

K takovému shromáždění má svolati jej starosta nebo, kdyby starosta nemohl toho učiniti, náměstek jeho.

Oznámení o tom budiž učiněno písemně všem údům výboru, ve případě pak, že by některý úd nebyl doma, budiž učiněno, pokud se týče úda, který byl do výboru zvolen, osobě dospělé, která s ním pospolu bydlí a pokud se týče toho, kdo jest údem výboru obecního na základě § 17. zř. ob., zástupci jeho, jejž k tomu má zvláště ustanoviti.

Shromáždění, které by nebylo takto svoláno, jakož i shromáždění, k němuž by nebyli pozváni všichni členové výboru, není po zákonu a usnesení jím učiněná jsou neplatná.

Výbor má se svolati, případnosti pilné vyjímajíc, alespoň 3 dni před shromážděním a mají se mu zároveň oznámiti věci, o kterých se bude rokovati.

Kdy může výbor platná usnesení činiti.

§ 43.

Krom případností zvláštních může výbor platná usnesení činiti, když je více než polovice údů pospolu.

Běží-li však o usnesení, ku kterýmž potřebí vyššího stvrzení, i také tehda, když se v sezení má rozpočet na jisto postaviti, jest potřebí, aby byly dvě třetiny údů pospolu.

§ 44.

Nesejde-li se k sezení výboru tolik údů, aby mohli usnesení činiti, má starosta údy výboru k poradě o týchž věcech znovu svolati a připomenouti, že ten, kdož by do sezení nepřišel a toho dostatečně neomluvil, propadne pokutě 1 až do 10 zlatých, zároveň má pak obeslati náhradníky.

Kdyby se i potom údové výboru v počtu dostatečném k usnesení nesešli, budiž týmž způsobem po třetí ustanovena porada, při níž ti, kdož se dostavili, mají právo, nehledíc kolik jich jest, platná usnesení činiti.

Při druhém a třetím svolání budiž toto výslovně připomenuto.

Starosta rozhodne, zdali kdo nepřítomnost svou dostatečně omluvil a nebo zda-li pokutě propadl.

Kdy se mají údové zastupitelstva hlasování zdržeti.

§ 45.

Činí-li se porada a usnesení o chování nebo jednání úředním údů představenstva nebo výboru, má se ten, jehož se týče, hlasování zdržeti, jest však povinen, žádá-li se toho, býti přítomen v sezení, aby podal vysvětlení, jehož by bylo zapotřebí.

§ 46.

Dotýče-li se však porada a usnesení soukromých práv jeho nebo jeho manželky nebo jeho příbuzných aneb osob sešvakřených až do druhého kolena, toto počítajíc, má úd takový ze sezení odstoupiti.

Kdo předsedá ve výboru.

§ 47.

Starostovi nebo, zašlo-li ho něco, jeho náměstkovi přísluší předsedati ve výboru, a nepředsedal-li by v něm, bude sezení neplatné.

Předsedajícímu přísluší zahájiti a skončiti sezení, říditi jednání a držeti ruku nad pořádkem ve shromáždění.

Jak se činí usnesení.

§ 48.

Aby usnesení bylo platné, potřebí nadpoloviční většiny hlasů přítomných údů výborových, pokud se v tomto zákoně jinak neustanovuje.

Předsedící hlasuje při volbách, při jmenování úředníků i služebníků a při propůjčování míst; v jiných případnostech může hlasovat jen tehda, když jsou hlasové stejně rozděleni, a ve případnosti takové rozhoduje hlasem svým.

Hlasování děje se veřejně.

Při volbách, při jmenování úředníků a služebníků a při propůjčování míst budiž užito lístků hlasovacích.

Sezení výboru jsou veřejná.

§ 49.

Sezení výboru jsou veřejná, ve zvláštních případnostech ale může se výbor k návrhu starosty nebo tří údů výborových o tom usnésti, aby sezení nebylo veřejné, což jen tehdáž státi se nemůže, když se má jednati o rozpočtu obecním. (Čl. XIV. zákona, daného dne 5. března 1862.)

O sezeních má se zdělávati protokol.

§ 50.

O usnešeních učiněných zdělán buď protokol, v němž se podpíší předsedící, dva údové a zapisovatel.

Každý občan má toho vůli, v protokol nahlédnouti.

Část třetí.

O působnosti představenstva obecního.

§ 51.

Představenstvo obecní jest v záležitostech obecních orgán správu vedoucí a vykonávající. (Čl. XII. zákona, daného dne 5. března 1862.)

Jakou moc má vůbec starosta a kdo jej zastupuje.

§ 52.

Starostovi přísluší říditi práce všeliké, na představenstvo obecní vložené a přihlížeti k nim. Obecní starší jsou povinni, býti mu v tom nápomocni a vykonávati dle jeho nařízení a pod jeho odpovídáním práce, které jim uloží.

Zašlo-li by něco představeného, zastupují ho obecní starší dle pořádku, ve kterém byli zvoleni.

Jakou moc disciplinární má starosta.

§ 53.

Starostovi poddány jsou osoby, ve službě obce a ústavův obecních postavené, a jemu náleží konati nad nimi moc disciplinární.

On může osoby takové na čas od služby suspendovati i tehda, když výbor sobě zůstavil je jmenovati; propouštěti je ze služby přísluší ale výboru.

Kdy může výbor zřizovati pomocníky.

§ 54.

Pokud toho pro snadnější opatření prací policie místní se týkajících a jiných prací místních potřebí, může výbor pro jisté části obce zříditi některé občany volitelné, tam bydlící, aby starostovi u spravování věcí dotčených byli nápomocni.

Zřízení takové činí se k návrhu starostovu na dobu volební.

Co se týče přijmutí nebo nepřijmutí takového pomocnictví, platnost má to, co nařízeno v § 20.

Osoby takto zřízené spravovati se mají u konání prací svých dle toho, co jim starosta nařídí.

Starosta zastupuje obec na venek a jak se mají zdělávati listiny.

§ 55.

Starostovi náleží obec zastupovati vně a býti prostředníkem v dopisování obce s venkovem.

V listinách, na kterých se mají zakládati nějaké závazky obce, podepíše se starosta a jeden starší obecní.

Týče-li se listina nějakého jednání, k němuž má obec zapotřebí přivolení výboru nebo vyššího schválení, budiž kromě toho připomenuto, že toto přivolení nebo schválení se stalo, a dva údové výboru podepište se v tom.

Starostovi přísluší usnesení vykonávati a kdy může usnesení zastaviti.

