PRÁVNÍ ÚPRAVA OBECNÍ SAMOSPRÁVY
Úvod -> Obecní samospráva -> Právní úprava ->
Obecní zřízení z roku 1864
Zákon
č. 7 z. z. z roku 1864 – Zřízení obecní království Českého – Řád volení v obcích království Českého
Zřízení obecní
království Českého Kapitola
první. §
1. Nynější obce místní zůstanou i
nadále obcemi místními, pokud se v nich způsobem v zákoně tomto
předepsaným nějaké změny neučiní. Spojení obcí v jednu místní obec. §
2. Dvě nebo více obcí téhož politického
okresu mohou, když místodržitelství z příčin veřejných žádné námitky
proti tomu nemá, po obecním usnešení dle § 85.
učiněném, s přivolením okresního zastupitelstva, v jednu obec
místní se spojiti, a přestanou býti obcí místní o sobě; potřebí však, aby se
obce takové prvé umluvily o to, jak se zachovati chtějí v příčině držení
a požívání své majetnosti a svých ústavů i fondů. §
2. (znění
dané zemským zákonem z 2. července 1897, č. 40 z. z.) Dvě nebo více obcí téhož
zastupitelského okresu mohou se spojiti v jednu místní obec, když
nenamítá proti tomu ničeho místodržitelství z ohledů veřejných a když
svolí k tomu zastupitelstvo okresní. Nežli se obce takto spojí, jest
zapotřebí, aby byla učiněna dokonalá úmluva o vlastnictví, držení, správě a
užívání netoliko zvláštního jmění, které náleželo každé z nich před
spojením, nýbrž i zvláštních jejich fondů a ústavů. Náležejí-li obce, které se mají
spojiti, rozličným zastupitelským okresům, mohou býti spojeny za stejných podmínek
jenom zákonem zemským. Usnesení, která učiní obecní
výborové o spojení, buďte v obcích, jichž se týče, veřejně vyhlášena. Kdy mohou obce býti rozloučeny. §
3. Obce, které dle zákona, daného dne
17. března 1849, spojeny byly s jinými v obec jednu, mohou po
vyslyšení zastupitelstva okresního zákonem zemským zase rozloučeny býti, a
každá z nich může se státi obcí místní o sobě, když má takové
prostředky, aby vyplnila závazky, které jí z působnosti přenesené (§ 29.)
vzcházejí. (Článek VII. zákona, daného dne 5. března 1862.) Nežli se však obec některá takto
rozloučí, potřebí, aby se dokonale ustanovilo, jak se mají rozděliti jmění a
statek společný, též společná břemena, a do které obce mají příslušníci obce
náležeti. Pod týmiž výminkami může se obec místní také kromě případnosti
dotčené zákonem zemským rozděliti na dvě neb na více obcí místních. §
3. (znění
dané zemským zákonem z 16. listopadu 1874, č. 87 z. z.) Obec místní může rozloučena býti ve
dvě neb více místních obcí, když každá z nich má takové prostředky, aby
vyplnila závazky, které jí z působnosti samostatné i přenešené
(§§ 28.
a 29.)
vzcházejí. O tom, může-li se rozloučení státi,
rozhoduje sněm; k usnešení sněmu, kterým se
rozloučení povoluje, zapotřebí jest schválení císařského. Není-li sněm shromážděn, může
zemský výbor ve srozumění s místodržitelstvím vysloviti, může-li se
rozloučení připustiti. Zamítnouti mohou se žádosti za
rozloučení vždy jen po usnešení sněmu zemského. Pokaždé budiž před konečným
rozhodnutím slyšeno okresní zastupitelstvo. Nežli se však obec některá takto
rozloučí, potřebí, aby se dokonale ustanovilo, jak se mají rozděliti jmění a
statek společný, též společná břemena, a do které obce mají příslušníci obce
náležeti. §
3. (znění
dané zemským zákonem z 19. srpna 1893, č. 59 z. z.) Obec místní může rozloučena býti ve
dvě neb více místních obcí, když každá z nich má takové prostředky, aby
vyplnila závazky, které jí z působnosti samostatné i přenesené (§§ 28.
a 29.)
vzcházejí. O tom, může-li se rozloučení státi
neb ne, rozhoduje výbor zemský, dohodnuv se o tom s místodržitelstvím. Kdyby nebyla docílena shoda mezi
výborem zemským a místodržitelstvím, předloží se věc sněmu k usnesení.
K usnesení sněmu, kterým se rozloučení povoluje, zapotřebí jest
schválení císařského. Pokaždé budiž před konečným
rozhodnutím slyšeno okresní zastupitelstvo. Nežli se však obec některá takto
rozloučí, jest potřebí, by se dokonale ustanovilo, jak se mají rozděliti
jmění a statek společný, též společná břemena, a do které obce mají
příslušníci obce náležeti. §
3. (znění dané
zemským zákonem z 19. srpna 1893, č. 59 z. z.) Obec místní může rozloučena býti ve
dvě neb více místních obcí, když každá z nich má takové prostředky, aby
vyplnila závazky, které jí z působnosti samostatné i přenesené (§§ 28.
a 29.)
vzcházejí. O tom, může-li se rozloučení státi
neb ne, rozhoduje výbor zemský, dohodnuv se o tom s místodržitelstvím. Kdyby nebyla docílena shoda mezi
výborem zemským a místodržitelstvím, předloží se věc sněmu k usnesení.
K usnesení sněmu, kterým se rozloučení povoluje, zapotřebí jest
schválení císařského. Pokaždé budiž před konečným
rozhodnutím slyšeno okresní zastupitelstvo. Nežli se však obec některá takto
rozloučí, jest potřebí, by se dokonale ustanovilo, jak se mají rozděliti
jmění a statek společný, též společná břemena a do které obce mají
příslušníci obce náležeti. Kdy mohou se státi změny v obecních
hranicích. §
4. Měla-li by se v mezech některé obce místní státi změna taková, že by tím
obec nepřestala býti obcí o sobě, potřebí k tomu povolení zastupitelstva
okresního a kromě toho pronešení ze strany
místodržitelství, že proti tomu z příčin veřejných nic není na závadu. §
4. (znění
dané zemským zákonem z 19. srpna 1893, č. 59 z. z.) Kdyby se v hranicích některé
obce místní měly státi změny takové, že by tím obec nepřestala býti obcí o
sobě, jest k tomu zapotřebí povolení zastupitelstva okresního a kromě
toho prohlášení se strany místodržitelství, že proti tomu z příčin
veřejných nic není na závadu. Nejsou-li všechny súčastněné obce srozuměny s těmito změnami hranic,
rozhoduje o tom výbor zemský, dohodnuv se s místodržitelstvím. Kdyby nebyla docílena shoda mezi
výborem zemským a místodržitelstvím, předloží se věc sněmu k usnesení. K usnesení sněmu, kterým se povoluje
změna hranic, potřebí jest schválení císařského. Pokaždé budiž před konečným
rozhodnutím slyšeno příslušné okresní zastupitelstvo. Které nemovitosti jsou vyloučeny ze svazku
obce místní. §
5. Každá nemovitost má býti ve svazku
některé obce místní. Vyjmuty jsou z toho jediné residence, zámky a jiná
stavení. v kterých bydlí nebo na čas se zdržuje císař a nejvyšší dvůr a
taktéž zahrady a sady k těmto stavením náležející. (Čl.
I. zákona daného dne 5. března 1862.) Kapitola
druhá. §
6. V obci rozeznávají se občané a
osoby přespolní. Občané jsou: 1. příslušníci obce, to jest ti, kteří mají
v obci právo domovské; 2. společníci obce, totiž ti, kteří nemajíce
v obci práva domovského, a) jsou v obci v držení domu neb
pozemku; b) nebo kteří v obci platí ze živnosti
samostatně provozované nebo z příjmů daň přímou a řádně v ní bydlí. Také korporace, horní nákladnictva a spolky zřízené na akcie, čítají se
k společníkům obce, když mají v obci nemovitý statek anebo platí
v ní daň z výdělku neb z příjmů. Všichni jiní v obci, kteří
nejsou občané, slovou přespolní. §
7. Práva domovská ustanovena jsou
zákonem, daným dne 3. prosince 1863, čís. 105 zákonníka
říšského. §
8. V městech a městysech jsou
měšťané ti, kdož posaváde od obce právo měšťanské obdrželi a budoucně budou
jimi ti příslušníci obce, kteří právo měšťanské od obce týmž způsobem obdrží.
Za propůjčení práva měšťanského může obec bráti plat, kterýž se alespoň na
rok ustanoví napřed. O
čestných měšťanech a občanech. § 9. Každá obec má toho vůli, jmenovati
zasloužilé muže, jsou-li rakouští občané státní, čestnými měšťany neb
čestnými občany. Aby jmenování bylo platné, potřebí,
aby k němu svolily dvě třetiny veškerých členů výboru; jmenování může se
díti jedině tajným hlasováním. Práva
a povinnosti údův obce čili občanův. § 10. Údové obce čili občané mají dle toho,
jak v tomto zákoně ustanoveno, účastenství v právích
a užitcích i v povinnostech a břemenech obecních. Příslušníci obce mají kromě toho
v případě nuznosti své právo, žádati za opatření v chudobě dle
toho, co ustanovují příslušné zákony. Měšťanům zůstavuje se právo
k fundacím a ústavům jim k dobrému zvláště zřízeným. Čestní měšťané a občané mají
v této vlastnosti práva společníků obcí, nemají však jejich povinností. § 11. Obec nemůže žádnému společníku obce
ani žádnému přespolnímu, který vysvědčí, že má někde právo domovské, aneb
alespoň prokáže, že učinil, čeho potřebí, aby takového vysvědčení došel,
odepříti povolení, v okrlšku obce se
zdržovati, pokud nespadá v obtíž dobročinnosti obecné a pokud mimo to
přespolní s lidmi svými domácími vede bezúhonný život. (Čl. III.
zákona, daného dne 5. března 1862.) Měl-li by se kdo v příčině
této za stížena, žádati může na politickém úřadě za
pomoc. Práva
soukromá zachovávající se v moci své. § 12. V soukromých právech a
povinnostech vůbec a zvláště v právě vlastnickém a právech požívání buď jednotlivých
osad, buď celých tříd občanů, buď některých údův
obce tímto ničeho se nemění. Kapitola třetí. § 13. Zastupitelstvem obce
v záležitostech obecních jest výbor a představenstvo. (Čl.
