PROCHÁZKA DÁVNÝMI ČASY: STARÁ HOSTIVICE

Úvod -> Památky -> Stará Hostivice

Hostivice na mapě stabilního katastru z roku 1840 s pozdějšími úpravami,
zejména doplněním Panského rybníka v jižní části Husova náměstí.

První písemná zmínka o Hostivici pochází z roku 1277. Po zbytek středověku a začátek novověku Hostivici tvořilo několik dvorů, původně svobodných, které postupně skoupili páni Žďárští ze Žďáru. Úplnější údaje o jednotlivých domech uvádí až purkrechtní kniha jejich červenoújezdského panství z roku 1610, podle níž zde před třicetiletou válkou bylo 13 poddanských statků a chalup. Po třicetileté válce se zde nacházelo 15 poddanských statků a chalup, z toho 10 pustých, a k tomu panský dvůr a jeden svobodný dvůr, který nepatřil Žďárským ze Žďáru. Od 18. století počet domů zvolna narůstal novou domkářskou zástavbou. Při zavedení stálého číslování domů asi v roce 1770 tvořilo Hostivici již 50 domů, 51. stavbou byl Peterkův mlýn na samotě směrem na Prahu. Tato nejstarší čísla dostaly domy podle polohy v obci a můžeme tedy podle nich souvisle projít celou tehdejší obcí. Při této procházce si všimneme i některých pozdějších domů, kterým byla přidělována čísla zpravidla podle doby jejich dokončení. Jen musíme dát pozor na pozdější přesuny čísel mezi některými domy.

Prvním domem ve směru od Prahy, který dostal čp. 1, je bývalá hořejší krčma. Ve sklepě na dveřním nadpraží se dochoval letopočet 1615. Snad jen s výjimkou třicetileté války, kdy byla pobořena, a druhé poloviny 20. století zde vždy býval hostinec nebo restaurace. Koncem roku 2002 zde byla otevřena čínská restaurace pod starým názvem U Koruny.

Hořejší hostinec čp. 1 s východní bránou na snímku z 50. let 20. století.

Sousední dům čp. 2, s patrem přistavěným v roce 2003, se kdysi nazýval Matějíčkovská chalupa podle Matějíčka, který ji vlastnil kolem roku 1610.

Číselná řada uhýbá z karlovarské silnice do Pelzovy ulice. Statek s nynějším čp. 3 koupil roku 1605 od Kateřiny Plškové Mikuláš Krejčí, ale chalupa se později nazývala Mašovská podle Jiříka Mašovského, hospodáře od roku 1623. Od roku 1705 držel tuto usedlost přes 150 let rod Škvorů. V letech 1999–2001 vznikly na místě dvora, hospodářských budov a zahrady tohoto domu dům s pečovatelskou službou čp. 1700 a domov důchodců čp. 1701.

Statek čp. 4 bývá ztotožňován se zákostelským dvorem, jehož historie začíná možná společně s historií celé obce. Prvním skutečně doloženým vlastníkem statku byl kolem roku 1610 Jan Valata. Chalupa se nazývala Chladilovská podle Víta Chladila, který ji koupil roku 1621. Od roku 1688 byl v majetku spřízněných rodin Janečků, Ptáčníků, Pachmanů, Kozáků a Čermáků. Počátkem 20. století zde bydlel učitel a autor sokolské hymny Lví silou František Josef Pelz, po němž nese ulice jméno.

Pelzova ulice se statkem čp. 4 kolem roku 1920.

Z Pelzovy ulice se dostáváme na Husovo náměstí, které číselná řada postupně obchází. Dnešní dům služeb, původně škola a později obecní úřad (MNV) byl postaven až po roce 1791, proto nese čp. 59. V roce 1838 byla patrová budova rozšířena a v roce 1879 bylo přistavěno druhé patro.

Kostely se jako neobydlené budovy nečíslují, takže čp. 5 připadlo faře postavené v letech 1734 až 1737.

Nejstarší známé zobrazení Hostivice, kresba F. B. Wernera z poloviny 18. století zachycuje nejvýznamnější stavby stojící na Husově náměstí – zámek se špýcharem, faru a kostel.