§ 56.

Starosta má připravovati věci, které vezme výbor na poradu.

On má vykonávati usnesení, od výboru dle zákona učiněná, a jestli k nim prve vyššího schválení potřebí, má za schválení toto požádati.

Pakli by ale starosta měl za to, že výbor v usnesení učiněném z mezí působnosti své vystoupil, nebo že usnesení takové zákonům odporuje, povinen jest usnesení takového prozatím nevykonávati a žádati, aby okresní úřad politický rozhodl, může-li se usnesení vykonati čili nic.

O správě jmění.

§ 57.

Starostovi přísluší v mezích usnesení výboru spravovati jmění obecní; jemu přísluší dohlížeti, jak se statku obecního užívá a jak se statek obecní zachovává, spravovati ústavy obecní a dohlížeti k těm, pro které jsou zvláštní správy zřízeny; též mu přísluší říditi a přihlížeti ku provedení všelikých podniknutí obecních, činiti opatření všeliká u věcech obecních, ježto k působnosti výboru nenáležejí, a péči míti o potřeby chudých dle zřízení, ve příčině toho učiněných.

O dobrovolných licitacích.

§ 58.

Starostovi náleží povolovati dobrovolné licitace věcí movitých a přihlížeti k tomu, aby se nařízení se strany toho vydaná bedlivě zachovávala.

O konání policie místní.

§ 59.

Starostovi náleží držeti ruku nad policií místní, ač nejsou-li některé záležitosti k této policii se vztahující zákonem přikázány k orgánům císařským (§ 28.).

V čemž se starosta zachovati má dle zákonův a nařízení o tom vydaných.

On jest povinen v pravý čas učiniti opatření, k vykonání policie místní nevyhnutelná, a požádati výbor obecní za peníze, jichž k tomu konci potřeba.

Přihodilo-li by se nějaké náhlé neštěstí, jako na př. oheň, povodně a p., může starosta žádati, aby se neodkladné práce konaly, pokud jich k odvrácení okamžitého nebezpečenství nevyhnutelně potřebí, jakož má k těm pracím každého občana k nim schopného, ano i osoby cizí přidržovati.

Kdy má starosta jisté nehody oznámiti úřadu.

§ 60.

Jestliže by však opatření, ježto obec ve příčině policie místní dle působnosti své učiní, k ochraně obecného dobrého nebyla dostatečná, na př. v čas nakažlivých nemocí, aneb jestliže by prostředky obce k odvrácení nebezpečenství nestačily, má to starosta neprodleně politickému úřadu okresnímu oznámiti.

O působnosti přenesené.

§ 61.

Představenému obce přísluší spravovati záležitosti působnosti na obec přenesené a má je vykonávati tak, jak zákonem vyměřeno, neb jak úřad nařídí.

Jestli zcela nebo v části obci zůstaveno, jak se věci tyto mají ve skutek uváděti, vázán jest představený v příčině toho usnešením výboru.

Byla-li by však věc velmi pilná a nemohl-li by starosta beze škody a nebezpečenství na usnesení výboru čekati, může dle svého zdání činiti, jest ale povinen neprodleně to výboru předložiti, aby potomně to schválil.

Vláda může dáti věci, náležející k působnosti přenesené, zcela nebo z části svými orgány a na své útraty spravovati.

O vykonávání práva trestního.

§ 62.

Když jest v zákonech a nařízeních, vztahujících se k působnosti policie místní, k působnosti obce (§ 28.) náležejícím, trest nějaký vyměřen, a když není na přestoupení těchto zákonů a nařízení zákonem trestním nějaká pokuta uložena, přísluší starostovi společně se dvěma staršími obecními v takových přestupcích právo trestní vykonávati.

Jiných pokut nežli peněžitých, anebo, nemohl-li by viník zaplatiti, jiné pokuty nežli vězení není dovoleno ukládati.

Starosta může na každém poslušenství žádati a užívati prostředků donucovacích.

§ 63.

Kdykoli starosta koná úřad svůj, má mu každý v obci úctu prokazovati a jeho poslouchati.

Bylo-li by potřebí, aby starosta provedl opatření nějaké, k působnosti jeho náležející, provedl prostředky donucovacími, má se při tom chovati dle nařízení zvláště o tom vydaných.

Pakli by pro to, aby se vykonalo nějaké neodkladné opatření, ježto se týče polici místní, bylo toho potřebí, může starosta výjimkou vyměřiti pokutu peněžitou až do 5 zl. nebo, nemohl-li by viník platiti, vězení až do 24 hodin.

§ 64.

Pokuta peněžitá nebo vězení, vyměřené dle § 35. výborem obecním nebo dle § 63. starostou, ukládáno budiž vůbec týmž způsobem, jak v § 62. nařízeno jest.

Ve případnostech pilných může ale také starosta sám o sobě peněžitou pokutu uložiti.

Kde se podávají stížnosti.

§ 65.

Stížnosti na rozhodnutí, učiněná dle §§ 62. a 64. podávány buďte k politickému úřadu okresnímu. Témuž úřadu buďte také k předběžnému zkoušení a stvrzení předloženy nálezy, které starosta podle § 62. aneb 64. vynesl na duchovní vůbec nebo na duchovní správce všelikého vyznání od státu uznaného, na učitele veřejné, na úředníky státní a zemské, pokud jsou ve službě činné, na údy říšské rady nebo poslance sněmovní anebo na osoby, ježto mají virilní hlas ve výboru obecním.

Komu odpovídá starosta z úřadování svého.

§ 66.

Starosta odpovídá ze svého jednání úředního obci, a pokud se týče působnosti přenesené, také vládě. (Čl. XIII. zákona, daného dne 5. března 1862.)

Obecní starší a osoby zřízené dle § 54. odpovídají obci a právy jsou z toho, kdyby opominuly vykonati práce na ně vložené, aneb kdyby prací těchto náležitě nevykonaly.

Měla-li by obec na osobách jmenovaných z odpovědnosti a závaznosti v tomto paragr. vyřknuté nějaké náhrady pohledávati, učiň to řádným pořadem práva.

Kapitola pátá.

O hospodaření obecním a o rozvrhování platů a dávek na obec.

Jmění obecní budiž zapsáno do inventáře.

§ 67.

Veškeré jmění movité i nemovité i veškeré spravedlnosti obce a ústavů obecních zapsány buďte do zevrubného inventáře, do něhož každý občan může nahlédnouti.