VIII. zákona, daného dne 5. března 1862.) § 14. Výbor obecní skládá se
v obcích, které mají méně nežli 100 údů, majících právo voličské,
z 9 neb 8 údů podle toho, zřídí-li se tři sbory voličské nebo dva;
v obcích, které mají
více
než 1000 údů, majících právo voličské, skládá se z 36 údů. K zastoupení údů výborových, kteří
pro nějakou překážku nemohou přijíti nebo jejichž místa nejsou obsazena,
zřízeni buďtež náhradníci, jichž nemá býti více,
nežli polovice údů výborových. Nedá-li se počet náhradníků počtem
sborů voličských děliti, zvýšen buď na počet nejbližší počtem sborů
voličských dělitelný. Není-li osada, která má výbor
místní (§ 108.), ve výboru obecním nikým zastoupena, může
představený místní choditi do porad výborových, ač mu přísluší jen hlas
poradní. § 15. Představenstvo obce skládá se ze
starosty čili z představeného a alespoň dvou starších čili obecních
radních. Kde toho práce a okolnosti
vyhledávají, může výbor počet starších obecních přiměřeně rozmnožiti. Nemůže
však býti starších obecních více, nežli třetina údů výborových. Údové představenstva jsou též údové výboru a jsou obsaženi v počtu údů výborových. O
údech výboru a jejich náhradnících. § 16. Údové výboru a náhradníci volí se od
těch, kteří mají právo v obci voliti. Širší ustanovení, kdo má právo voliti
a kdo může volen býti, též jak se má při volení předsejíti,
obsažena jsou v řádu volebním. § 17. Každý občan, který má právo
voličské a platí alespoň šestou část veškeré přímé daně v obci
předepsané, má právo, pokud platí řečenou část daně a pokud mu nevadí žádná
z příčin vylučovacích, jmenovaných v § 12. řádu volebního, býti údem výboru obecního, nebyv
ani zvolen. Tito údové
nekladou se v počet údů výborových ustanovený v § 14. Osoby vojenské, skutečnou službu
konající, a osoby ženské, které tohoto práva užíti chtějí, jsou povinny dáti
se zastupovati plnomocníky, jiné osoby, které mají právo do výboru choditi,
mohou se dáti plnomocníkem zastupovati. Nemůže-li kdo volen býti jedině za
tou příčinou, že nemůže volně nakládati s jměním svým, nepozbývá tím
práva, choditi do výboru; má však právo to vykonávati svým řádným zástupcem
nebo jeho plnomocníkem. Zastupování takové ve výboru může
převzíti jen ten, kdo jest občan rakouský a soběprávný,
a jemuž nevadí žádná z příčin jmenovaných v §§ 3., 11. a 12. řádu volebního, pro kterouž by nemohl voliti a volen
býti, aneb pro kterouž by byl z práva voličského a volitelnosti
vyloučen. On také může zastupovati jen jednoho úda
výboru. Jestli plnomocník takový již sám o
sobě údem zastupitelstva obecního, počítán buď při hlasování jeho hlas dvojnásobně.
Údové představenstva obecního nemohou však
plnomocenství takového na se vzíti. Byl-li by občan některý, jenž dle
předešlého paragrafu má právo, choditi do výboru obecního, také do výboru
zvolen, nechť se prohlásí, zdali chce zvolení toho přijmouti aneb užiti práva
zákonem mu propůjčeného. Dvou hlasů ve výboru z té příčiny míti nemůže. O
volení obecního představenstva. § 19. Výboru obecnímu přísluší voliti ze
sebe starostu a obecní starší. Řád volební zavírá
v sobě širší ustanovení v příčině toho. Kdo
jest povinen úřad zvolením naň vložený přijmouti. § 20. Každý občan, volitelný a řádně
zvolený, když byl zvolen za úda výboru nebo za
náhradníka, anebo za úda představenstva obecního, povinen
jest, úřad tento na sebe vzíti. Toliko osoby níže jmenované nejsou
povinny úřadu toho přijímati: 1. duchovní kteréhokoliv vyznání a učitelé
veřejní; 2. úředníci a služebníci dvorští, státní a
zemští, též úředníci a služebníci fondů veřejných, pokud skutečnou službu
konají; 3. osoby vojenské, které nejsou ve službě
skutečné; 4. osoby, ježto mají výše 60 let; 5. ti, kdož některé místo
v představenstvu obecním již po celou dobu volební spravovali, nejsou
povinni, přijímati takového místa pro volební dobu nejprvé
příští; 6. nejsou povinni úřadu takového přijímati
ti, kdož mají vadu nějakou na těle, která by jim překážela, povinnosti úřední
konati, aneb kteří bývají nějakým trvalým a těžkým neduhem stiženi; 7. ti, kteří pro své řádné zaměstnání bývají
často aneb po dlouhý čas v roce v obci nepřítomni; 8. ti, kdož mají dle § 17. právo
choditi do výboru obecního, nebyvše v něj zvoleni. Kdo by, nemaje takové příčiny
k omluvě a byv k tomu po druhé vyzván, úřadu, k němuž zvolen byl,
nepřijal, aneb úřadu přijatého dále spravovati nechtěl, pozbude pro tuto dobu
volební a pro dobu volení nejprvé příští práva
voličského. obecní zastupitelstvo může mu též uložiti pokutu peněžitou až do
100 zl. Na
jaký čas se volí zastupitelstvo obecní. § 21. Údové výboru a náhradníci, též údové představenstva volí se na tři léta, a zůstanou i po
tomto čase v úřadě dotud, pokud se nezřídí nové zastupitelstvo obecní. Ti, kteří vystoupí, mohou znovu
zvoleni býti, nevadí-li jim překážka jiná zákonem daná. § 22. Uprázdní-li se v těch třech
letech místo starosty nebo některého staršího obecního, má výbor nejdéle ve
čtrnácti dnech na zbývající ještě čas novou volbu předsevzíti. Jest-li
prázdné místo úda výboru, má starosta povolati do výboru
onoho náhradníka, který ve sboru voličském, v němž scházející úd byl
zvolen, obdržel nejvíce hlasů. Jsou-li hlasové počtem sobě rovni,
rozhoduje los. Scházelo-li by ale tolik údů
výborových, že by se počet údů od jistého sboru voličského zvolených, ani
povoláním náhradníků doplniti nemohl, má týž sbor voličský podle posledního
seznamu voličského neprodleně zavésti volbu doplňovací na zbývající ještě
část doby volební. Co
v § 22. v příčině povolání náhradníka ustanoveno, má
také platnost, když by některý úd výboru pro nějakou překážku toliko na čas
nemohl úřadu svého konati. Co
mají slíbiti starosta a starší obecní. § 24. Starosta a starší obecní jsou
povinni, když se uvazují v úřad svůj, slíbiti u přítomnosti výboru
obecního v ruce správce úřadu okresního nebo některého úřadníka od tohoto úřadu vyslaného, na místě přísahy, že
chtějí Jeho c. k. Apoštolskému Veličenstvu věrni a Jeho poslušni býti, zákony
zachovávati a své povinnosti svědomitě plniti. § 25. Údové výboru a náhradníci jsou povinni,
vykonávati svůj úřad zdarma. Zda-li
starosta po čas jeho úřadování z obecních důchodů má dostati nějakou
náhradu a jakou, ustanoví obecní zastupitelstvo. Vždy však náleží jemu a každému
zastupiteli obecnímu náhrada za výlohy, kteréž jsou s vykonáváním prací
jejich spojeny. Kdy
údové zastupitelstva pozbývají úřadů. § 26. Úd představenstva, úd výboru nebo
náhradník pozbude úřadu svého, když při něm vzejde nebo na jevo přijde případnost nějaká, pro kterou by nebyl mohl
původně zvolen býti, anebo pro kterou by nebyl mohl dle § 17. do výboru
vstoupiti. Přijde-li úd představenstva, úd
výboru nebo náhradník ve vyšetřování pro nějaký čin trestuhodný, jmenovaný
v §§ 3., 4., pod b), a 12. řádu volebního, anebo prohlásí-li se na jeho jmění
konkurs aneb zavede-li se na něj narovnání, nemůže úřadu svého vykonávati
dotud, pokud trvá řízení trestní neb konkursní aneb narovnávání. Kapitola čtvrtá. O působnosti obce
místní. Část první. Kolikerá
jest působnost obce místní. § 27. Působnost obce jest dvojí: a) samostatná, a b) přenesená. (Čl. IV. zákona, daného dne
5. března 1862.) Která
jest samostatná působnost obce. § 28. Působnost samostatná, t. j.
působnost, ve které obec, šetříc zákonů říšských a zemských, sama se může na
všem volně ustanovovati a dle toho nařizovati a opatření činiti, obsahuje
v sobě vůbec vše to, co se předkem a nejprvé
prospěchu obce dotýče a v mezích jejích
vlastními silami opatřeno a provedeno býti může. Za touto působností přísluší obci
zvláště: 1. Spravovati dle vůle jmění své a
záležitosti své ke svazku obecnímu se vztahující. Měla-li by ta neb ona
z několika osad, spojených v jednu obec místní, své zvláštní jmění,
přísluší každé z nich, spravovati je a nakládati s ním samostatně. 2. Přísluší obci přihlížeti
k bezpečnosti osoby a jmění. 3. Péči míti o zachování obecních silnic,
cest, míst a mostů, též o bezpečné a snadné ježdění po silnicích a vodách,
jakož jí přísluší konati policii polní. 4. Přísluší jí vykonávati policii
k věcem potravním se vztahující a přihlížeti k prodeji na trhu,
zvláště pak dohlížeti k míře a váze. 5. Vykonávati policii ve příčině zdraví. 6. Konati policii čeledi a dělníků se
týkající a držeti ruku nad řádem čeledním. 7. Konati policii mravnosti. 8. Pečovati o chudé a obecní ústavy
dobročinné. 9. Konati policii v příčině staveb a
v příčině ohně, držeti ruku nad řádem stavěcím a udělovati policejní
povolení ku stavbám. 10. Míti účastenství, jak zákonem se ustanoví,
ve správě škol středních, jež obec vydržuje, též škol obecních, a péči míti
o zřizování, v dobrém způsobu chování a nadání škol obecních,
hledíc k patronátům školním posud v platnosti zachovaným. 11. Přísluší obci činiti narovnání mezi
stranami spor vedoucími skrze důvěrníky z obce volené. 12. Odbývati dobrovolné licitace věcí movitých. Která
jest přenesená působnost obcí. § 29. Přenesená působnost obcí,
t. j. povinnost obcí, přičiňovati se spolu k účelům správy veřejné,
vyměřuje se zákony obecnými a v mezích zákonů obecných zákony zemskými.