Východní stranu náměstí uzavírají drobnější domky stavěné postupně před zdí ohraničující areál fary. Dům čp. 6 postavil před rokem 1748 Matěj Paleček. Od domu čp. 7 se později oddělily domy čp. 117 a 235, ale dříve to bývala významná budova. Od roku 1734, kdy ho nechala postavit majitelka Hostivice Anna Marie, velkovévodkyně Toskánská, až do roku 1792 sloužila jako škola. Dům čp. 8 postavil před rokem 1748 zámečník Pavel Balášek.

Východní strana náměstí v roce 1909 (dole) a 1927 (nahoře).

Statek čp. 9 na jižní straně náměstí, za Litovickým potokem, koupil před rokem 1610 Vondra Rubín. Po třicetileté válce se dlouho nazýval Štírkovský podle Matěje Štírka, který ho koupil roku 1624. Od roku 1826, kdy ho získal Jan Stádník, zůstává v majetku rodiny, z níž pocházeli tři hostivičtí starostové. Sousední statek čp. 10 býval označován jako Kubovský grunt podle Kuby Dobiáše, který zemřel roku 1617. Po významnou část 18. století zde byl rod Novotných, ve 20. století pak patřil rodu Kubrů. Pro statek čp. 11 nenašel zpracovatel purkrechtní knihy z roku 1657 žádné údaje z doby před třicetiletou válkou, protože v té době patřil majiteli Litovic, a označil ho jako Zápotocký grunt. V onom roce na něm hospodařil Mikuláš Šafařík, který se oženil s dcerou zemřelého Bartoloměje Zápotockého. Rovněž zde hospodařil rod Novotných a od 19. století rod Tůmových. Obytné stavení zaniklo po roce 1950 a číslo popisné bylo přeneseno na část statku čp. 9. Na hospodářské budovy se naopak přeneslo čp. 12 ze sousedního domku, který postavil roku 1809 Josef Novotný jako výminek.

Statek čp. 9 kolem roku 1950.

Statek čp. 10 snad kolem roku 1900, před přístavbou patra.

Bývalý statek čp. 11.

V jižní části náměstí se nacházely dva rybníky, Selský (Selčák) a blíže k zámku Panský (Pančák).

Čp. 13 patří zámku a čp. 14 špýcharu na západní straně náměstí.

Zámek s Panským rybníkem na pohlednici z roku 1916.

Čp. 15 nesl dům na rohu ulic Litovické a U Zámecké zdi, původně obydlí panského zahradníka. Později se na číslo zapomnělo a zahradnický dům dostal v roce 1920 nové číslo 196, zatímco čp. 15 připadlo koncem 19. století nyní již zbořenému domku cihlářů v Cihlářské ulici.

Dostáváme se na severní stranu náměstí. Čp. 16 získal dům vedle bývalého ovčína a později kravína na rohu ulic Čsl. armády a Cihlářské. Později dům zanikl a číslo se přeneslo na celý areál bývalého kravína, který nyní prochází celkovou přestavbou.

Čp. 17 připadlo „dolejší“, panské krčmě. Roku 1785 zde šenkoval Jan Brož. Ve 20. století býval hostinec známý pod názvy „U Českého lva“ či „U Marty“ podle hostinské. Hostinec byl zbořen v roce 1967 a na jeho místě vzniklo architektonicky nepodařené obchodní středisko, které bylo otevřeno v roce 1982.

Čp. 17 (dolejší hospoda) v severní straně Husova náměstí na počátku 20. století.
Na místě této budovy dnes stojí obchodní středisko.

Domy za současným obchodním střediskem, v ulici V Koutě vznikly na panské půdě, jejich majitelé proto neodváděli poplatek do obecního rozpočtu. Dům čp. 67 postavil roku 1817 Josef Bušek, čp. 68 František Čermák, čp. 69 Jiří Petříček a čp. 70 snad Josef Hoch. Dům čp. 71 vznikl tak, že Kateřina Veselá koupila chlívek a přestavěla ho k bydlení.