Obec jest povinna přihlížeti k tomu, aby veškeré nemovité jmění obce a ústavů obecních vloženo bylo do knih veřejných.

Jak se má kmenové jmění chovati.

§ 68.

Kmenové jmění a kmenový statek jak obce tak i ústavů obecních chovány buďtež neztenčeny.

K rozdělení kmenového jmění neb statku mezi občany potřebí jest usnesení sněmu.

Jak se má užívati jmění obecního a nač se má obrátiti to, co z jeho užitků přebude.

§ 69.

Veškeré jmění obcí a ústavů obecních, které užitek přinášeti může, spravováno buď tak, aby se z něho trvale co možná největšího důchodu nabylo.

Co v jednom roce přebude, obráceno buď na zapravení potřeb v roce příštím a nebylo-li by toho k tomu potřeba, budiž pod úroky uloženo.

To co ročně přebude, může se mezi občany rozděliti jen v případnostech zvláště důležitých a jediné pod tou výminkou, že všechny potřeby obecní bez rozvržení dávek na obec jsou zapraveny, a že také budoucně, jakož předvídati lze, bez takového rozvržení budou se moci zapravovati (§ 97).

Jak se má užívati obecního statku.

§ 70.

Co se toho týče, zdali občané mají právo k účastenství v užitcích statku obecního a kterou měrou práva tohoto užívati mohou, spravovati se jest obyčejem posavadním, jemuž nebylo odporováno, s tím však obmezením, aby žádný občan, jenž má právo k užitkům, nebral z obecního statku většího užitku, nežli pro dům a statek zapotřebí má, leč že by zvláštní titul právní dopouštěl z toho výjimku.

Pokud by ale nebylo obyčeje takového, má výbor ustanovením zvláštním účastenství v užitcích statku obecního vyměřiti, šetře v tom obmezujícího nařízení výše položeného.

Při tom může se ustanoviti, že jen ten má míti účastenství v užitcích, kdo platí jistou roční dávku a na místě nebo vedle této dávky zapraví jisté vkupné.

Užitky ze statku obecního, které přebudou po zapravení všeho toho, co komu dle práva náleží, odvedeny buďte do kasy obecní.

O roce správním.

§ 71.

Správní rok obecní srovnává se se správním rokem státním.

O výročním rozpočtu příjmů a vydání.

§ 72.

Představený obecní má každého roku zdělati rozpočty příjmů a vydání jako obce tak i ústavů obecních na správní rok nejprve příští a výbor obecní má tyto rozpočty nejdéle měsíc před početím tohoto roku na jisto postaviti.

Nejdéle dva měsíce, když správní rok došel, má starosta počty, týkající se příjmů a vydání obce a ústavů obecních, výboru obecnímu předložiti, aby je zkoušel a vyřídil.

Jak rozpočty předchozí tak i počty roční buďtež alespoň čtrnácte dní dříve, než je výbor bude zkoušeti, u představeného obecního veřejně vyloženy, aby každý občan v ně mohl nahlédnouti. (Čl. XIV. zákona daného dne 5. března 1862.)

Kdy se vyloží, budiž prohlášeno, a to, co ten neb onen občan v příčině jich připomenul, budiž při zkoušení jich v uvážení vzato.

Co se má činiti, když vzejdou později nějaké výlohy.

§ 73.

Vzešly-li by během roku správního výlohy nějaké, které v rubrice rozpočtu k nim se vztahující buď naprosto nejsou zahraženy nebo jsou zahraženy jen z části, a nemůže-li se vydání takové odložiti, předlož to starosta výboru, by se o to usnesl.

Byla-li by věc velice pilná a nemohl-li by starosta beze škody a bez nebezpečenství prve za přivolení výboru žádati, může výlohy potřebné zapraviti, má to však neprodleně výboru předložiti aby to potomně schválil.

Odkud má se vydání zapravovati.

§ 74.

Všeliká vydání ku potřebám obecním zapravována buďte předkem a nejprve z příjmů, docházejících do kasy obecní.

Kdy se má vydání zapravovati ze zvláštního jmění.

§ 75.

Jestli k zapravení jistých výloh určeno jmění zvláštní, obráceny k tomu buďtež nejprve příjmy z tohoto jmění, aniž dovoleno jest, příjmů těchto k něčemu jinému obraceti.

Jak se zapravuje vydání ve spojených obcích.

§ 76.

Spojily-li se dvě neb více obcí místních s výhradou jmění svého v obec jednu, obráceny buďtež příjmy odděleného jmění dle úmluvy při spojení učiněné, a nebylo-li by úmluvy takové, obráceny buďte na zapravení onoho nákladu, kterýž vychází na tu kterou obec, ježto byla prve samostatná. Přebude-li něco té neb oné obci, jest to výhradně její.

Kdo má vésti náklad na statek obecní.

§ 77.

Daně a jiné dávky s držením a užíváním statku obecního spojené, též náklad na dohled k statku a na vzdělávání jeho, nemohou-li zapraveny býti z užitků ze statku obecního do kasy obecní docházejících (§ 70), zapracovány buďte od těch, kteří v užitcích statku obecního účastenství mají, dle míry tohoto účastenství.

Kdo má zapravovati výlohy zvláštní.

§ 78.

Výlohy, které se týkají jediné prospěchu té neb oné třídy občanů, nebo některých částí okršku obecního, anebo konečně některých držitelů, např. náklad na chování v dobrém způsobu polních cest, příkopů neb svodnic atd. zapravovány buďte od těch, kdo z toho mají užitek, ač nestává-li nějakého jiného zřízení se závazkem právním.

Na které výlohy mohou se příspěvky na obec rozvrhnouti.

§ 79.

Na zapravení výloh k potřebám obecním, na něž příjmy v § 74. jmenované nestačí, může výbor rozvrhnouti jisté příspěvky na obec. (Čl. XV. zákona daného dne 5. března 1862.)

Takové příspěvky jsou:

1. přirážky k přímým daním nebo k dani z potravy;

2. služby k potřebám obecním;

3. platy a dávky, ježto nenáležejí k přirážkám k dani.

Jak se mají přirážky rozvrhovati.

§ 80.

Krom zvláštních případností buďtež přirážky k daním přímým rozděleny na všechny daně toho způsobu v obci předepsané, nehledíc k tomu, zdali ten, kdo jest povinen daň platiti, jest občanem čili nic, a rozvrženy buďte, pokud se dle § 84. neustanoví jinak, na všechny daně takové rovnou měrou.

Které příjmy jsou od přirážek osvobozeny.

§ 81.