(Čl. VI. zákona daného dne 5. března 1862.) Část druhá. § 30. Výbor obecní jest
v záležitostech obecních orgánem usnešení
činícím a přihlížejícím. (Čl. XII. zákona, daného dne 5. března 1862.) Moci vykonávací obecní výbor nemá. Které
záležitosti přikázány jsou k výboru. § 31. Co se týče hospodaření obecního, má
výbor v poradu bráti a usnešení činiti o
těchto věcech: 1. když se má nějaké opatření učiniti
v případě obecního kmenového jmění a statku; 2. když se má ustanoviti, jak se jmění a
statku takového má užívati; 3. má v poradu bráti rozpočet příjmů a
vydání, i to, jak by schodek čili deficit se uhradil; 4. má vyřizovati počty výroční; 5. vůbec má v poradu bráti všechny
záležitosti, ježto náležejí k k obyčejné správě jmění. Konečně mu přísluší, 6. aby přihlížel buď sám nebo prostředkem
komisí, jak se nakládá s obecním jměním. Komu
přísluší ustanovovati úředníky a služebníky. § 32. Výbor má představenstvu obecnímu
přidati jistý počet osob s potřebou se srovnávající, které by konaly
práce, jež představenstvu dle samostatné i dle přenesené působnosti konati
náleží. Vidělo-li by se ve výboru
zapotřebí, aby se k tomu konci zřídili zvláštní úředníci a služebníci, přísluší
mu ustanoviti, kolik jich má býti a jaké příjmy mají míti, jakým způsobem se
mají jmenovati i pod přísahu bráti a jakých platů na odpočinutí a jakého
jiného zaopatření mají požívati. Totéž
vztahuje se k ústavům obecním. § 33. Co ustanoveno v §§ 31. a 32.,
vztahuje se také k ústavům obecním, není-li fundacemi nebo smlouvami nic
jiného nařízeno. Co
jest mimo to zůstaveno výboru k usnešení. § 34. K působnosti výboru mimo to
náleží: 1. voliti představeného; 2. propůjčovati práva domovského i práva
měšťanského, jakož i jmenovati čestné měšťany a čestné občany; 3. užívati práva patronátního nebo
presentačního, obci příslušejícího, aneb práva, propůjčovati fundací; 4. ustanovovati zástupce obce ve právních
záležitostech; 5. učiniti usnešení
o změnách v mezích obecních; konečně má výbor 6. z údů obecních každý rok zvoliti
důvěrníky, kteříž by se přičinili o narovnání mezi stranami spor vedoucími. Pokud
výbor může ustanoviti tresty. § 35. Pokud vykonávání policie místní
není zákonem vznešeno na orgány císařské, může výbor v mezích zákonů
vydávati nařízení policie místní se týkající, ježto mají platnost
v obci, a může na nešetření takových nařízení ustanoviti pokutu až do
10 zl. anebo, nebyl-li by vinník s to,
aby ji zaplatil, vězení až na 48 hodin. Výbor
má povolovati peníze k potřebám policejním. § 36. Výbor jest povinen povoliti
k ústavům a zřízením, jichž k vykonávání místní policie potřebí,
peněz náležitých a práv jest ze všelikého opominutí, které by se mu v té
příčině za vinu klásti mohlo. Z kterých
škod práva jest obec. § 37. Vykonává-li obec policii místní, má
nahraditi veškerou škodu, která by komu vzešla z opominutí povinností,
jež ukládá obci zákonní policie místní (§ 36.). Zvláště
pak povinna jest dáti náhradu, když někomu v okrlšku
obce učiněna byla škoda veřejným násilím při srocení spáchaným a nebyl
postižen pachatel, a když na obec vina padá, že opominula učiniti, čím by se
bylo zamezilo násilí. Zdali obec povinna jest dáti
náhradu, rozhodne úřad politický po vyslyšení zastupitelstva okresního.
Nestane-li sjednocení o to, mnoho-li náhrady má se
dáti, budiž jí průchod zjednán pořadem práva. Pokud
má výbor pečovati o zaopatřování chudých. § 38. Nestačí-li k zaopatřování
chudých důchody ústavů dobročinných a ústavů pro chudé, ani fondy k tomu
zřízené, má výbor dle zákonův o tom daných
zjednati, čeho se nedostává, a může ustanoviti, nač se to má obrátiti. Která
dobrá zdání má výbor vydávati. § 39. Výbor povinen jest vydávati od sebe
dobrá zdání, jichž požádá politický úřad okresní, aneb šlo-li by o
záležitosti k samostatné působnosti obce náležející, jichž požádá
zastupitelstvo okresní. O
kterých stížnostech rozhoduje výbor. § 40. Výboru přísluší rozhodovati ve
příčině stížnosti na opatření, učiněná představenstvem obecním
v záležitostech samostatné působnosti obce. Pod kterými výminkami rozhodovati
má politický úřad okresní, ustanovuje se v § 103. Ku
kterým věcem má výbor přihlížeti. § 41. Výboru náleží přihlížeti ke pracím
představenstva obecního a ke pracím správy ústavův
obecních. On může zříditi zvláštní kommisse, jak
k tomuto přihlížení tak i k onomu, když obec něco podnikne,i také k tomu konci, aby dávaly dobrá zdání
a činily návrhy v záležitostech obecních. K takovým kommissím
může také vzíti důvěrníky odjinud než ze svého středu. Výbor jest povinen dáti do roka
několikráte kasy vyšetřovati. § 42. Výbor se má svolati dle toho, jak
potřeba toho vyhledává, nejméně však jednou za čtvrt roku. K takovému shromáždění svolá
jej starosta, aneb kdyby starosta toho učiniti nemohl, jeho náměstek. Shromáždění, které by nebylo takto
svoláno, jakož i shromáždění, k němuž by nebyli pozváni všichni členové
výboru, není po zákonu a usnešení jím učiněná jsou
neplatná. Výbor má se svolati, případnosti
pilné vyjímajíc, alespoň 3 dni před shromážděním a mají se mu zároveň
oznámiti věci, o kterých se bude rokovati. Starosta jest povinen výbor
svolati, když toho žádá alespoň třetina údů nebo politický úřad okresní nebo,
šlo-li by o věc nějakou, ježto se týká samostatné působnosti obce, když toho
žádá zastupitelstvo nebo výbor okresní. § 42. (znění
dané zemským zákonem ze dne 25. března 1879, č. 28 z. z.) Výbor se má svolati dle toho, jak toho
bude vyžadovati potřeba, nejméně však jednou za čtvrt roku. K takovému shromáždění má
svolati jej starosta nebo, kdyby starosta nemohl toho učiniti, náměstek jeho. Oznámení o tom budiž učiněno
písemně všem údům výboru, ve případě pak, že by některý úd nebyl doma, budiž
učiněno, pokud se týče úda, který byl do výboru
zvolen, osobě dospělé, která s ním pospolu bydlí a pokud se týče toho,
kdo jest údem výboru obecního na základě § 17. zř. ob.,
zástupci jeho, jejž k tomu má zvláště ustanoviti. Shromáždění, které by nebylo takto
svoláno, jakož i shromáždění, k němuž by nebyli pozváni všichni členové
výboru, není po zákonu a usnesení jím učiněná jsou neplatná. Výbor má se svolati, případnosti
pilné vyjímajíc, alespoň 3 dni před shromážděním a mají se mu zároveň
oznámiti věci, o kterých se bude rokovati. Starosta jest povinen výbor
svolati, když toho žádá alespoň třetina údů nebo politický úřad okresní nebo,
šlo-li by o věc nějakou, ježto se týká samostatné působnosti obce, když
toho žádá zastupitelství nebo výbor okresní. Kdy
může výbor platná usnesení činiti. § 43. Krom případností zvláštních může
výbor platná usnesení činiti, když je více než polovice údů pospolu. Běží-li však o usnesení, ku kterýmž
potřebí vyššího stvrzení, i také tehda, když se v sezení má rozpočet na
jisto postaviti, jest potřebí, aby byly dvě třetiny údů pospolu. Nesejde-li
se k sezení výboru tolik údů, aby mohli usnesení činiti, má starosta údy
výboru k poradě o týchž věcech znovu svolati a připomenouti, že ten,
kdož by do sezení nepřišel a toho dostatečně neomluvil, propadne pokutě 1 až
do 10 zlatých, zároveň má pak obeslati náhradníky. Kdyby se
i potom údové výboru v počtu dostatečném
k usnesení nesešli, budiž týmž způsobem po třetí ustanovena porada, při
níž ti, kdož se dostavili, mají právo, nehledíc kolik jich jest, platná
usnesení činiti. Při
druhém a třetím svolání budiž toto výslovně připomenuto. Starosta
rozhodne, zdali kdo nepřítomnost svou dostatečně omluvil a nebo zda-li pokutě propadl. Kdy
se mají údové zastupitelstva hlasování zdržeti. § 45. Činí-li se porada a usnesení o
chování nebo jednání úředním údů představenstva nebo výboru, má se ten, jehož
se týče, hlasování zdržeti, jest však povinen, žádá-li se toho, býti přítomen
v sezení, aby podal vysvětlení, jehož by bylo zapotřebí. Dotýče-li se však porada a usnesení
soukromých práv jeho nebo jeho manželky nebo jeho příbuzných aneb osob sešvakřených až do druhého kolena, toto počítajíc, má úd
takový ze sezení odstoupiti. § 47. Starostovi nebo, zašlo-li ho něco,
jeho náměstkovi přísluší předsedati ve výboru, a nepředsedal-li by
v něm, bude sezení neplatné. Předsedajícímu přísluší zahájiti a
skončiti sezení, říditi jednání a držeti ruku nad pořádkem ve shromáždění. § 48. Aby usnesení bylo platné, potřebí
nadpoloviční většiny hlasů přítomných údů výborových, pokud se v tomto
zákoně jinak neustanovuje. Předsedící hlasuje při volbách, při jmenování
úředníků i služebníků a při propůjčování míst; v jiných případnostech
může hlasovat jen tehda, když jsou hlasové stejně rozděleni, a ve případnosti
takové rozhoduje hlasem svým. Hlasování děje se veřejně. Při volbách, při jmenování úředníků
a služebníků a při propůjčování míst budiž užito lístků hlasovacích. § 49. Sezení výboru jsou veřejná, ve
zvláštních případnostech ale může se výbor k návrhu starosty nebo tří
údů výborových o tom usnésti, aby sezení nebylo veřejné, což jen tehdáž státi
se nemůže, když se má jednati o rozpočtu obecním. (Čl. XIV. zákona, daného dne
5. března 1862.) O
sezeních má se zdělávati protokol. § 50. O usnešeních
učiněných zdělán buď protokol, v němž se podpíší
předsedící, dva údové a
zapisovatel. Každý občan má toho vůli,
v protokol nahlédnouti. Část třetí. O
působnosti představenstva obecního. § 51. Představenstvo obecní jest
v záležitostech obecních orgán správu vedoucí a vykonávající. (Čl. XII.
