PROCHÁZKA DÁVNÝMI ČASY: STARÁ HOSTIVICE
Úvod -> Památky
-> Stará Hostivice
Hostivice na mapě stabilního
katastru z roku 1840 s pozdějšími úpravami, První písemná
zmínka o Hostivici pochází z roku 1277. Po zbytek středověku a začátek novověku
Hostivici tvořilo několik dvorů, původně svobodných, které postupně skoupili
páni Žďárští ze Žďáru. Úplnější údaje o jednotlivých domech uvádí až
purkrechtní kniha jejich červenoújezdského panství
z roku 1610, podle níž zde před třicetiletou válkou bylo
13 poddanských statků a chalup. Po třicetileté válce se zde
nacházelo 15 poddanských statků a chalup, z toho 10 pustých,
a k tomu panský dvůr a jeden svobodný dvůr, který nepatřil Žďárským
ze Žďáru. Od 18. století počet domů zvolna narůstal novou domkářskou
zástavbou. Při zavedení stálého číslování domů asi v roce 1770 tvořilo
Hostivici již 50 domů, 51. stavbou byl Peterkův mlýn na samotě směrem na Prahu. Tato
nejstarší čísla dostaly domy podle polohy v obci a můžeme tedy podle
nich souvisle projít celou tehdejší obcí. Při této procházce si všimneme
i některých pozdějších domů, kterým byla přidělována čísla zpravidla podle
doby jejich dokončení. Jen musíme dát pozor na pozdější přesuny čísel mezi
některými domy. Prvním domem ve
směru od Prahy, který dostal čp. 1,
je bývalá hořejší krčma. Ve sklepě na dveřním
nadpraží se dochoval letopočet 1615. Snad jen s výjimkou třicetileté
války, kdy byla pobořena, a druhé poloviny 20. století zde vždy býval
hostinec nebo restaurace. Koncem roku 2002 zde byla otevřena čínská
restaurace pod starým názvem U Koruny. Hořejší hostinec
čp. 1 s východní bránou na snímku z 50. let 20. století. Sousední dům čp. 2, s patrem přistavěným
v roce 2003, se kdysi nazýval Matějíčkovská
chalupa podle Matějíčka, který ji vlastnil kolem roku 1610. Číselná řada
uhýbá z karlovarské silnice do Pelzovy ulice. Statek s nynějším čp. 3 koupil roku 1605 od Kateřiny
Plškové Mikuláš Krejčí, ale chalupa se později nazývala Mašovská
podle Jiříka Mašovského, hospodáře od roku 1623. Od
roku 1705 držel tuto usedlost přes 150 let rod Škvorů. V letech
1999–2001 vznikly na místě dvora, hospodářských budov a zahrady tohoto domu
dům s pečovatelskou službou čp. 1700 a domov důchodců čp. 1701. Statek čp. 4 bývá ztotožňován se zákostelským
dvorem, jehož historie začíná možná společně s historií celé obce.
Prvním skutečně doloženým vlastníkem statku byl kolem roku 1610 Jan Valata. Chalupa se nazývala Chladilovská
podle Víta Chladila, který ji koupil roku 1621. Od roku 1688 byl
v majetku spřízněných rodin Janečků, Ptáčníků, Pachmanů, Kozáků a
Čermáků. Počátkem 20. století zde bydlel učitel a autor sokolské hymny Lví
silou František Josef Pelz, po němž nese ulice jméno. Pelzova ulice se
statkem čp. 4 kolem roku 1920. Z Pelzovy
ulice se dostáváme na Husovo náměstí, které číselná řada
postupně obchází. Dnešní dům služeb, původně škola a později obecní úřad (MNV) byl
postaven až po roce 1791, proto nese čp. 59.
V roce 1838 byla patrová budova rozšířena a v roce 1879
bylo přistavěno druhé patro. Kostely se jako
neobydlené budovy nečíslují, takže čp.