Od přirážek k přímým daním a vůbec od příspěvků obecních osvobozeny jsou:

1. platy a jiné služební příjmy úředníků a služebníků dvorských, státních, zemských i fondů veřejných, osob vojenských a jich vdov a sirotků, též pense, provise, příspěvky na vychování a požitky z milosti, ze svazku služebního vzniklé;

2. příjmy správců duchovních až do 600 zl. a příjmy učitelů veřejných až do 400 zlatých;

3. příjmy, kteréž nedocházejí ani ze statků nemovitých, ani z podniknutí živnostenských osob takových, ježto v obci nebydlí;

4. příjmy, z kterých v obci daň předepsána není.

§ 82.

Nemají-li místa §§ 76. a 78., rozvrženy buďte přirážky k daním přímým v celé obci dle rovné míry.

Výlohy však na taková zřízení a na takové služby, z nichž vychází prospěch jen jedné osadě, rozděliti se mohou jen na tuto osadu, pokud se smlouvou jinak neustanovilo.

Rovněž se mohou výlohy na taková zřízení a na takové služby, z nichž vychází prospěch jedině místním obyvatelům, rozděliti jen na ty daně přímé, které se zapravují z domů v místě samém ležících, ze živností v místě samém provozovaných a z příjmů obyvatelů místních.

Komu přísluší rozhodovati o stížnostech.

§ 83.

O stížnostech, vedených na usnesení obecního výboru, učiněná dle §§ 76., 78. a 82., rozhoduje zastupitelstvo okresní.

Kdy jest k rozvržení přirážek potřebí přivolení okresního zastupitelstva.

§ 84.

Kromě případnosti, dotčené v § 82., jest k tomu, aby se mohla nějaká přirážka obecní rozvrhnouti na jednotlivé druhy daní přímých dle rozličných procent, potřebí přivolení zastupitelstva okresního.

Kdy jest třeba usnešení celé obce a schválení sněmovního.

§ 85.

(původní znění bylo zrušeno zemským zákonem ze dne 2. července 1897, č. 40 z. z.)

K tomu konci, aby se něco nového zakoupilo nebo podniklo, čímž by se předkem příjmy obce rozmnožily, též ku splácení zápůjčky, za příčinou zakoupení nebo podniknutí takového učiněné a na zapravování úroků z té zápůjčky, může jen tehdá výbor ukládati přirážky k přímým daním a rozvrhovati vůbec příspěvky na obec, když k tomu přivolí alespoň dvě třetiny těch, kteří mají právo voliti, a kteří zároveň platí alespoň tři čtvrtiny veškerých daní přímých v obci předepsaných.

Hlasování se činí slovem „ano“ a „ne“. Co se dotýče zastupování těch, kteří mají právo voliti, platnost mají nařízení, daná v řádu volebním v příčině vykonávání práva voličského skrze náměstky.

K usnešení takovému potřebí, aby došlo schválení usnešením sněmu.

Pokud může se uložiti přirážka k dani z potravy.

§ 86.

Přirážka k dani z potravy vztahuje se jedině k tomu, čeho se v okrlšku obce spotřebuje, a nevztahuje se ani k produkci ani k obchodu. (Čl. XVI. zákona daného dne 5. března 1862.)

§ 87.

Aby se mohly vybírati přirážky, které převyšují 15 % daní přímých nebo daně z potravy, potřebí jest povolení výboru okresního.

Toto povolení musí se vymoci i tenkráte, když převyšují přirážky 5 % daní přímých, žádá-li ho ten, kdo jest dle § 17. zř. obec. členem výboru obecního. Byl-li by člen takový ve schůzi výboru obecního, kde se stalo usnesení, že se vybírati bude přirážka obecní, má žádost svou, má-li tato míti účinek, provésti ihned, jinak má ji podati starostovi nejdéle do 8 dnů po této schůzi.

Ale to nevadí, aby se vybírala přirážka 5 %, páté procento počítajíc.

Přirážky, ježto převyšují 20 procent daní přímých nebo 80 % daně z potravy, zavésti se mohou toliko mocí zákona zemského. (Čl. XV. zákona, daného dne 5. března 1862.)

§ 87.

(znění dané zemským zákonem ze dne 4. března 1901, č. 12 z. z.)

Aby se mohly vybírati přirážky, které převyšují 15 % daní přímých nebo daně z potravy, potřebí jest povolení výboru okresního.

Ale to nevadí, aby se vybírala přirážka 5 %, páté procento počítajíc.

Aby se vybírati mohly přirážky, které převyšují 40 % daní přímých nebo 20 % daně z potravy, potřebí jest svolení výboru zemského.

Převyšují-li tyto přirážky 50 % daní přímých nebo 30 % daně z potravy, dává toto povolení výbor zemský, dohodnuv se s c. k. místodržitelstvím. Kdyby mezi výborem zemským a c. k. místodržitelstvím nebyl docílena shoda, předloží se věc sněmu k usnesení.

Usnesení sněmu, kterým se přirážky povolují, potřebují císařského schválení.

O službách k potřebám obecním.

§ 88.

Usnesením výboru obecního může se žádati, aby se k potřebám obecním konaly služby (ruční a tažní).

Služby tyto buďte zároveň od výboru vyceněny a rozděleny dle téže míry jako daně přímé, šetříc toho, co nařízeno v §§ 80.–85.

Služby mohou se způsobilými zastupiteli konati, anebo byvše vyceněny, do kapsy obecní zaplatiti.

Jestliže by to, o zač služby dle vycenění stojí, buď samo o sobě neb společně s přirážkami k daním přímým, o něž se zároveň usnesení stalo, činilo více nežli procenta, která výbor bez vyššího schválení povoliti může, šetřeno buď toho, co nařízeno v § 87.

K zavedení nových platů a dávek potřebí zákona zemského.

§ 89.

Aby se mohly zavésti nové platy a dávky jiného způsobu, nežli jsou přirážky k daním přímým nebo k daním z potravy, nebo aby se mohly zvýšiti platy a dávky již zavedené, k tomu potřebí zákona zemského. (Čl. XV. zákona, daného dne 5. března 1862).

§ 89.

(znění dané zemským zákonem ze dne 24. října 1899, č. 97 z. z., po dalších předchozích novelizacích)

Jak lze zavésti v obci nové platy a dávky.

I. Nové platy a dávky jiného způsobu nežli jsou přirážky k daním přímým nebo k daním z potravin zavésti lze v obci toliko na základě zákona zemského.