zákona, daného dne 5. března 1862.) Jakou
moc má vůbec starosta a kdo jej zastupuje. § 52. Starostovi přísluší říditi práce
všeliké, na představenstvo obecní vložené a přihlížeti k nim. Obecní
starší jsou povinni, býti mu v tom nápomocni a vykonávati dle jeho
nařízení a pod jeho odpovídáním práce, které jim uloží. Zašlo-li by něco představeného,
zastupují ho obecní starší dle pořádku, ve kterém byli zvoleni. Jakou
moc disciplinární má starosta. § 53. Starostovi poddány jsou osoby, ve
službě obce a ústavův obecních postavené, a jemu
náleží konati nad nimi moc disciplinární. On může osoby takové na čas od
služby suspendovati i tehda, když výbor sobě zůstavil je jmenovati;
propouštěti je ze služby přísluší ale výboru. Kdy
může výbor zřizovati pomocníky. § 54. Pokud toho pro snadnější opatření
prací policie místní se týkajících a jiných prací místních potřebí, může
výbor pro jisté části obce zříditi některé občany volitelné, tam bydlící, aby
starostovi u spravování věcí dotčených byli nápomocni. Zřízení takové činí se
k návrhu starostovu na dobu volební. Co se týče přijmutí nebo nepřijmutí takového pomocnictví, platnost má to, co
nařízeno v § 20. Osoby takto zřízené spravovati se
mají u konání prací svých dle toho, co jim starosta nařídí. Starosta
zastupuje obec na venek a jak se mají zdělávati listiny. § 55. Starostovi náleží obec zastupovati
vně a býti prostředníkem v dopisování obce s venkovem. V listinách, na kterých se mají
zakládati nějaké závazky obce, podepíše se starosta a jeden starší obecní. Týče-li
se listina nějakého jednání, k němuž má obec zapotřebí přivolení výboru
nebo vyššího schválení, budiž kromě toho připomenuto, že toto přivolení nebo
schválení se stalo, a dva údové výboru podepište se
v tom. Starostovi
přísluší usnesení vykonávati a kdy může usnesení zastaviti. § 56. Starosta má připravovati věci,
které vezme výbor na poradu. On má vykonávati usnesení, od
výboru dle zákona učiněná, a jestli k nim prve vyššího schválení
potřebí, má za schválení toto požádati. Pakli by ale starosta měl za to, že
výbor v usnesení učiněném z mezí působnosti své vystoupil, nebo že
usnesení takové zákonům odporuje, povinen jest usnesení takového prozatím
nevykonávati a žádati, aby okresní úřad politický rozhodl, může-li se
usnesení vykonati čili nic. § 57. Starostovi přísluší v mezích
usnesení výboru spravovati jmění obecní; jemu přísluší dohlížeti, jak se
statku obecního užívá a jak se statek obecní zachovává, spravovati ústavy
obecní a dohlížeti k těm, pro které jsou zvláštní správy zřízeny; též mu
přísluší říditi a přihlížeti ku provedení všelikých podniknutí obecních,
činiti opatření všeliká u věcech obecních, ježto k působnosti výboru
nenáležejí, a péči míti o potřeby chudých dle zřízení, ve příčině toho
učiněných. § 58. Starostovi náleží povolovati
dobrovolné licitace věcí movitých a přihlížeti k tomu, aby se nařízení
se strany toho vydaná bedlivě zachovávala. § 59. Starostovi náleží držeti ruku nad
policií místní, ač nejsou-li některé záležitosti k této policii se
vztahující zákonem přikázány k orgánům císařským (§ 28.). V čemž se starosta zachovati
má dle zákonův a nařízení o tom vydaných. On jest povinen v pravý čas
učiniti opatření, k vykonání policie místní nevyhnutelná, a požádati
výbor obecní za peníze, jichž k tomu konci potřeba. Přihodilo-li by se nějaké náhlé
neštěstí, jako na př. oheň, povodně a p., může starosta žádati, aby
se neodkladné práce konaly, pokud jich k odvrácení okamžitého
nebezpečenství nevyhnutelně potřebí, jakož má k těm pracím každého
občana k nim schopného, ano i osoby cizí přidržovati. Kdy
má starosta jisté nehody oznámiti úřadu. § 60. Jestliže by však opatření, ježto
obec ve příčině policie místní dle působnosti své učiní, k ochraně
obecného dobrého nebyla dostatečná, na př. v čas nakažlivých nemocí,
aneb jestliže by prostředky obce k odvrácení nebezpečenství nestačily,
má to starosta neprodleně politickému úřadu okresnímu oznámiti. § 61. Představenému obce přísluší
spravovati záležitosti působnosti na obec přenesené a má je vykonávati tak,
jak zákonem vyměřeno, neb jak úřad nařídí. Jestli zcela nebo v části obci
zůstaveno, jak se věci tyto mají ve skutek uváděti, vázán jest představený
v příčině toho usnešením výboru. Byla-li by však věc velmi pilná a
nemohl-li by starosta beze škody a nebezpečenství na usnesení výboru čekati,
může dle svého zdání činiti, jest ale povinen neprodleně to výboru
předložiti, aby potomně to schválil. Vláda může dáti věci, náležející
k působnosti přenesené, zcela nebo z části svými orgány a na své
útraty spravovati. § 62. Když jest v zákonech a
nařízeních, vztahujících se k působnosti policie místní,
k působnosti obce (§ 28.) náležejícím, trest nějaký vyměřen, a když není
na přestoupení těchto zákonů a nařízení zákonem trestním nějaká pokuta
uložena, přísluší starostovi společně se dvěma staršími obecními v takových
přestupcích právo trestní vykonávati. Jiných pokut nežli peněžitých,
anebo, nemohl-li by viník zaplatiti, jiné pokuty nežli vězení není dovoleno
ukládati. Starosta
může na každém poslušenství žádati a užívati prostředků donucovacích. § 63. Kdykoli starosta koná úřad svůj, má
mu každý v obci úctu prokazovati a jeho poslouchati. Bylo-li by potřebí, aby starosta
provedl opatření nějaké, k působnosti jeho náležející, provedl
prostředky donucovacími, má se při tom chovati dle nařízení zvláště o tom
vydaných. Pakli by pro to, aby se vykonalo
nějaké neodkladné opatření, ježto se týče polici místní, bylo toho potřebí,
může starosta výjimkou vyměřiti pokutu peněžitou až do 5 zl. nebo,
nemohl-li by viník platiti, vězení až do 24 hodin. Pokuta peněžitá nebo vězení,
vyměřené dle § 35. výborem obecním nebo dle § 63.
starostou, ukládáno budiž vůbec týmž způsobem, jak v § 62.
nařízeno jest. Ve případnostech pilných může ale
také starosta sám o sobě peněžitou pokutu uložiti. § 65. Stížnosti na rozhodnutí, učiněná
dle §§ 62. a 64. podávány buďte k politickému
úřadu okresnímu. Témuž úřadu buďte také k předběžnému zkoušení a
stvrzení předloženy nálezy, které starosta podle § 62. aneb 64.
vynesl na duchovní vůbec nebo na duchovní správce všelikého vyznání od státu
uznaného, na učitele veřejné, na úředníky státní a zemské, pokud jsou ve
službě činné, na údy říšské rady nebo poslance sněmovní anebo na osoby, ježto
mají virilní hlas ve výboru obecním. Komu
odpovídá starosta z úřadování svého. § 66. Starosta odpovídá ze svého jednání
úředního obci, a pokud se týče působnosti přenesené, také vládě. (Čl.
