image003

 

POUTNÍ CESTA Z PRAHY DO HÁJKU

 

Úvod -> Památky -> Poutní cesta

 

 

Osmnáctá kaple po obnově v roce 2017.

Florián Jetřich ze Žďáru, jeden z mála katolíků ve svém rodě, s manžel­kou Alžbětou Koronou, dcerou Jaroslava Bořity z Martinic, očekávali několik let marně syna – dědice rodu. Na jeho vyprošení podnikli roku 1622 pouť do Lorety v Itálii a v letech 1623 až 1624 postavil Florián Jetřich kopii této kaple na svém panství Červený Újezd v lesíku, který založil v bezlesé krajině západně od Litovic jeho děd Gothard Florian rytíř Žďárský ze Žďáru a jemuž se říkalo Hájek. Manželům se skutečně narodil syn František Adam Eusebius. Prameny se rozcházejí v datu narození, takže není jisté, zda se narodil po dokončení kaple, nebo zda kaple byla postavena jako poděkování za jeho narození.

Sláva Hájku, zasvěceného Panně Marii, rychle rostla a Florián Jetřich, teď už říšský hrabě, dal postavit poustevnu s jedním řeholníkem k službě kapli i věřícím. Brzy to nestačilo, a tak se František Adam Eusebius, hluboce nábožensky založený, rozhodl postavit u loretánské kaple klášter a dohodl se s provincií menších bratří františkánů, že řád osadí klášter svými řeholníky. Klášter byl dokončen až po jeho smrti.

Ke stému výročí vzniku loretánské kaple v Hájku vznikla v letech 1720 až 1724 poutní cesta od pražské Strahovské brány k hájeckému klášteru lemovaná 20 poutními kaplemi. Stavbu organizovali františkáni, kteří postup­ně získali pro většinu kaplí donátory mezi nejvýznamnějšími lidmi Českého království té doby.

Kaple postavil František Fortin, který za každou kapli dostal 50 zla­tých. Kamenické práce odvedl kame­ník Herr­storff a autorem výzdoby byl Jan Schor.

Nákres dvou variant řešení kaplí z roku 1720 v klášterní pamětní knize.

Na snímku jedné z kaplí z roku 1907 je vidět nový obraz na plechové tabuli.

Kapličky poutní cesty jsou tradičně číslovány ve směru od Prahy. V ničem se nepodobají obvyklým božím mukám či venkovským kaplím. Upoutají svojí výš­kou, harmonií rozměrů i ladností křivek kamenických prvků. Vedle tektonické půso­bivosti měla kaple střídmou plas­tickou výzdobu. Byl na ní malovaný erb doná­tora a štítek s jeho jmé­nem i obvyklé barokní kamenické objekty – koule nad pilíři, pat­níky před kaplí, křížek s listovým zakon­čením ramen, pískovcové zastřešení. Výkle­nek nesl roz­měrné fresky, věnované zpola kultu Panny Marie, zpola výje­vům ze života svatého Fran­tiška.

Kapličky byly opravovány v letech 1751 až 1752 a 1773 až 1774. Poté císař Josef II. při svých církevních refor­mách zrušil fond, ze kterého se kaple udržovaly. Další oprava je zazname­nána až v letech 1899 až 1900, kdy jich zbývalo pouze čtrnáct. Nové obrazy na plechových tabulích, které nahradily zaniklé fresky, maloval pražský malíř Josef Scheiwl, součas­ník českých umělců generace Národ­ního divadla.

Dvacáté století kaplím nepřálo a důkladných oprav se většina z nich dočkala až v poslední době.

Výřez z vojenské mapy z roku 1905 se zvýrazněním jednotlivých kaplí.

Těsně u hranice mezi Prahou a Hostivicí, ale ještě na ruzyňském katastru, kde končí pražská ulice Na Hůrce, se nachází jedenáctá kaple. Jejími donátory byli bratři František Karel hrabě z Clary-Aldringen, nejvyšší lovčí Království českého, a Jan Filip hrabě z Clary-Aldringen, královský místodržící (od roku 1738). Kaple původně obsa­ho­vala výjevy očišťování Panny Marie a svatého Františka válejícího se v trní, aby zachoval čistotu. Na konci 20. století stála otočená výklenkem směrem k severu a byla jediná z ci­hel. Šlo tedy nejspíše o repliku. Obklopená stavbou dálnice D6 a čás­tečně zasypaná přečkala až do roku 2008, kdy byla zásadně poškozena při dopravní nehodě. V roce 2012 ji Městská část Praha 6 rozebrala a postavila na novém místě, vzdáleném od původní polohy jen o několik metrů. Obnovená kaple je natočena zády k silnici, ale výklenkem opět k jihu jako ostatní kaple. Výhledově by před ní mohla vzniknout (již na hostivickém území) cesta pro pěší a cyklisty, kteří by se u ní mohli zastavit.