Z tohoto pravidla činí výjimku následující dávky:

1. Dávky ze psů. Dávky tyto uloženy mohou býti na držení psů v obvodu obce, vyjímajíc ony psy, jejichž držitelé zdržují se v obvodu obce jen na čas, to jest po dobu osmi neděl nepřekročující, a z nichž tato dávka byla již v jiné obci zaplacena. Dávka ze psů, kteří drženi jsou pouze ku hlídání domů a dvorů, kteří chovají se k účelům živnostenským neb hospodářským, nebo přísežným personálem mysliveckým pro honbu, nesmí převyšovati ročně 2 zlaté a dávka z ostatních psů nesmí převyšovati ročně 8 zlatých.

2. Dávky domovské. Dávky tyto mohou vybírány býti v obci za dobrovolné přijetí ve svazek domovský od osob, kterým propůjčil obecní výbor právo domovské (§ 9. zákona ze dne 5. prosince 1896, ř. z. čís. 222).

3. Dávky stavební. Dávky tyto mohou vybírány býti v obcích: a) za kommisse konané stavebním úřadem dle stavebního řádu, b) za povolení k rozdělení pozemků na stavební místa, c) za výkon dozoru stavebního úřadu nad stavbou, d) za povolení, aby při stavbách užito mohlo býti veřejného statku. Dávky pod a) uvedené povinen jest platiti ten, jenž kommissi tu vyvolal neb zavinil, dávky pod b) uvedené ten, komu povolení bylo uděleno, dávky uvedené pod c) a d) stavebník.

4. Dávky zdravotnické. Dávky tyto mohou v obci vybírány býti za úřední řízení v záležitostech služeb zdravotnických (na základě zákona ze dne 22. ledna 1891, z. z. č. 14, a dle předpisů tohoto zákona).

5. Dávky z líhových tekutin mohou zavedeny býti z líhových tekutin dani z potravin podrobených, které se v obvodu obce spotřebují.

6. Dávky z nájemného mohou zavedeny býti z přiznaného a úředně upraveného nájemného budov, činžovní dani podrobených, po případě z nájemného, z moci úřadu zjištěného a zdanění podrobeného. Dávky tyto mohou vybírány býti buď od nájemníků neb od vlastníků budov, činžovní dani podrobených, kteří v tomto případě dávky tyto od nájemníků vyberou a odvedou obci, ručíce této za řádné jich zaplacení.

7. Dávky stočné. Dávky tyto mohou vybírány býti od majitelů budov neb nemovitostí za vpouštění stok domovních do stok obecních.

8. Dávky vodní (vodní činže). Dávky tyto mohou vybírány býti za vodu vzatou z obecního vodovodu od majitelů domů, stavení neb nemovitostí, v nichž neb na nichž užívá se vody z tohoto vodovodu vzaté k jakémukoli účelu. Jsou-li dům, stavení neb nemovitost pronajaty, odvádí obci dávku tuto vlastník, ruče za řádné její zaplacení; on může však dávku tu uvaliti na nájemníky dle poměru nájemného, které tito platí.

9. Dávky hřbitovní. Dávky tyto vybírány mohou býti za místa pro hroby a hrobky, za pohřbívání mrtvol v hrobech a hrobkách koupených, za výkop a úpravu hrobů na obecních hřbitovech a za jiné výkony zřízenců obecních při pohřbech a na těchto hřbitovech.

10. Dávky z obecního úřadování. Dávky tyto vybírány mohou býti za oprávnění, která obec v oboru své působnosti někomu propůjčuje, nebo za používání veřejných obecních zařízení aneb za úřední výkony, provedené obecními zřízenci v zájmu stran.

II. Vybírati dávky ze psů, pak dávky domovské, pokud tyto poslednější nepřevyšují 100 zl. za osobu, závisí od povolení výboru zemského. Vybírati dávky domovské, 100 zl. převyšující a ostatní pod 3. až 10. předešlého odstavce uvedené dávky povoluje obcím výbor zemský, dohodnuv se o tom s místodržitelstvím.

Pokaždé budiž zemským výborem před konečným rozhodnutím slyšen příslušný okresní výbor.

Kdyby mezi výborem zemským a místodržitelstvím nebyla docílena shoda o povolení některé dávky neb o času, pro které má býti povolena, předloží se věc sněmu k usneseni. Usnesení sněmu, kterým se dávka povoluje, potřebuje císařského schválení.

III. O způsobu, jak vybírány mají býti jednotlivé dávky, buďtež v obci ustanovena bližší pravidla. V těchto pravidlech náleží jmenovitě stanoviti:

a) v jaké výši dávka se vybírá, pokud se týče, dle jakého měřítka dávka se vyměřuje;

b) kdo je povinen dávku platiti a kdo je od dávky osvobozen;

c) kterými obecními zřízenci obecní starosta dávku vybírá, pokud se týče, kterému obecnímu zřízenci sluší dávku odváděti;

d) jaká opatření stala se za účelem dozoru, aby dávka byla řádně placena, po případě, jaké povinnosti mají občané k dávce povinní, aby dozor obecní mohl býti vykonáván;

e) k jakému účelu upotřebeno má býti výnosu dávky;

f) jakými pořádkovými pokutami a jinými tresty stíhají se ti, kdo podniknou něco, aby se placení dávky vyhnuli, pokud se týče, kdo nešetří pravidel, o vybírání dávky vydaných.

Trestní řízení náleží v příčině pokut pořádkových obcím ve vlastní působnosti, v příčině jiných trestů pak politickým okresním úřadům.

Pravidla o způsobu výběru dávky v obci buďte schválena těmi úřady, které povolují výběr dávky. Před rozhodnutím budiž zemským výborem slyšen výbor okresní.

Schválená pravidla musí býti v obci po 14 dní veřejně vyhlášena. Každý občan má právo, nahlédnouti v pravidla ta v úředních místnostech obecních.

IV. Okresním výborům a výboru zemskému náleží přihlížeti k tomu, aby výnosu dávek obcím povolených upotřebeno bylo v obcích k těm účelům, ku kterým byly určeny.

V. Dávky v tomto zákoně ustanovené vybírá obecní starosta svými zřízenci. Odvolání z platebního rozkazu obecního starosty podáno buď starostovi ve 14denní nepřestupné lhůtě, jdoucí od toho dne, kdy platební rozkaz byl doručen. O odvolání tom rozhoduje obecní výbor. Pro další odvolání platí ustanovení § 99. obecního zřízení a 77. zákona ze dne 25. července 1864, sb. zákona a nařízení č. 27., pokud se týče zákona ze dne 25. října 1868, z. z. č. 36.