XIII. zákona, daného dne 5. března 1862.) Obecní starší a osoby zřízené dle § 54.
odpovídají obci a právy jsou z toho, kdyby opominuly vykonati práce na
ně vložené, aneb kdyby prací těchto náležitě nevykonaly. Měla-li by obec na osobách
jmenovaných z odpovědnosti a závaznosti v tomto paragr.
vyřknuté nějaké náhrady pohledávati, učiň to řádným pořadem práva. Kapitola pátá. O hospodaření
obecním a o rozvrhování platů a dávek na obec. Jmění
obecní budiž zapsáno do inventáře. § 67. Veškeré jmění movité i nemovité i
veškeré spravedlnosti obce a ústavů obecních zapsány buďte do zevrubného inventáře,
do něhož každý občan může nahlédnouti. Obec jest povinna přihlížeti
k tomu, aby veškeré nemovité jmění obce a ústavů obecních vloženo bylo
do knih veřejných. Jak
se má kmenové jmění chovati. § 68. Kmenové jmění a kmenový statek jak
obce tak i ústavů obecních chovány buďtež
neztenčeny. K rozdělení kmenového jmění
neb statku mezi občany potřebí jest usnesení sněmu. Jak
se má užívati jmění obecního a nač se má obrátiti to, co z jeho užitků
přebude. § 69. Veškeré jmění obcí a ústavů
obecních, které užitek přinášeti může, spravováno buď tak, aby se z něho
trvale co možná největšího důchodu nabylo. Co v jednom roce přebude,
obráceno buď na zapravení potřeb v roce příštím a nebylo-li by toho
k tomu potřeba, budiž pod úroky uloženo. To co ročně přebude, může se mezi
občany rozděliti jen v případnostech zvláště důležitých a jediné pod tou
výminkou, že všechny potřeby obecní bez rozvržení dávek na obec jsou
zapraveny, a že také budoucně, jakož předvídati lze, bez takového rozvržení
budou se moci zapravovati (§ 97). Jak
se má užívati obecního statku. § 70. Co se toho týče, zdali občané mají
právo k účastenství v užitcích statku obecního a kterou měrou práva
tohoto užívati mohou, spravovati se jest obyčejem posavadním,
jemuž nebylo odporováno, s tím však obmezením,
aby žádný občan, jenž má právo k užitkům, nebral z obecního statku
většího užitku, nežli pro dům a statek zapotřebí má, leč že by zvláštní titul
právní dopouštěl z toho výjimku. Pokud by ale nebylo obyčeje
takového, má výbor ustanovením zvláštním účastenství v užitcích statku
obecního vyměřiti, šetře v tom obmezujícího
nařízení výše položeného. Při tom může se ustanoviti, že jen
ten má míti účastenství v užitcích, kdo platí jistou roční dávku a na
místě nebo vedle této dávky zapraví jisté vkupné. Užitky ze statku obecního, které přebudou po zapravení všeho toho, co komu dle práva
náleží, odvedeny buďte do kasy obecní. § 71. Správní rok obecní srovnává se se
správním rokem státním. O
výročním rozpočtu příjmů a vydání. § 72. Představený obecní má každého roku
zdělati rozpočty příjmů a vydání jako obce tak i ústavů obecních na správní
rok nejprve příští a výbor obecní má tyto rozpočty nejdéle měsíc před početím
tohoto roku na jisto postaviti. Nejdéle dva měsíce, když správní
rok došel, má starosta počty, týkající se příjmů a vydání obce a ústavů
obecních, výboru obecnímu předložiti, aby je zkoušel a vyřídil. Jak rozpočty předchozí tak i počty
roční buďtež alespoň čtrnácte dní dříve, než je
výbor bude zkoušeti, u představeného obecního veřejně vyloženy, aby každý
občan v ně mohl nahlédnouti. (Čl. XIV. zákona daného dne
5. března 1862.) Kdy se vyloží, budiž prohlášeno, a
to, co ten neb onen občan v příčině jich připomenul, budiž při zkoušení
jich v uvážení vzato. Co
se má činiti, když vzejdou později nějaké výlohy. § 73. Vzešly-li by během roku správního
výlohy nějaké, které v rubrice rozpočtu k nim se vztahující buď
naprosto nejsou zahraženy nebo jsou zahraženy jen z části, a nemůže-li se vydání takové
odložiti, předlož to starosta výboru, by se o to usnesl. Byla-li by věc velice pilná a
nemohl-li by starosta beze škody a bez nebezpečenství prve za přivolení
výboru žádati, může výlohy potřebné zapraviti, má to však neprodleně výboru
předložiti aby to potomně schválil. Odkud
má se vydání zapravovati. § 74. Všeliká vydání ku potřebám obecním
zapravována buďte předkem a nejprve z příjmů, docházejících do kasy
obecní. Kdy
se má vydání zapravovati ze zvláštního jmění. § 75. Jestli k zapravení jistých
výloh určeno jmění zvláštní, obráceny k tomu buďtež
nejprve příjmy z tohoto jmění, aniž dovoleno jest, příjmů těchto
k něčemu jinému obraceti. Jak
se zapravuje vydání ve spojených obcích. § 76. Spojily-li se dvě neb více obcí
místních s výhradou jmění svého v obec jednu, obráceny buďtež příjmy odděleného jmění dle úmluvy při spojení
učiněné, a nebylo-li by úmluvy takové, obráceny buďte na zapravení onoho
nákladu, kterýž vychází na tu kterou obec, ježto byla prve samostatná. Přebude-li
něco té neb oné obci, jest to výhradně její. Kdo
má vésti náklad na statek obecní. § 77. Daně a jiné dávky s držením a
užíváním statku obecního spojené, též náklad na dohled k statku a na
vzdělávání jeho, nemohou-li zapraveny býti z užitků ze statku obecního
do kasy obecní docházejících (§ 70), zapracovány buďte od těch,
kteří v užitcích statku obecního účastenství mají, dle míry tohoto
účastenství. Kdo
má zapravovati výlohy zvláštní. § 78. Výlohy, které se týkají jediné
prospěchu té neb oné třídy občanů, nebo některých částí okršku
obecního, anebo konečně některých držitelů, např. náklad na chování
v dobrém způsobu polních cest, příkopů neb svodnic atd. zapravovány
buďte od těch, kdo z toho mají užitek, ač nestává-li nějakého jiného
zřízení se závazkem právním. Na
které výlohy mohou se příspěvky na obec rozvrhnouti. § 79. Na zapravení výloh k potřebám
obecním, na něž příjmy v § 74. jmenované nestačí, může výbor
rozvrhnouti jisté příspěvky na obec. (Čl. XV. zákona daného dne 5.
března 1862.) Takové příspěvky jsou: 1. přirážky k přímým daním nebo
k dani z potravy; 2. služby k potřebám obecním; 3. platy a dávky, ježto nenáležejí k přirážkám
k dani. Jak
se mají přirážky rozvrhovati. § 80. Krom zvláštních případností buďtež přirážky k daním přímým rozděleny na všechny
daně toho způsobu v obci předepsané, nehledíc k tomu, zdali ten,
kdo jest povinen daň platiti, jest občanem čili nic, a rozvrženy buďte, pokud
se dle § 84. neustanoví jinak, na všechny daně takové rovnou
měrou. Které
příjmy jsou od přirážek osvobozeny. § 81. Od přirážek k přímým daním a
vůbec od příspěvků obecních osvobozeny jsou: 1. platy a jiné služební příjmy úředníků a
služebníků dvorských, státních, zemských i fondů veřejných, osob vojenských
a jich vdov a sirotků, též pense, provise,
příspěvky na vychování a požitky z milosti, ze svazku služebního
vzniklé; 2. příjmy správců duchovních až do
600 zl. a příjmy učitelů veřejných až do 400 zlatých; 3. příjmy, kteréž nedocházejí ani ze statků
nemovitých, ani z podniknutí živnostenských osob takových, ježto
v obci nebydlí; 4. příjmy, z kterých v obci daň
předepsána není. Nemají-li místa §§ 76.
a 78., rozvrženy buďte přirážky k daním přímým
v celé obci dle rovné míry. Výlohy však na taková zřízení a na
takové služby, z nichž vychází prospěch jen jedné osadě, rozděliti se mohou
jen na tuto osadu, pokud se smlouvou jinak neustanovilo. Rovněž se mohou výlohy na taková
zřízení a na takové služby, z nichž vychází prospěch jedině místním
obyvatelům, rozděliti jen na ty daně přímé, které se zapravují z domů
v místě samém ležících, ze živností v místě samém provozovaných a
z příjmů obyvatelů místních. Komu
přísluší rozhodovati o stížnostech. § 83. O stížnostech, vedených na usnesení
obecního výboru, učiněná dle §§ 76., 78. a 82.,
rozhoduje zastupitelstvo okresní. Kdy
jest k rozvržení přirážek potřebí přivolení okresního zastupitelstva. § 84. Kromě případnosti, dotčené v § 82.,
jest k tomu, aby se mohla nějaká přirážka obecní rozvrhnouti na
jednotlivé druhy daní přímých dle rozličných procent, potřebí přivolení
zastupitelstva okresního. Kdy
jest třeba usnešení celé obce a schválení
sněmovního. § 85. (původní
znění bylo zrušeno zemským zákonem ze dne 2. července 1897, č. 40 z. z.) K tomu konci, aby se něco
nového zakoupilo nebo podniklo, čímž by se předkem příjmy obce rozmnožily,
též ku splácení zápůjčky, za příčinou zakoupení nebo podniknutí takového
učiněné a na zapravování úroků z té zápůjčky, může jen tehdá výbor ukládati přirážky k přímým daním a
rozvrhovati vůbec příspěvky na obec, když k tomu přivolí alespoň dvě
třetiny těch, kteří mají právo voliti, a kteří zároveň platí alespoň tři
čtvrtiny veškerých daní přímých v obci předepsaných. Hlasování se činí slovem „ano“ a „ne“.
