ELEKTŘINA
Úvod -> Technická
vybavenost -> Elektřina: Elektrifikace Hostivice
|
ELEKTRIFIKACE HOSTIVICE
Centrum Hostivice z věže kostela ve 30. letech
20. století. V popředí je vidět střecha věžové transformační stanice,
nejstarší v Hostivici. Rychlý rozcestník První úvahy a přípravy Před
první světovou válkou nebyla v Hostivici zavedena elektřina a ani se o
jejím zavedení nejednalo. Pouze v prvním pololetí roku 1914 obecní
zastupitelstvo projednávalo žádost okresního výboru v Unhošti, aby obec
prohlásila, že „bezplatně propůjčuje veřejný statek na postavení projektů
k rozvádění elektrického proudu“. Po domluvě s okolními obcemi
a okresem bylo toto prohlášení schváleno. V říjnu 1919 vyzvala okresní správní komise Hostivici, aby
podala přihlášku u Elektrárenského svazu okresů středočeských k zavedení
elektrického proudu z dolu Laura v Lánech. Obecní rada podání
přihlášky schválila 18. října 1919 a již 24. října 1919 elektrárenský svaz
odpověděl, že ji přijímá, a doporučil zahájit potřebné přípravy na výstavbu
vedení po obci. Obecní rada zavedení proudu odložila na pozdější dobu pro
naprostý nedostatek potřebného materiálu. Přípravy však svým způsobem
pokračovaly, protože v červenci 1920 na obecní radě zmínil starosta, že
nemůže zapůjčit mapu obce okresu, protože „ji zaslal elektrárenskému
svazu, kde zhotovují plány pro rozvod elektrického proudu“. Intenzivněji se práce rozeběhly v roce 1923. V únoru
1923 si obecní rada vyžádala od elektrárenského svazu vysvětlení, odkud bude
proud dodáván, do které kategorie bude obec zařazena, jaký náklad si vyžádá
vybudování rozvodů a zda bude možné požadovat po velkých podniků, aby
odebíraly elektřinu. Na 13. březen 1923 byla svolána schůze, na níž měli
zástupci svazu celý záměr podrobněji vysvětlit. Na přelomu března a dubna 1923 byl proveden předběžný soupis osob
majících zájem o připojení na elektřinu a požadovaného množství proudu.
Výsledek je popsán v zápise ze schůze obecní rady 11. dubna 1923 takto:
„Dle předběžného soupisu spotřeby jest přihlášeno žárovek 16svíčkových (W)
255, 25svíčkových 32, 50svíčkových 16, 100svíčkových 2, motorů na hospodářský
pohon o 30 koň. sil, pohon pro biograf a přihláška
p. Záborce na
motor o 40–50 koň. sil. V počtu tom není uvedena
spotřeba světla po obci a jest ještě celá značná řada osob, jež přihlášku
sice neudělaly, ale zavedení si nechají udělati. V důsledku toho usneseno
počet žárovek přihlášených poměrně zvýšiti a přihlásiti se za člena elektrárenského
svazu.“ Náklad na vybudování rozvodné sítě byl odhadnut na 100 000
Kč. Po další schůzi k tématu s přednáškou referenta
elektrárenského svazu konané 29. dubna 1923 se obecní rada usnesla 3. května
1923, že přípravné práce mají urychleně pokračovat tak, aby se elektřina
mohla používat již na podzim. Z dosud nevyužité výpůjčky bylo vyzvednuto
15 000 Kč a složeno elektrárenskému svazu jako záloha na členský podíl.
Zároveň měla být poptána další půjčka ve výši 200 000 Kč. Rada dále
rozhodla, že přípojky těch, kdo se k elektrizaci připojí do provedení,
budou provedeny na náklad obce. Na schůzi obecní rady 17. května 1923 se začalo řešit umístění
transformační stanice a především otázka, zda má být elektrický proud zaveden
také do hostivické části Jenečka. V červenci 1923 schválilo obecní zastupitelstvo výpůjčku
200 000 Kč od Zemské banky na elektrifikaci obce. Začátkem září 1923 byly dokončeny plány i rozpočty rozvodné sítě.