Odvolání z platebního rozkazu nemá žádného účinku odkládacího.

Zdráhá-li se kdo zaplatiti povinnou dávku, vymáhá ji starosta obecní prostředkem exekuce věcí movitých týmž způsobem, jako vymáhají se nezaplacené daně.

Usnesení o příspěvcích obecních buďtež vyhlášena.

§ 90.

Každé usnesení výboru obecního o příspěvcích jakéhokoli způsobu na obec rozvržených budiž veřejně vyhlášeno. Jestli k vyhlášení takovému vyššího schválení potřebí, může každý občan do 8 dnů připomenutí svá k němu podati, kterážto připomenutí, jakož i to, co byl snad kdo dle § 72. připomenul, buďtež zároveň se žádostí za vyšší schválení na místo náležité předložena.

Kdo má vybírati přirážky.

§ 91.

Přirážky k daním vybírány buďte týmiž orgány a prostředky jako daně samy. Jiné dávky peněžité, jakož dle zákona nebo dle platného usnesení obecního pro potřeby obecní odváděti se mají, vybírej starosta svými orgány, a nechtěl-li by kdo platiti, vymáhej jich prostředkem exekuce věcí movitých, jako se vymáhají daně nezaplacené. Nechtěl-li by kdo služeb konati, budiž cena jejich vyhledána (§ 88.), a na něm týmž způsobem vymožena, jak se vymáhají jiné platy peněžité.

O přispívání na stavby a na chudé nařizuje se ve zvláštních zákonech.

§ 92.

Kdo povinen jest přispívati na stavby kostelní a školní, na stavení silnic, na stavby vodní i na zaopatřování chudých, ustanoví se zvláštními zákony.

Nebylo-li by v těchto zákonech o některých případnostech ničeho ustanoveno, buďtež takové případnosti vyřizovány dle základních pravidel tohoto zřízení obecního.

Povinnost přispívati na jisté potřeby, zakládající se na zvláštních titulech právních, zůstává v platnosti.

Kapitola šestá.

O spojení obcí pro společné spravování svých záležitostí nebo pro společné ústavy.

Které obce mohou se o své vůli spojiti.

§ 93.

Každá obec téhož okresu politického má toho vůli, spojiti se, jak co se týče působnosti samostatné (§ 28.), tak i působnosti přenešené (§ 29.), aneb některých části jejich s obcí jinou, aby měly společnou správu svých záležitostí. (ČI. VII. zákona, daného dne 5. března 1862.)

Úmluva, kterou obce takové učiní o to, jak se mají záležitosti jejich společně spravovati, předložena buď místodržitelství, aby ji schválilo, smluvivši se o to se zastupitelstvem okresním.

Které obce mají býti spojeny.

§ 94.

Neměla-li by některá obec prostředků k plnění povinností z působnosti přenesené (§ 29.) vzcházejících, budiž způsobem zákona zemského s jinými obcemi téhož okresu politického spojena, aby s nimi měla společnou správu záležitostí svých dotud, pokud nenabude potřebných prostředků. (Čl. VII. zákona daného dne 5. března 1862.)

Pakli by se obce takové neshodly, jak útraty za správu tu mají se rozděliti, rozhodne v příčině toho zastupitelstvo okresní.

§ 94.

(znění dané zemským zákonem ze dne 26. listopadu 1874, č. 87 z. z.)

Neměla-li by některá obec prostředků k plnění povinností, z působnosti samostatné a přenešené vzcházejících, budiž s jinou spojena, aby s ní měla společnou správu záležitostí svých potud, pokud nenabude potřebných prostředků.

O tom, je-li třeba obec některou spojiti s jinou, rozhoduje sněm.

K usnešení sněmu, kterým spojení se ustanovuje, jest zapotřebí schválení císařského.

Neshodnou-li se jednotlivé obce o tom, jak se náklady, jichž se týče, rozděliti mají, rozhodne u věci té okresní zastupitelstvo.

Seznam obcí, jichž rozloučení a spojení průběhem roku povoleno bylo, uveřejní se v zákonníku zemském.

Komu přísluší zřizovati orgány ústavů společných.

§ 95.

Je-li několik obcí za příčinou některých potřeb působnosti své ke společným ústavům spojeno, aneb spojilo-li by se budoucně několik obcí k takovým ústavům společným, zůstavuje se jim, aby si zřídily orgány ku správě ústavů takových a aby vyměřily, co k působnosti orgánů těch náležeti má.

Nemohou-li se obce shodnouti o opatření se týkající, učiní výbor okresní příhodné opatření.

Kapitola sedmá.

O dohledu k obcím.

§ 96.

Zastupitelstvu okresnímu náleží přihlížeti k tomu, aby jmění a statek kmenový, obcím a jejich ústavům náležející, zachovaly se neztenčeny. (Čl. XVIII. zákona, daného dne 5. března 1862.)

Ke kterým usnesením výboru potřebí schválení okresního zastupitelstva.

§ 97.

(Bod 6. byl doplněn zemským zákonem ze dne 2. července 1897, č. 40 z. z.)

Záležitosti, ve kterých se má usnesení výboru obecního zastupitelstvu okresnímu ku schválení předložiti, jsou kromě těch, ježto byly jinde v tomto zákoně uvedeny (§§ 2., 4., 84., 87., 93.), tyto:

1. Když se má věc nějaká, náležející ku kmenovému jmění neb statku obce neb některého ústavu obecního, na jiného převésti, zastaviti neb stálým břemenem stížiti;

2. Když se má to, co z příjmů ročních přebude, mezi občany rozděliti (§ 69.);

3. Když se má vypůjčiti nějaká suma peněz, aneb když se má převzíti nějaký závazek, vyjímajíc případnost, když se připoví, že se vypůjčená suma splatí aneb závazek převzatý splní jedině z řádných příjmů obce neb ústavů obecních, a když suma vypůjčená neb závazek převzatý s připočtěním dluhů, které obec již má, nepřevyšuje ročních příjmů z jmění obce neb z jmění ústavů obecních. (Čl. XVIII. zákona, daného dne 5. března 1862.)

4. Když se má věc nějaká, obci neb ústavům obecním náležející, pronajmouti na více než 12 let, aneb když se má pronajmouti bez veřejné licitace;

5. Když se má z obecních lesů více dříví porážeti, nežli systemisování lesů dopouští;

6. Když hodlá se obec zúčastniti nějakého podniku výdělečného, zvláště pak podniku akciového, nebo když chce sama založiti podnik, který má předem účel, aby se rozmnožily příjmy obecní.