Co se dotýče zastupování těch, kteří mají právo
voliti, platnost mají nařízení, daná v řádu volebním v příčině
vykonávání práva voličského skrze náměstky. K usnešení
takovému potřebí, aby došlo schválení usnešením
sněmu. Pokud
může se uložiti přirážka k dani z potravy. § 86. Přirážka k dani z potravy
vztahuje se jedině k tomu, čeho se v okrlšku
obce spotřebuje, a nevztahuje se ani k produkci ani k obchodu. (Čl.
XVI. zákona daného dne 5. března 1862.) Aby se mohly vybírati přirážky,
které převyšují 15 % daní přímých nebo daně z potravy, potřebí jest
povolení výboru okresního. Toto povolení musí se vymoci i
tenkráte, když převyšují přirážky 5 % daní přímých, žádá-li ho ten, kdo jest
dle §
17. zř. obec. členem výboru obecního. Byl-li by člen takový ve
schůzi výboru obecního, kde se stalo usnesení, že se vybírati bude přirážka
obecní, má žádost svou, má-li tato míti účinek, provésti ihned, jinak má ji
podati starostovi nejdéle do 8 dnů po této schůzi. Ale to nevadí, aby se vybírala
přirážka 5 %, páté procento počítajíc. Přirážky, ježto převyšují 20
procent daní přímých nebo 80 % daně z potravy, zavésti se mohou toliko
mocí zákona zemského. (Čl. XV. zákona, daného dne 5. března 1862.) § 87. (znění
dané zemským zákonem ze dne 4. března 1901, č. 12 z. z.) Aby se mohly vybírati přirážky,
které převyšují 15 % daní přímých nebo daně z potravy, potřebí jest
povolení výboru okresního. Toto povolení musí se vymoci i
tenkráte, když převyšují přirážky 5 % daní přímých, žádá-li ho ten, kdo
jest dle § 17. zř. obec. členem výboru obecního. Byl-li by
člen takový ve schůzi výboru obecního, kde se stalo usnesení, že se vybírati
bude přirážka obecní, má žádost svou, má-li tato míti účinek, provésti ihned,
jinak má ji podati starostovi nejdéle do 8 dnů po této schůzi. Ale to nevadí, aby se vybírala
přirážka 5 %, páté procento počítajíc. Aby se vybírati mohly přirážky, které
převyšují 40 % daní přímých nebo 20 % daně z potravy, potřebí
jest svolení výboru zemského. Převyšují-li tyto přirážky
50 % daní přímých nebo 30 % daně z potravy, dává toto povolení
výbor zemský, dohodnuv se s c. k. místodržitelstvím. Kdyby mezi
výborem zemským a c. k. místodržitelstvím nebyl docílena shoda, předloží
se věc sněmu k usnesení. Usnesení sněmu, kterým se přirážky
povolují, potřebují císařského schválení. O
službách k potřebám obecním. § 88. Usnesením výboru obecního může se
žádati, aby se k potřebám obecním konaly služby (ruční a tažní). Služby tyto buďte zároveň od výboru
vyceněny a rozděleny dle téže míry jako daně přímé, šetříc toho, co nařízeno
v §§ 80.–85. Služby mohou se způsobilými
zastupiteli konati, anebo byvše vyceněny, do kapsy obecní zaplatiti. Jestliže by to, o zač služby dle
vycenění stojí, buď samo o sobě neb společně s přirážkami k daním
přímým, o něž se zároveň usnesení stalo, činilo více nežli procenta, která
výbor bez vyššího schválení povoliti může, šetřeno buď toho, co nařízeno
v § 87. K zavedení
nových platů a dávek potřebí zákona zemského. § 89. Aby se mohly zavésti nové platy a dávky jiného
způsobu, nežli jsou přirážky k daním přímým nebo k daním z potravy,
nebo aby se mohly zvýšiti platy a dávky již zavedené, k tomu potřebí
zákona zemského. (Čl. XV. zákona, daného dne 5. března 1862). § 89. (znění
dané zemským zákonem ze dne 24. října 1899, č. 97 z. z., po dalších předchozích
novelizacích) Jak lze zavésti v obci nové
platy a dávky. I. Nové
platy a dávky jiného způsobu nežli jsou přirážky k daním přímým nebo
k daním z potravin zavésti lze v obci toliko na základě zákona
zemského. Z tohoto pravidla činí výjimku následující dávky: 1. Dávky
ze psů. Dávky tyto uloženy mohou býti na držení psů v obvodu obce, vyjímajíc
ony psy, jejichž držitelé zdržují se v obvodu obce jen na čas, to jest
po dobu osmi neděl nepřekročující, a z nichž
tato dávka byla již v jiné obci zaplacena. Dávka ze psů, kteří drženi jsou
pouze ku hlídání domů a dvorů, kteří chovají se k účelům živnostenským
neb hospodářským, nebo přísežným personálem mysliveckým pro honbu, nesmí
převyšovati ročně 2 zlaté a dávka z ostatních psů nesmí převyšovati
ročně 8 zlatých. 2. Dávky
domovské. Dávky tyto mohou vybírány býti v obci za dobrovolné přijetí ve
svazek domovský od osob, kterým propůjčil obecní výbor právo domovské (§ 9.
zákona ze dne 5. prosince 1896, ř. z. čís. 222). 3. Dávky stavební. Dávky tyto mohou vybírány
býti v obcích: a) za
kommisse konané stavebním úřadem dle stavebního
řádu, b) za povolení k
rozdělení pozemků na stavební místa, c)
za výkon dozoru stavebního úřadu nad stavbou, d) za povolení, aby při stavbách užito mohlo býti veřejného
statku. Dávky pod a) uvedené
povinen jest platiti ten, jenž kommissi tu vyvolal
neb zavinil, dávky pod b) uvedené
ten, komu povolení bylo uděleno, dávky uvedené pod c) a d) stavebník. 4. Dávky
zdravotnické. Dávky tyto mohou v obci vybírány býti za úřední řízení
v záležitostech služeb zdravotnických (na základě zákona ze dne 22. ledna 1891, z. z. č. 14, a dle předpisů
tohoto zákona). 5. Dávky
z líhových
tekutin mohou zavedeny býti z líhových tekutin dani z potravin podrobených, které se v obvodu obce
spotřebují. 6. Dávky
z nájemného mohou
zavedeny býti z přiznaného
a úředně upraveného nájemného budov, činžovní dani podrobených, po případě z nájemného, z moci úřadu zjištěného a
zdanění podrobeného. Dávky tyto mohou vybírány býti buď od nájemníků neb od
vlastníků budov, činžovní dani podrobených, kteří v tomto případě dávky
tyto od nájemníků vyberou a odvedou obci, ručíce této za řádné jich
zaplacení. 7. Dávky
stočné. Dávky tyto mohou vybírány býti od majitelů budov neb nemovitostí za
vpouštění stok domovních do stok obecních. 8. Dávky
vodní (vodní činže). Dávky tyto mohou vybírány býti za vodu vzatou z obecního vodovodu od
majitelů domů, stavení neb nemovitostí, v nichž neb na nichž užívá se
vody z tohoto vodovodu
vzaté k jakémukoli účelu. Jsou-li dům, stavení neb nemovitost pronajaty,
odvádí obci dávku tuto vlastník, ruče za řádné její zaplacení; on může však
dávku tu uvaliti na nájemníky dle poměru nájemného, které tito platí. 9. Dávky
hřbitovní. Dávky tyto vybírány mohou býti za místa pro hroby a hrobky, za
pohřbívání mrtvol v hrobech a hrobkách koupených, za výkop a úpravu
hrobů na obecních hřbitovech a za jiné výkony zřízenců obecních při pohřbech
a na těchto hřbitovech. 10. Dávky
z obecního úřadování. Dávky tyto vybírány mohou býti za oprávnění, která
obec v oboru své působnosti někomu propůjčuje, nebo za používání
veřejných obecních zařízení aneb za úřední výkony, provedené obecními
zřízenci v zájmu stran. II. Vybírati
dávky ze psů, pak dávky domovské, pokud tyto poslednější
nepřevyšují 100 zl. za osobu, závisí od povolení výboru zemského. Vybírati
dávky domovské, 100 zl. převyšující a ostatní pod 3. až 10. předešlého
odstavce uvedené dávky povoluje obcím výbor zemský, dohodnuv se o tom
s místodržitelstvím. Pokaždé budiž zemským výborem před konečným
rozhodnutím slyšen příslušný okresní výbor. Kdyby mezi výborem zemským a místodržitelstvím nebyla
docílena shoda o povolení některé dávky neb o času, pro které má býti
povolena, předloží se věc sněmu k usneseni. Usnesení sněmu, kterým se dávka
povoluje, potřebuje císařského schválení. III. O
způsobu, jak vybírány mají býti jednotlivé dávky, buďtež
v obci ustanovena bližší pravidla. V těchto pravidlech náleží
jmenovitě stanoviti: a) v jaké
výši dávka se vybírá, pokud se týče, dle jakého měřítka dávka se vyměřuje; b) kdo
je povinen dávku platiti a kdo je od dávky osvobozen; c) kterými
obecními zřízenci obecní starosta dávku vybírá, pokud se týče, kterému
obecnímu zřízenci sluší dávku odváděti; d) jaká
opatření stala se za účelem dozoru, aby dávka byla řádně placena, po případě,
jaké povinnosti mají občané k dávce povinní, aby dozor obecní mohl býti
vykonáván; e) k jakému
účelu upotřebeno má býti výnosu dávky; f) jakými
pořádkovými pokutami a jinými tresty stíhají se ti, kdo podniknou něco, aby
se placení dávky vyhnuli, pokud se týče, kdo nešetří pravidel, o vybírání
dávky vydaných. Trestní řízení náleží v příčině pokut pořádkových
obcím ve vlastní působnosti, v příčině jiných trestů pak politickým
okresním úřadům. Pravidla o způsobu výběru dávky v obci buďte
schválena těmi úřady, které povolují výběr dávky. Před rozhodnutím budiž
zemským výborem slyšen výbor okresní. Schválená pravidla musí býti v obci po 14 dní
veřejně vyhlášena. Každý občan má právo, nahlédnouti v pravidla ta
v úředních místnostech obecních. IV. Okresním
výborům a výboru zemskému náleží přihlížeti k tomu, aby výnosu dávek
obcím povolených upotřebeno bylo v obcích k těm účelům, ku kterým
byly určeny. V. Dávky
v tomto zákoně ustanovené vybírá obecní starosta svými zřízenci.