5 připadlo faře postavené v letech 1734 až 1737. Nejstarší známé zobrazení Hostivice,
kresba F. B. Wernera z poloviny 18. století zachycuje nejvýznamnější
stavby stojící na Husově náměstí – zámek se špýcharem, faru a kostel. Východní stranu
náměstí uzavírají drobnější domky stavěné postupně před zdí ohraničující
areál fary. Dům čp. 6 postavil
před rokem 1748 Matěj Paleček. Od domu čp.
7 se později oddělily domy čp. 117 a 235, ale dříve to bývala významná
budova. Od roku 1734, kdy ho nechala postavit majitelka Hostivice Anna Marie,
velkovévodkyně Toskánská, až do roku 1792 sloužila jako škola. Dům čp. 8 postavil před rokem 1748 zámečník Pavel Balášek. Východní strana
náměstí v roce 1909 (dole) a 1927 (nahoře). Statek čp. 9 na jižní straně náměstí, za
Litovickým potokem, koupil před rokem 1610 Vondra Rubín. Po třicetileté válce
se dlouho nazýval Štírkovský podle Matěje Štírka,
který ho koupil roku 1624. Od roku 1826, kdy ho získal Jan Stádník, zůstává
v majetku rodiny, z níž pocházeli tři hostivičtí starostové.
Sousední statek čp. 10 býval
označován jako Kubovský grunt podle Kuby Dobiáše,
který zemřel roku 1617. Po významnou část 18. století zde byl rod Novotných,
ve 20. století pak patřil rodu Kubrů. Pro statek čp. 11 nenašel zpracovatel purkrechtní knihy z roku 1657
žádné údaje z doby před třicetiletou válkou, protože v té době
patřil majiteli Litovic, a označil ho jako Zápotocký grunt. V onom roce
na něm hospodařil Mikuláš Šafařík, který se oženil s dcerou zemřelého
Bartoloměje Zápotockého. Rovněž zde hospodařil rod Novotných a od 19. století
rod Tůmových. Obytné stavení zaniklo po roce 1950 a číslo popisné bylo
přeneseno na část statku čp. 9. Na hospodářské budovy se naopak přeneslo čp. 12 ze sousedního domku, který
postavil roku 1809 Josef Novotný jako výminek. Statek čp. 9 kolem roku 1950. Statek čp. 10
snad kolem roku 1900, před přístavbou patra. Bývalý statek čp.
11. V jižní
části náměstí se nacházely dva rybníky, Selský (Selčák)
a blíže k zámku Panský (Pančák). Čp. 13 patří zámku
a čp. 14 špýcharu na západní
straně náměstí. Zámek
s Panským rybníkem na pohlednici z roku 1916. Čp. 15 nesl dům na rohu
ulic Litovické a U Zámecké zdi, původně obydlí panského zahradníka.
Později se na číslo zapomnělo a zahradnický dům dostal v roce 1920 nové
číslo 196, zatímco čp. 15 připadlo koncem 19. století nyní již zbořenému
domku cihlářů v Cihlářské ulici. Dostáváme se na
severní stranu náměstí. Čp. 16
získal dům vedle bývalého ovčína a později kravína na rohu ulic Čsl. armády a Cihlářské. Později dům zanikl a číslo se
přeneslo na celý areál bývalého kravína, který nyní prochází celkovou
přestavbou. Čp. 17 připadlo „dolejší“, panské krčmě. Roku 1785 zde
šenkoval Jan Brož. Ve 20. století býval hostinec známý pod názvy „U Českého
lva“ či „U Marty“ podle hostinské. Hostinec byl zbořen v roce 1967
a na jeho místě vzniklo architektonicky nepodařené obchodní středisko, které
bylo otevřeno v roce 1982. Čp. 17 (dolejší
hospoda) v severní straně Husova náměstí na počátku 20. století. Domy za současným
obchodním střediskem, v ulici V Koutě vznikly na panské