O kterých usneseních obecních má zastupitelstvo okresní dobrá zdání sněmu podávati.

§ 98.

Každé usnesení obecní, k němuž, aby platnosti nabylo, potřebí schválení sněmu, posláno budiž zastupitelstvu okresnímu, které je i s dobrým zdáním svým předloží sněmu.

Z usnesení výboru obecního odvolati lze se k výboru okresnímu.

§ 99.

Výboru okresnímu náleží rozhodovati, když se někdo odvolá z usnesení výboru obecního u věcech, jež nejsou státem na obec přeneseny. (Čl. XVIII. zákona, daného dne 5. března 1862.) Vyjmuty jsou z toho stížnosti, o nichž rozhodovati ponecháno jedině zastupitelstvu okresnímu.

Z přirážek k daním nemá odvolání místa, leč by byly vyšší nežli přirážky zákonem vyměřené, aneb by byly sice dle zákona vyměřené, ale nesprávně rozděleny.

Odvolání takové podáno buď ve 14denní lhůtě nepřestupné, jdoucí ode dne vyhlášeného usnesení neb oznámení, představenému obce, aby je dále předložil.

Kdo koná moc disciplinární nad představenstvem obecním.

§ 100.

Výbor okresní může údům představenstva obecního, kteří by povinnosti své v záležitostech samostatné působnosti porušili, uložiti pokuty pořádkové až do 20 zl.

Pakli by se dopustili hrubého porušení povinnosti svých, aneb by jich trvale zanedbávali, může je místodržitelství, smluvivši se o to s výborem okresním, s úřadu sesaditi.

V kterých případnostech se má zříditi zástupce obce.

§ 101.

Vzejde-li rozepře o nějaké právo soukromé mezi obcí a mezi nějakou třídou občanů nebo mezi některými občany, a jestli výbor obecní v té věci podjatý, přičiniž se výbor okresní předkem a nejprve o přátelské narovnání, a nestane-li se narovnání toto, zřídiž obci zástupce, aby rozepři pořadem práva provedl.

Jaké právo do hledací má správa státní k obecnímu výboru
a kdy může usnesení jeho zastaviti.

§ 102.

Správě státní přísluší vykonávati právo dohledací k obcím, aby z mezí působnosti své nevystupovaly a nečinily ničeho; co by bylo proti zákonům. (Čl. XVI. zákona, daného dne 5. března 1862.)

Toto právo dohlédací konati bude předkem politický úřad okresní, kterýž může k tomu konci žádati, aby mu výbor obecní usnesení svých propůjčil a čeho potřebí vysvětlil; pakli by výbor obecní v usnesení svém z mezí působností své byl vystoupil aneb něco učinil, co proti zákonům, má okresní úřad politický právo i povinnost zakázati, aby se takové usnesení nevykonávalo, z kteréhož zákazu však může výbor k místodržitelství rekurs vzíti.

V kterých stížnostech, týkajících se představenstva obecního,
přísluší rozhodovati okresnímu úřadu politickému.

§ 103.

Nešlo-li by o nějaké usnesení výboru obecního, z něhož odvolání jde dle § 83. k zastupitelstvu okresnímu aneb dle § 99. k výboru okresnímu, přísluší také politickému úřadu okresnímu rozhodovati v příčině stížnosti, podaných proti nějakému opatření neb nařízení představenstva obecního, kterýmž zákon byl porušen nebo chybně vyložen. (Čl. XVI. zákona, daného dne 5. března 1862.)

U věcech státem na obec přenesených jde odvolání v každé případnosti k politickému úřadu okresnímu. (Čl. XVIII. zákona, daného dne 5. března 1862.)

Ve kterých případnostech se má zjednati pomoc na útraty obce.

§ 104.

Jestliže by výbor obecní opominul vybývati, co zvláštními zákony na obec vloženo, a plniti povinnosti, dle těchto zákonů na obec náležející, aneb by se to činiti zpěčoval, má politický úřad okresní nákladem a na škodu obce zjednati pomoc, jíž potřebí.

Jaké právo má politický úřad okresní v příčině přenesené působnosti.

§ 105.

Politický úřad okresní má právo uložiti starostům, kteří by povinnosti své v záležitostech působnosti přenesené porušili, pokuty pořádkové až do 20 zl.

Bylo-li by porušení povinnosti takové, že by správa záležitostí působnosti přenesené starostovi beze škody obecného dobrého svěřiti se dále nemohla, a neodpomůže-li, jsa k tomu vyzván, výbor obecní, může politický úřad okresní ku spravování týchž záležitosti na náklad obce zříditi jiný orgán.

Z opatření učiněného od politického úřadu okresního dle §§ 104. a 105. vzíti se může odvolání k místodržitelství, kteréž odvolání však nemá odkládacího účinku a má podáno býti do 14 dnů politickému úřadu okresnímu.

Co se státi má, když se zastupitelstvo obecní rozpustí.

§ 106.

Místodržitelství má moc, zastupitelstvo obecní rozpustiti. Obec může vzíti v případnosti takové rekurs ke státnímu ministeriu, kterýž však nemá odkládacího účinku.

Nejdéle v šesti nedělích po rozpuštění zastupitelstva obecního rozepsána budiž nová volba. (Čl. XVI. zákona, daného dne 5. března roku 1862.)

Pro spravování záležitostí do toho času, až bude nové zastupitelstvo obecní dosazeno, učiní politický okresní úřad opatření, jichž potřebí, smluviv se o to prve s výborem okresním.

Kapitola osmá.

O zastupitelstvu některých osad, které mají zvláštní jmění.

§ 107.

Jestli obec složena z několika míst, budiž každému takovému místu (osadě) ponecháno, aby si samo spravovalo své jmění, ač nebylo-li nic jiného ustanoveno zvláštní úmluvou.

To platí také o částech míst (o vsích částečných), mají-li své zvláštní jmění obecní.

V takových osadách zřídí se zvláštní zastupitelstvo.

§ 108.

K tomu konci buď v každém místě takovém dle předpisů, obsažených ve 3. kapitole zřízení obecního, pak v řádu volebním, ustanoveno zvláštní zastupitelstvo, k němuž se úplně vztahují všechna nařízení právě připomenutá. pokud se výslovně neustanoví výjimky nějaké.

