PRŮŘEZ HOSTIVICKOU HISTORIÍ

Úvod -> Průřez historií -> Hostivice pod jednou vrchností

Předchozí část – Následující část

HOSTIVICE POD JEDNOU VRCHNOSTÍ

Kolem roku 1640 zahrnul Florián Jetřich hrabě ze Žďáru všechny vsi tvořící Hostivici do svého červenoújezdského panství. Tento šlechtic zřídil loretánskou kapli v nedalekém Hájku, ze které se později stal františkánský klášter a významné poutní místo.

Za třicetileté války byly všechny vsi zpustošeny. V roce 1653, po smrti svého otce, se stal dědicem panství Červený Újezd a Kladno František Adam Eusebius hrabě ze Žďáru. Seznam majetku zvaný urbář z roku 1662 dokládá, že řada usedlostí se z následků války dosud nevzpamatovala a zůstávala pustá. František Adam Eusebius se zasloužil o obnovu hostivického kostela, který zůstával z války rovněž pustý, takže hostivickou farnost spravoval tachlovický farář.

Žďárští ze Žďáru.

Poslední hrabě ze Žďáru zůstal svobodný a bezdětný a svůj majetek odkázal kterémukoliv mužskému členovi jiné větve rodu žijící v Německu, který by byl ochoten přestoupit z protestantství na katolickou víru. Po delších tahanicích, kdy panství spravovali Martinicové (a litovickou tvrz přestavěli na sýpku), a bohatém odškodnění pro německou rodovou větev si nakonec majetek rozdělilo pět sester zemřelého Františka Adama Eusebia, čímž naše vsi opět dočasně patřily různým vrchnostem. Hostivici získala Johana Eusebia Barbora hraběnka Caretto-Millesimo a Litovice, Břve a Jeneček připadly Anně Kateřině hraběnce z Magni.

Hraběnka Caretto-Millesimo koupila poslední dva jinopanské hostivické dvory, chrzovský a rumpálovský, a na jejich místě postavila v letech 1689 až 1697 jednopatrový zámek. V roce 1697 prodala Hostivici Karlu Jáchymovi hraběti z Bredy.

Po Anně Kateřině z Magni zdědil Litovice, Jeneček a Břve její syn Josef Antonín, který je v roce 1702 prodal hraběti z Vrbna. Od něj je koupil ještě ve stejném roce Karel Jáchym hrabě z Bredy a naše vsi se tak staly opět součástí jediného panství, které Breda nazval tachlovické podle prvního koupeného dílu. Oproti předchozímu červenoújezdskému panství k němu přikoupil ještě další vesnice v našem okolí, kladenská část však už natrvalo zůstala jiným majitelům.

Hraběti Bredovi se obvykle vytýká jeho bezohlednost vůči poddaným, například sedlákům nuceně směňoval zemědělskou půdu za horší. Věnoval se různým spekulacím s nemovitostmi a nakonec byl nucen tachlovické panství v roce 1732 prodat Anně Marii Františce velkovévodkyni toskánské.

Ještě za hraběte Bredy, v roce 1723 zpracoval císařský geometr Antonín Leopold František Klose plán pražského hradního vodovodu, který zachycuje i hostivické území. Plán začíná Starým chýňským (Strahovským) rybníkem, nedávno obnoveným, ukazuje Břevský rybník, na jeho přítoku od Sobína pak nyní zaniklý rybník Nekejcov, dále Kalu a Litovický rybník a na vedlejší strouze od Kaly k Peterkovu mlýnu ještě zaniklé rybníky Čekal (nesprávně ztotožněný s jiným rybníkem zvaným Čížek) a Pátek a již zmíněný zmenšený rybník u Peterkova mlýna, tehdy zvaný Zvoníčkovský neboli Nádržka. Na plánu nejsou zachyceny sádky v Litovicích, ale ani bývalý malý rybník Čížek v nynějším lese u Kaly, který nacházíme na o něco mladší mapě I. vojenského mapování.

Anně Marii Františce Toskánské vděčí nynější Husovo náměstí za své hlavní dominanty. Nechala totiž přestavět kostel a zámek a postavila faru, mariánský sloup a špýchar u zámku. Fara je ozdobena erbem vévodů saskolauenburských, z něhož Anna Marie Františka pocházela. Škola čp. 7, kterou postavila na východní straně náměstí, byla nedávno nahrazena novostavbou. V Litovicích se její stavební snažení neprojevilo.

Anna Marie Františka velkovévodkyně toskánská (1672–1741)
na rytině Georga Martina Preislera z roku 1737 podle předlohy Giovanniho Domenika Campiglii.

Velkovévodkyně Toskánská zemřela v roce 1741, panství zdědila dcera z prvního manželství Marie Anna Karolína a po ní bavorský vévoda Klement František. Ten nechal přistavět k zámku kapli, která narušila přísnou barokní symetrii zámku, ale dává mu nezaměnitelnou tvář. Ve vlastnictví tachlovického panství se poté vystřídali bavorský kurfiřt Maxmilián Josef, Karel August vévoda z Zweibrückenu, Kristián August kníže z Waldecku, salcburský kurfiřt a pozdější toskánský velkovévoda Ferdinand a rakouský arcivévoda a toskánský velkovévoda Leopold. V roce 1847 připadlo panství na základě státní smlouvy rakouskému císaři Ferdinandu V. jako soukromé císařské jmění.

Žádný z výše uvedených majitelů v Hostivici samozřejmě nežil. Před rokem 1847 správu majetku řídila Administrace toskánských statků a přímo tachlovické panství spravoval vrchní úřad sídlící v Jenči. Přestože se panství nazývá po Tachlovicích, žádná správa panství tam nesídlila.

Jednotlivé vsi spravovali rychtáři a konšelé, které jmenovala vrchnost. Šlo o jakousi kombinaci mezi vrchnostenskou správou a zárodky obecní samosprávy. Každá ves měla své rychtáře a zřizovány byly i vrchní rychty, například v roce 1661 spadaly všechny naše vsi pod hostivickou rychtu, ale rychtář pocházel z Řep. Mezi pravomoci a povinnosti obcí patřilo vydržování chudých, vybírání daní včetně dávek pro učitele, zajišťování palivového dřeva pro školu, pronajímání obecních pozemků či udržování obecní pastoušky. Hospodaření obcí pravidelně kontrolovali vrchnostenští revidenti a ke sporným položkám psali tzv. vejstavky.

Ještě dlouho po třicetileté válce tvořilo všechny vsi jen několik statků, na kterých žili nejen sedláci, ale i podruzi. Až v polovině 18. století, se vzrůstající výkonností zemědělství a životní úrovní, se bývalí podruzi postupně začali osamostatňovat a stavět své domky na určených obecních nebo panských pozemcích. V Hostivici se tato nová zástavba soustředila severně od Husova náměstí, do ulic Potoční, Vinohradská, K Nádraží a Na Vršku. V Litovicích se stavělo hlavně mezi staršími dvory a Litovickým rybníkem a vznikly tak ulice K Rybníku a U Sádek. Na Břvích byla takto zastavěna ulice Pod Rybníkem a první domky se objevily i v ulici U Obory. Domkáři z Jenečka stavěli u velkých statků směrem do návsi (Družstevní ulice) a v Novotného ulici. V průběhu tohoto prvního významného stavebního rozvoje vsí, nepočítáme-li jejich založení, bylo v roce 1770 zavedeno stálé číslování domů, které umožňuje odhadnout i bez dalších podkladů, jaké domy stály již před tímto datem.

Předchozí část – Následující část

Úvod -> Průřez historií -> Hostivice pod jednou vrchností