Usedlost s dnešním čp. 18 se kdysi nazývala Kobylovský grunt a v roce 1606 ji po zemřelém Adamovi Starém zdědil jeho syn Filip. Po celé 18. století na statku hospodařil rod Dejmků. V roce 1939 postavila firma Baťa na pozemku patřícím k tomuto statku prodejnu, která dostala čp. 499.

Statek čp. 18 asi v roce 1928.

Statek čp. 19 koupil v roce 1601 od Jakuba Votapeny Tomáš Trněný. Později se nazýval Broučkovská chalupa podle Jana Broučka, majitele od roku 1622. V roce 1705 začala Matějem Šafaříkem více než stoletá držba tohoto rodu. V roce 1888 získal Leopold Poláček část statku označenou čp. 104, v níž provozoval obchod, rovněž z čp. 19 se stal obchod. Dům čp. 104 sloužil později jako modlitebna československé církve, nyní na jeho místě stojí bufet čp. 1600.

Statek čp. 20 se nazýval Vtípský podle Jiříka Vtipa, který ho roku 1607 koupil od Barbory Vondráčkové. K významným majitelům patřily rody Maříků, Trýbů a Šafaříků.

Nyní číslování pokračuje po ulici Čsl. armády směrem ku Praze a nejbližší tři čísla se nacházela na jižní straně ulice.

Domy čp. 21, 22 a 105 (nyní hotel Art Star) tvoří spojený areál, doplněný ještě domem čp. 184 přístupným z Pelzovy ulice. Dům čp. 21 býval grunt, který roku 1610 držel Oldřich Rodek. V roce 1736 postavil Jan Šafařík výminek pro Josefa Škvora, který dostal později čp. 22. V roce 1870 zde vznikl hostinec. Zejména za majitelů Karla Nerada (v letech 1894 až 1923) a jeho syna Miroslava byl hostinec Chmelový keř jedním z nejvýznamnějších center hostivického společenského života.

Ulice Čsl. armády od křižovatky s Jiráskovou ulicí na jaře 1960. Štít zcela vlevo patří domu čp. 3 v Pelzově ulici,
skupina domů čp. 23, 54 a 75 byla zbořena.

V travnatém svahu mezi hotelem Chmelový keř, karlovarskou silnicí a Pelzovou ulicí stávaly do roku 1960 tři domy čp. 23, 54 a 75. Nejstarší z nich (čp. 23) postavil roku 1752 na obecním pozemku Václav Škornička.

Statek čp. 24 na severní straně ulice Čsl. armády mezi Jenečským potokem a Potoční ulicí se nazýval Smolíkovský, podle Jana Smolíka, jemuž patřil v roce 1610. Roku 1718 se stal majitelem Ondřej Jelínek. V roce 1912 si majitel Antonín Jelínek postavil nový dům čp. 164 na místě bývalé obytné budovy a stávající zahradu rozdělil na pět stavebních parcel. Jedna připadla novému domu, jedna starému číslu 24 a na zbývajících vznikly postupně domy čp. 134 (dříve Šimáčkovo řeznictví), 150 a 213 (dříve konzumní spolek Včela).

Masarykova třída, nyní ulice Čsl. armády ve 30. letech 20. století. Zcela vlevo vyčnívá již zbořený dům čp. 23,
za ním je vidět čp. 22 (nyní hotel Art Star) a čp. 21. Vpravo ještě nebyl dům čp. 164 přestavěn na spořitelnu
(nyní řeznictví), zato čp. 134 za ním je již zvýšeno o patro.

Posledním starým stavením u ulice Čsl. armády je statek čp. 25, který vznikl ze dvou předbělohorských gruntů: Bašovského a Lukšovského. V 18. století patřil rodu Smrčkových, v 19. století pak rodu Bartošových.

Trafika Josefa Tureckého proti bývalému hotelu Chmelový keř a statek čp. 25 na pohlednici odeslané v roce 1928.

Naše cesta dál vede do Potoční ulice. V době před polovinou 18. století se osamostatňovali někteří podruzi a stavěli si své domky zpravidla na obecních parcelách. Vznikla tak zástavba nynějších ulic Potoční, Vinohradské, Na Vršku a Palackého. Kromě několika zbývajících statků se budeme v této části Hostivice setkávat hlavně se stavbami chudších domkářů.