Odvolání z platebního rozkazu obecního starosty podáno buď starostovi ve
14denní nepřestupné lhůtě, jdoucí od toho dne, kdy
platební rozkaz byl doručen. O odvolání tom rozhoduje obecní výbor. Pro další
odvolání platí ustanovení § 99. obecního zřízení a 77. zákona ze dne 25.
července 1864, sb. zákona a nařízení č. 27., pokud se týče zákona ze dne 25.
října 1868, z. z. č. 36. Odvolání z platebního rozkazu nemá žádného účinku
odkládacího. Zdráhá-li se kdo zaplatiti povinnou dávku, vymáhá ji
starosta obecní prostředkem exekuce věcí movitých týmž způsobem, jako
vymáhají se nezaplacené daně. Usnesení
o příspěvcích obecních buďtež vyhlášena. § 90. Každé usnesení výboru obecního o příspěvcích
jakéhokoli způsobu na obec rozvržených budiž veřejně vyhlášeno. Jestli
k vyhlášení takovému vyššího schválení potřebí, může každý občan do 8
dnů připomenutí svá k němu podati, kterážto připomenutí, jakož i to, co
byl snad kdo dle § 72. připomenul, buďtež
zároveň se žádostí za vyšší schválení na místo náležité předložena. § 91. Přirážky k daním vybírány
buďte týmiž orgány a prostředky jako daně samy. Jiné dávky peněžité, jakož
dle zákona nebo dle platného usnesení obecního pro potřeby obecní odváděti se
mají, vybírej starosta svými orgány, a nechtěl-li by kdo platiti, vymáhej
jich prostředkem exekuce věcí movitých, jako se vymáhají daně nezaplacené.
Nechtěl-li by kdo služeb konati, budiž cena jejich vyhledána (§ 88.), a na něm
týmž způsobem vymožena, jak se vymáhají jiné platy peněžité. O
přispívání na stavby a na chudé nařizuje se ve zvláštních zákonech. § 92. Kdo povinen jest přispívati na
stavby kostelní a školní, na stavení silnic, na stavby vodní i na
zaopatřování chudých, ustanoví se zvláštními zákony. Nebylo-li by v těchto zákonech
o některých případnostech ničeho ustanoveno, buďtež
takové případnosti vyřizovány dle základních pravidel tohoto zřízení
obecního. Povinnost přispívati na jisté
potřeby, zakládající se na zvláštních titulech právních, zůstává
v platnosti. Kapitola šestá. O spojení obcí pro
společné spravování svých záležitostí nebo pro společné ústavy. Které
obce mohou se o své vůli spojiti. § 93. Každá obec téhož okresu politického má toho vůli,
spojiti se, jak co se týče působnosti samostatné (§ 28.), tak
i působnosti přenešené (§ 29.), aneb
některých části jejich s obcí jinou, aby měly společnou správu svých
záležitostí. (ČI. VII. zákona, daného dne 5. března 1862.) Úmluva, kterou obce takové učiní o to, jak se mají
záležitosti jejich společně spravovati, předložena buď místodržitelství, aby
ji schválilo, smluvivši se o to se zastupitelstvem okresním. § 94. Neměla-li by některá obec
prostředků k plnění povinností z působnosti přenesené (§ 29.)
vzcházejících, budiž způsobem zákona zemského s jinými obcemi téhož
okresu politického spojena, aby s nimi měla společnou správu záležitostí
svých dotud, pokud nenabude potřebných prostředků. (Čl. VII. zákona daného dne
5. března 1862.) Pakli by se obce takové neshodly, jak útraty za správu
tu mají se rozděliti, rozhodne v příčině toho zastupitelstvo okresní. § 94. (znění
dané zemským zákonem ze dne 26. listopadu 1874, č. 87 z. z.) Neměla-li by některá obec prostředků k plnění
povinností, z působnosti samostatné a přenešené
vzcházejících, budiž s jinou spojena, aby s ní měla společnou
správu záležitostí svých potud, pokud nenabude potřebných prostředků. O tom, je-li třeba obec některou
spojiti s jinou, rozhoduje sněm. K usnešení
sněmu, kterým spojení se ustanovuje, jest zapotřebí schválení císařského. Neshodnou-li se jednotlivé obce o tom, jak se náklady,
jichž se týče, rozděliti mají, rozhodne u věci té okresní
zastupitelstvo. Seznam obcí, jichž rozloučení a spojení průběhem roku
povoleno bylo, uveřejní se v zákonníku zemském. Komu přísluší zřizovati orgány
ústavů společných. § 95. Je-li několik obcí za příčinou některých potřeb
působnosti své ke společným ústavům spojeno, aneb spojilo-li by se budoucně
několik obcí k takovým ústavům společným, zůstavuje se jim, aby si
zřídily orgány ku správě ústavů takových a aby vyměřily, co
k působnosti orgánů těch náležeti má. Nemohou-li se obce shodnouti o opatření se týkající,
učiní výbor okresní příhodné opatření. Kapitola sedmá. § 96. Zastupitelstvu okresnímu náleží přihlížeti
k tomu, aby jmění a statek kmenový, obcím a jejich ústavům náležející,
zachovaly se neztenčeny. (Čl. XVIII. zákona, daného dne 5. března 1862.) Ke
kterým usnesením výboru potřebí schválení okresního zastupitelstva. § 97. (Bod 6.
byl doplněn zemským zákonem ze dne 2. července 1897, č. 40 z. z.) Záležitosti, ve kterých se má usnesení výboru obecního
zastupitelstvu okresnímu ku schválení předložiti, jsou kromě těch, ježto byly
jinde v tomto zákoně uvedeny (§§ 2., 4., 84.,
87.,
93.),
tyto: 1. Když
se má věc nějaká, náležející ku kmenovému jmění neb statku obce neb některého
ústavu obecního, na jiného převésti, zastaviti neb stálým břemenem stížiti; 2. Když
se má to, co z příjmů ročních přebude, mezi občany rozděliti (§ 69.); 3. Když
se má vypůjčiti nějaká suma peněz, aneb když se má převzíti nějaký závazek,
vyjímajíc případnost, když se připoví, že se vypůjčená suma splatí aneb
závazek převzatý splní jedině z řádných příjmů obce neb ústavů obecních,
a když suma vypůjčená neb závazek převzatý s připočtěním
dluhů, které obec již má, nepřevyšuje ročních příjmů z jmění obce neb
z jmění ústavů obecních. (Čl. XVIII. zákona, daného
dne 5. března 1862.) 4. Když
se má věc nějaká, obci neb ústavům obecním náležející, pronajmouti na více
než 12 let, aneb když se má pronajmouti bez veřejné licitace; 5. Když
se má z obecních lesů více dříví porážeti, nežli systemisování
lesů dopouští; 6. Když
hodlá se obec zúčastniti nějakého podniku výdělečného, zvláště pak podniku
akciového, nebo když chce sama založiti podnik, který má předem účel, aby se
rozmnožily příjmy obecní. O
kterých usneseních obecních má zastupitelstvo okresní dobrá zdání sněmu
podávati. § 98. Každé usnesení obecní,
k němuž, aby platnosti nabylo, potřebí schválení sněmu, posláno budiž
zastupitelstvu okresnímu, které je i s dobrým zdáním svým předloží
sněmu. Z usnesení výboru obecního
odvolati lze se k výboru okresnímu. § 99. Výboru okresnímu náleží rozhodovati, když se někdo
odvolá z usnesení výboru obecního u věcech, jež nejsou státem na
obec přeneseny. (Čl. XVIII. zákona, daného dne 5. března 1862.)
Vyjmuty jsou z toho stížnosti, o nichž rozhodovati ponecháno jedině
zastupitelstvu okresnímu. Z přirážek k daním nemá odvolání místa, leč
by byly vyšší nežli přirážky zákonem vyměřené, aneb by byly sice dle zákona
vyměřené, ale nesprávně rozděleny. Odvolání takové podáno buď ve 14denní
lhůtě nepřestupné, jdoucí ode dne vyhlášeného usnesení neb oznámení,
představenému obce, aby je dále předložil. Kdo koná moc
disciplinární nad představenstvem obecním. § 100. Výbor okresní může údům představenstva obecního, kteří
by povinnosti své v záležitostech samostatné působnosti porušili,
uložiti pokuty pořádkové až do 20 zl. Pakli by se dopustili hrubého
porušení povinnosti svých, aneb by jich trvale zanedbávali, může je
místodržitelství, smluvivši se o to s výborem okresním, s úřadu
sesaditi. V kterých
případnostech se má zříditi zástupce obce. § 101. Vzejde-li rozepře o nějaké právo
soukromé mezi obcí a mezi nějakou třídou občanů nebo mezi některými občany,
a jestli výbor obecní v té věci podjatý, přičiniž
se výbor okresní předkem a nejprve o přátelské narovnání, a nestane-li
se narovnání toto, zřídiž obci zástupce, aby
rozepři pořadem práva provedl. Jaké právo do
hledací má správa státní k obecnímu výboru § 102. Správě státní přísluší vykonávati právo dohledací
k obcím, aby z mezí působnosti své nevystupovaly a nečinily ničeho;
co by bylo proti zákonům. (Čl. XVI. zákona, daného dne 5. března 1862.) Toto právo dohlédací konati bude předkem politický
úřad okresní, kterýž může k tomu konci žádati, aby mu výbor obecní
usnesení svých propůjčil a čeho potřebí vysvětlil; pakli by výbor obecní
v usnesení svém z mezí působností své byl vystoupil aneb něco
učinil, co proti zákonům, má okresní úřad politický právo i povinnost
zakázati, aby se takové usnesení nevykonávalo, z kteréhož zákazu však
může výbor k místodržitelství rekurs vzíti. V kterých
stížnostech, týkajících se představenstva obecního, § 103. Nešlo-li by o nějaké usnesení výboru obecního,
z něhož odvolání jde dle § 83. k zastupitelstvu okresnímu
aneb dle § 99. k výboru okresnímu, přísluší také
politickému úřadu okresnímu rozhodovati v příčině stížnosti, podaných
proti nějakému opatření neb nařízení představenstva obecního, kterýmž zákon
byl porušen nebo chybně vyložen. (Čl. XVI. zákona, daného
dne 5. března 1862.) U věcech státem na obec přenesených jde odvolání
v každé případnosti k politickému úřadu okresnímu. (Čl. XVIII.