půdě, jejich majitelé proto neodváděli poplatek do obecního rozpočtu. Dům čp. 67 postavil roku 1817 Josef
Bušek, čp. 68 František Čermák, čp. 69 Jiří Petříček a čp. 70 snad Josef Hoch. Dům čp. 71 vznikl tak, že Kateřina Veselá
koupila chlívek a přestavěla ho k bydlení. Usedlost
s dnešním čp. 18 se kdysi
nazývala Kobylovský grunt a v roce 1606 ji po
zemřelém Adamovi Starém zdědil jeho syn Filip. Po celé 18. století na statku
hospodařil rod Dejmků. V roce 1939 postavila firma Baťa na pozemku
patřícím k tomuto statku prodejnu, která dostala čp. 499. Statek čp. 18 asi
v roce 1928. Statek čp. 19 koupil v roce 1601 od
Jakuba Votapeny Tomáš Trněný. Později se nazýval Broučkovská chalupa podle Jana Broučka, majitele od roku
1622. V roce 1705 začala Matějem Šafaříkem více než stoletá držba tohoto
rodu. V roce 1888 získal Leopold Poláček část statku označenou čp. 104, v níž provozoval
obchod, rovněž z čp. 19 se stal obchod. Dům čp. 104 sloužil později jako
modlitebna československé církve, nyní na jeho místě stojí bufet čp. 1600. Statek čp. 20 se nazýval Vtípský
podle Jiříka Vtipa, který ho roku 1607 koupil od
Barbory Vondráčkové. K významným majitelům patřily rody Maříků, Trýbů a Šafaříků. Nyní číslování
pokračuje po ulici Čsl. armády směrem ku Praze a
nejbližší tři čísla se nacházela na jižní straně ulice. Domy čp. 21, 22 a 105 (nyní hotel Art Star) tvoří spojený areál, doplněný
ještě domem čp. 184 přístupným
z Pelzovy ulice. Dům čp. 21 býval grunt,
který roku 1610 držel Oldřich Rodek. V roce
1736 postavil Jan Šafařík výminek pro Josefa Škvora, který dostal později čp.
22. V roce 1870 zde vznikl hostinec. Zejména za majitelů Karla Nerada (v letech 1894 až 1923) a jeho
syna Miroslava byl hostinec Chmelový keř jedním
z nejvýznamnějších center hostivického společenského života. Ulice Čsl. armády
od křižovatky s Jiráskovou ulicí na jaře 1960. Štít zcela vlevo patří
domu čp. 3 v Pelzově ulici, V travnatém
svahu mezi hotelem Chmelový keř,
karlovarskou silnicí
a Pelzovou ulicí stávaly do roku 1960 tři
domy čp. 23, 54 a 75. Nejstarší z nich (čp. 23) postavil roku 1752 na obecním pozemku Václav Škornička. Statek čp. 24 na severní straně ulice Čsl. armády mezi Jenečským potokem a Potoční ulicí se nazýval Smolíkovský,
podle Jana Smolíka, jemuž patřil v roce 1610. Roku 1718 se stal
majitelem Ondřej Jelínek. V roce 1912 si majitel Antonín
Jelínek postavil nový dům čp. 164 na
místě bývalé obytné budovy a stávající zahradu rozdělil na pět stavebních
parcel. Jedna připadla novému domu, jedna starému číslu 24 a na zbývajících
vznikly postupně domy čp. 134 (dříve
Šimáčkovo řeznictví), 150 a 213 (dříve konzumní spolek Včela). Masarykova třída,
nyní ulice Čsl. armády ve 30. letech 20. století. Zcela vlevo vyčnívá již
zbořený dům čp. 23, Posledním starým stavením u ulice Čsl. armády je statek čp. 25, který vznikl ze dvou
předbělohorských gruntů: Bašovského a Lukšovského. V 18. století patřil rodu Smrčkových,
v 19. století pak rodu Bartošových. Trafika Josefa
Tureckého proti bývalému hotelu Chmelový keř a statek čp. 25 na pohlednici
odeslané v roce 1928. Naše cesta dál vede do Potoční ulice.