Dům čp. 26 postavil v roce 1753 Matouš Neuman. V jeho sousedství se nacházela starobylá obecní pastouška čp. 27, kterou obec od základu přestavěla v letech 1810 až 1811. Po zřícení stropu v roce 1940 byla zbořena. V současnosti můžeme z pastoušky najít pouze nízké zídky v zahradě vedle domu čp. 26, trochu skryté ve slepé uličce za domem čp. 74, zvaným dříve Vágnerovna, který postavil před rokem 1835 Václav Pachmann a kde pak bydlel poštmistr Josef Wagner. Číslo pastoušky bylo znovu použito pro novostavbu ve Školské ulici.

Dům čp. 74 v Potoční ulici, tzv. Vágnerovna na snímku snad ze 30. let 20. století.

Usedlost čp. 28 na rohu ulice Potoční a K Nádraží se dříve nazývala Chalupa kovárna a v roce 1610 patřila Janu Železnému. V roce 1751 získal statek Matěj Šafařík pro svůj rod na celé století. Bývalá stodola byla někdy před rokem 1980 přestavěna na rodinný dům čp. 183.

Číslování pokračuje po severní straně Vinohradské ulice. Dům čp. 29 vznikl kolem roku 1770 oddělením od domu čp. 30, který postavil roku 1753 Matěj Budlík. Kolem sousedního domu čp. 31 vybudovaného v roce 1751 Jakubem Černým se úzkou uličkou dostaneme do ulice Na Vršku. Dům čp. 32 postavil Šimon Škvor roku 1768. Dům čp. 33 vznikl spojením dvou staveb – od Martina Součka z roku 1754 a od Františka Feldecka z roku 1768. Někde vedle stával dům čp. 34, který vybudoval roku 1764 Josef Förster. Protože zchátral, další majitel ho postavil znovu v ulici Za Mlýnem; tento dům však zanikl při přestavbě železnice na parní provoz. Třetí dům čp. 34 na rohu Drdovy ulice, nedaleko místa, kde stával první dům tohoto čísla, byl postaven kolem roku 1875. Dům čp. 35 postavil roku 1771 František Kácl. V roce 1960 byl určen k demolici a přišel o číslo, které bylo později znovu přiděleno v Lipové ulici. Zůstal však na svém místě a pouze místo jeho části byla postavena garáž.

Dům čp. 33 v ulici Na Vršku s obchodem Václava Závory kolem roku 1910.

Dům čp. 35 v ulici Na Vršku v září 1962 před plánovanou demolicí.

Dům čp. 52 v Palackého ulici kolem roku 1930, vpravo vzadu dům čp. 243.

Na místě vedlejšího domu čp. 52, který již patří do Palackého ulice a byl zbořen, nyní stojí novostavba. Původní dům postavil v roce 1771 Jiří Sobotka. Bývalá stodola sloužila v 80. letech 20. století Sběrným surovinám.

Rohový dům čp. 243 zahrnuje i budovu původního čp. 57, jež postavil roku 1788 Václav Přibyl. Kolem něj se dostaneme do velmi pěkné uličky U Studánky. Mezi ulicemi Palackého, U Studánky a Cihlářskou postavila v roce 1794 Kateřina Škvorová dům, který byl o něco později rozdělen na čp. 61 a 62. Na protější straně Cihlářské ulice postavil roku 1819 Josef Bošek dům čp. 72. Doprava, severním směrem, následují domy postavené v roce 1816: čp. 66 Jana Náprstka a za ním čp. 65 Kristiána Smrčky. Za těmito domy nemůžeme přehlédnout mohutnou budovu bývalého parního mlýna čp. 114, který vznikl koncem 19. století přestavbou obecní sýpky. Nyní slouží jako sklad.

Průhled Palackého ulicí na mlýn kolem roku 1930, před přístavbou sila.

Pohled na Hostivici ze sila hostivického mlýna asi ve 40. letech 20. století:
v popředí Cihlářská a Potoční ulice, vpravo vzadu kravín a mlékárna.