zákona, daného dne 5. března 1862.) Ve kterých
případnostech se má zjednati pomoc na útraty obce. § 104. Jestliže by výbor obecní opominul
vybývati, co zvláštními zákony na obec vloženo, a plniti povinnosti, dle těchto
zákonů na obec náležející, aneb by se to činiti zpěčoval, má politický úřad
okresní nákladem a na škodu obce zjednati pomoc, jíž potřebí. Jaké právo má
politický úřad okresní v příčině přenesené působnosti. § 105. Politický úřad okresní má právo uložiti
starostům, kteří by povinnosti své v záležitostech působnosti přenesené
porušili, pokuty pořádkové až do 20 zl. Bylo-li by porušení povinnosti
takové, že by správa záležitostí působnosti přenesené starostovi beze škody
obecného dobrého svěřiti se dále nemohla, a neodpomůže-li, jsa k tomu
vyzván, výbor obecní, může politický úřad okresní ku spravování týchž
záležitosti na náklad obce zříditi jiný orgán. Z opatření učiněného od
politického úřadu okresního dle §§ 104. a 105.
vzíti se může odvolání k místodržitelství, kteréž odvolání však nemá
odkládacího účinku a má podáno býti do 14 dnů politickému úřadu okresnímu. Co se státi má,
když se zastupitelstvo obecní rozpustí. § 106. Místodržitelství má moc,
zastupitelstvo obecní rozpustiti. Obec může vzíti v případnosti takové
rekurs ke státnímu ministeriu, kterýž však nemá
odkládacího účinku. Nejdéle v šesti nedělích po
rozpuštění zastupitelstva obecního rozepsána budiž nová volba. (Čl. XVI.
zákona, daného dne 5. března roku 1862.) Pro spravování záležitostí do toho
času, až bude nové zastupitelstvo obecní dosazeno, učiní politický okresní
úřad opatření, jichž potřebí, smluviv se o to prve s výborem okresním. Kapitola osmá. O zastupitelstvu
některých osad, které mají zvláštní jmění. § 107. Jestli obec složena z několika
míst, budiž každému takovému místu (osadě) ponecháno, aby si samo spravovalo
své jmění, ač nebylo-li nic jiného ustanoveno zvláštní úmluvou. To platí také o částech míst (o vsích
částečných), mají-li své zvláštní jmění obecní. V
takových osadách zřídí se zvláštní zastupitelstvo. § 108. K tomu konci buď v každém
místě takovém dle předpisů, obsažených ve 3. kapitole zřízení obecního, pak
v řádu volebním, ustanoveno zvláštní zastupitelstvo, k němuž se
úplně vztahují všechna nařízení právě připomenutá. pokud se výslovně
neustanoví výjimky nějaké. Aby se však předešlo všelikému
nedorozumění, užíváno budiž vždy slov: místní zastupitelstvo, místní výbor,
místní rada a místní představený. Jak se zřizuje
zastupitelstvo místní. § 109. K tomu konci, aby se zřídilo
místní zastupitelstvo, sestaví se v místech takových jen dva sbory
voličské, a právo voliti mají jedině ti občané tohoto místa, kteří jsou rakouští
občané státní a kteří platí z nemovitosti své, ležící v okršlku místa, nejméně od roku – aneb z podniknutí živnostenského, v místě
provozovaného, aneb z příjmů svých nejméně od tří let přímou daň,
v tom místě aneb alespoň v obci předepsanou. Výbor skládati se má
v místech, která mají alespoň 100 voličů, z 8 údů, jinak ze 12 údů. Bylo-li by
v místě jen 12 aneb méně osob, majících právo voliti, jsou osoby tyto
zastupitelstvem. Aby se kdo stal údem výboru dle § 17.
zřízení obecního, nedopouští se. Kdo má spravovati
ústavy místní. § 110. Jsou-li v místě a pro místo
některé ústavy zvláštní, veď správu jmění a záležitostí jejich zastupitelstvo
místní dle § 33., ač nejsou-li tomu na odpor, fundace a smlouvy
nějaké. § 111. Zastupitelstvo místní má se při
spravování jmění místního a ústavů pro místo zřízených, ježto mu svěřeno,
říditi tím, co ustanoveno o tom ve zřízení obecním. K čemu se má užíti
příjmů z jmění místního. § 112. Čistý užitek z jmění místního
buď obrácen předkem a nejprve na zapravení obecních výloh, na místo
vycházejících, jak to ustanoveno dle § 76. Kdo má za vyšší schválení žádati. § 113. Kdykoli k platnosti usnesení
zastupitelstva místního potřebí jest, aby bylo schváleno od zastupitelstva
okresního neb zemského, má za takové schválení žádati představenstvo obecní. Kam jdou stížnosti
na usnesení místního zastupitelstva. § 114. Stížnosti vedené na nějaké opatření
a usnesení starosty a zastupitelstva místního podávány buďtež
předkem výboru obecnímu a stížnosti na rozhodnutí výboru obecního
zastupitelstvu okresnímu. Kapitola devátá. § 115. Kdekoliv se v tomto zřízení
obecním ukazuje ke zvláštním zákonům, užíváno budiž až do té doby, kdež
zákony takové budou pořádkem ústavním, zákonů a nařízení posavadních. §
116. Pokuty peněžité (pokuty pořádkové),
které se dle tohoto zřízení obecního uloží, jdou do kasy obecní. Změny tohoto předpisu · Vyhláškou c. k.
místodržitelství ze dne 6. června 1864, č. 21 z. z., bylo opraveno několik
tiskových chyb. · Vyhláška c. k.
místodržitelství ze dne 13. března 1866, č. 16 z. z., opravila české znění §
87. · Zákonem ze dne 11.
listopadu 1868, č. 39 z. z., byl změněn § 87. · Zákon ze dne 18.
dubna 1869, č. 45 z. z., novelizoval § 10 vypuštěním posledního odstavce. · Zákonem ze dne 27.
července 1874, č. 46 z. z., byl připojen dodatek k § 89. · Zákon ze dne 26.
listopadu 1874, č. 87 z. z., změnil § 3 a 94. · Zákon ze dne 26.
listopadu, č. 88 z. z., upravil poslední odstavec § 87. · Více změn přinesl
zákon ze dne 28. září 1880, č. 74 z. z., jímž vykládají a částečně mění se
některá ustanovení obecního zřízení, řádu volebního a zákona o okresním
zastupitelstvu v příčině započítání přirážek do přímých daní. · Změny dané zákonem
ze dne 19. září 1883, č. 51 z. z., se týkají uložení obecních nebo okresních
přirážek nadřízenými samosprávnými úřady. · Zákon ze dne 25.
března 1889, č. 28 z. z., novelizoval § 42 a 87. · Zákonem ze dne 19.
srpna 1893, č. 59 z. z., se změnily § 3 a 4. · Zákon ze dne 19.
srpna 1893, č. 60 z. z., zrušil zákon ze dne 27. července 1874, č. 46 z. z.
(jednu z předchozích novel), a připojil dodatek k § 89. · Zákon ze dne 22.
dubna 1896, č. 43 z. z., opět změnil § 89. · Zákonem ze dne 2.
července 1897, č. 40 z. z., byl zrušen § 85 a upraveny § 2 a 97. · Zákon ze dne 24.
října 1899, č. 97 z. z., změnil § 89. · Zákonem ze dne 4.
března 1901, č. 12 z. z., byl upraven § 87. · Nejsou zachyceny
změny, ke kterým mohlo dojít v letech 1907 až 1918. · Po vzniku
Československé republiky bylo toto obecní zřízení zásadně novelizováno zákonem
č. 76/1919 Sb. · Dekretem
prezidenta republiky č. 121/1945 Sb. byly zrušeny § 2 až 4. · Zákon č. 174/1948
Sb. zrušil § 11. · Faktické využití
tohoto zákona skončilo v roce 1945 zřízením národních výborů jako nových
orgánů veřejné správy. Prameny · Kratochvíle Jan
(1864): Výklad zřízení obecního, řádu volení v obcích a práva
domovského. V Praze, tiskem a nákladem Dr. Eduarda Grégra.
Str. 149–194. · Žalud Josef
(1907): Obecní zřízení a řád volení v obcích království Českého
s doplňujícími zákony, nařízeními a instrukcemi, zejména se zákonem
chudinským a s příslušnou částí domovského zákona, jakož i obecním
zákonem říšským z 5. března 1862. V Praze, nákladem firmy Höfer a Klouček. Osmé, úplně přepracované a
rozmnožené vydání. Str. 33–513. Poznámka V uvedeném
podkladu se používají nejednotně některé výrazy, např. usnesení/usnešení, přenesená/přenešená
či tehda/tehdá, a tečky za číslem paragrafu,
případně další interpunkční znaménka. Tento přepis uvedené rozdíly
respektuje, přestože jde pravděpodobně o odchylky způsobené různým přístupem
několika sazečů. |
Zákon
č. 7 z. z. z roku 1864 – Zřízení obecní království Českého – Řád volení v obcích království Českého
Úvod -> Obecní samospráva -> Právní úprava ->
Obecní zřízení z roku 1864