PRŮŘEZ HOSTIVICKOU HISTORIÍ

 

Úvod -> Průřez historií -> Prvorepublikové dění

 

Předchozí částNásledující část

 

 

PRVOREPUBLIKOVÉ DĚNÍ

 

Jedna z prvorepublikových stokorunových bankovek

Po vzniku Československa došlo k mnohým proměnám života obou obcí, Hostivice i Litovic. Zřejmá je změna ve složení obecních zastupitelstev po volbách v roce 1919, které zavedly rovné hlasovací právo. Voliči si mohli vybírat mezi stranickými kandidátkami, bez jakýchkoliv preferenčních hlasů. Tyto změny přály sociální demokracii, která vyhrála volby v obou obcích a získala své starosty, v Hostivici Václava Boušku a v Litovicích Josefa Melcra. Po rozkolu sociální demokracie v roce 1921 vyhráli v dalších volbách v obou obcích komunisté. V roce 1928 se stal hostivickým starostou národní socialista Matěj Kalina, který se během volebního období dvakrát pokusil neúspěšně rezignovat na svou funkci. Ve volbách v roce 1932 spojily občanské strany proti socialistickým a starostou se stal lidovec František Čermák. V roce 1937 zemský úřad rozpustil zastupitelstvo, obec spravoval vládní komisař Bohumil Nebáznivý a po dalších volbách v roce 1938 byl za starostu zvolen člen národně socialistické strany Josef Příhoda. Kromě již zmíněných stran zde působili ještě agrárníci (republikáni), národní demokraté a živnostenská strana. V Litovicích se mezi sebou přetahovali komunisté (starosta Karel Chalupa) a všeobčanský klub, až v roce 1930 bylo zastupitelstvo rozpuštěno a obec řídila správní komise. Ve volbách vyhráli národní socialisté, kteří udrželi svého starostu Antonína Tejnora až do roku 1945. Podle pravidel daných tehdejším volebním zákonem však mívaly zastoupení v obecní radě všechny strany, které o to stály.

Již v roce 1921 se rozhodlo hostivické zastupitelstvo usilovat o získání statutu městyse. Zprvu nadějné projednávání zhatilo nepříznivé stanovisko zdravotního rady, který obci vytkl nedostatečnou kapacitu školy a stav náměstí a okolí potoka. Škola byla přestavěna v roce 1931, o uznání za městys však už zastupitelstvo znovu neusilovalo. Starou školu na Husově náměstí pak hostivická obec koupila od místní školní rady a získala tak vlastní radnici. Do té doby Hostivice svoji radnici neměla, zastupitelstvo se scházelo ve třídě staré školy. V Litovicích se úřadovalo u starosty doma až do sloučení s Hostivicí.

Obci postupně přibývala další agenda. Kromě dřívějších starostí, ke kterým patřila i chudinská podpora, zajišťování bezpečnosti (tzv. místní policie), správa hřbitova, povolování staveb, provoz obecních domků (pastoušky a tzv. izolačního baráku) či údržba místních silnic, přibyl i Elektrický podnik obce Hostivice. Tento podnik byl plně v majetku obce, nakupoval elektřinu od velkododavatelů a prodával ji jednotlivým majitelům domů či bytů. Odečty elektroměrů zajišťovali obecní strážníci a veškerým účtováním byl pověřen jeden zastupitel.

Shromáždění na náměstí u pomníku padlých v roce 1922

Nadějně se rozvíjela i spolková činnost a další společenský život. Starší spolky pokračovaly ve své činnosti a navíc vznikaly i další. Pouze šest let existoval Atletický fotbalový klub Hostivice, který později nahradil Sportovní klub Hostivice. V Litovicích se hrál fotbal za SK Meteor. V roce 1937 vznikl i samostatný Sokol Litovice. Ustavily se i divadelní a hudební spolky: v roce 1927 Pěvecko-dramatické sdružení Hlahol Litovice, roku 1930 Dramatická jednota J. K. Tyl v Hostivici a o dva roky později Pěvecký spolek Bendl v Hostivici. Ve 30. letech byly založeny rovněž baráčnické obce v Hostivici, v Litovicích a na Břvech. Již roku 1929 vznikla hostivická místní skupina Československého červeného kříže. V roce 1931 se ustavil Preissler – spolek zahrádkářů, roku 1932 Spolek chovatelů králíků a drobného hospodářského zvířectva v Hostivici a roku 1933 Včelařský spolek pro Hostivici a okolí. Od roku 1937 začíná několikrát přerušená historie místní skautské organizace. Z mnoha dalších spolků můžeme jmenovat legionářské organizace, ale i Stolní společnost Kypsovka v Jenečku či břevskou Kuřáckou stolní společnost Podkova Topolany. Činnost mnohých sdružení byla i nadále svázána se stranickým životem, například agrárníci organizovali svoji Selskou jízdu.

