HOSTIVICKÉ CÍRKEVNÍ DĚJINY

Úvod -> Hostivické církevní dějiny -> Římskokatolická farnost Hostivice

Římskokatolický farní úřad Hostivice

Kostel svatého Jakuba (od roku 1277).

Fara Husovo nám. čp. 5 (od roku 1734).

Spolky navázané na církev římskokatolickou

Křesťansko-sociální spolek katolických mužů a jinochů, žen a dívek pro Hostivici a okolí

Stanovy úředně schváleny 17. srpna 1906

Spolek zrušen kolem roku 1950

Jednota Orla československého v Hostivici

Stanovy úředně schváleny 11. února 1921

Zrušena říšským protektorem 23. září 1942, definitivní výmaz rozhodnutím ZNV v Praze 6. června 1946

Centrum drogové prevence Hostivice

Občanské sdružení původně vzniklo z iniciativy Vojtěcha Eliáše při farnosti, později s jinými lidmi se činnost přenesla do školy

Fond Aloise Saifrta

Občanské sdružení zaměřené na opravu kostelních varhan, kolem roku 2000 pořádalo řadu kulturních akcí

Stručně z historie

Církev římskokatolická je hlavní, tradiční církví v českých zemích. První písemná zmínka o kostele svatého Jakuba v Hostivici z roku 1277 je zároveň první písemnou zmínkou o Hostivici jako takové.

Po husitských válkách spravovali Hostivici kněží pod obojí (utrakvisté). Za zmínku stojí Valentin Polák v letech 1579 až 1582, který v roce 1582 napsal a v roce 1584 vydal knihu Zpívání křesťanská starodávní chvál božských, kteráž se v shromáždění církevním zpívají, jímž se také i časem obzvláštním užívati může.

Původním patronem kostela byl český panovník. V roce 1483 postoupil český král Vladislav II. Jagellonský podací (patronátní) právo svému prokurátorovi Bohuslavu Litovskému ze Svinař, kterému patřily Litovice spadající do hostivické farnosti. Patronátní právo pak patřilo majitelům Litovic, tedy od poloviny 17. století hrabatům ze Žďáru a později majitelům tachlovického panství, resp. poté císařskému velkostatku a po roce 1918 státním statkům.

Za třicetileté války byl kostel pobořen a fara zcela zničena. V počátcích rekatolizace tedy Hostivice neměla vlastní farnost, ale byla spravována nejprve v letech 1648 až 1702 kladenskými faráři a v letech 1702 až 1734 tachlovickými faráři. O místní obyvatele se starali také háječtí františkáni. Kostel obnovil v roce 1662 František Adam Eusebius hrabě ze Žďáru a novou faru postavila až Anna Marie Františka velkovévodkyně toskánská v roce 1734. V tomto roce byla zároveň obnovena samostatná hostivická farní obec.

Katolická církev tvořila nedílnou součást života obyvatel, kteří byli v kostele křtěni a oddáváni a z kostela byly vypravovány i jejich pohřby. Církevní slavnosti se odehrávaly i mimo kostelní areál, zejména slavnosti Božího těla.

K mimořádným slavnostním událostem patřily arcibiskupské vizitace, které byly v 19. století a první polovině 20. století obvykle spojeny s biřmováním mladých věřících. Takto Hostivici navštívili tito pražští arcibiskupové: 14. července 1819 Václav Leopold Chlumčanský z Přestavlk a Chlumčan, 8. června 1840 Alois Josef baron Schrenk z Notzingu (14. června 1841 biřmoval hodně hostivických věřících v kostele sv. Markéty v břevnovském klášteře a další později v Unhošti a v Praze), 5. října 1857, 5. června 1869 a 17. července 1880 Bedřich Josef kardinál Schwarzenberg, 23. května 1892 František de Paula kardinál Schönborn, 25. května 1905 Lev kardinál Skrbenský z Hříště, 24. dubna 1918 Pavel Huyn, 24. dubna 1928 Jan Sedlák (nebyl arcibiskup, ale pražský světící biskup) a 12. října 1938 Karel kardinál Kašpar.

Biřmování v hostivickém kostele začátkem 40. let 20. století. Uprostřed farář Václav Hájek a učitel Miroslav Horák.

Svatba Josefa Kučery s Bohumilou Tejnorovou 18. října 1947 v hostivickém kostele.

Pohřeb Anny Andělové v roce 1952.

Z kostela vychází pohřební průvod při pohřbu Anny Andělové v roce 1952.

Slavnost Božího těla v roce 1932.

Průvod při slavnosti Božího těla po roce 1945.

