|
Školství
a Hostivice v době Knihy příběhů
2. část
V roce 1805 byli učitelé zahrnuti
mezi stavy vzdělané, tzv. „honoraci“. Stali se státními úředníky a byli
například zproštěni vojenské povinnosti. Pedagogický kurz pro učitele farních
škol byl v roce 1822 prodloužen ze tří na šest měsíců. Na základě
zkoušky a získaného vysvědčení mohl být zájemce o místo učitele ustanoven
učitelským pomocníkem. Zvláštním druhem učitelů tehdy byli vysloužilí vojíni,
kteří se zpravidla naučili číst, psát a počítat na plukovních školách
zřízených již za Marie Terezie.
Učitelé farních škol měli dostávat
roční plat 250 zlatých. Školné (sobotales) činilo podle místních poměrů 1,
1 ½ nebo 2 krejcary týdně za dítě; chudé děti byly od školného
osvobozeny. Učitel školné vybíral od rodičů sám až do roku 1817, kdy byla
povinnost vybírat školné i naturální dávky pro učitele uložena rychtářům.
V roce 1826 pak rakovnický krajský úřad uložil rychtářům vybírat za
učitele i novoročné a koledy. Učitel si mohl přivydělat kostelnickou službou,
koledami a dalšími pomocnými pracemi. Všechny učitelovy příjmy se zaznamenávaly
do přehledu zvaného fasse. Žádnou fassi hostivického učitele neznáme, na straně
2 Knihy příběhů je však zaznamenáno, že za každého žáka
z Jenče se před rokem 1826 platily 2 krejcary konvenční měny týdně.
Ve vícetřídní škole si učitelského
pomocníka opatřoval sám učitel, nesměl ho však přijmout bez souhlasu vikáře,
který vystavoval dekret. Učitel se svým pomocníkem domlouval jeho plat a také
ho vyplácel z vybraného školného a dalších získaných dávek.
Jak už bylo zmíněno výše,
hostivická škola byla v letech 1824 až 1871 dvojtřídní, takže v ní
působil jeden učitel a jeden učitelský pomocník, později zvaný podučitel.
Od roku 1796 byl učitelem František Veselý, jeho pomocníky se stali Josef Veselý, kterého v červenci 1824
propustili pro nadměrné holdování alkoholu, a František Sládek.
Snad od roku 1827 zde učil Josef Horáček,
který si v říjnu 1834 vyměnil své místo s Václavem Frantzem
z Hořelice (nyní součást Rudné). Dokument o
výměně učitelských míst uvedený v Knize příběhů na straně
17 dokládá, že jméno František Frantz uvedené v nejstarší školní kronice
psané do roku 1919 je chybné. Učitelskými pomocníky těchto učitelů byli
František Sládek do 31. října 1832, Jan Rada od 1. listopadu 1832, Jan Malý
do 31. října 1837 a Jan Tůma od 1. listopadu 1837.
Když Václav Frantz 25. ledna 1845
zemřel, stal se dosavadní pomocník Jan Tůma provisorem, což v Knize
příběhů dokládá označení pod Tůmovým jménem na straně 21. Provisor
se musel dohodnout o svém platu s vdovou po dosavadním učiteli, které
náležely požitky místa do konce roku. V prosinci 1845 svěřila pražská
konzistoř Tůmovi svým dekretem vedení školy a na tomto místě setrval až do
své smrti 14. června 1874.
Guberniálním nařízením z 19.
října 1848 byl zrušen ponižující název „učitelský pomocník“, ale byl nahrazen
podobně nedůstojným překladem německého názvu „podučitel“. Podučitele
hostivické školy za celých 12 let 1845 až 1857 neznáme, poté ve škole učili Václav Morávek od 1. března 1857 do 12.
října 1865, František Mašín
od 7. října 1865 do 1. září 1868 a od 1. září 1868 František Šimek.
|