Již v roce 1922 byla otevřena hostivická sokolovna, která se stala jedním z center společenského dění. V roce 1924 byly schváleny stanovy Stavebního, spotřebního a úsporného družstva „Dělnický dům“ pro Hostivice a okolí, s.r.o., později přejmenovaného na Stavební a spotřební družstvo „Dělnický dům“ pro Litovice a okolí, s.r.o. Družstvo mělo úzký vztah ke komunistické straně, všichni členové prvního představenstva byli komunistickými členy hostivického zastupitelstva. Stavba Dělnického domu začala v roce 1926 a v říjnu 1927 byl tento dům otevřen. Provoz obou společenských center do značné míry financovala kina, která zde promítala filmy pro veřejnost.

Hostivičtí hasiči v roce 1935

Po první světové válce nastal velký stavební rozvoj našich obcí. Výstavbu v hostivickém Nouzově a v tzv. nových Litovicích řídily obce. Šlo o bývalá císařská pole, která byla po vzniku Československa zestátněna a poté rozparcelována. Zároveň obce přidělovaly menší pozemky pro výstavbu tzv. nouzových domků, například u ulice Čsl. armády nad Podskalím či ve Skále. O cenách za prodávané pozemky se opakovaně v zastupitelstvu vedly spory, které musel řešit kladenský okresní úřad.

Na jiných místech parcelovali své pozemky soukromníci. V Jenečku to byl zejména rolník Bedřich Stádník, který dokonce postavil ve své režii domy v celé nynější ulici B. Němcové a stal se tak jedním z prvních hostivických developerů, jak by se dnes moderně řeklo. Za školou dosáhli parcelace svých pozemků ke stavebním účelům státní statek a rolník Matěj Tůma. Výstavba na Tůmově pozemcích, v nynějších ulicích Študentově až Kmochově, vyvolala ostré spory, do kterých se zapojila i obec Litovice. Ještě větší spory vyvolala parcelace polností rolníka Tomáše Chlupatého od nynějších Palouků k Hostivici. Tato parcelace byla povolena nedlouho před schválením regulačního plánu, který zde zakazoval výstavbu. Za zvláštních okolností, které se staly předmětem táhlých sporů se Státní regulační komisí pro Prahu a okolí, do jejíž působnosti Hostivice patřila (na rozdíl od Litovic), zde byla povolena i výstavba, ze které se nakonec realizovaly jen některé domy v nynějších Paloukách. Rozpory mezi hostivickou radnicí a regulační komisí však byly jedním z důvodů, které vedly v roce 1937 až k rozpuštění zastupitelstva.

Touto rozsáhlou výstavbou se setřely hranice mezi dosud samostatnou Hostivicí a Litovicemi. Je třeba si uvědomit, že zástavba kolem nynějších ulic Spojovací a V Lukách navazovala pouze na litovickou zástavbu, patřila však do Hostivice, hranicí je Litovická ulice. Naopak na poli u nynější ulice Ke Stromečkům vyrostly osamocené tři domy, které patřily k Litovicím, byly však přístupné hlavně z Hostivice.

Pokračovala i výstavba komerčních objektů. Ve dvacátých letech vznikla mezi nádražím a současným hostivickým hřbitovem Kropáčkova hřebíkárna, ve které koncem 30. let začal Jan Zadák vyrábět podlahové krytiny. Dnes se v tomto areálu prodává stavební materiál.

V roce 1935 postavil státní statek v části bývalé zámecké zahrady mlékárnu, která fungovala do května 1997. V roce 2004 byla na místě zdemolované mlékárny otevřena prodejna společnosti Lidl.

Hostivická mlékárna na historickém snímku

V Litovicích u ulice Sportovců vybudoval Ing. Václav Havel továrnu na výrobu stavebního materiálu „lindbetonu“. Objekt v 50. letech 20. století převzalo Jednotné zemědělské družstvo Hostivice a záhy nato Strojní a traktorové stanice, dnes zde sídlí STS Hostivice, a. s.

Nadále pokračovala těžba cihlářské hlíny v hostivické cihelně, která patřila státnímu statku a kde dnes stojí sídliště rodinných domů s ulicemi Jarní, Letní, Podzimní a Zimní, a v Haklově cihelně v Litovicích, v místech nynější Haklovy ulice. Naproti tomu cihelna na Břvích již měla svou největší slávu za sebou.

Mnohé další záměry se neuskutečnily, například výstavba „domů v zahradách“ severně od nádraží nebo vybudování velkých hřbitovů pro západ Prahy mezi Palouky, Ruzyní a Dědinou. Nebyl realizován ani plánovaný zelený pás kolem Prahy.

Významný vliv na vzhled města měla obnova pražského hradního vodovodu. V letech 1924–1926 byl obnoven dříve zrušený Litovický rybník a poté byl opraven Břevský rybník, který se od 30. let stal koupalištěm známým většině Pražanů. Koupaliště provozovalo Družstvo válečných poškozenců z Košíř.

 

 

Předchozí částNásledující část

 

Úvod -> Průřez historií -> Prvorepublikové dění