Jedenáctá kaple v roce 2001.

Jedenáctá kaple po přesunutí a opravě, v roce 2014.

Poutní cesta pokračovala po karlovarské silnici a v místech, kde dnes končí rybník Strnad, stojí dvanáctá kaple. Její stavbu platil královský místodržící Josef František z Golt­ze. Ve výklenku se původně nacházely výjevy útěku do Egypta a svatého Františka ubírajícího se do Egypta, aby tam kázal před sultánem. Tato kaple je zatím poslední, která se nedočkala opravy. Ještě v roce 2000 měla kaple jen částečně opadanou omítku a ve výklenku byly vidět díry po odstraněném plechovém obrazu. V roce 2001 se připra­vovala obnova, proto byla omítka z větší části otlučena a kámen byl napuštěn zpev­ňujícím roztokem. Oprava však nepokra­čo­vala a dnes již postupující rozpad opu­kového zdiva začíná narušovat statiku celé stavby. Kaple se nachází v těsném sou­sed­ství karlo­varské silnice a zvažuje se proto, zda kaple nemá být přesunuta na jiné místo.

Dvanáctá kaple v 60. letech 20. století.

Dvanáctá kaple v roce 2017.


Třináctá kaple stávala poblíž místa, kde se kříží karlovarská silnice a smíchovská trať. Jedna ze starých map zachycuje v těchto místech dokonce dvě kaple – jedna byla poutní kaplí, druhá stála nad skálou (pozdějším lomem), kde se dosud říká V Podskalí, a nic bližšího o ní nevíme. Poutní kaple neměla svého patrona, místo erbu na ní byl vymalován symbol Nejsvětější trojice – oko Boží. Obraz ve výklenku znázorňoval Ježíška v domácnosti s Pannou Marií a svatým Josefem a dole svatého Františka a svatou Kláru rozjímající spolu o věcech božských. Kaple byla zbořena v roce 1950.

Za křižovatkou ulice Čsl. armády (karlovarské silnice) s Litovickou ulicí, před nynějším domem čp. 669 stávala čtrnáctá kaple, na jejíž stavbu přispěl magistrát Starého města Pražského. Ve výklenku býval původně vymalován obraz dvanáctiletého Ježíše uprostřed učitelů v chrámu a dole papeže vidícího ve snu svatého Františka, jak podpírá lateránskou baziliku, hrozící sesutím. Tato kaple byla zbořena v roce 1878 a kámen z ní použili na stavbu nových mostků u Nekejcova a v Jenečku. Při stavbě kanalizace v roce 1994 byly nalezeny zbytky základů pod současnou silnicí. To dokládá, že kaplička byla zbořena, protože překážela rozšíření úzké cesty z Hostivice do Litovic.

Patnáctá kaple stávala poblíž křižovatky ulic Litovické a Sportovců – i v 18. století zde bývala křižovatka cest. Svou donátorku Annu Marii Františku velkovévodkyni toskánskou získala kaple až v roce 1737 poté, co velko­vévod­kyně v roce 1732 koupila tachlovické panství, k němuž patřila i Hostivice. Výjevy vymalované ve výklenku znázorňovaly Ježíše loučícího se se svou matkou, aby nastoupil utrpení, a svatého Františka rozjímajícího o utrpení Páně. Kaple byla již v roce 1870 zcela pobořena a byla tak nejspíše první zaniklou kaplí.

Také šestnáctá kaple u křižovatky silnice od Lito­vic se silnicí od litovického hřbi­tova do Chýně zmizela již v 19. století, její přesnou polohu nacházíme ve sta­rých mapách pozem­kového ka­tastru. Snad byla tato kaple příliš blízko k trati Pražsko-duchcovské dráhy, postavené roku 1873. Stavbu kaple podpořili Franti­šek Arnošt hrabě z Vald­štejna s man­žel­kou. Ve výklenku byl namalován nahoře Ježíš Kristus na kříži s Pannou Marií a svatým Janem po stranách a dole svatý František stigmatizovaný na hoře Alvernii.