Aby se však předešlo všelikému nedorozumění, užíváno budiž vždy slov: místní zastupitelstvo, místní výbor, místní rada a místní představený.

Jak se zřizuje zastupitelstvo místní.

§ 109.

K tomu konci, aby se zřídilo místní zastupitelstvo, sestaví se v místech takových jen dva sbory voličské, a právo voliti mají jedině ti občané tohoto místa, kteří jsou rakouští občané státní a kteří platí z nemovitosti své, ležící v okršlku místa, nejméně od roku – aneb z podniknutí živnostenského, v místě provozovaného, aneb z příjmů svých nejméně od tří let přímou daň, v tom místě aneb alespoň v obci předepsanou.

Výbor skládati se má v místech, která mají alespoň 100 voličů, z 8 údů, jinak ze 12 údů.

Bylo-li by v místě jen 12 aneb méně osob, majících právo voliti, jsou osoby tyto zastupitelstvem.

Aby se kdo stal údem výboru dle § 17. zřízení obecního, nedopouští se.

Kdo má spravovati ústavy místní.

§ 110.

Jsou-li v místě a pro místo některé ústavy zvláštní, veď správu jmění a záležitostí jejich zastupitelstvo místní dle § 33., ač nejsou-li tomu na odpor, fundace a smlouvy nějaké.

Jak se má vésti správa jmění.

§ 111.

Zastupitelstvo místní má se při spravování jmění místního a ústavů pro místo zřízených, ježto mu svěřeno, říditi tím, co ustanoveno o tom ve zřízení obecním.

K čemu se má užíti příjmů z jmění místního.

§ 112.

Čistý užitek z jmění místního buď obrácen předkem a nejprve na zapravení obecních výloh, na místo vycházejících, jak to ustanoveno dle § 76.

Kdo má za vyšší schválení žádati.

§ 113.

Kdykoli k platnosti usnesení zastupitelstva místního potřebí jest, aby bylo schváleno od zastupitelstva okresního neb zemského, má za takové schválení žádati představenstvo obecní.

Kam jdou stížnosti na usnesení místního zastupitelstva.

§ 114.

Stížnosti vedené na nějaké opatření a usnesení starosty a zastupitelstva místního podávány buďtež předkem výboru obecnímu a stížnosti na rozhodnutí výboru obecního zastupitelstvu okresnímu.

Kapitola devátá.

Ustanovení obecné.

§ 115.

Kdekoliv se v tomto zřízení obecním ukazuje ke zvláštním zákonům, užíváno budiž až do té doby, kdež zákony takové budou pořádkem ústavním, zákonů a nařízení posavadních.

Kam jdou pokuty peněžité.

§ 116.

Pokuty peněžité (pokuty pořádkové), které se dle tohoto zřízení obecního uloží, jdou do kasy obecní.

Změny tohoto předpisu

· Vyhláškou c. k. místodržitelství ze dne 6. června 1864, č. 21 z. z., bylo opraveno několik tiskových chyb.

· Vyhláška c. k. místodržitelství ze dne 13. března 1866, č. 16 z. z., opravila české znění § 87.

· Zákonem ze dne 11. listopadu 1868, č. 39 z. z., byl změněn § 87.

· Zákon ze dne 18. dubna 1869, č. 45 z. z., novelizoval § 10 vypuštěním posledního odstavce.

· Zákonem ze dne 27. července 1874, č. 46 z. z., byl připojen dodatek k § 89.

· Zákon ze dne 26. listopadu 1874, č. 87 z. z., změnil § 3 a 94.

· Zákon ze dne 26. listopadu, č. 88 z. z., upravil poslední odstavec § 87.

· Více změn přinesl zákon ze dne 28. září 1880, č. 74 z. z., jímž vykládají a částečně mění se některá ustanovení obecního zřízení, řádu volebního a zákona o okresním zastupitelstvu v příčině započítání přirážek do přímých daní.

· Změny dané zákonem ze dne 19. září 1883, č. 51 z. z., se týkají uložení obecních nebo okresních přirážek nadřízenými samosprávnými úřady.

· Zákon ze dne 25. března 1889, č. 28 z. z., novelizoval § 42 a 87.

· Zákonem ze dne 19. srpna 1893, č. 59 z. z., se změnily § 3 a 4.

· Zákon ze dne 19. srpna 1893, č. 60 z. z., zrušil zákon ze dne 27. července 1874, č. 46 z. z. (jednu z předchozích novel), a připojil dodatek k § 89.

· Zákon ze dne 22. dubna 1896, č. 43 z. z., opět změnil § 89.

· Zákonem ze dne 2. července 1897, č. 40 z. z., byl zrušen § 85 a upraveny § 2 a 97.

· Zákon ze dne 24. října 1899, č. 97 z. z., změnil § 89.

· Zákonem ze dne 4. března 1901, č. 12 z. z., byl upraven § 87.

· Nejsou zachyceny změny, ke kterým mohlo dojít v letech 1907 až 1918.

· Po vzniku Československé republiky bylo toto obecní zřízení zásadně novelizováno zákonem č. 76/1919 Sb.

· Dekretem prezidenta republiky č. 121/1945 Sb. byly zrušeny § 2 až 4.

· Zákon č. 174/1948 Sb. zrušil § 11.

· Faktické využití tohoto zákona skončilo v roce 1945 zřízením národních výborů jako nových orgánů veřejné správy.

Prameny

· Kratochvíle Jan (1864): Výklad zřízení obecního, řádu volení v obcích a práva domovského. V Praze, tiskem a nákladem Dr. Eduarda Grégra. Str. 149–194.

· Žalud Josef (1907): Obecní zřízení a řád volení v obcích království Českého s doplňujícími zákony, nařízeními a instrukcemi, zejména se zákonem chudinským a s příslušnou částí domovského zákona, jakož i obecním zákonem říšským z 5. března 1862. V Praze, nákladem firmy Höfer a Klouček. Osmé, úplně přepracované a rozmnožené vydání. Str. 33–513.

Poznámka

V uvedeném podkladu se používají nejednotně některé výrazy, např. usnesení/usnešení, přenesená/přenešená či tehda/tehdá, a tečky za číslem paragrafu, případně další interpunkční znaménka. Tento přepis uvedené rozdíly respektuje, přestože jde pravděpodobně o odchylky způsobené různým přístupem několika sazečů.

Zákon č. 7 z. z. z roku 1864 – Zřízení obecní království Českého – Řád volení v obcích království Českého

Úvod -> Obecní samospráva -> Právní úprava -> Obecní zřízení z roku 1864