Stavba měla stát 180 000 Kč. Radní z Jenečka trvali na tom, aby
bylo zavedeno elektrické osvětlení v Jenečku, i když se zde
k odběru elektřiny nikdo nepřihlásil. Elektrárenský svaz doporučil, aby
si obec vzala půjčku u některého okresního peněžního ústavu, protože Zemská
banka má příliš vysoký úrok, a dále žádal, aby byl zplnomocněn k zadání
zakázky na vybudování rozvodné sítě. Obecní zastupitelstvo pak 7. září 1923
změnilo červencové usnesení a schválilo půjčku 200 000 Kč u Okresní
hospodářské záložny v Unhošti, z níž by obec splácela 40 % a ostatní
odběratelé (zřejmě v ceně dodané elektřiny) 60 %. Zastupitelstvo dále
zplnomocnilo elektrárenský svaz, aby „okamžitě vypsal ofertní řízení na
provedení sítě rozvodné po obci a práci tuto dle svého uvážení zadal“, a
vyzvalo ho, aby veškeré práce prováděl urychleně, aby bylo možno do konce
listopadu svítit. Dále rozhodlo, aby na účet podniku byla zavedena přípojka
na rozvodnou síť každému odběrateli na štít domu s tím, že „později
přihlášení budou muset čekat, až bude přihlášek tolik, aby povolání dělníků
stálo za náklad“, a schválilo podmínky pro odběr proudu podle vzoru
dodaného elektrárenským svazem. Na schůzi 6. října 1923 vzala obecní rada na vědomí, že budování
rozvodné sítě bylo zadáno elektrárenské společnosti „Ves“. Stavba sekundérní sítě byla povolena 18. prosince 1923 a
protokol zemské správy politické o schválení „primerního
elektrovodného přívodu“ vzala obecní rada na vědomí na schůzi 29.
prosince 1923. O elektrifikaci Jenečka ještě nebylo rozhodnuto, protože na dotaz
radního Hájka odpověděl náměstek starosty, že se zde zastaví zástupce
elektrárenského svazu, aby na místě zjistil vzdálenost. V prosinci 1923
na dotaz pana Hájka k připojení Jenečka odpověděl tajemník, že tohoto
stavu jsou jedině vinni sami obyvatelé Jenečka“. „Žádost občanů
Jenečka za elektrisaci“ z března 1924 pak
obecní rada předala zastupitelstvu. V srpnu 1924 starosta odpověděl na
dotaz radního Josefa Čermáka,
že k elektrizaci Jenečka právě došlo prohlášení obce Litovice a že o
zadání bude jednat elektrárenská komise na nejbližší schůzi. Nakonec
Hostivice zajišťovala dodávku elektrického proudu do celého Jenečka, i do
litovické části. Výstavba rozvodné sítě Základ
rozvodné sítě Výstavba
rozvodné sítě po Hostivici začala zřejmě počátkem roku 1924. Jak již bylo
uvedeno, nadzemní elektrické vedení stavěla společnost „Ves“. Hospodářská
kolaudace rozvodné sítě a domovních přípojek proběhla ve dnech 17. a 18.
června 1924. Jaký byl rozsah rozvodů po Hostivici, není známo (rozvody byly
zřejmě vybudovány i v tehdy rozestavěných čtvrtích – v Nouzově a za
školou, ale není to jisté). Stavba se netýkala Jenečka, kam byl elektrický
proud zaveden až v roce 1925. Společnost „Ves“ vyúčtovala v červnu
1924 vícepráce, a protože byly položky vysoké, předala obecní rada vyúčtování
k přezkoumání elektrárenskému svazu. Zároveň se stavbou rozvodů se ještě upřesňovalo, kde má stát
transformační stanice. Původní místo v rohu zahrady pana Nerada bylo změněno na kout v Pelzově ulici u kostelní zdi. Dne 19. října
1923 rozhodla obecní rada o vypsání oferty (výběrového řízení) na stavbu této
transformační stanice s tím, že pro podání nabídek byl stanoven termín
27. října a stavba musela být dokončena do 17. listopadu. I když bylo
osloveno několik místních stavitelů, nabídku podal jen Antonín Hakl, který požadoval obnos
7 430 Kč 1 h, a stavba mu byla zadána. Termín dokončení snad byl
dodržen, ale 30. ledna 1924 oznámil náměstek starosty obecní radě, „že se
mělo započíti s vyzbrojováním stanice, ale když se seznalo, že tato není
ještě dostatečně suchá, bylo od toho upuštěno“. V dubnu 1924
upozorňoval radní Jaroslav Čermák,
že transformační stanici je třeba zvenku omítnout, okolí vydláždit a
prostranství ohradit, aby se místo za stanicí neznečišťovalo.
Věžová transformační stanice u kostela
v pohledu z Husova náměstí v 80. letech 20. století. Rozšiřování
rozvodů po obci Elektrická
rozvodná síť byla rozšiřována s pokračující výstavbou. V roce 1931
povolil Okresní úřad v Kladně stavbu rozvodů v nové zástavbě směrem
k Sobínu (ulice V Čekale
a přilehlá část ulice Komenského)
a směrem do Litovic (nynější ulice V Lukách
a Spojovací). Ve všech případech šlo o
nadzemní rozvody vedené po sloupech nebo po konzolích na fasádách
jednotlivých domů. Na Palouky, které
vznikly ve 30. letech 20. století, byl zaveden elektrický proud až po druhé
světové válce. V zápise ze schůze Rady MNV Hostivice konané 30.
listopadu 1945 je k tomu uvedeno: „V plenu
bude též projednána p. předs. elektr.
komise Jaklem přípojka elektriky Palouky. Dle rozpočtu byla elektrisace Palouků, tj. přípojka od transformátoru p.