Zastavení při slavnosti Božího těla postavené před hostincem U Českého lva (1932) a před Nyklesovým statkem čp. 18 (nedatováno).

Svěcení zvonů v roce 1947.

Církevní činnost byla financována z poplatků odváděných věřícími (desátky apod.) a z výnosů zádušního a farního majetku. K hostivickému záduší patřil areál kostela a fary, pole v místě nynějšího stadionu, louka u Litovického potoka pod stadionem, pole v místě pozdějšího hliniště hostivické cihelny (nyní bývalá skládka stavebního odpadu u ulice Čsl. armády mezi parkem Ke Skále a Jenečkem), louka u Palouků (nyní součást rybníka Strnad) a políčko u karlovarské silnice na hranicích s Jenčí. Tento majetek nestačil na investice do údržby a obnovy kostela a fary, proto bylo nutné stavební práce financovat i z příspěvku patrona a přifařených obcí. Stav kostela a fary často nebyl uspokojivý a někteří faráři (Jan Novotný i Václav Hájek) si při svém nástupu stěžovali ve farní pamětní knize na zanedbanost a zchátralost těchto staveb. Za druhé světové války se dokonce v důsledku zanedbané údržby zřítily střechy farní stáje a stodoly a tyto budovy již nikdy nebyly obnoveny.

Ve 20. století význam katolické církve ve společnosti zásadně poklesl. Již před koncem 19. století mohli občané vystupovat z církve, ale častější byl tento krok až později, zejména kolem roku 1920. Vystoupení se činilo prohlášením na okresním úřadě (předtím na okresním hejtmanství, resp. okresní správě politické), který zaslal oznámení farnímu úřadu k jeho poznamenání do matriky pokřtěných. V té době také řada věřících přestoupila k nově vzniklé církvi československé. Je zajímavé, že někteří bezvěrci se po čase do církve opět vrátili. Leckdy se tak dělo před sňatkem.

V roce 1949 byla církev dána pod státní dozor, např. duchovní nesměli vykovávat svou činnost bez státního souhlasu. Pokud některý duchovní svou činností dosáhl obliby v místě, byl přeložen jinam. To postihlo třeba Václava Hájka či Evžena Hlaváčka. Vladimír Studený poznamenal do farní pamětní knihy k 1. květnu 1955 toto: „Místní národní výbor v Hostivici v předvečer svátku dal upevniti na faru jako na státní budovu 2 konsole železné a vyvěsil československou státní vlajku a sovětskou. Visely až do 10. V.; pak je národní výbor sejmul a uložil ve svém skladišti. Vlajky i konsole jsou majetkem MNV.“

Po roce 1989 farnost nadále působí, i když s menším počtem aktivních věřících oproti dřívějším dobám. Obvykle není jmenován farář, ale jen administrátor farnosti. K významným správcům patřili Vojtěch Eliáš, později biskupský vikář, Daniel Peter Janáček, později opat premonstrátského kláštera na Strahově či v letech 2011–2019 Milan Badal, osobní tajemník kardinála Dominika Duky, který byl v této době na hostivické faře častým hostem.

Dětské vystoupení v kostele při Hostivickém světélkování 9. prosince 2006.

Kostel se také více otevřel veřejnosti, nejen věřícím. Kolem roku 2000 pořádal Fond Aloise Saifrta řadu koncertů a dalších kulturních akcí, z jejichž výtěžku byla financována obnova kostelních varhan. Konaly se zde také některé koncerty pořádané Městským úřadem Hostivice (např. v době obnovy fresek v centrální hale zámku). Na začátku adventu zde posledních asi 20 let tradičně probíhá koncert, který zakončuje Hostivické světélkování a rozsvícení vánočního stromu. Dne 19. listopadu 2011 se konala připomínka 140. výročí přenesení ostatků svaté Simplicie z Řep do Hostivice. Kolem roku 2015 pronesl na faře Drahomír Suchánek sérii přednášek o církevních dějinách.

Duchovní správci

Katoličtí faráři a kaplani po obnově fary v roce 1734

Necírkevní akce pro veřejnost

V přípravě

Odkazy

Všechny odkazy směřují na různé svazky a řady Pramenů k hostivické historii na tomto webu.

Ptáček Josef (1915): Paměti farní osady Hostivické

Podlaha Antonín (1911 a 1913): Posvátná místa království Českého

Pamětní knihy a další knihy hostivické farnosti – řada F Pramenů k hostivické historii

Matriky hostivické farnosti – řada M Pramenů k hostivické historii

Úvod -> Hostivické církevní dějiny -> Římskokatolická farnost Hostivice