Další nízká čísla nacházíme ve Vinohradské ulici ve směru od Cihlářské ulice. První dům čp. 36 postavil v roce 1766 Tomáš Fiedelmann a sousední čp. 37 o rok později Tomáš Hodáček. Sousední dům čp. 38 postavil roku 1756 Jakub Cink a v roce 1939 již byl nezpůsobilý k obývání. Na jeho místo se rozšířil dům čp. 55, vzniklý před rokem 1791. Uvolněné čp. 38 dostal nový dům v ulici Za Mlýnem. V roce 1754 vznikly domy čp. 39 a 40, vybudovali je Tomáš Arnold a Martin Souček. Arnoldovi v domě čp. 39 setrvali přes dvě století. Souček před rokem 1791 od svého domu oddělil nové čp. 56.

Pokračování čísel popisných nás opět zavádí do Potoční ulice. Za domem čp. 64 (postavil ho František Kácl v roce 1812) býval do roku 1968 dům čp. 41, snad poslední s doškovou střechou v Hostivici. Postavil ho v roce 1752 Josef Bílek, před zbořením patřil bezmála sto let Hanzlíkovým. Nyní toto číslo nese novostavba v ulici K Nádraží, na místě dřívější stodoly statku čp. 49.

Za bývalým domem čp. 41 následuje souvislá řada čísel, v této části Potoční ulice od roku 1770 nepřibyl žádný další dům. Všechny domy byly postaveny před rokem 1748, kdy majitelka tachlovického panství založila nejstarší domkářskou pozemkovou knihu. Dům čp. 42 postavil Jiří Prek, čp. 43 Jakub Svoboda, čp. 44 Šimon Mělnický, čp. 45 Jan Rybář a čp. 46 Jan Hruška.

Již zbořený dům čp. 41 v Potoční ulici, poslední s doškovou střechou asi v 60. letech 20. století.

Dům čp. 42 před přestavbou v roce 1941.

Domy čp. 47 a 48 mají vchod z příčné ulice K Nádraží. Dům čp. 47 postavila v roce 1750 Anna Chalupová, čp. 48 Jan Šerot v roce 1758.

Ulice K Nádraží se schodištěm a domy čp. 47 a 48 kolem roku 1950.

Také v ulici K Nádraží, ale na druhé straně Jenečského potoka se nacházel dům čp. 49, který postavil před rokem 1748 Matěj Dufek. Jelínkovi, kteří dům drželi již před rokem 1875, se stali malorolníky a stodolu odkoupili od sousedního statku čp. 19. Když majitelé přestali dům obývat, jeho číslo bylo v roce 1987 odebráno a později přiděleno novostavbě v ulici U Chobotu. Obytné stavení bylo zbořeno v letech 1989 a 2004 a ze statku zůstala jen bývalá hospodářská část nesoucí ve štítu letopočet 1892. Na místě domu čp. 49 byl postaven v roce 2012 nový rodinný dům čp. 1149.

Ulice K Nádraží od Jenečského potoka k náměstí s domem čp. 49 (vpravo) a stodolou v roce 1952.

Na protější straně ulice postavil v roce 1899 holič Antonín Šprunk dům čp. 125, v němž provozoval svou živnost. Na snímku se provozovna nazývá holírna a vlasostřižna.

Dům čp. 125 na začátku 20. století.

Posledním domem, kterým v roce 1770 končilo číslování v Hostivici, je čp. 50. Postavil ho roku 1768 Václav Šafařík. Také tento domek se během doby změnil na statek, hospodařili na něm Nyklesovi původem ze statku čp. 18. Ještě v roce 1957 byl dům pokryt doškovou střechou. Do statku se vjíždělo brodem přes Jenečský potok.

Dům čp. 50 v Potoční ulici v roce 1958.

I v pozdější době vznikly v Hostivici mnohé zajímavé stavby. Jejich návštěva však už je námětem na jinou procházku…

Potoční ulice u křížení s uličkou K Nádraží na obrazu Antonína Borovičky z roku 1923.

Úvod -> Památky -> Stará Hostivice