Strnada [zahradnictví na území Ruzyně] až k domkům
rozpočtena na 18 000,– až 25 000,– Kčs. Dle
informování p. předsedy však vedení dráty 16 mm je jen provizorní a
v případě sestátnění by tato přípojka musela býti nahrazena dráty
silnějšími, takže rozpočet pro silnější vedení by činil asi 75 000,– Kčs, což vzhledem k malému počtu konsumentů by
bylo veliké zatížení pro jednotlivce. Na dům by připadlo asi 6 000,– Kčs.“ Další
transformační stanice O
výstavbě dalších transformačních stanic v Hostivici před rokem 1945 jsou
k dispozici jen neúplné zprávy. Z roku 1938 se dochoval plán zděné transformační stanice pro
parní mlýn v ulici Za Mlýnem, která je nejspíše zachycena
již na leteckém snímku ze stejného roku.
Plán na stavbu transformační stanice v ulici
Za Mlýnem, který zpracoval stavitel Rudolf Šťastný z Jenče v červnu
1938.
Zděná transformační stanice v ulici Za Mlýnem,
již odpojená, na snímku z 8. března 2009. V červenci
1942 projednala obecní správní komise žádost Hostivické mlékárny o zajištění dodávky
elektrického proudu takto: „K žádosti
Hostivické mlékárny o zajištění dodávky elektr.
proudu za účelem zajištění provozu mlékárny bylo usneseno požádati
Středočeské elektrárny o povolení k napojení dalšího transformátoru o
výkonu 25 kW. Podle podmínek předepsaných Středočeskými elektrárnami budou
potom se žadatelkou sjednány nové podmínky o dodávce proudu. Zároveň
bylo usneseno, aby v případě povolení k zapojení nového
transformátoru, byla pro mlékárnu zřízena samostatná linka přímo
z transformátoru, a to kabelem o průřezu 95 2/2, který si vyžádá náklad
K 145,– na 1 bm.“ V důsledku napojení další transformační stanice byly od 1.
srpna 1942, resp. 1. ledna 1943 stanoveny nově ceny za dodávanou elektřinu.
To lze považovat za doklad, že nová transformační stanice pro mlékárnu
skutečně vznikla.
Transformační stanice mlékárny 22. června 2003,
před demolicí. Provozování rozvodné sítě Obec
Hostivice nakupovala elektřinu od Elektrárenského svazu okresů středočeských,
s. r. o., resp. později od Středočeských elektráren, s. r. o.,
rozvody po obci provozovala ve své režii a také vybírala platby za
spotřebovanou elektřinu od odběratelů. K tomuto účelu byl zřízen Elektrický podnik obce
Hostivice, v němž pracovali členové zastupitelstva a obecní
zaměstnanci pověření primárně jinými úkoly (např. obecní strážníci a později
jiní zaměstnanci zajišťovali odečty elektroměrů a výběr plateb). Účty podniku
schvalovala obecní rada, resp. rozpočet a celkové výsledky hospodaření obecní
zastupitelstvo, stejně jako jiné výdaje obce či chudinské účty. Dlouhodobě
fungovala také obecní elektrárenská komise. V roce 1945 rada MNV
rozhodla, že usnesení této komise nepodléhají dalšímu schválení radou či plénem
MNV. Za druhé světové války obecní správní komise schvalovala
v zásadě všechny záležitosti týkající se elektřiny: připojení
jednotlivých nových odběratelů, nákup elektroměrů, platby Středočeským
elektrárnám za odebraný proud i všechny další výdaje související
s provozem elektrického podniku. Opravy rozvodů a další odborné práce byly zadávány živnostníkům –
elektrotechnikům. Takto například správní
komise zadala 16. dubna 1942 Václavu Kallovi
zřízení provizorní domovní přípojky k novostavbě Boženy Kadeřábkové. Dekretem prezidenta republiky č. 100/1945 Sb., o znárodnění dolů
a některých průmyslových podniků, bylo provozování elektrických rozvodných
sítí včetně té hostivické znárodněno (zestátněno). Vyhláškou ministra
průmyslu č. 1228/1946 Ú. l. I ze 7. března 1946 byly zřízeny Středočeské elektrárny, národní podnik, na něž byla
převedena majetková podstata řady podniků včetně Elektrických podniků obce
Hostivice (Hostivice je ve vyhlášce přímo uvedena). |
Úvod -> Technická
vybavenost -> Elektřina: Elektrifikace Hostivice