V době před polovinou 18. století se
osamostatňovali někteří podruzi a stavěli si své domky zpravidla na obecních
parcelách. Vznikla tak zástavba nynějších ulic Potoční, Vinohradské, Na Vršku a Palackého. Kromě několika zbývajících statků
se budeme v této části Hostivice setkávat hlavně se stavbami chudších
domkářů. Dům čp. 26 postavil v roce 1753
Matouš Neuman. V jeho sousedství se nacházela starobylá obecní pastouška
čp. 27, kterou obec od základu
přestavěla v letech 1810 až 1811. Po zřícení stropu v roce 1940
byla zbořena. V současnosti můžeme z pastoušky najít pouze nízké
zídky v zahradě vedle domu čp. 26, trochu skryté ve slepé uličce za
domem čp. 74, zvaným dříve Vágnerovna, který
postavil před rokem 1835 Václav Pachmann a kde pak
bydlel poštmistr Josef Wagner. Číslo pastoušky bylo znovu použito pro
novostavbu ve Školské ulici. Dům čp. 74
v Potoční ulici, tzv. Vágnerovna na snímku
snad ze 30. let 20. století. Usedlost čp. 28 na rohu ulice Potoční a K Nádraží se dříve nazývala
Chalupa kovárna a v roce 1610 patřila Janu Železnému. V roce 1751
získal statek Matěj Šafařík pro svůj rod na celé století. Bývalá stodola byla
někdy před rokem 1980 přestavěna na rodinný dům čp. 183. Číslování
pokračuje po severní straně Vinohradské ulice. Dům čp. 29 vznikl kolem roku 1770
oddělením od domu čp. 30, který
postavil roku 1753 Matěj Budlík. Kolem sousedního
domu čp. 31 vybudovaného
v roce 1751 Jakubem Černým se úzkou uličkou dostaneme do ulice Na Vršku.
Dům čp. 32 postavil Šimon Škvor
roku 1768. Dům čp. 33 vznikl
spojením dvou staveb – od Martina Součka z roku 1754 a od Františka Feldecka z roku 1768. Někde vedle stával dům čp. 34, který vybudoval roku 1764
Josef Förster. Protože zchátral, další majitel ho
postavil znovu v ulici Za Mlýnem;
tento dům však zanikl při přestavbě železnice na parní provoz. Třetí dům
čp. 34 na rohu Drdovy ulice,
nedaleko místa, kde stával první dům tohoto čísla, byl postaven kolem roku
1875. Dům čp. 35 postavil roku 1771 František Kácl. V roce
1960 byl určen k demolici a přišel o číslo, které bylo později znovu
přiděleno v Lipové ulici.
Zůstal však na svém místě a pouze místo jeho části byla postavena garáž. Dům čp. 33 v ulici Na
Vršku s obchodem Václava Závory kolem roku 1910. Dům čp. 35 v ulici Na
Vršku v září 1962 před plánovanou demolicí. Dům čp. 52 v Palackého
ulici kolem roku 1930, vpravo vzadu dům čp. 243. Na místě
vedlejšího domu čp. 52, který již
patří do Palackého ulice a byl zbořen, nyní stojí novostavba. Původní dům postavil
v roce 1771 Jiří Sobotka. Bývalá stodola sloužila v 80. letech
20. století Sběrným surovinám. Rohový dům čp. 243 zahrnuje i budovu původního čp. 57, jež postavil roku 1788 Václav
Přibyl. Kolem něj se dostaneme do velmi pěkné uličky U Studánky. Mezi ulicemi Palackého, U Studánky a Cihlářskou postavila v roce 1794
Kateřina Škvorová dům, který byl o něco později rozdělen na čp. 61 a 62. Na protější straně Cihlářské ulice postavil roku 1819 Josef
Bošek dům čp. 72. Doprava,
severním směrem, následují domy postavené v roce 1816: čp. 66 Jana Náprstka a za ním čp. 65 Kristiána Smrčky. Za těmito
domy nemůžeme přehlédnout mohutnou budovu bývalého parního mlýna čp. 114, který vznikl koncem 19. století přestavbou obecní
sýpky. Nyní slouží jako sklad. Průhled Palackého
ulicí na mlýn kolem roku 1930, před přístavbou sila. Pohled na
Hostivici ze sila hostivického mlýna asi ve 40. letech 20. století: Další nízká čísla
nacházíme ve Vinohradské ulici ve směru od Cihlářské ulice. První dům čp. 36 postavil v roce 1766 Tomáš Fiedelmann a
sousední čp. 37 o rok později
Tomáš Hodáček. Sousední dům čp. 38 postavil
roku 1756 Jakub Cink a v roce
1939 již byl nezpůsobilý k obývání. Na jeho místo se rozšířil dům čp. 55, vzniklý před rokem 1791.