Na sedmnáctou kapli nedaleko za nynější čistírnou osiv (ulice U Sušič­ky) přispěl Filip Hyacint kníže Popel z Lobkovic. V jiném seznamu z roku 1725 je však jako dárkyně uvedena jeho druhá manželka Anna Vilemína hraběnka z Althannu. Ve výklenku viděli dávní poutníci nahoře výjev seslání Ducha svatého na Pannu Marii a apoštoly a dole svatého Františka na ohnivém voze. V dokumentaci Národního památkového ústavu se zachoval snímek roz­pada­jící se kaple, z níž vypadlo zdivo uzavírající výklenek. Kaple se zřítila v roce 1972 a do současnosti z ní nic nezbylo.

Od bývalé sedmnácté kaple vede poutní cesta do Hájku otevřenou krajinou. Za krátkým úsekem, kde cestu lemují staré hrušně, dnes opět stojí osmnáctá kaple. Jejím patronem byl František Damián hrabě ze Štern­berka. Ve výklenku bývala původně vymalována nahoře smrt Panny Marie a dole smrt svatého Františka. Kaple se zřítila v roce 1983 a její zbytky zůstávaly dlouho na místě. Až v roce 2014, když se již připravovala obnova kaple, někdo odcizil patníky stojící před kaplí. Kaple byla znovu postavena v letech 2016 až 2017. Byly využity původní kamenické prvky, z nichž chybělo jen několik kusů, ale zdivo vzniklo z nových cihel. Kaple byla posunuta o několik metrů na nový základ, aby měla jasnou vazbu na cestu a stála jednoznačně na městském pozemku. Na obnovu vyhlásil spolek Poutní cesta Hájek veřejnou sbírku, stavbu financovalo Město Hostivice nejen z prostředků sbírky, z daru Středočeského kraje a dalších příspěvků, ale i z městského rozpočtu. Kapli vysvětil kardinál Dominik Duka při slavnosti konané 9. září 2017.

Zbytky osmnácté kaple v roce 2001.

Dominik Duka světí kapli 9. září 2017.

Stavba osmnácté kaple v létě 2017.


Osmnáctá kaple v roce 2017.

Za osmnáctou kaplí polní cesta až donedávna končila, další úsek byl ve druhé polovině 20. století rozorán. V letech 1999 až 2000 ji místní spolek Hostivít ve spolupráci s Městem Hostivice nechal znovu vyměřit a vybudovat a zajistil vysázení lipové aleje, nyní zde vede cyklostezka. Můžeme se tak znovu dostat k devatenácté kapli. Její stavbu podpořil Karel Jáchym hrabě z Bredy, tehdejší majitel tachlovického panství a tedy i Hostivice a Litovic. Ve výklenku se nacházely výjevy nahoře nanebevzetí Panny Marie a dole svatého Františka stojícího vzpřímeně po smrti. Opravou této kaple, kterou inicioval spolek Hostivít a zajišťoval akademický sochař Jan Turský, začala v roce 1999 postupná obnova zbývajících kaplí poutní cesty na hostivickém i pražském území. Současné červe­no-bílé barevné řešení vychází z pro­ve­deného průzku­mu původní barevnosti, ale bylo použito jen u posledních dvou kaplí. Barevnost dalších kaplí včetně nejnověji obnovené osmnácté vychází z požadavku pražských památkářů. Drsné podmínky otevřené krajiny u Hájku vystavené větrům způsobily, že omítka devatenácté kaple je po dvou desetiletích od opravy opět poškozena.

  

Devatenáctá kaple v roce 1999, při opravě.

Zbytky nápisu nalezené na devatenácté kapli.

Devatenáctá kaple v roce 2017.


Poslední, dvacátá kaple se nachází na dohled od Hájku, už na území Červeného Újezdu. Také na tuto kapli přispěl hrabě Breda. Obrazy ve výklenku znázorňovaly korunování Panny Marie a svatého Františka ve slávě nebeské. Poslední oprava kaple proběhla v roce 2000, práce pro Obec Červený Újezd opět zajistil akademický sochař Jan Turský.

  

Dvacátá kaple v 50. letech 20. století a v roce 1999.

Dvacátá kaple s hájeckým klášterem v pozadí v roce 2000.


Obnovená poutní cesta slouží nejen jako cyklostezka, ale je využívána také ke svému původnímu účelu – k poutím do Hájku. Hlavní pouť, při níž někteří poutníci procházejí celou poutní cestu, se koná začátkem září. Již několikrát byla uskutečněna rekonstrukce barokní pouti spojená se zpěvem mariánských písní.

Průvod na poutní cestě do Hájku při rekonstrukci barokní pouti v květnu 2009.

 

 

 

Úvod -> Památky -> Poutní cesta

 

image003