Uvolněné čp. 38 dostal nový dům v ulici Za Mlýnem. V roce 1754 vznikly
domy čp. 39 a 40, vybudovali je
Tomáš Arnold a Martin Souček. Arnoldovi v domě čp. 39 setrvali přes dvě století.
Souček před rokem 1791 od svého domu oddělil nové čp. 56. Pokračování čísel
popisných nás opět zavádí do Potoční ulice. Za domem čp. 64 (postavil ho František
Kácl v roce 1812) býval do roku 1968 dům čp. 41, snad poslední s doškovou střechou v Hostivici.
Postavil ho v roce 1752 Josef Bílek, před zbořením patřil bezmála sto
let Hanzlíkovým. Nyní toto číslo nese novostavba v ulici K Nádraží, na místě dřívější
stodoly statku čp. 49. Za bývalým domem
čp. 41 následuje souvislá řada čísel, v této části Potoční ulice od roku 1770 nepřibyl žádný další
dům. Všechny domy byly postaveny před rokem 1748, kdy majitelka tachlovického
panství založila nejstarší domkářskou pozemkovou knihu. Dům čp. 42 postavil Jiří Prek, čp. 43 Jakub
Svoboda, čp. 44 Šimon
Mělnický, čp. 45 Jan Rybář a čp. 46 Jan Hruška. Již zbořený dům
čp. 41 v Potoční ulici, poslední s doškovou střechou asi v 60.
letech 20. století. Dům čp. 42 před
přestavbou v roce 1941. Domy čp. 47 a 48 mají vchod z příčné ulice K Nádraží.
Dům čp. 47 postavila v roce 1750 Anna Chalupová, čp. 48 Jan Šerot v roce 1758. Ulice
K Nádraží se schodištěm a domy čp. 47 a 48 kolem roku 1950. Také v ulici K Nádraží, ale na druhé straně
Jenečského potoka se nacházel dům čp.
49, který postavil před rokem 1748 Matěj Dufek. Jelínkovi, kteří dům
drželi již před rokem 1875, se stali malorolníky a stodolu odkoupili od
sousedního statku čp. 19. Když majitelé přestali dům obývat, jeho číslo bylo
v roce 1987 odebráno a později přiděleno novostavbě v ulici U Chobotu. Obytné stavení bylo
zbořeno v letech 1989 a 2004 a ze statku zůstala jen bývalá hospodářská
část nesoucí ve štítu letopočet 1892. Na místě domu čp. 49 byl postaven
v roce 2012 nový rodinný dům čp. 1149. Ulice
K Nádraží od Jenečského potoka k náměstí s domem čp. 49
(vpravo) a stodolou v roce 1952. Na protější
straně ulice postavil v roce 1899 holič Antonín Šprunk dům čp. 125, v němž provozoval svou živnost. Na snímku se
provozovna nazývá holírna a vlasostřižna. Dům čp. 125 na
začátku 20. století. Posledním domem,
kterým v roce 1770 končilo číslování v Hostivici, je čp. 50. Postavil ho roku 1768 Václav
Šafařík. Také tento domek se během doby změnil na statek, hospodařili na něm Nyklesovi původem ze statku čp. 18. Ještě v roce
1957 byl dům pokryt doškovou střechou. Do statku se vjíždělo brodem přes
Jenečský potok. Dům čp. 50
v Potoční ulici v roce 1958. I v pozdější
době vznikly v Hostivici mnohé zajímavé stavby. Jejich návštěva však už
je námětem na jinou procházku… Potoční ulice u křížení s uličkou K Nádraží
na obrazu Antonína Borovičky z roku 1923. |
Úvod -> Památky
-> Stará Hostivice